Ohrožené druhy mihulí a ryb v České republice

Mihule a ryby jsou mezi obratlovci skupinami s největším zastoupením ohrožených druhů. Červené dokumenty poskytují představu o stupni ohrožení těchto druhů. Pro území bývalého Československa vznikla řada studií zabývajících se tímto problémem.

Poslední červená kniha autorů Baruše a kolektivu z roku 1989 hodnotí míru ohrožení obratlovců včetně mihulí a ryb pro území bývalého Československa. V současnosti je do značné míry zastaralá. Po roce 1989 následovaly červené seznamy mihulí a ryb pro oblast České republiky (ČR), a to již na základě mezinárodních kritérií IUCN (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources).

Tvorbou seznamů mihulí a ryb se na našem území zabývá doc. Stanislav Lusk z Ústavu biologie obratlovců a doc. Lubomír Hanel z CHKO Blaník. V průběhu posledních deseti let autoři vypracovali pro podmínky České republiky několik verzí červených seznamů mihulí a ryb.

Území ČR (78 864 km²) spadá z hlediska hydrologické příslušnosti do úmoří tří moří, která nejsou v současnosti na našem území propojena. Tato skutečnost významně přispívá k poměrně bohaté druhové diverzitě (rozmanitosti) ichtyofauny ČR. Největší část území ČR (65,2 %) s povodím řeky Labe (Vltavy) patří k úmoří Severního moře. Druhým největším úmořím je úmoří Černého moře (25,4 %) s povodím řeky Moravy (Dyje). Nejmenším úmořím (9,4 %) je úmoří Baltského moře s povodím řeky Odry.

Především v úmoří Černého moře se vyskytuje řada druhů, které nejsou původní pro vody v úmoří Severního a Baltského moře. Pouze některé druhy jsou charakteristické pro dvě úmoří. Seznam druhů typických pro úmoří Černého moře, tj. oblast soutoku řeky Moravy a Dyje a výše ležící části obou řek patří z hlediska počtu druhů k nejbohatším úsekům vodní sítě ČR.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

V tomto červeném seznamu jsou hodnoceny 4 druhy mihulí a 55 druhů ryb, které jsou považovány za původní na území ČR. Za původní se považují i druhy, které na naše území pronikly v posledních letech a které jsou zároveň původní pro okolní středoevropské říční systémy (např. candát východní, hlavačka mramorovaná, ježdík dunajský).

Ze 4 druhů mihulí jsou 2 druhy hodnoceny jako vymizelé, 1 druh jako kriticky ohrožený a 1 druh jako ohrožený. Z 55 druhů ryb je 6 druhů a 1 forma (pstruh obecný - tažná forma) posuzováno jako regionálně vymizelé, 11 druhů jako kriticky ohrožené, 6 druhů jako ohrožené, 8 druhů jako zranitelné, 5 druhů jako téměř ohrožené, 18 druhů jako málo dotčených a 1 druh jako vymizelý v přírodě.

Tímto druhem je hlavatka obecná. Původní populace hlavatky byla na našem území v povodí řek Moravy a Dyje a v současnosti neexistuje přirozená populace. Do Čech se dostávala v minulosti Labem. Na naše území pronikala Labem. Existují zprávy, že v 19. V minulosti tento platýs vplouval do řeky Labe a dostával se až do Ústí nad Labem, protože juvenilní jednici mají tendenci pronikat proti proudu řek do vnitrozemí.

V minulosti se k nám dostávala z Dunaje až do povodí Moravy. Původní druh dunajského povodí, tedy i povodí Moravy, uměle vysazován i do Labe a Odry. Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy). Velmi vzácný druh typický pro povodí Moravy (oblast soutoku řeky Dyje a Moravy). Prozatím chybí dokladový jedinec tohoto druhu z přirozeně žijících dunajských populací chycený na našem území. Podle rybářů bylo několik jedinců v posledních letech chyceno v oblasti soutoku Moravy a Dyje.

Jde o původní divokou formu kapra obecného vyskytující se v povodí Dunaje a v minulosti i v ČR (Morava a Dyje). Od roku 1998 bylo zahájeno vysazování plůdku lososa obecného do povodí dolního toku Labe (Kamenice, Ohře). Jediná lokalita s výskytem tohoto druhu u nás je řeka Vlára (povodí Váhu a Moravy). Tento druh byl v minulosti hojně rozšířený, ale v posledních letech dochází k jeho ústupu, jak z hlediska početnosti, tak i rozšíření. Vyskytuje se v proudivých úsecích vodních toků s kamenitým a štěrkovitým dnem.

Čtěte také: Doporučení pro zlepšení ovzduší

Ze všech jelců je nejvzácnější, obývá především dolní toky větších řek v povodích Labe, Odry i Moravy. Přizpůsobil se i stojatým vodám (př. Pálavská jezera). Je v ČR původní pouze v povodí Moravy a Odry.

Jelec jesen (Leuciscus idus) je řazen mezi zranitelné druhy. V minulosti patřil mezi málo početné a omezeně se vyskytující ryby. Výskyt úhoře v ČR je původní v povodí Labe a pravděpodobně i Odry. V povodí Moravy (Černé moře) se považuje úhoř říční za nepůvodní druh.

S ohledem na postupy aplikované při sestavování národních červených seznamů pro ostatní třídy obratlovců (zejména ptáci a savci) druhy původně hodnocené jako „málo dotčené“ jsou hodnoceny v této verzi červeného seznamu jako neohrožené. PSTRUH OBECNÝ f. POTOČNÍ - Salmo trutta m. První nález tohoto druhu byl zaznamenám v roce 1994 v Mušovské nádrži. Perlín ostrobřichý (Scardinius erythrophthalmus) neohrožený, běžně se vyskytující druh.

Při posuzování jednotlivých druhů nebyly zaznamenány výrazné rozdíly ve výskytu ve všech třech povodích. Hořavka duhová byla považována za obecně rozšířený druh. Znalosti o rozšíření hořavky jsou velmi malé. Např. Karas obecný byl a stále je v podvědomí veřejnosti považován za obecně rozšířený druh. V průběhu posledních desetiletí se však situace výrazně změnila a v současné době není hojným druhem ve vodách ČR.

Ouklejka pruhovaná byla považována za běžně se vyskytující druh, ale v povodí Labe nejsou téměř žádné konkrétní údaje o výskytu tohoto druhu v současnosti. V povodí Vltavy je ověřený výskyt v potoku Kocába. Piskoř pruhovaný je druh vázaný především na stojaté vodní biotopy, tj. rybniční soustavy, tůně, stará říční ramena, mokřadní systémy, aj. Vzhledem k obtížnosti průkazu výskytu piskoře jsou aktuální informace o jeho výskytu velmi sporadické a kusé.

Čtěte také: Legislativa stavu ohrožení

Podoustev říční byla kdysi významným druhem středních a dolních úseků řek. V současnosti se až na několik oblastí stala vzácným druhem a z řady úseků či toků zcela vymizela. V povodí Labe a Vltavy zůstaly oblasti s početnějším výskytem tohoto druhu (soutok Labe a Ohře, soutok Malše a Vltavy, aj.).

Na hodnocení celého druhového spektra původní ichtyofauny ČR podle kritérií IUCN (2001) mohou být různé názory. Ichtyologové Lusk a Hanel se domnívají, že původní druhová (ale i vnitrodruhová) diverzita ichtyofauny ČR byla vlivem člověka významně změněna a ve smyslu použitých kategorií došlo k výraznému omezení původního rozšíření nebo dokonce zániku mnohých populací.

V důsledku toho, že mnohé druhy ryb jsou předmětem rybníkářských chovů a cílené umělé reprodukce (lín obecný, sumec velký, candát obecný, štika obecná a další), existují dnes původní přírodní populace jen velmi zřídka. Přesuny a vysazování násad ryb z chovů probíhají i u takových druhů, jako je plotice obecná a cejn velký, takže ani ty nelze hodnotit jako nedotčené.

V podmínkách České republiky jsou skoro všechny vodní ekosystémy a biotopy ovlivněny rybářstvím, které v současnosti představuje nejvážnější rizika pro původní biodiverzitu ryb na všech úrovních. Autoři považují proto hodnocení celého původního spektra mihulí a ryb podle kritérií IUCN (2001) za potřebné a účelné. Populace většiny uvedených druhů jsou dotčeny lidskými aktivitami, a to jak co do početnosti, tak co do původnosti.

Vyvstává proto otázka, jak hodnotit stav druhů, u nichž je větší část populací produktem chovu, tedy vlastně umělým výtvorem a pouze některé populace lze považovat za přirozené s ohledem na jejich původ. Zdá se, že podle současných kriterií (IUCN 2001) pro toto hledisko není prostor, protože jsou založena na druhovém konceptu ochrany. Vzhledem k prohlubujícímu se poznání vnitrodruhové diverzity je potřebné objekt ochrany vymezit obecněji a umožnit tak ochranu na nižší než druhové úrovni. Problém mezidruhové a vnitrodruhové diverzity je komplikovanější a tímto problémem se budu zabývat v jiném článku.

Druhová diverzita ichtyofauny ČR je poměrně bohatá a k obohacení došlo v průběhu posledního desetiletí, kdy byl v toku Dyje a Moravy postupně prokázán obnovený výskyt ostruchy křivočaré, drska většího, jesetera malého, divoké formy kapra obecného, ježdíka žlutého a drska menšího. Byl zjištěn i výskyt zcela nových druhů, a to candáta východního, hlavačky mramorované a ježdíka Balonova. V Labi je to obnovený výskyt lososa obecného, který je pravidelně vysazován (plůdek) do přítoků Labe (Kamenice, Ohře) a také prokázaný výskyt cejna siného. A je jen otázkou času, kdy se znovu potvrdí výskyt plotice lesklé, ale i jiných druhů.

Především zlepšení kvality povrchových vod přispělo k obnovenému výskytu výše jmenovaných druhů. Druhým příznivým faktorem je i bezbariérové propojení oblasti soutoku Dyje a Moravy s Dunajem, ale i téměř bezbariérová cesta řeky Labe do Severního moře a umožnění tahu (např.

Smyslem článku bylo čtenářům ukázat jiný pohled na naše původní druhy ryb, a to podobou červeného seznamu, tj. nástroje k pochopení a orientaci v problematice ohrožení a nutnosti ochrany mihulí a ryb. Chtěl jsem článkem také připomenout, že nejsou jen druhy, které jsou rybáři vyhledávány, ale i druhy jako je sekavec, piskoř, mřenka, které nejsou objektem rybářského zájmu, ale do našich vod patří a zaslouží si naši pozornost a ochranu.

Kdyby se Vám podařila ulovit vzácnější ryba (např. ostrucha, drsek, jeseter, plotice lesklá, aj.), tak budu rád, když napíšete podrobnosti o tomto ulovení (především lokalitu).

Použitá literatura:

• Lusk, S., Hanel, L., Lusková V., Lojkásek, B. a Hartvich, P. (2006). Červený seznam mihulí a ryb České republiky - verze 2005.
• Hanel, L. a Lusk, S. (2005). Ryby a mihule České republiky. Český svaz ochránců přírody Vlašim, str.

tags: #perlin #ostrobrichy #stav #ohrožení #informace

Oblíbené příspěvky:

• Nakládání s odpady dle MŽP
• Vlastnická práva
• Třídění odpadu v ČR
• Objem kontejneru 1100l
• Role EP v ekologii