Návrat divokých koní do české přírody

Stádo prvních čtrnácti divokých koní přijelo 28. ledna 2015 do České republiky. Jejich novým domovem se stala nestátní rezervace ve středočeských Milovicích.

„Návrat divokých koní patří k nejvýznamnějším událostem v historii tuzemské ochrany přírody,“ konstatuje Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina. Právě tato nezisková organizace připravila projekt návratu divokých koní do České republiky ve spolupráci s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity, Karlovy Univerzity a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.

Exmoorský pony - nejbližší příbuzný divokých koní

Exmoorský pony je považován za nejstaršího koně a za koně vzhledem i geneticky nejbližšího divokým předkům. Divoce žijící koně však přežili v drsném horském prostředí Exmooru ve Velké Británii, na náhorní planině s mnoha mokřinami a vřesovišti.

První písemná zmínka o nich spadá do roku 1086 a patří tak k nejstarším plemenům koní v Evropě. Až relativně nedávno, v 19. století, se pro ně začal užívat také název exmoorský pony, někdy také keltský pony. Po staletí je místní lidé nazývali jednoduše „divocí koně“ a v královské honitbě byli tradičně vedeni na seznamech divoké zvěře.

„Genetické a archeologické analýzy z posledních let naznačují, že právě exmoorští pony nejlépe odpovídají svým vzhledem, velikostí a zbarvením původním divokým koním střední a západní Evropy. Žádné jiné plemeno v této oblasti nežilo poslední tisíc let ve volné přírodě v podstatě bez vlivu člověka a bez křížení s jinými plemeny. Tito koně také nikdy nebyli používáni k tahu ani k jízdě, jejich jediným úkolem bylo spásáním hrubé vegetace udržovat místní pastviny,“ vysvětluje Dalibor Dostál.

Čtěte také: Návrat plemen do české přírody

Role divokých koní v krajině

Stejnou roli budou mít divocí koně také v České republice. Jejich úkolem bude spásat vzácné stepi a zbytky bohatých luk a zastavit ve vymezených lokalitách ústup otevřené a polootevřené krajiny, která je existenčně nezbytná pro mizející druhy motýlů, četné druhy ptáků, plazů a dalších ohrožených obratlovců, ale též nespočtu rostlin.

V Milovicích, tak jako na mnoha jiných místech, začalo otevřenou krajinu ohrožovat zarůstání agresivními bylinami a dřevinami poté, co odtud počátkem devadesátých let odešla armáda.

Experti vybrali vhodné koně po několika letech pečlivých analýz. Během nich postupně vyloučili nevhodná plemena, která přes časté proklamace nemají s divokými koňmi nic společného, jako je takzvaný polský konik nebo německý Heckův kůň. Kromě exmoorských pony zpočátku zvažovali také použití huculů, kteří bývají v literatuře rovněž často uváděni jako blízcí příbuzní divokých koní.

„Hlubší analýza však ukázala, že huculové jsou ve skutečnosti směsí několika různých plemen, včetně arabů a noriků. Navíc jde o plemeno relativně mladé, které vzniklo záměrným křížením pro potřeby rakousko-uherské armády,“ říká Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Poslední poznatky o dvou klíčových druzích velkých kopytníků shrnuje studie Divoký kůň a pratur: klíčové druhy pro formování české krajiny. Archeologické nálezy dokládají přítomnost divokých koní ve střední Evropě, včetně území České Republiky do pozdního neolitu, tedy zhruba 4700 až 3700 před naším letopočtem. Později je již nejsme schopni odlišit od domácích koní.

Čtěte také: Koně ve volné přírodě

Literatura datuje vyhynutí divokých koní v západní Evropě do 13. století, v Litvě jsou uváděni v 16. století a pravděpodobně v Litvě a v Polsku se udrželi do druhé poloviny 18. stol. Na Ukrajině se uvádí ulovení posledního divokého koně koncem 19. stol. U pozdějších datací je však značné riziko, že nešlo o původní divoké koně, ale zdivočelé koně domácí, případně křížence.

Aklimatizace a vypuštění

První měsíc budou koně v Milovicích umístěni ve dvouhektarové aklimatizační ohradě, poté budou vypuštěni na zhruba čtyřicetihektarovou pastvinu, zároveň se uskuteční i slavnostní otevření první části rezervace. Během prvních měsíců se budou ve stádu vytvářet sociální vazby mezi jednotlivými zvířaty. Teprve později, po narození a zesílení hříbat, bude ke stádu přivezen také hřebec.

Všechna zvířata jsou evidována v plemenné knize. Návrat divokých koní je součástí projektu zaměřeného na záchranu ohrožených motýlů a mizejících stepních společenstev v Milovicích, potažmo záchranu zdejší mimořádně pestré motýlí a jiné fauny, stejně jako vzácné flóry.

Ten podpořil Operační program životní prostředí financovaný ze zdrojů Evropské unie, Středočeský kraj, město Milovice, společnost Net4Gas a rodina Orlických. Na návrat divokých koní přispěla také veřejnost zasíláním dárcovských DMS. I v příštích týdnech mohou zájemci podpořit návrat divokých koní zasláním zpráva ve tvaru DMS KRAJINA na číslo 87 777.

Kůň Převalského

Kůň Převalského je považován za posledního žijícího divokého koně. Výzkum však ukázal, že není divoký - jen zdivočelý. Důkazy o tom, že kůň Převalského z eurasijských stepí není divokým, ale zdivočelým koněm, přinesly vykopávky v Kazachstánu. Vykopávky na stejném místě, které přineslo nejstarší známé důkazy o domestikaci koně.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí v zemědělství

Před 5500 lety žili v Kazachstánu lidé z takzvané Botajské kultury. V jejich sídlech archeologové objevili obrovské množství koňských kostí a zubů. Z dalších nálezů vyplývá, že tito koně byli domestikovaní nebo přinejmenším dost ochočení na to, aby snesli uzdu a klisny se nechaly podojit. Našly se dokonce pozůstatky ohrad, v nichž byli tito koně drženi.

Botajští koně jsou tedy považováni za nejstarší domácí koně. Vědce proto zajímalo, jak jsou příbuzní dnešním plemenům. Z kostí dvaceti různých botajských koní proto odebrali vzorky DNA a srovnali je se vzorky koní z celé Eurasie, kteří tu žili během posledních 5500 let.

Největším překvapení však bylo, že mají naopak velmi blízko k divokým koním Převalského. Dokonce natolik, že jsou pravděpodobně jejich přímými předky. Chovatelům z Botajské kultury zřejmě sem tam nějací koně utekli a zdivočeli. Postupem času se z nich stali koně Převalského, jaké známe dnes. Ale než se tak stalo, vypadali jinak - mnozí z těch nejstarších měli podle vědců bílé zbarvení s černými skvrnami. Což je atraktivní zbarvení, které už tehdejší lidé u koní upřednostňovali.

Koně Převalského tak zřejmě přišli o svůj statut jediného původního divokého koně. Pražská zoo chová koně Převalského od roku 1931 a od roku 1959 vede jejich celosvětovou plemennou knihu. V roce 2011 se zapojila do reintrodukčních programů a do roku 2017 vyvezla do Mongolska a vypustila do přírody 27 koní.

Polodivocí koně

Kromě koní Převalského žije po celém světě řada dalších koní, kteří přežijí bez lidské péče. Obvykle se proto nesprávně označují jako "divocí koně". Můžeme si je rozdělit do dvou skupin. První tvoří zdivočelí potomci koní evropských kolonizátorů, kteří se příliš neliší od moderních plemen. Druhá skupina je pro vědce zajímavější - jde o prastará plemena koní, která mají vzhledově i geneticky velmi blízko ke svým divokých předkům.

• Mustang: Předkové koní žili v Severní Americe, odkud se rozšířili do Eurasie, zatímco v Americe vyhynuli. Znovu se tam vrátili v 15. století se španělskými konkvistadory. Uprchlí nebo vypuštění španělští koně zdivočeli a dali základ dnešním mustangům.
• Brumby: S Evropany přišli na konci 17. století koně také do Austrálie. Koně, kteří se dostali do volné přírody, zdivočeli a dnes jsou známí jako brumby.
• Ostrovní koně: V průběhu 18. století byli koně vysazeni na některé ostrovy při pobřeží Severní Ameriky. Ostrovní podmínky a chudá strava je postupně změnila, dlouholetým přírodním výběrem vznikla menší plemena "divokých" koní přizpůsobená slanomilné vegetaci. Přestože vypadají jako poníci, jde o pravé koně.
• Namibští koně: Nikdo neví, jak se dostali koně do pouště Namib. V každém případě se tito koně přizpůsobili tvrdým pouštním podmínkám a vydrží bez vody déle, než většina jiných koní.
• Garrano a Sorraia: Prastaří, moderními plemeny jen málo dotčení koně, žijí v Portugalsku.
• Camarqueští koně: Národní park Camargue v deltě Rhony na jihu Francie si nelze představit bez volně žijících "vodních" koní s bílou srstí.
• Hucul: Statný koník pocházející z Karpat je možná přímým potomkem lesního tarpana a jeho původ sahá až do pleistocénu.

Rezervace velkých kopytníků v České republice

V České republice vzniklo za šest let celkem devět rezervací velkých kopytníků. Když v lednu roku 2015 vyběhlo stádo divokých koní do první rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice ve Středočeském kraji, zahájilo jednu z největších změn v rámci tuzemské ochrany přírody za poslední desítky let.

V České republice se tím začala prosazovat pastva velkých kopytníků k udržování rozsáhlých částí krajiny. „V ochranářsky vyspělých zemích Evropy se velcí kopytníci k péči o krajinu využívají již desítky let. Jsme rádi, že jsme mohli pomoci se zavedením této úsporné metody v tuzemských podmínkách,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

V současnosti je v Česku devět rezervací velkých kopytníků. Rozlohou největší zůstává s 231 hektary milovická rezervace. Ta i po šesti letech zůstává ve Středočeském kraji zatím jediná. V dalších regionech jich přibylo více.

Dvě rezervace vznikly v Plzeňském kraji - v Rokycanech a v Dobřanech u Plzně. Další dvě pak v Hradeckém kraji - Na Plachtě v Hradci Králové a v Ptačím parku Josefovské louky u Jaroměře. V Jihočeském kraji vznikla rezervace v Meandrech Lužnice, v Pardubickém kraji u rybníka Baroch.

Všude divocí koně pomáhají řešit situace, se kterými si předtím ochrana přírody nedokázala příliš poradit. Výsledkem pastvy pomocí divokých koní je přirozená mozaika, kde na některých místech je tráva více spasená, někde je vyšší.

Do všech ostatních pak putovaly přírůstky z těchto dvou rezervací. Nešlo jen o divoké koně, do některých rezervací zamířili také zubři a zpětně šlechtění pratuři narození v bývalém vojenském prostoru Milovice.

Desátým místem v ČR, kde mohou lidé přírůstky z Milovic vidět, je expozice Živá voda v obci Modrá u Velehradu.

tags: #plemeno #kone #vypusteni #do #prirody

Oblíbené příspěvky:

• Dopravní emise a kvalita ovzduší v Jihlavě
• Definice biodegradace stavebních materiálů
• Snižování odpadu z dýní
• Otevírací doba a vstupné do Salcburského muzea
• Likvidace autovraků Lanškroun a okolí