Pěstování čiroku v ekologickém zemědělství: Postupy a inovace

V souladu s omezováním herbicidních aplikací u luskovin jsou hledány nové technologické postupy, které vedou k eliminaci plevelných rostlin nechemickou cestou. Značná pozornost je dlouhodobě věnována problematice alelopatického působení rostlin vůči škodlivým činitelům. Alelopatické působení vůči plevelům je prokázáno u velkého počtu rostlinných druhů. V rámci rostlinné výroby se z hlediska praktického využití jedná o využití alelopatického působení druhů pěstovaných jako hlavní plodina, či jako meziplodina. Významné alelopatické působení vykazují některé odrůdy či hybridy čiroku. Na základě literárních údajů může vést alelopatické působení plodin ke snížení výskytu vybraných druhů plevelů o 30 až 80 %.

Inhibiční vliv rostlinných zbytků je dán přímým uvolňováním látek z poškozené či umrtvené biomasy, především však meziprodukty rozkladu v důsledku působení půdní mikroflóry. Efekt mulče vytvořeného mrtvou biomasou je opět spojen jak s principem omezení přístupu světla k povrchu půdy, a tím i ke vzcházejícím plevelům, tak nedostatkem energie pro překonání této bariéry rostlinami. Podmínkou je vytvoření dostatečně silné vrstvy rostlinných zbytků zajišťující ochranné mechanizmy.

Využití pomocných plodin v luskovinách

Využití pomocných plodin v luskovinách je jednou z cest ke snižování rizika zaplevelení při plné, či částečné, absenci herbicidů. Luskoviny vysévané do širších řádků, jako je např. sója, umožňují uplatnění pomocných plodin v meziřádku. U hrachů se může jednat o výsev pomocných plodin na široko mezi řádky hrachu vysetého do standardních řádků v rozmezí 100-150 mm. Při širším sponu hrachů, zde se jedná o úponkové typy, lze uvažovat i o výsevu pomocné plodiny do řádku ob řádek hrachu. Na základě našich pokusů vykazují úponkové hrachy dobrou odolnost proti polehání i při rozteči řádků 250 mm.

U ozimých forem luskovin, v našich podmínkách u hrachů, se jedná o využití spolehlivě vymrzajících podpůrných plodin, jako je hořčice bílá, svazenka vratičolistá a mastňák habešský. U ozimých forem hrachu rolního je z hlediska zajištění omezení poléhavosti porostů nutné volit výsev pomocné plodiny na široko do užších řádků hrachu rolního. Tato technologie je použitelná i u ozimých forem hrachu setého, které se však ve srovnání s hrachem rolním vyznačují pomalejší dynamikou růstu. Naše dvouleté výsledky prokázaly, že i ozimé formy hrachu setého lze úspěšně pěstovat v řádcích s roztečí 250 mm. Primárním problémem ozimých forem hrachu setého není polehání rostlin během růstu, ale zejména v době dozrávání, kde se pevnost úponků snižuje a rostliny pod tíhou nasazených lusků, při deštivém počasí, „klesají k zemi“.

U jarních luskovin je využití plodin složitější a v této chvíli nejsou dostupné jednoznačné výsledky. U jarních luskovin se nabízí možnost jejich výsevu do mrazem umrtveného porostu, kde však hrozí rychlá degradace mulče v důsledku jeho rozkladu houbami a bakteriemi. Druhou možností je umrtvení nevymrzající plodiny herbicidem před výsevem luskoviny, což je v souladu i se stávajícími podmínkami „greeningu“.

Čtěte také: Ostropestřec mariánský a jeho pěstování

V České republice je dominantní luskovinou hrách setý a obecný. Tabulka 1 dokládá pokryvnost povrchu půdy rostlinami hrachu setého a rolního (ozimé a jarní formy) při jarním výsevu a dalších rostlinných druhů (tolice dětelová, hořčice bílá a ječmen jarní) v závislosti na počtu rostlin hrachů na jednotku plochy.

Tabulka 1: Pokryvnost povrchu půdy (%) při daném počtu rostlin na jednotku plochy

u vybraných odrůd hrachu setého a rolního, tolice dětelové, hořčice bílé a ječmene jarního (kontrolní plodina) na začátku vegetace na lokalitě Stupice - založení porostů 20. 3. 2016, hodnocení 22. 4.

V rámci výzkumných aktivit pracoviště je řešena otázka využití pomocných plodin v porostech ozimých forem hrachu setého a rolního. Cílem experimentů je ověřit funkčnost pěstebních systémů využívajících přísevy vymrzajících pomocných plodin v ekologickém a konvenčním zemědělství a technologické postupy založení vícedruhových porostů.

Na podzim roku 2017 byly na pozemcích společnosti ZEMASPOL odbyt, s.r.o., (Uherský Brod) ve spolupráci s firmou Selgen, a.s., založeny porosty hrachu setého (Aviron - ozimá forma) a rolního (Arkta - ozimá forma) s přísevy hořčice bílé (odrůda Andromeda). V rámci polních poloprovozních experimentů byly na plochách v ekologickém systému hospodaření založeny 2. 10. 2017 následující pokusné varianty. Výsev byl proveden secím strojem Horsch Pronto 6 DC se systémem DuoDrill. Na podzim (22. 10. 2017) byl stanoven počet rostlin hrachu a hořčice na pokusných plochách a bylo provedeno stanovení pokryvnosti půdy analýzou obrazu a stanoven rozvoj kořenového systému sledovaných druhů.

Oba druhy hrachů vykazovaly intenzivnější prokořenění půdy ve srovnání s hořčicí bílou. Na variantách s hrachem setým (Aviron) činil průměrný počet rostlin hořčice 86 ks/m2 (výsev 5 kg/ha) a 144 ks/m2 (výsev 10 kg/ha). Na plochách s Arktou poté 77 (nižší výsev) a 134 (vyšší výsev hořčice) kusů/m2. Průměrná pokryvnost povrchu půdy na plochách s hrachem setým činila 3,9 %, ve směsi s hořčicí bílou (výsev 5 kg/ha) poté 6,5 % a při nejvyšším výsevku byla celková pokryvnost půdy hrachem setým a hořčicí bílou 8,2 %, Porosty hrachu rolního vykazovaly ve srovnání s hrachem rolním vyšší pokryvnost půdy, což bylo v důsledku vyšší růstové dynamiky hrachu rolního (Arkta). Průměrná pokryvnost povrchu půdy na plochách s hrachem setým činila 3,8 % u čistého výsevu hrachu rolního 10,3 %.

Čtěte také: Jak pěstovat okrasné dýně

Silné mrazy v zimním období zajistily vymrznutí hořčice, ale i hrachu setého odrůdy Aviron. Hrách rolní Arkta přezimoval a porost nevykázal ani redukci rostlin vůči podzimní inventarizaci. V jarním období (26. 4. 2018) bylo provedeno hodnocení stavu porostů na plochách s hrachem rolním. Sledován byl počet rostlin Arkty na jednotku plochy (1 m2) a produkce nadzemní biomasy Arkty a plevelů (tab. 3). Počty rostlin hrachu rolního na jednotku plochy nevykazoval rozdíly mezi variantami. Obdobně tomu bylo i u produkce suché nadzemní biomasy hrachu. Nejnižší produkce suché nadzemní biomasy plevelů byla stanovena na variantě s nejvyšším výsevkem hořčice.

Tab. 3: Počet rostlin hrachu rolního (Arkta) na jednotku plochy (m2) a produkce nadzemní biomasy Arkty a plevelů (t/ha) na lokalitě Šumice (Uherský Brod) 26. 4.

Provedené experimenty potvrdily předpoklady o pozitivním vlivu hořčice bílé na redukci plevelů při vyšším výsevku.

Pěstování pohanky a čiroku

Naše ekologická farma ve Velkých Hostěrádkách s 367 ha orné půdy je učebnicovým příkladem téměř všech problémů v zemědělství - vodní i větrná eroze, dlouhodobé suché podmínky nebo přívalové srážky, degradace půd způsobená hospodařením za minulého režimu, málo organické hmoty. Kvůli vysokému eroznímu ohrožení (až 82 % jsou MEO a SEO) není možné na farmě pěstovat širokořádkové plodiny s NOF jako sója, kukuřice, slunečnice atp. Dodržení nastaveného osevního postupu je každoroční výzva. Nejvíce problematické je setí teplomilných jarních plodin, jako je pohanka a čirok. Tyto rostliny jsou náchylné na chlad, takže se jejich porosty zakládají až v polovině května po tzv. „zmrzlých mužích“, kdy má půda přes den alespoň 10 až 12°C.

Na farmě je pohanka dlouhodobě zařazena v osevním postupu po sklizni jetele nachového na semeno. Ten se sklízí přibližně v polovině června a díky krátké vegetační době pohanky 85-120 dní (velká odrůdová variabilita) je pohanku možné sklidit na podzim. Pohanka má vysokou potenciální produktivitu, ale nízkou reálnou produktivitu porostu, z květů vytvoří jenom 10-40 % nažek. Další výzva pro zemědělce je nerovnoměrné dozrávaní porostu: po sklizni je důležité zajistit sušení, protože ve sklizeném zrně se pořád nachází velké množství zelené hmoty. Dá se říct, že pěstování pohanky je vysoce rizikové, úroda nejistá a pohanka je náročná na včasné posklizňové ošetření (sušení a čištění).

Přes mnohá rizika přináší pěstování pohanky i benefity. Jedná se o vhodnou plodinu do jakéhokoliv zemědělského systému. Díky agresivním výměškům z kořenů zpřístupňuje fosfor pro další plodinu, má fytosanitární účinek - není přenašečem významných škůdců ani chorob. Má dobrou konkurenceschopnost vůči jednoletým plevelům, protože relativně brzo zapojí porost, který stíní půdu a případné plevele. Na pozemku zanechává velké množství biomasy s užším poměrem C/N, která je po zapracování přístupná půdním mikroorganismům. Kvůli pozdnímu setí (v květnu/červnu) je potřebné adekvátně přistoupit k možné erozi půdy způsobené přívalovými dešti nebo větrem.

Čtěte také: Osevní postupy v bio zemědělství

Přímé setí pohanky do zeleného mulče

V roce 2020 na farmě proběhl pokus s přímým setím pohanky do zeleného mulče. Mulč by měl potlačit plevele, zabránit nadměrné evaporaci vláhy z půdy před zapojením porostu plodiny a napomoci lepší infiltraci vláhy, protože půda nebyla dodatečně mechanicky zpracována - utužena. O prokypření se postaral porost ozimé meziplodiny žito, vikev a jetel nachový, zejména žito, které má mohutný kořenový systém. Směs byla na podzim 2019 vyseta v poměru 100 kg/ha žita, vikev 60 kg/ha a jetel nachový 5 kg/ha. Cílem pokusu bylo ověřit možnost založení úzkořádkových jarních plodin do zeleného mulče.

Je možné najít velké množství informací ohledně pěstování širokořádkových plodin v zeleném mulči ze zahraničí, zejména kukuřice a sóji, které jsou zasety přesnými sečkami. Vhodný způsob terminace porostu meziplodiny - v systému EZ je možná pouze mechanická terminace - mulčování nebo tzv. Důležité je načasování. U žita je to po vymetání a období mléčné zralosti, u leguminóz v květu. Pro setí byl použit zapůjčený speciální secí stroj BOSS značky SLY AGRISEM od firmy HM Hodonín se speciální diskovou botkou, která je schopná penetrovat přes značné množství posklizňových zbytků. Patka byla původně vyvinuta v Austrálii, kde mají s technologií no-till velké zkušenosti.

Pokus byl z velké míry ovlivněn příznivým průběhem počasí v červnu a v červenci. To znamenalo větší míru regenerace porostu ozimé směsky v případech její nedostatečné terminace. V případě třetí varianty, kde byla terminace porostu vykonaná jenom váhou secího stroje, se tento způsob ukázal jako nedostatečný. Po pár dnech bylo potřeba část znovu postavené ozimé směsky posekat s nadzvednutým mulčovačem ve výšce cca 20 cm od země, tak aby nedošlo k narušení vytvořeného mulče na půdě. Při mulčování v porostu vyklíčené pohanky vznikly koleje, které nebyl porost pohanky schopen dodatečně pokrýt a vznikly ložiska plevelů.

Varianta přímého setí do strniště vykazovala vysokou míru zaplevelení, vysokou míru obražení porostu ozimé směsky a nižší vzcházivost pohanky oproti jiným variantám. Varianta mulčování snížila míru regenerace porostu ozimé směsky na minimum, velkým problémem však bylo jemné nasekání hmoty a nerovnoměrné rozprostření po povrchu zejména v místech otáčení mechanizace. Takto jemně nasekaná hmota na povrchu půdy nevydrží dlouho a po pár dnech se z velké části redukuje. To vytváří velkou konkurenci plevelů vůči pohance, protože v případě použití zeleného mulče je vývoj pohanky mírně zpomalen kvůli nižší teplotě půdy. Zelený mulč slouží jako izolace před nadměrným přehříváním v létě, navíc ale zabraňuje zahřívaní půdy na jaře.

Pro terminaci porostu podmítačem Väderstad Carrier jsme se rozhodli kvůli dostupnosti mechanizace (farma podmítač vlastní), ale zejména proto, že jsme v okolí nesehnali krepovací válec. Podmítač sloužil jako adekvátní alternativa ke krepovacímu válci a regenerace porostu ozimé směsky po terminaci tímto způsobem nebyla pozorována. Hlavní nevýhoda dvou pracovních operací je, že secí stroj se musí přesně trefit do položené biomasy ve směru předchozího přejezdu podmítače. Porost pohanky byl konkurenceschopný a míra zaplevelení jednoletým plevelem byla nižší.

Závěry a doporučení

Zakládání porostů pohanky do zeleného mulče má svoje specifika. Je nutné dodržet nastavenou hloubku setí a dostatečně zabezpečit zavírání výsevní rýhy ve značném množství mulče pro co nejlepší kontakt osiva s půdou. Meziplodina musí mít dostačující produkci biomasy pro zajištění kompletního pokryvu půdy. Nezbytně nutným předpokladem je výběr vhodné metody terminace porostu meziplodiny.

Pěstování ozimé směsky za účelem následné terminace a ponechání zbytků na pozemku formou mulče může být cestou pro podniky bez živočišné výroby. Na druhou stranu je nutné pokračovat v ověřování metody i po ekonomické stránce oproti často využívané metodě pěstování pohanky jako druhé plodiny po sklizni raných plodin, jako je jetel nachový na semeno. Dalším krokem ověření by mělo být využití standardizované metody s krepovacím válcem anebo eventuálně s rotavátorem. Byly pozorovány rozdíly v rychlosti vývoje porostu, což mohlo být způsobeno slabším přehřátím půdy nebo alelopatickými účinky žita. Má snad žito alelopatické účinky pro následný porost pohanky?

V neposlední řadě je nutné zabezpečit odrůdy pohanky, které budou výnosově stabilní, budou rovnoměrně dozrávat bez nadměrného nakvétání a budou konkurenceschopné vůči plevelům. V tomto ohledu pomáhá českým farmářům sesterská firma PRO-BIO obchodní společnost s r.o., která je partnerem evropského projektu H2020 ECOBREED (Grant Agreement 771367) v rámci kterého byly perspektivní odrůdy pohanek vytipovány a momentálně probíhá jejich testování v poloprovozních pokusech na různých ekofarmách napříč ČR.

Ekologické zemědělství a hnojení

V případě EZ se na rostlinnou produkci vztahují následující pravidla dle článku 12 odst. 1 nařízení (ES) č. Platí omezení výše hnojení směrem nahoru s ohledem na blízkost vod, nitrátovou směrnici, příp. U ekologického zemědělství je horní limit hnojení stanoven konkrétně čl. 3, odst. 2 nařízení 889/2009: „Celkové množství statkových hnojiv používaných v zemědělském podniku nesmí přesáhnout 170 kg dusíku ročně na hektar zemědělsky využité půdy.“ (Sleduje se vnos dusíku ze statkových hnojiv.)

Podobné omezení pak platí i pro intenzitu chovu na ekologických farmách, kdy čl. 15 výše uvedeného nařízení říká: „Celková intenzita chovu je taková, aby nebyl překročen limit 170 kg dusíku ročně na hektar zemědělsky využité půdy podle čl. 3 odst. Jen pro ujasnění - mezi organická hnojiva patří: kompost, digestát, separát a fugát digestátu, výpalky apod.

Zemědělci vědí, že existuje přímá vazba mezi výnosem, ale i kvalitou plodin a hnojením. Rozdílem však je, že v konvenci se ve velkém používají minerální „rychle rozpustná“ hnojiva, která sice jednorázově plochu prohnojí a plodině dodají potřebné živiny, ale současně likvidují přirozenou úrodnost půdy (mikroorganismy v půdě tvořící potřebný humus) a dále tyto uměle vyrobené látky zůstávají v půdě, kontaminují ji a při deštích se vyplavují do spodních vod, které jsou zdrojem pitné vody pro nás všechny. Tyto druhy hnojiv jsou v EZ legislativně zakázány. A EZ to zvládá i bez nich celkem dobře.

pěstování vhodných odrůd a druhů plodin - méně náročných, odolných, které nepotřebují tolik péče a hnojiv jako vyšlechtěné odrůdy a hybridy (např. Z pohledu výnosů plodin se může zdát, že ekozemědělec ve srovnání se svým konvenčním kolegou hospodaří extenzivně - neefektivně (výnosy jsou v průměru od 30 až 50% nižší). EZ má však jiné priority - hlavním cílem není maximalizace zisku, tedy max. Dotace pro EZ může být určitým motivem při rozhodování, zda vstoupit do EZ, ale z dlouhodobého pohledu jde jen o určitý příplatek k celkovým dotacím na hektar, které pobírají i konvenční zemědělci.

tags: #pěstování #čiroku #v #ekologickém #zemědělství #postupy

Oblíbené příspěvky:

• Zbavte se ucpaného odpadu!
• Běhejte a sbírejte odpadky: Seznamte se s ploggingem
• Rozhledna Popovice: Z historie bývalé skládky
• Odpadové hospodářství Dřínov
• Ukládání Eternitu: Bezpečnost a Legislativa