Chov pískomilů mongolských v zajetí

Pískomil mongolský patří už dlouhá léta mezi oblíbené domácí chovance. Ve volné přírodě osídluje polopouště, pouště a stepi v Mongolsku a také severní Číně. Vyskytuje se i na Tuvě - část Ruska na jižní Sibiři.

Vzhled a charakteristika

V dospělosti dosahuje délky těla mezi dvanácti až patnácti centimetry a hmotnosti kolem 120 gramů. Vrchní část těla je zbarvena od šedohnědé až do červenohnědé. Spodní partie bývají světlejší. Ocas je zakončen delšími tmavými chloupky a chodidla jsou rovněž porostlá srstí.

Právě ochlupená chodidla a delší chlupy na konci ocásku, tvoří hlavní rozdíl mezi pískomilem mongolským a pískomilem rudoocasým. Lidé si tyto dva druhy často pletou.

Pískomil je podobný potkanovi, ale na rozdíl od něj je menší a roztomilejší. Patří mezi oblíbené mazlíčky díky nenáročnosti na chov. Užijete si s ním také mnoho zábavy. Je velmi aktivní a neustále v pohybu.

Pískomilové mongolští dorůstají velikosti 120 až 150 mm a váží okolo 60 g. Na první pohled se podobají potkanům. Ale pískomil je menší, má menší ouška a ocásek je osrstěný.

Čtěte také: Stanování na divoko: co je legální?

Vyznačují se silnými zadními končetinami, které velmi často používají k dovádění se svými kamarády. Zároveň se na nich, stejně jako surikaty, staví.

Druhy pískomilů

• Pískomil mongolský - původně z východu Asie, nejběžnější druh pískomila, má hnědo-béžovou barvu s bílým bříškem
• Pískomil bledý - původně z Egypta, tělo má dlouhé asi 10 centimetrů, nejaktivnější je za soumraku, srst je světle hnědá s bílými znaky
• Pískomil hedvábný - původně ze Severní Afriky, největší druh, srst je v porovnání s pískomilem mongolským delší a šedě zbarvená

Barevné mutace

Mnohaletý chov pískomilů dal vznik několika zajímavým barevným mutacím, které ještě zvyšují zájem o tento druh. Přírodní zbarvení nazýváme aguti. Na jednotlivých chloupcích divokých jedinců se střídají světlé hnědobéžové a tmavé pruhy, tzv. ticking.

Podobná je mutace stříbrný aguti, kde světlé části chlupů nejsou hnědobéžové, ale bílé. Celkový dojem takto zbarveného pískomila, je tím pádem světlejší. Stříbrný aguti má tmavé oči, stejně tak i chodidla a drápky, bříško je téměř celé bílé.

Vůbec prvně vzniklou mutací je black, kdy zvířata bývají leskle černá s nevýraznou bílou skvrnou na spodní čelisti. Další dvě mutace jsou si dosti podobné, jedná se o argente a argente-creme. Takto nazývaní jedinci mají tmavé části chloupků krémově žluté. Argente-creme je celkově ještě o něco světlejší. Oko těchto dvou mutací je červené, uši, chodidla a drápy mají narůžovělou barvu. I u těchto dvou mutací je břicho bílé.

Za zmínku jistě stojí mutace anglicky nazývaná dark-eyed-honey, v české zkratce alžířan. Takto vybarvení jedinci prochází změnou zbarvení. Mladí pískomilové do dvou měsíců mají tmavý ocas, uši i chodidla. Jinak převládá světle žlutá srst. Postupně, jak pískomil stárne, světle žlutá barva tmavne a přechází až na pískově žlutou. Oči jsou černé.

Čtěte také: Tipy pro kempování v Evropě

Další neméně zajímavá mutace byla vyšlechtěna zkřížením alžířana se stříbrným aguti. Dostala pojmenování polární liška, neboli polarfuchs. Jak vyplývá z pojmenování, jedná se o zvířata takřka čistě bílá. Oči, drápky a chodidla jsou černé.

Pískomil mutace lila, bývá zbarven jednobarevně, a to modrošedě se slabým narůžovělým nádechem. Červené oči a světle šedá srst s modrým nádechem je nazývána jako mutace holubí. Poměrně častá je mutace albino, kdy jsou pískomilové čistě bílí s červenýma očima.

Chov pískomilů

Pískomil tvoří rodinné skupinky. Proto nikdy nechovejte jen jednoho. Svým chováním se podobají i surikatám. Často můžete pískomila vidět na zadních nohách v pozoru.

Proslulí jsou pískomilové také svou aktivitou. Málokterý mazlíček je tak aktivní, jako pískomil mongolský. Vyžívá se v hrabání chodbiček, křečkuje stavební materiál i krmení. I při komunikaci vydávají rozličné zvuky, kterými se mezi sebou dorozumívají. Jejich komunikace vám ale zůstane utajena.

Pískomilové, kteří jsou odchovaní ve volné přírodě nemají problém zvládat extrémní výkyvy počasí. To však neplatí pro ty, kteří se narodí v zajetí a jsou chovaní na mazlící účely! V zajetí byste jim měli vytvořit prostředí s běžnou pokojovou teplotou a dbát na to, aby nebyli vystaveni závětří nebo příliš silnému slunečnímu svitu.

Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě

Ubikace

Pro chov pískomilů se nejvíce hodí lepená skleněná akvária, přihrazená děrovaným plechem nebo mřížkou. Lepší manipulace při čištění je u skleněných vitrín, které mají na dvě části rozdělenou přední stěnu.

Chovná skupinka by měla žít v ubikaci s minimálními rozměry 1x0,5x0,6 m. Kdo si nechá skleněnou vitrínu vyrobit na zakázku, nechejte udělat u přední otvíratelné části dostatečně vysoké dno. To umožní nasypat dovnitř dostatečné množství substrátu.

Pokud chcete dopřát pískomilovi skutečně to, co potřebuje, kupte mu vysokou ubikaci. Proč? Miluje pohled z výšky. Ubikace se skládá z akvária a vrchní část je v podobě klece. Podestýlka je nejlepší ve formě hoblin. Nesmíte zapomenout na misku s pískem. Hračky a prolézačky jsou samozřejmostí. Můžete zakoupit nebo sami vyrobit.

Při tvorbě kvalitního zázemí byste neměli zapomínat na to, že se jedná o hlodavčíka, který tuze rád hloubí nory a tunely. Z toho důvodu potřebuje dostatečně vysokou podestýlku, která bude na podobné dolování vhodná.

V základu můžete pískomila chovat v kleci i teráriu, ale my upřednostňujeme klec. Je totiž vzdušnější, lépe se s ní manipuluje a váš domácí mazlík si z ní velmi rychle udělá jednu velkou prolézačku. Co se týče velikosti, tak by měla mít minimálně 25 centimetrů (záleží i na tom, kolik mazlíků si hodláte pořídit). V dnešní době můžete na eshopech najít klece vyrobené speciálně pro tyto malé akrobaty. Poznáte je podle toho, že jsou poměrně vysoké a mají zvýšené dno.

Nejkvalitnější podestýlkou je směs písku, pilin a rašeliny. Někdo využívá pouze hobliny nebo piliny. Využít lze i některé prodávané typy podestýlek, například kočkolit. V takovém případě věnujte výběru patřičnou pozornost. Některé kočkolity se vlhkostí „spékají“ a zvětšují objem. Pískomil vždy část substrátu pozře a nevhodně vybraný produkt může zapříčinit zneprůchodnění trávící soustavy a tím pádem smrt.

Na vybavení akvária použijte kameny různých velikostí. Ty pískomilové využijí na hlídkování a ve skulinách mezi kameny se budou s oblibou ukrývat. Dalším vhodným doplňkem jsou větve většího průměru, které s oblibou okusují. K tomuto účelu se hodí i slabší větvičky chemicky neošetřených stromů. Ohryz je nezbytný pro správný vývin zubů.

Hnízdo si pískomilové staví ze sena, slámy či buničité vaty. Proto jim musíme do chovné nádrže dostatek tohoto materiálu poskytnout.

Soužití ve skupině

Chov pískomilů lze praktikovat v párech i ve skupinkách. V těch je zpravidla dosahováno lepších chovatelských výsledků. Jejich sestavování má však svá pravidla. Nejlepší je vytvořit základ skupiny z mladých jedinců, kteří ještě vůči sobě nejsou agresivní. Společně si na sebe během dospívání zvyknou.

Problém může nastat, je-li časem třeba chovnou skupinu doplnit o dospělého pískomila. Chovatel si musí najít dostatek času a zvířata pozorovat, aby se vzájemně nenapadala. Narušení hierarchie ve skupině může vést k litým bojům končícím smrtí slabšího jedince. Jistější je přemístit celou skupinu do nově zařízeného akvária a současně k nim přidat nového jedince. Neznámé prostředí a uvykání na něj, většinou potlačí možné agresivní sklony.

Chovná skupina se dorozumívá specifickými projevy. V nebezpečí začnou pískomilové podupávat zadními končetinami, čímž varují ostatní členy rodiny.

Krmení pískomilů

Ve volné přírodě se pískomil živí hlavně semeny, kořínky rostli, hlízami i menším hmyzem. V zajetí musíme dbát na to, aby byla jeho strava pestrá a vyvážená. Naprosto nevhodné jsou zbytky od jídla, kořeněné maso, uzeniny apod.

Základem krmné dávky jsou nejrůznější semena, například slunečnice, sója, hrách, kukuřice, proso, oves, pšenice atd. Během zimního období, kdy vypadne zelené krmení, je vhodné semena nakličovat.

Ze zeleniny lze předkládat petržel, mrkev, salát nebo kedlubny a z ovoce například jablko, hrušku, třešně nebo meruňky. V oblibě má pískomil mongolský i zelené krmení, jako je vojtěška, tráva nebo listy smetánky lékařské (známé spíše pod názvem pampeliška). Občas lze nabídnout i usušené tvrdé pečivo - rohlík nebo chléb. Částečně poslouží i k obrušování zubů.

Zapomínat se nesmí ani na živočišnou složku krmiva. Například cvrčci nebo mouční červi či smýkaný hmyz, bude vítanou pochoutkou. Při nedostatku hmyzu lze nabídnout i kousky masa, tvarohu nebo vařených vajec.

Každá chovná skupinka si oblíbí něco jiného, čím bude druhá skupina opovrhovat. Každopádně by se měl chovatel snažit nabídnout svým chovancům co nejpestřejší skladbu krmné dávky.

Stejně jako u jiných hlodavců, i pískomil potřebuje pestrou stravu. Jejím základem by mělo být krmivo speciálně navržené pro potřeby pískomilů. Hlavní složku by měly tvořit obiloviny, semínka a tráva. Pro pestrost je pak vhodné zařadit zeleninu, bílkoviny a bylinky. Zde můžete zvolit například kedluben, kukuřici, okurku, celer, jahody, hrušky, sušené korýše, hmyz a listy pampelišky.

Do klece by měla přijít rovněž větev na obrušování jejich zubů. Vybrat můžete některou z ovocných stromů, větví břízy nebo topolu.

Doporučená krmná dávka je 5 g sušeného krmiva denně. Můžete vyzkoušet rovněž různé druhy ovoce, nebo větvičky z ovocného stromu. Také zeleninu mají rádi, kouskem papriky nebo rajčete jim jistě uděláte radost. Sušený banán, nesolené oříšky nebo slunečnicová semínka podávejte pískomilům spíš jako pamlsek, ne jako pevnou součást krmiva.

Rozmnožování pískomilů

Rozmnožování a odchov pískomilů, probíhá v zajetí po celý rok. Ve volné přírodě je rozmnožování omezeno na teplejší část roku, od března do září. Během této doby zvládnou samice porodit tři nebo čtyři vrhy, ve kterých bývá od dvou do osmi mláďat.

Březost trvá necelý měsíc, od 25 do 29 dnů. Mladí pískomilové přichází na svět zcela holí a slepí s hmotností kolem dvou gramů. Poprvé prohlédnou v 17-18 dnech. Zajímavostí ale je, že už před otevřením očí opouští hnízdo a pokouší se konzumovat pevné krmivo.

Na rodičích jsou závislí po dobu jednoho měsíce, poté jsou zcela samostatní. Mláďata z prvních jarních vrhů, lze zařadit do reprodukce ještě na podzim téhož roku. Platí to především pro samice, samečci někdy dospívají až během zimy. Plodnost nebývá u pískomilů v divočině nikterak dlouhověká a trvá pouhé dva roky, někdy jen rok. V zajetí se toto období prodlužuje až do čtyř let věku.

S péčí o mláďata vypomáhá i samec, proto není vhodné jej v této době oddělovat. Navíc by ho chovná skupina při navrácení znovu nepřijala.

Zdravotní problémy pískomilů

I ta nejlepší péče nezaručí, že bud pískomil vždy zdráv. Důvodem je špatně umístěná ubikace, a to v průvanu nebo v chladu. Pískomilovi teče z nosu, je unavený, málo aktivní. Nevhodná strava se může rychle projevit v podobě průjmu.

Neinfekční onemocnění jsou jednoznačně nejčastějšími zdravotními problémy pískomilů. Ve většině případů se jedná o kožní léze, např. pokousání a odřeniny, způsobené z důvodů vysoké fyzické aktivity pískomilů, vzájemnými hrami, popř. potyčkami, ke kterým může dojít zejména při nerozvážném sestavení skupiny v dospělém věku zvířat.

Poruchy zdravotního stavu může způsobit i nevyvážená strava a napájení. Jde zejména o anorexii, obezitu, vomitus, diareu, ileus, avitaminózy, hypervitaminózy, intoxikace.

Protože pískomilové rádi využívají všemožných úkrytů, poměrně často si přivodí úraz, tj. pohmožděniny, hematomy, event. fraktury, poškození kloubního aparátu a svaloviny. Stresové a bolestivé stavy mohou být pozorovatelné prostřednictvím poškození habitu ocasu, tj. ztráta osrstění ocasní partie. Taktéž příznaky stárnutí organismu a s tím související obtíže jsou nezanedbatelným problémem těchto drobných hlodavců.

Infekce způsobené reovirem 3 se v akutní formě projevují nespecifickou symptomatologií, provázenou zvětšením břicha, ikterem a nekoordinovanými pohyby. Onemocnění se manifestuje pouze u mláďat asi do věku jednoho měsíce. Z patologicko-anatomických změn jsou nejvýznamnější nekrózy v parenchymatózních orgánech (játra, pankreas) a v srdeční svalovině a meningoencefalitida s nekrózou neuronů.

Infekce virem Sendai se manifestuje zejména u oslabených zvířat. Klinicky zaznamenáváme dyspnoe a skřípaní zubů. Ve vrhu je zvýšená neonatální mortalita a zpomalený růst mláďat. Lymfocytární choriomeningitida je řazena mezi zoonózy. Nebezpečná je zejména pro gravidní ženy, neboť má mimo jiné i teratogenní vlastnosti. Při pitvě lze pozorovat splenomegalii, tukovou dystrofii jater a výpotek v pleurální a peritoneální dutině. V CNS je patrná lymfocytární infiltrace mozkových obalů.

Mycoplasma arthritis asymptomaticky kolonizuje horní cesty dýchací. Často se vyskytuje spolu s M. Mycoplasma neurolyticum vyvolává u oslabených jedinců rinitidu a hemoragickou pneumonii. V případě intracerebrálního proniknutí může dojít k poškození CNS s následným rychlým úhynem.

Salmonelóza je rovněž zoonózou. Klinické příznaky jsou nenápadné a nespecifické. Časté je bacilonosičství. Akutní forma infekce probíhá pod obrazem nespecifické klinické symptomatologie a patologických změn. Subakutní forma se obvykle manifestuje hepatosplenomegalií. Escherichia coli způsobuje u pískomilů záněty střev a urogenitálního systému, popř. Campylobacter sp. je patogenní pro řadu obratlovců. Infekce se může klinicky projevit průjmem nebo poruchou celkového zdravotního stavu. Časté je bacilonosičství. Pseudomonas aeruginosa způsobuje inaparentní infekce, u oslabených jedinců však může vyvolat sepsi nebo lokální purulentní záněty, event.

Cena pískomila

Cena pískomila se může lišit v závislosti na tom, jestli si jej budete pořizovat ve zverimexu, na internetu nebo od chovatele. Obecně můžeme napsat, že jejich cena začíná na padesáti korunách, ale stejně jako u jiných zvířátek, i zde bychom vám doporučili vybírat budoucího člena rodiny z chovatelské stanice.

tags: #piskomil #chov #v #zajeti

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem odpadkového koše
• Tipy na romantiku v přírodě
• Posekaná tráva a bioodpad – klasifikace
• Procházka do přírody
• Rozměry odpadního závitu pračky