Dopad plateb za emise na výrobce elektřiny v České republice

09.03.2026

Ceny emisních povolenek podle ekonoma společnosti Natland Petra Bartoně poprvé dosáhly podílu v průměru jedné koruny na jedné vyrobené kilowatthodině (KWh) elektrické energie. Bartoň to sdělil na dotaz ČTK. Na výrobu jedné průměrné megawatthodiny (MWh) v České republice si musí výrobce podle něj nakoupit 0,43 povolenky, neboť právě zhruba 0,43 tuny CO2 při výrobě vypustí do ovzduší.

Cena emisních povolenek v Evropské unii minulou středu vystoupila na rekordních více než 90 eur (asi 2290 Kč) za tunu oxidu uhličitého vypuštěného do atmosféry. Od začátku listopadu se cena povolenek zvýšila zhruba o 50 procent. Velkoobchodní cena elektřiny za stejnou dobu vzrostla zhruba čtyřnásobně, a to ze zhruba 45 eur (asi 1140 Kč) za jednu megawatthodinu (MWh) na současných zhruba 190 eur (asi 4800 Kč). „Je tedy jasné, že ceny povolenek zdaleka nestačí vysvětlit nárůst ceny energií,“ řekl Bartoň.

Plyn má podle něj nahrazovat evropský odchod od jádra a uhlí. Protože se však obnovitelné alternativy budují pomaleji, je potřeba víc plynu. „Protože je však plyn o tolik dražší, za uplynulý rok vzrostly ceny v EU desetinásobně, už se paradoxně začíná vyplácet v Evropě nahrazovat chybějící energii nikoli plynem, nýbrž uhlím. I když to znamená platit více na emisních povolenkách.

Podle mnoha evropských energetických specialistů může cena povolenky překročit hranici 100 euro ještě letos. Evropský systém obchodování s emisemi ETS je hlavním nástrojem pro snížení emisí skleníkových plynů. Stanovuje limity celkového množství skleníkových plynů, které mohou vypouštět sektory v jeho působnosti, a zároveň umožňuje podnikům získat nebo zakoupit emisní povolenky, s nimiž lze podle potřeby obchodovat. Analytik Sev.en Energy Pavel Farkač vidí jako důvod k růstu cen povolenek fatální nedostatek energetických zdrojů schopných vyrábět v zimních měsících. „Jsme na začátku prosince a elektrického výkonu pro pokrytí potřeb domácností a podniků je už nyní takový nedostatek, že ceny silové elektřiny rostou tak vysoko, až se spouští i ty nejméně efektivní zdroje, které pro svůj provoz potřebují hodně emisních povolenek.

Výroba těchto neefektivních zdrojů podporuje podle něj růst ceny povolenky. „A to v kombinaci s rostoucími cenami zemního plynu, nad nimiž EU nemá kontrolu, vytváří toxický koktejl,“ uvedl Farkač. Podle analytika ENA Jiřího Gavora je emisní povolenka umělou komoditou, jejíž množství na trhu lze ovlivňovat na základě politických rozhodnutí v rámci pravidel systému ETS. „Nelze obviňovat finanční investory ze spekulací, když jim to stávající systém umožňuje, lze ale vinit Evropskou komisi, že tento divoký tržní vývoj se nesnaží nijak korigovat.

Čtěte také: Povinnosti platby ekologické daně

Současné zvyšování cen povolenek podle něj znamená jediné, a to opětovné zdražování elektřiny pro spotřebitele. Negativní dopad na domácnosti zmiňuje také analytik Komerční banky Bohumil Trampota. „Cena elektřiny, která se obchoduje na burze, se doslova utrhla z řetězu. Za dva dny katapultovala ze 150 eur/MWh na 190 eur. V relativním srovnání je to asi plus 25 procent za dva dny! Těch faktorů, které za tím stojí je asi více,“ řekl Trampota. Zmiňuje například zimní období a s tím spojenou vyšší poptávku, ale i rostoucí ceny komodit obecně. „Růst elektřiny bude mít samozřejmě dopad na domácnosti, negativní.

Emisní povolenky jsou dnes jedním z nejčastěji skloňovaných pojmů, když se mluví o ochraně klimatu i o cenách energií. I když se emisní povolenky týkají hlavně velkých výrobců energie, jejich cena se promítá i do účtů běžných domácností. Emisní povolenka je obchodovatelný certifikát, který opravňuje držitele vypustit do ovzduší určité množství oxidu uhličitého (CO₂) nebo jiných skleníkových plynů. Tento systém vznikl proto, aby motivoval firmy s vysokými emisemi - například elektrárny, teplárny, cementárny či chemičky - k jejich snižování pomocí emisní povolenky.

Evropská unie určí celkové množství emisí, které mohou zapojené firmy v daném roce vypustit. Pokud má firma přebytek povolenek (např. díky modernější technologii s nižší spotřebou), může je prodat jinému podniku. Naopak ten, kdo limit překročí, si musí povolenky dokoupit. Na konci roku musí každá firma prokázat, že má dostatek povolenek k pokrytí svých skutečných emisí. Cena emisní povolenky není pevně daná - odvíjí se od nabídky a poptávky na trhu.

Cílem je motivovat podniky k nižším emisím - buď snížením výroby z fosilních zdrojů, nebo investicemi do čistějších technologií. Systém emisních povolenek EU ETS se netýká všech podniků, ale pouze těch, které produkují značné množství skleníkových plynů. Cena emisní povolenky se přímo promítá do účtů za elektřinu, plyn i teplo. Uhelné elektrárny mají vyšší náklady, protože při výrobě vypouštějí více CO₂ a musí tedy nakoupit více povolenek. Obnovitelné zdroje energie (OZE) naopak emisní povolenky nakupovat nemusí, takže jejich provozní náklady nejsou tímto systémem zatíženy.

Pro spotřebitele je důležité sledovat vývoj emisní povolenky. Evropský systém obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) se bude v příštích letech dál vyvíjet a rozšiřovat. Od roku 2027 budou emisní povolenky povinné také pro dodavatele energií a pohonných hmot. Ti budou muset nakupovat povolenky pro každou tunu emisí CO₂, kterou vyprodukují při výrobě a distribuci energie pro domácnosti. Emisní povolenky se od roku 2027 více dotknou i domácností. Právě proto je dobré mít přehled o tom, jak emisní povolenky fungují, co ovlivňuje jejich cenu a jak se na změny připravit.

Čtěte také: Termíny svozu odpadu Dolní Lhota

Výnosy z prodeje emisních povolenek v EU putují především do státních rozpočtů členských zemí. Ty je musí z velké části využít na projekty spojené s ochranou klimatu, snižováním emisí a podporou obnovitelných zdrojů energie. Část peněz jde také do tzv. Od roku 2027 plánuje EU spustit systém ETS 2, který se zaměří na emise z vytápění budov a dopravy. Povolenky tak budou muset nakupovat dodavatelé paliv a tepla. ETS 2 je rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) na nové sektory.

Stejně jako v původním systému bude stanoven celkový emisní strop, který se bude postupně snižovat. Dodavatelé paliv a energií budou muset nakupovat povolenky za každou tunu CO₂, která vznikne v důsledku používání jejich produktů. Pro zpomalení změny klimatu je nezbytné modernizovat všechny sektory ekonomiky a vytvářet nástroje, které zajistí podmínky pro dekarbonizaci. Jedněmi z ekonomických nástrojů jsou uhlíkové daně nebo obchodování s emisními povolenkami. Systému zpoplatnění, tzv. EU ETS (EU Emissions Trading System), podléhají v současnosti velké elektrárny, teplárny, těžký průmysl nebo letecká a námořní doprava. Emise ze silniční dopravy a budov však na celoevropské úrovni dosud zpoplatněny nebyly.

Nový systém tzv. ETS 2 naváže od roku 20281 na stávající systém obchodování s emisními povolenkami (ETS 1), který funguje od roku 2005. Zpoplatní přitom emise ze silniční dopravy, spalování v budovách a malé energetiky a průmyslu, které v současnosti nespadají pod ETS 1. Díky tomu dojde k narovnání trhu jak pro producenty emisí, tak pro podniky využívající nízkoemisní zdroje energie (např. biomasu či biopaliva). Zatímco ETS 1 v současnosti pokrývá přibližně 35 % všech emisí skleníkových plynů EU, ETS 2 pokryje dalších 39 %.

Více než 70 % unijních emisí tak bude podléhat zpoplatnění. V silniční dopravě hrají zásadní roli auta se spalovacími motory, v menší míře pak autobusy a nákladní vozidla. V případě budov nejde o emise vznikající při jejich stavbě, ale primárně o emise vznikající při lokálním vytápění, ohřevu vody nebo vaření či ty, které produkují malé teplárny a výtopny. Záměrem jejich zpoplatnění je motivovat domácnosti i podniky k využívání nízkoemisních způsobů dopravy, zateplení domu či pořízení tepelného čerpadla.

Systém pro obchodování s emisními povolenkami je jedním z nástrojů zpoplatnění emisí založených na principu znečišťovatel platí. Jak v praxi funguje? Producenti skleníkových plynů zařazení do systému (např. elektrárny) musí za každou tunu emisí vypuštěnou do atmosféry vyřadit jednu povolenku. Jejich množství na trhu je však omezené (princip cap-and-trade) a v čase se na základě předem stanovené trajektorie snižuje, což vytváří tlak na růst ceny povolenky.

Čtěte také: Odpad Pacov info

Povolenky si jednotlivé provozovny nakupují buď v aukcích, od sebe navzájem, nebo v některých případech dostávají určité množství zdarma. To například v rámci EU ETS platí pro průmyslová odvětví, která by v důsledku vyšších výdajů na povolenky mohla ztratit konkurenceschopnost vzhledem k producentům ze třetích zemí, kde jsou emise zpoplatněny méně či vůbec, nebo by hrozil tzv. únik uhlíku do těchto zemí.

Od roku 2026 (s postupným náběhem od roku 2023) však začíná fungovat mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism, CBAM), který dovoz emisně náročných produktů do EU zpoplatní, čímž dojde k narovnání podmínek s domácími výrobci. Výnosy z prodeje povolenek pak mají státy k dispozici pro investice do dekarbonizačních opatření.

Od roku 20268 do roku 2032 bude fungovat Sociální klimatický fond, pro nějž bude na úrovni EU alokována částka ve výši až 65 miliard eur (Česko bude moci využít přibližně až 40 miliard korun). Úkolem každého členského státu EU bude vypracovat Sociální klimatický plán, ve kterém představí, jak chce využít prostředky z fondu s ohledem kompenzování možných negativních dopadů povolenek na nízkopříjmové domácnosti a mikropodniky.

Dopady zpoplatnění paliv zatíží především nízkopříjmové domácnosti a menší podniky, které typicky za pohonné hmoty a energie vynakládají významnou část svých příjmů. Například litr benzínu obsahuje přibližně 650 gramů uhlíku a při jeho spálení vznikne asi 2,4 kilogramu oxidu uhličitého. K tomu, aby došlo k významnému snížení emisí skleníkových plynů v sektoru silniční dopravy a budov, je potřeba kromě jejich zpoplatnění i dalších nástrojů (např. regulací nebo dotační a investiční podpory), které společně nasměrují tyto sektory k dekarbonizaci.

V praktické rovině je pak nezbytná dostupnost materiálů a technologií pro dekarbonizaci, což úzce souvisí s otázkou průmyslové politiky EU, v současnosti reprezentované především Dohodou o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal, CID) a související legislativou. Jejím záměrem je podpořit bezemisní technologie vyráběné na unijní půdě (a zmírnit tak závislost na dovozu ze třetích zemí, zejména Číny), stejně jako zajistit dostatek strategických materiálů a surovin potřebných pro jejich produkci.

Ačkoliv legislativa upravující fungování ETS 2 byla na celounijní úrovni schválena už v roce 2023, do ledna 2026 ji plně transponovalo do svého národního práva 17 států z 27. V létě 2025 Česko společně s dalšími 18 členskými státy zaslalo Evropské komisi tzv. non-paper, ve kterém nastínilo požadavky na úpravy systému tak, aby mj. došlo k posílení mechanismů pro udržení ceny povolenky na sociálně přijatelné úrovni.

V polovině roku 2025 došlo na burzách ICE a EEX ke spuštění obchodování s futures kontrakty na ETS 2 povolenky. V českém veřejném prostoru se následně několikrát objevilo tvrzení, že počátek obchodování s ETS 2 futures ukazuje, že se cena povolenky už nyní pohybuje okolo 70 eur. Obchodování samotných povolenek (nikoliv futures kontraktů) začne až v roce 2027 nebo 2028 na burze EEX v Lipsku. A až tehdy bude více informací o tom, jak se trh s povolenkami druhé generace chová.

Emise ze silniční dopravy a budov byly k roku 2024 zpoplatněny v 18 státech světa (a v 11 případech na nižší než celostátní úrovni, například v Britské Kolumbii). Pouze budovy jsou pak zpoplatněny v dalších 8 místech, doprava ve 4.

Cena elektřiny na burze hraje klíčovou roli při určování cen pro koncové spotřebitele. Jak se elektřina obchoduje? Co vše má vliv na její cenu? Kvůli čemu dochází k výkyvům v cenách? Elektřina se obchoduje na velkoobchodním trhu a její cena vzniká velmi podobně jako u jiných komodit - na základě nabídky a poptávky.Na evropské úrovni hrají klíčovou roli burzy. Dlouhodobé kontrakty (futures) - Ty se uzavírají na měsíce až roky dopředu, zajišťují stabilitu cen.

Dodavatelé elektřiny nakupují na burze a následně stanovují ceny pro domácnosti a firmy. Pokud ceny na burze rostou, promítá se to do faktur zákazníků - zejména u produktů s dynamickou cenou elektřiny navázanou na burzovní vývoj.Naopak při poklesu cen mohou spotřebitelé ušetřit, zejména pokud sledují trh a volí správný tarif. Cena elektřiny na burze je výsledkem složité souhry nabídky, poptávky, regulací a geopolitických faktorů. Pravidelné sledování vývoje na trhu pomůže jak firmám, tak domácnostem lépe řídit své náklady na elektřinu.

Od roku 2027 vstoupí v platnost nové poplatky za emise, které zdraží topení fosilními palivy pro domácnosti. V tomto článku srozumitelně vysvětlíme, co jsou emisní povolenky, koho se nové opatření týká a o kolik může zdražit provoz plynových či uhelných kotlů. Emisní povolenky si můžeme představit jako poplatky za znečišťování ovzduší - v podstatě jakési „odpustky“ za emise. Jde o certifikáty (právní dokumenty), které opravňují držitele vypustit určité množství oxidu uhličitého (CO₂) do ovzduší. Jedna emisní povolenka odpovídá možnosti vypustit 1 tunu CO₂.

Doposud se systém emisních povolenek týkal hlavně velkých znečišťovatelů (průmyslu, energetiky apod.). Od roku 2027 však EU zavádí nový systém (tzv. EU ETS2), který rozšíří povinnost platit za emise i na vytápění budov a dopravu. Všechny domácnosti využívající zemní plyn nebo uhlí k vytápění tak nově ponesou náklady na emisní povolenky - jednoduše řečeno, topení plynem a uhlím zdraží. Dodavatelé paliv budou muset prodat povolenky na emise spojené se spotřebovaným palivem a promítnou jejich cenu do ceny plynu či uhlí pro koncové zákazníky.

Nové emisní poplatky nezasáhnou všechny domácnosti, vztahují se pouze na některé typy topení. Týkat se budou: všech domácností, které topí fosilními palivy - zejména zemním plynem a uhlím (případně topnými oleji). Netýkají se: domácností využívajících obnovitelné zdroje nebo elektřinu. Poplatky nebudou uvaleny na topení dřevem (kusové dřevo), dřevními peletami či briketami. Kotle na dřevo či pelety se nových emisních povolenek nemusejí obávat.

Zavedení emisních povolenek do ceny paliv bohužel znamená značné zvýšení účtů za vytápění plynem a uhlím. Topení zemním plynem zdraží o tisíce korun ročně. Modelová domácnost se spotřebou ~20 MWh plynu ročně (cca 2 000 m³) vypustí přibližně 4 tuny CO₂. Při ceně povolenky ~80-90 €/t CO₂ to znamená dodatečné náklady kolem 9-10 tisíc Kč ročně navíc. Topení uhlím zdraží ještě více než plyn.

Průměrná domácnost, která spálí ~4 tuny hnědého uhlí za rok, vyprodukuje zhruba 6,8 tuny CO₂. Při ceně povolenky ~80-90 €/t CO₂ to znamená dodatečné náklady kolem 14-16 tisíc Kč ročně navíc. To odpovídá růstu výdajů na uhlí přibližně o 30 % proti současným nákladům. Modelová domácnost se spotřebou cca 20 MWh tepla ročně. Zdražení počítá s cenou emisní povolenky ~80-90 €/t CO₂. Naopak provoz kotle na dřevo, pelety či tepelného čerpadla zůstane beze změny.

Už nyní může domácnost topením peletami nebo dřevem ušetřit tisíce korun ročně ve srovnání s plynem. Jak je vidět, emisní povolenky výrazně zvýhodní čisté zdroje vytápění oproti fosilním palivům. Cílem tohoto opatření EU je urychlit přechod domácností k ekologičtějším variantám topení. Řada lidí proto už nyní uvažuje o výměně kotle.

Dekarbonizace zasahuje českou ekonomiku bez ohledu na to, zda ji chceme nebo nechceme. Je výsledkem kombinace technologických a ekonomických trendů stejně jako evropských pravidel (které jen zajišťují, aby evropské státy přinášely spravedlivý přínos do celosvětového úsilí). Dekarbonizaci můžeme zvládnout strategicky a s rozumnými náklady - nebo naopak chaoticky a draze.Ta první cesta není možná bez kvalitních dat, analýz. Místo strašení extrémními scénáři potřebujeme smysluplně posoudit rizika, vyhodnotit je a rozhodnout pro řešení, které dává ekonomický i sociální smysl.Změna není jednoduchá, ale dá se řídit.

Klimatická politika zaměřená na snižování emisí CO₂ bude i nadále důležitým faktorem ovlivňujícím ceny elektřiny. Nedávný výzkum GMK Center, který analyzoval predikce devíti organizací o vývoji cen emisních povolenek, vytvořil konsenzuální prognózu, která předpokládá, že cena emisních povolenek v roce 2030 dosáhne 147 eur za tunu CO₂. Pro spotřebitele to není příznivá zpráva.

Ceny emisních povolenek se totiž výrazně promítají do konečných cen elektřiny. Například k výrobě 1 MWh elektřiny z uhlí je v současnosti potřeba přibližně jedna povolenka, zatímco u plynových elektráren je to přibližně půl povolenky. Kromě toho je evropský plyn často dovážen obrovskými loděmi, což vytváří další emise. Evropská komise proto logicky zvažuje vyšší emisní zdanění plynu formou povolenek.

Je také potřeba zmínit, že v evropském systému obchodování s emisemi (EU ETS) dochází k postupnému omezování emisních povolenek pro těžký průmysl. Do roku 2034 se tento proces zcela zastaví. V roce 2028 se plánuje snížení o 10 %, zatímco v roce 2030 bude pokles činit až 48,5 %. Cílem tohoto kroku je motivovat průmyslové sektory k investicím do čistých technologií a dekarbonizace. Spotřebitelé se navíc vyšším cenám elektřiny nevyhnou ani v případě, že budou chtít topit uhlím nebo plynem.