Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je definován jako „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu“.
Vytváření územního systému ekologické stability (ÚSES) je podle § 4 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.
Smyslem vytváření a ochrany ÚSES je zajištění základních prostorových podmínek pro dlouhodobé udržení a posílení jedné ze základních přirozených funkcí krajiny - ekologické stability. Děje se tak postupným vytvářením spojité sítě ploch s relativně vysokou ekologickou stabilitou, na kterých je umožněn rozvoj přirozených, především rostlinných společenstev, jejichž přirozená druhová skladba odpovídá konkrétním stanovištním podmínkám.
ÚSES jako nástroj obecné ochrany přírody a krajiny lze považovat za prostorový plán pro zachování a obnovu přirozených společenstev v krajině, a to to především v krajině, která není ve smyslu zákona o ochraně přírody a krajiny zvláště chráněná.
Základními skladebnými částmi systémů ekologické stability jsou biocentra a biokoridory. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability. K vymezování jednotlivých hierarchických úrovní ÚSES v úzké vazbě na procesy územního plánování jsou příslušné orgány ochrany přírody.
Čtěte také: Ochrana před povodněmi
Vymezení místního, regionálního i nadregionálního systému ekologické stability stanoví ve smyslu § 2 vyhlášky č. 395/1992 Sb. orgány ochrany přírody v plánu systému ekologické stability. Plány ÚSES jsou podkladem pro vymezení ÚSES v územně plánovacích dokumentacích (ÚPD) a jsou zpracovávány v měřítku a v podrobnosti odpovídající příslušné ÚPD.
Plány ÚSES obsahují vedle grafického znázornění ÚSES (mapový podklad) také tabulkovou a textovou část popisující funkční a prostorové ukazatele skladebných částí (biogeografické údaje, rozmanitost a charakteristiky ekosystémů, prostorové vazby, údaje o limitujících parametrech - minimálních plochách biocenter, minimálních šířkách a maximálních délkách biokoridorů) a jejich současný stav, a návrhy rámcových opatření k zachování a zlepšení ÚSES včetně odůvodnění.
Plány nadregionálního a regionálního ÚSES jsou zpracovávány v měřítku a v podrobnosti odpovídající účelu zpracování - jsou podkladem pro koncepční vymezení nadmístní úrovně ÚSES v zásadách územního rozvoje krajů (ZÚR), resp. vymezení nadregionálního ÚSES v územním rozvojovém plánu (ÚRP).
Plány místního ÚSES obsahují všechny hierarchické úrovně ÚSES a slouží jako podklad pro územní plány obcí, případně regulační plány. Proto tento účel jsou zpracovávány nad katastrální mapou v podrobném měřítku. Plány místního ÚSES v místních podmínkách upřesňují koncepční vymezení nadregionálního a regionálního ÚSES z nadřazené územně plánovací dokumentace (ZÚR, resp. ÚRP) a síť ÚSES doplňují o skladebné části místní úrovně ÚSES.
Zpracování plánů a projektů ÚSES provádějí odborně způsobilé osoby - osoby oprávněné k projektování ÚSES na základě autorizace s označením A.3.1 (projektant územních systémů ekologické stability) udělované Českou komorou architektů.
Čtěte také: Akční plány pro životní prostředí
Orgány ochrany přírody jsou ve smyslu § 54 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona (NSZ), dotčenými orgány v procesu územního plánování. V něm uplatňují požadavky na závazné vymezení ÚSES v územních plánech obcí ve svém správním území zpravidla formou plánu (místního) ÚSES. Podstatné je, aby podmínky využití ploch, které jsou vydaným územním plánem vymezeny pro plnění funkce ÚSES, byly stanoveny tak, aby při rozhodování v území nedošlo ke snížení jejich ekologické stability, resp.
Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (Agentura) dlouhodobě zajišťuje aktualizaci plánů územního systému ekologické stability (ÚSES). V letech 2021-2023 realizovala projekt s názvem „Plán ÚSES v CHKO“ jehož výstupem bylo zpracování aktuálního plánu ÚSES pro 20 chráněných krajinných oblastí (CHKO) ve správě Agentury podle upraveného metodického postupu, ve kterém byl kladen velký důraz na nové zahrnutí hodnotných přírodních nelesních biotopů do skladebných částí ÚSES.
Agentura dlouhodobě připravovala komplexní aktualizaci plánů ÚSES v CHKO a po překonání řady administrativních překážek mohla zahájit realizaci projektu „Plán ÚSES v CHKO“, který byl financován z Operačního programu Životní prostředí 2014-2020. V rámci projektu došlo k revizi stávající dokumentace a aktualizaci skladebných částí všech úrovní ÚSES na území 20 CHKO.
Celkem se o zakázku podělily 4 zhotovitelské týmy (Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a. s., Ateliér Cihlář-Svoboda s. r. o., Arvita P spol. s r.o. a Roman Bukáček). Ty se musely vypořádat s notoricky známými chybami v dostupných podkladech ÚSES, včetně těch v závazných územně plánovacích dokumentacích.
Výstupy prací jsou rozděleny na analytickou a návrhovou část. Jako hlavní kritérium vymezování ÚSES byl stanoven princip zohlednění aktuálního stavu krajiny a nebylo využito nevhodné dělení ÚSES na přírodní a antropogenně podmíněný. Dále nebyla uplatněna již překonaná zásada principu biogeografické reprezentativnosti, která vychází z předpokladu, že potenciálními přírodními ekosystémy na více než 95 % území České republiky jsou lesní ekosystémy, a tedy že reprezentativní biocentra musí mít vesměs podobu potenciálních lesních biocenter.
Čtěte také: Plány recyklace kritizovány
Při realizaci byl tedy kladen zvláštní důraz na nové zahrnutí lučních, stepních, lesostepních a vodních ekosystémů. Došlo k doplnění mnoha druhově bohatých luk, přirozených vodních toků nebo přechodových stanovišť mezi lesy a loukami. V těchto skladebných částech ÚSES je třeba zachovat jejich různorodost a mozaikovitost. Nové lesní prvky byly navrhovány pouze při propojování stávajících přírodních lesních biotopů.
V návrhové části plánu ÚSES tak vznikala nová biocentra a biokoridory, mnohdy propojených do nových větví ÚSES. Došlo k úpravě hranic již existujících lokalit, a to zejména z důvodu výrazného rozšíření cenných ploch, nebo tam, kde docházelo ke kolizi se stávajícím využitím lokality nebo k nesrovnalostem v souběhu s vymezením ÚSES v územně plánovací dokumentaci. Na lokální úrovni nově vznikla řada nových interakčních prvků.
V řadě případů byl v biologicky hodnotném území vymezován ÚSES výrazně nad rámec limitujících hodnot velikostních parametrů a nedocházelo pouze ke schematickému překreslování. Cílem tohoto přístupu je předejít případům, kdy bylo vymezování založeno čistě na biogeografické analýze a určování potenciální bioty bez ohledu na současný stav a klíčové ekosystémy.
V CHKO České středohoří bylo důležité zajistit vhodné propojení čedičových vrchů Raná, Oblík a Milá prostřednictvím lokálních biokoridorů. Jako řešení bylo zvoleno vymezení biokoridoru o šířce 50-200 m v podobě prostupné mozaiky biotopů, která propojuje dvě biocentra prostřednictvím skupiny na sebe navazujících maloplošných krajinných prvků, tzv. „nášlapných kamenů“. Tyto prvky tvoří střídající se zatravněné plochy a plochy s rozptýlenými výsadbami solitérních stromů a keřů. Cílem je zároveň obnova segmentů historických plužin, zjemnění krajinné mozaiky a obnova historických struktur, jejichž pozůstatky se v krajině dosud zachovaly. Vytvoření klasického biokoridoru s lesnickými výsadbami by znamenalo vytvoření další bariéry a zhoršení současného nepříznivého stavu.
V CHKO Moravský kras byla nově navržena mezofilní větev, která propojuje nadregionální biocentrum 31 Josefovské údolí s prvky severně od obce Rudice, kde se nacházejí velmi cenné biotopy typické pro toto území. Do ÚSES je zahrnut bývalý lom, který má vysoký biologický potenciál. V CHKO Železné hory došlo k významnému rozšíření ÚSES např. o cenné biotopy ovsíkových luk, acidofilních doubrav či mokřadů. V CHKO Pálava pak byla vymezena nová mezofilní větev, která zahrnuje např. polní cestu s alejemi starých stromů či extenzivní meruňkový sad.
Všechny tyto změny napomáhají zvýšit biologickou rozmanitost území tím, že propojují přírodní stanoviště do funkční sítě.
Výstupem jsou plány ÚSES pro jednotlivé CHKO ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění.
Vrstva obsahuje metodicky sjednocené aktuální vymezení územního systému ekologické stability (ÚSES, dle § 2 vyhl. č. 395/1992 Sb.), všech hierarchických úrovní (lokální, regionální a nadregionální) a typů (biocentra, biokoridory a interakční prvky) na území 20 CHKO, kde byl projekt realizován: Beskydy, Bílé Karpaty, Blaník, Blanský les, Broumovsko, České středohoří, Český kras, Český les, Český ráj, Jeseníky, Jizerské hory, Křivoklátsko, Lužické hory, Moravský kras, Orlické hory, Pálava, Slavkovský les, Třeboňsko, Žďárské vrchy a Železné hory.
Dále obsahuje hranice aktualizovaných nadregionálních biocenter napříč celou Českou republikou vymezené nad katastrálními, příp. lesnickými obrysovými mapami.
Aktualizované plány ÚSES jsou kvalitním moderním výstupem náročného projektu zohledňující aktuální potřeby ochrany přírody i udržitelný rozvoj území.
V návaznosti na tento projekt Agentura v současné době pokračuje v aktualizaci plánu ÚSES, kdy probíhají práce ve zbývajících 5 CHKO (Brdy, Kokořínsko - Máchův kraj, Litovelské Pomoraví, Poodří a Soutok) a pro území navrhované CHKO Krušné hory.
tags: #plany #uzemni #ekologicke #stability #Czech