Plemeno koně vypuštěného do přírody

Kůň je od přírody stádní zvíře. Během staletí se stal osudem člověka. Žádným jiným jsme se nenechali tak fascinovat. Dnes je naším společníkem při soutěžích a odpočinku.

Počty rezervací velkých kopytníků by měly růst i do budoucna. V současnosti je v Česku devět rezervací velkých kopytníků. Rozlohou největší zůstává s 231 hektary milovická rezervace.

Kůň Převalského

Kůň Převalského je považován za posledního žijícího divokého koně. Výzkum však ukázal, že není divoký - jen zdivočelý. Důkazy o tom, že kůň Převalského z eurasijských stepí není divokým, ale zdivočelým koněm, přinesly vykopávky v Kazachstánu. Vykopávky na stejném místě, které přineslo nejstarší známé důkazy o domestikaci koně.

Botajská kultura

Před 5500 lety žili v Kazachstánu lidé z takzvané Botajské kultury. V jejich sídlech archeologové objevili obrovské množství koňských kostí a zubů. Z dalších nálezů vyplývá, že tito koně byli domestikovaní nebo přinejmenším dost ochočení na to, aby snesli uzdu a klisny se nechaly podojit. Našly se dokonce pozůstatky ohrad, v nichž byli tito koně drženi.

Jiní koně

Botajští koně jsou tedy považováni za nejstarší domácí koně. Vědce proto zajímalo, jak jsou příbuzní dnešním plemenům. Z kostí dvaceti různých botajských koní proto odebrali vzorky DNA a srovnali je se vzorky koní z celé Eurasie, kteří tu žili během posledních 5500 let.

Čtěte také: Návrat plemen do české přírody

Strakatí převaláci

Největším překvapení však bylo, že mají naopak velmi blízko k divokým koním Převalského. Dokonce natolik, že jsou pravděpodobně jejich přímými předky. Chovatelům z Botajské kultury zřejmě sem tam nějací koně utekli a zdivočeli. Postupem času se z nich stali koně Převalského, jaké známe dnes. Ale než se tak stalo, vypadali jinak - mnozí z těch nejstarších měli podle vědců bílé zbarvení s černými skvrnami. Což je atraktivní zbarvení, které už tehdejší lidé u koní upřednostňovali.

Stále jedinečný

Pražská zoo chová koně Převalského od roku 1931 a od roku 1959 vede jejich celosvětovou plemennou knihu. Koně Převalského tak zřejmě přišli o svůj statut jediného původního divokého koně. V roce 2011 se zapojila do reintrodukčních programů a do roku 2017 vyvezla do Mongolska a vypustila do přírody 27 koní.

Polodivocí koně

Kromě koní Převalského žije po celém světě řada dalších koní, kteří přežijí bez lidské péče. Obvykle se proto nesprávně označují jako "divocí koně". Můžeme si je rozdělit do dvou skupin. První tvoří zdivočelí potomci koní evropských kolonizátorů, kteří se příliš neliší od moderních plemen. Druhá skupina je pro vědce zajímavější - jde o prastará plemena koní, která mají vzhledově i geneticky velmi blízko ke svým divokých předkům.

Mustang

Předkové koní žili v Severní Americe, odkud se rozšířili do Eurasie, zatímco v Americe vyhynuli. Znovu se tam vrátili v 15. století se španělskými konkvistadory. Uprchlí nebo vypuštění španělští koně zdivočeli a dali základ dnešním mustangům. Přestože z nich měli původní obyvatelé zpočátku strach, brzy se je naučili využívat. Název pochází ze španělského mestena (zaběhlý kůň nebo kůň bez majitele).

Brumby

S Evropany přišli na konci 17. století koně také do Austrálie. Ti první sloužili k práci na farmách, ale začátkem 18. století se dostaly do obliby koňské sporty, a tak se začali z Anglie dovážet plnokrevníci. Koně, kteří se dostali do volné přírody, zdivočeli a dnes jsou známí jako brumby.

Čtěte také: Ochrana divokých koní

Ostrovní koně

V průběhu 18. století byli koně vysazeni na některé ostrovy při pobřeží Severní Ameriky. Ostrovní podmínky a chudá strava je postupně změnila, dlouholetým přírodním výběrem vznikla menší plemena "divokých" koní přizpůsobená slanomilné vegetaci. Přestože vypadají jako poníci, jde o pravé koně.

Namibští koně

Nikdo neví, jak se dostali koně do pouště Namib. Jedna z teorií mluví o ztroskotání lodi vezoucí plnokrevníky do Austrálie. Tomu by odpovídal i jejich vzhled lehkého jezdeckého koně. V každém případě se tito koně přizpůsobili tvrdým pouštním podmínkám a vydrží bez vody déle, než většina jiných koní. Pro vědce je tato populace zdivočelých koní výzvou.

Exmoorský pony

Za nejstaršího a divokým předkům vzhledem i geneticky nejbližšího koně je považován exmoorský pony. V téměř nezměněné podobě žije polovolným způsobem v Exmoorských mokřadech v severozápadní Anglii více než 10 tisíc let. „Divoce žijící koně však v Evropě přežili do současnosti. Nikoliv na kontinentu, ale na britských ostrovech v drsné oblasti Exmooru. Tam je o nich první písemná zmínka z roku 1086, kdy jsou jejich stáda zmiňována v takzvané Knize posledního soudu. V Královské oboře byli uváděni na seznamech zvěře. Exmoorští pony se už pasou ve středočeských Milovicích, poblíž Hradce Králové, na Plzeňsku a v Podyjí.

Garrano a Soirraia

Prastaří, moderními plemeny jen málo dotčení koně, žijí v Portugalsku. Paleolitické jeskynní malby nalezené na severu Pyrenejského poloostrova zobrazují koně, kteří se nápadně podobají dnešnímu plemeni Garrano nebo Sorraia.

Camarqueští koně

Národní park Camargue v deltě Rhony na jihu Francie si nelze představit bez volně žijících "vodních" koní s bílou srstí.

Čtěte také: Ochrana životního prostředí v zemědělství

Hucul

Jedním "divokým" koněm se můžeme pochlubit i my. Statný koník pocházející z Karpat je možná přímým potomkem lesního tarpana a jeho původ sahá až do pleistocénu.

Rezervace velkých kopytníků v České republice

Když v lednu roku 2015 vyběhlo stádo divokých koní do první rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice ve Středočeském kraji, zahájilo jednu z největších změn v rámci tuzemské ochrany přírody za poslední desítky let. V České republice se tím začala prosazovat pastva velkých kopytníků k udržování rozsáhlých částí krajiny.

Za šest let vzniklo v Česku celkem devět rezervací velkých kopytníků. Dvě rezervace vznikly v Plzeňském kraji - v Rokycanech a v Dobřanech u Plzně. Další dvě pak v Hradeckém kraji - Na Plachtě v Hradci Králové a v Ptačím parku Josefovské louky u Jaroměře. V Jihočeském kraji vznikla rezervace v Meandrech Lužnice, v Pardubickém kraji u rybníka Baroch.

Všude divocí koně pomáhají řešit situace, se kterými si předtím ochrana přírody nedokázala příliš poradit. Vliv divokých koní dovezených v roce 2018 překvapil i samotné ornitology v Ptačím parku Josefovské louky. Většinu nežádoucí vegetace nakonec koně zredukovali v přírodní památce Na Plachtě.

Přínos pastvy divokých koní oceňují také na Kozmických ptačích loukách. Také experti z AOPK přínos pastvy velkých kopytníků oceňují. Vznik rezervací velkých kopytníků oceňují také vědci.

V tabulce jsou uvedeny některé z rezervací velkých kopytníků v České republice:

Divocí koně dokážou přežít v lokalitách s velmi řídkou vegetací nízké kvality, tedy s vysokým obsahem vlákniny a nízkým obsahem proteinů. Důležitou složkou potravy koní je také listí, letorosty a kůra nejrůznějších dřevin včetně hlohu a jiných trnitých zástupců čeledi růžovitých.

tags: #plemeno #koně #vypuštěného #do #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Nahrávky noční přírody
• Dopad letecké dopravy na klima
• Účesy: Trendy a inspirace
• Čištění sprchy bez chemikálií
• Legislativa nakládání s odpady