Nebezpečí a rizika pobytu v přírodě: Jak se chovat a předcházet problémům

Každého může potkat situace, kdy se ocitne v neznámém prostředí daleko od svého obvyklého pohodlí a kde bude nucen čelit podmínkám, které pro něj nejsou úplně běžné. Pobyt v přírodě s sebou nese řadu rizik, kdy v důsledku neopatrnosti nebo nešťastné náhody může dojít k mnoha druhům zranění. V této kapitole se dozvíte, jak se zachovat v případě ztráty orientace v neznámém terénu, co dělat v případě zranění a jak předcházet a řešit nebezpečné situace, jako např. tonutí, zasypání lavinou, úrazy po pádu z výšky nebo prolomení ledu.

Zranění v přírodě

Nejčastěji dochází k pádům s následkem podvrtnutí nebo zlomeniny, v horším případě spojené s bezvědomím nebo i s krvácením. Proto je nutné chovat se obezřetně a těmto situacím se snažit předcházet. Při každém zranění, které nejste schopni ošetřit vlastními silami tak, aby zraněný mohl bez újmy pokračovat v cestě, volejte zdravotnickou záchrannou službu 155. Jak správně postupovat při volání na tísňové linky naleznete v kapitole „Nahlášení mimořádné události“.

Tonutí a záchrana tonoucího

Koupaní v přírodě patří v letních měsících mezi oblíbenou zábavu dětí i dospělých. V souvislosti s novou „vodní“ vyhláškou, která upravuje jízdu malých rekreačních plavidel, skokově narostl provoz motorových člunů a skútrů na mnoha vodních tocích a plochách. Z tohoto důvodu je nutné dbát zvýšené pozornosti ve všech místech, kde se tyto plavidla vyskytují. Tyto plavidla se podle nové vyhlášky mohou pohybovat svou plnou rychlostí, pokud se nacházejí ve vzdálenosti větší než 50 metrů od břehu.

Jak zachránit tonoucího?

• Nejprve se snažte podat tonoucímu nějaký předmět, kterého se může chytit.
• Pokud je tonoucí v hysterii, zamezte při záchraně osobnímu kontaktu.
• Pokud se rozhodnete pro záchranu, svlékněte se a zujte si obuv.
• Vezměte si s sebou nějakou záchrannou pomůcku.
• První pomoc poskytujte až na břehu.

Postup při záchraně tonoucího:

1. Po vytažení tonoucího z vody ihned zprůchodněte dýchací cesty a zkontrolujte dýchání.
2. Postiženého položte na záda, zakloňte mu hlavu a prsty položenými pod špičkou jeho brady ji vytahujte směrem vzhůru.
3. Hlavu ničím nepodkládejte!
4. Přiložte svoji tvář před ústa a nos postiženého a pozorujte hrudník.
5. Ověřte pohledem, poslechem a vnímáním dechu na vaší tváři, zda postižený normálně dýchá.
6. Kontrola dýchání nesmí trvat déle jak 10 sekund.
7. Během několika prvních minut po vzniku srdeční zástavy mohou přetrvávat ojedinělé, pomalé nebo hlasité lapavé nádechy.

Resuscitace tonoucího

Pokud je postižený v bezvědomí a nedýchá normálně, ihned zahajte resuscitaci. Klekněte si zboku vedle postiženého, umístěte zápěstní část dlaně jedné ruky na střed hrudníku postiženého, druhou ruku přiložte shora a propleťte prsty obou rukou. Propněte svoje horní končetiny v loktech a začněte rytmicky stlačovat hrudník do hloubky 5-6 cm frekvencí 100-120 stlačení za minutu. Po každém stlačení hrudník úplně uvolněte! Operátor na tísňové lince 155 vám pomůže dosáhnout správné frekvence. Pokračujte v resuscitaci tak dlouho, dokud nedojde k vašemu vystřídání, postižený se nezačne probouzet nebo bránit, nebo pokud se budete cítit zcela vyčerpáni. Pokud je v blízkosti dostupný automatizovaný externí defibrilátor (AED), okamžitě pro něj někoho pošlete. Přístroj zapněte otevřením horního krytu nebo stisknutím tlačítka „ON“ a postupujte podle hlasových pokynů přístroje. Pokud jste školení zachránci, je u tonoucích vhodné zahájit resuscitaci 5 vdechy, každý vdech trvá jednu sekundu a je třeba, aby se hrudník viditelně zvedl.

Úrazy způsobené pádem z výšky

Pády z výšky bývají častou příčinou úrazu páteře a míchy, v tom nejhorším případě takové situace končí i smrtí. Základem je vždy dbát zvýšené opatrnost při pohybu v místech, kde toto riziko hrozí. Desítkám mladých lidí se během letních prázdnin stane při skoku do vody úraz páteře a míchy. Důsledkem je trvalé ochrnutí a život na vozíku. Vyvarujte se proto skoku do neznámé vody, zvláště po hlavě. Pozor určitě dávejte i v místech kde to dobře znáte. Pod hladinou může být např. Pády z výšky, obzvlášť nad 6 m, patří mezi úrazy způsobené vysokou energií, lze tedy předpokládat závažné zranění. Při poskytování první pomoci vždy dbejte na vlastní bezpečnost a nepřeceňujte svoje síly. Jste-li svědkem vážného úrazu, volejte tísňovou linku 155 a operátorovi popište mechanismus úrazu.

Čtěte také: Pardubický kraj: Tipy na víkendový výlet

První pomoc při pádu z výšky

1. Pátrejte po masivním zevním krvácení. Pokud při prvním kontaktu se zraněným zjistíte, že masivně krvácí, krvácení zastavte přímým tlakem v ráně.
2. Zhodnoťte dýchání. Pokud je postižený v bezvědomí a nedýchá, okamžitě zahajte resuscitaci.
3. Má-li zachované životní funkce - dýchá, buďte šetrní. Postiženému při vědomí pomozte zaujmout polohu, tzv. úlevovou, ve které se cítí nejlépe. V případě, že je postižený v bezvědomí a dýchá normálně, položte jej na záda.

Možná poranění:

• Poranění hlavy - po úrazu může nastat porucha vědomí různé doby trvání, zraněný v bezvědomí je ohrožen vznikem obstrukce dýchacích cest.
• Poranění hrudníku - nebezpečí představuje dechová nedostatečnost a rozvoj šokového stavu. Pokud postižený aktivně zaujímá nějakou polohu, neměňte ji. Masívní krvácení z otevřeného poranění hrudní stěny zastavte přímým tlakem. Otevřená poranění hrudní stěny, která nekrvácí, nepřekrývejte.
• Poranění břicha - nebezpečí představuje masivní krvácení a rozvoj šoku.
• Poranění pánve - nebezpečí představuje masivní krvácení.
• Poranění páteře - typicky se projevuje bolestí v postižené oblasti, při poranění míchy navíc výpadky citlivosti, mravenčením nebo brněním končetin nebo přímo poruchami hybnosti a svalovou slabostí.
• Poranění končetin - může se projevit bolestivým otokem, krevním výronem, omezením pohybu, deformitou končetiny. Zraněného ohrožuje krevní ztráta i poškození cév a nervů. Zastavte krvácení, kryjte otevřené rány, nepřirozené postavení končetin v žádném případě nenapravujte a zabraňte zbytečné manipulaci. Chlazení postižené oblasti může přinést částečnou úlevu od bolesti.
• Amputace (ztrátové poranění končetiny) - zraněného ohrožuje trvalá ztráta končetiny a masivní krvácení. Zástava masivního krvácení je prioritou. Pahýl kryjte pokud možno sterilním obvazem. Amputovanou část opláchněte proudem tekoucí vody a vložte do igelitového sáčku.

Při očekávaném rychlém příjezdu záchranné služby neprovádějte improvizované znehybnění končetin nebo nepřenášejte postižené pomocí improvizovaných transportních prostředků. Při nedostupnosti záchranné služby anebo dlouhé reakční době je třeba znehybnění provést.

Prolomení ledu

Pohyb po zamrzlé vodní hladině s sebou nese značná rizika. Každoročně dojde k řadě případů prolomení ledu, některé z nich končí tragicky. Jediný spolehlivý způsob, jak ověřit sílu ledu, je led prorazit. K tomuto účelu je nejvhodnější tyč s bodcem, která by měla patřit k základní výbavě osob pohybujících se po přírodní ledové ploše.

Bezpečná tloušťka ledu

Pokud v ledu není nadměrné množství trhlin, bublin a nečistot, je led o tloušťce asi 6 cm dost pevný na to, aby unesl dospělého člověka, tloušťka nad 8 cm postačuje pro bruslení, 20 - 25 cm silný led by měl unést osobní auto.

TIP: Bruslit vyrazte až poté, co si ověříte platnost pravidla 5, -5, 10. Toto pravidlo říká, že pokud po dobu alespoň 5 dnů byla teplota alespoň -5 °C, bude mocnost (tloušťka) ledu 10 cm. Toto obecné pravidlo platí především pro stojaté vody. Vždy před vstupem na přírodní plochu zkontrolujte led proražením nebo hozením kamene z výšky!

Co dělat při proboření ledu?

Pokud se propadnete uprostřed rozsáhlé vodní plochy, doporučuje se vylézat ve směru, odkud tonoucí přišel nebo přijel, protože tam byl led únosný. Od místa proboření je vhodné se plížit, aby se hmotnost rozkládala na větší plochu. K sebezáchraně probořené osoby lze použít tzv. ledové bodce (Ice Picks). Tyto bodce můžete koupit ve specializovaných prodejnách, popřípadě je lze během krátké doby vyrobit i doma. Mohou to být dva šroubováky nebo jiné bodce s rukojetí, svázané provázkem a zavěšené kolem krku.

Čtěte také: Wellness v přírodě jižních Čech

Záchrana probořeného

Jste-li v roli zachránce, nabízí se několik způsobů, jak tonoucímu pomoci. Pokud je to možné, zkuste tonoucímu nejdříve pomoci ze břehu, například podáním dlouhé větve a vytažením. Pokud k záchraně nestačí dlouhá větev, měl by zachraňující lehnout na led a přiblížit se k tonoucímu. Zde najde velmi dobré uplatnění žebřík, který ještě více rozloží tlak na led a navíc se tonoucí za něho může zachytit.

Podchlazení (Hypotermie)

Pochlazení je závažný stav, který se vyznačuje poklesem centrální tělesné teploty a postupným útlumem vědomí, dýchání a oběhu. Při poklesu pod kritickou mez dojde k zástavě oběhu. POZOR: pokles centrální tělesné teploty nelze změřit normálním teploměrem, který se používá při horečnatých onemocněních. Pro vznik podchlazení stačí, když je venku „pouze“ chladno, nemusí mrznout. Riziko vzniku podchlazení závisí na okolní teplotě, délce působení chladu a kvalitě oblečení, situaci zhoršuje vítr. K podchlazení snadněji dojde u malých dětí, starších lidí, při závažném zranění nebo intoxikaci např.

Postup při podezření na podchlazení

Máte-li podezření na podchlazení, proveďte následující kroky dle reakce postiženého. Vždy zkontrolujte vědomí a dýchání a přítomnost svalového třesu.

1. Postiženého hlasitě oslovte a jemně mu zatřeste rameny.
2. Pokud postižený nereaguje na hlasité oslovení a jemné zatřesení rameny, zprůchodněte dýchací cesty záklonem hlavy a zvednutím brady vzhůru.
3. Ověřte pohledem, poslechem a vnímáním, zda postižený normálně dýchá.
4. V případě, že nedýchá normálně, zavolejte na tísňovou linku 155 a zahajte resuscitaci. Pokud je dostupný automatizovaný externí defibrilátor (AED), okamžitě pro něj pošlete.

• Pokud postižený nereaguje na hlasité oslovení, je na pohmat studený a jste si jistí, že normálně dýchá: okamžitě zavolejte na tísňovou linku 155. Postižený se nachází v kritickém stavu. Udržujte volné dýchací cesty a pravidelně kontrolujte dýchání. Zabraňte dalším ztrátám tepla např. přikrytím postiženého izotermickou folií a dekou, a pokud je to možné i izolací od země.
• Pokud je postižený je při vědomí, ale je studený, spavý, vykazuje známky únavy a netřese se zimou: snažte se zabránit dalším ztrátám tepla. Izolujte postiženého od země a přikryjte ho izotermickou folií a dekou, včetně hlavy. Sledujte vědomí a dýchání, volejte tísňovou linku 155. Při dostupnosti teplého úkrytu do něj přemístěte postiženého, svlečte mokré oblečení a zahajte aktivní ohřívání (zabalení do teplých přikrývek, přiložení chemických balíčků, termoforu, PET lahví s teplou vodou). Pozor: zdroje tepla přikládejte na trup a nikdy nepřikládejte na holou kůži.
• Pokud je postižený při vědomí a nekontrolovaně se třese zimou: jedná se o mírné pochlazení. Postiženého v teplém úkrytu svlečte a zabalte do suchého oblečení a přikrývek. Nezraněnému postiženému podejte teplé, sladké nápoje. Pohyb není omezen. Není nutné volat tísňovou linku 155.

Sejmutí mokrého oblečení je důležitou součástí prevence hypotermie. Svlečení je však možné v teplém úkrytu.

Laviny

Laviny představují vážné nebezpečí především v horských oblastech, kde je jak dostatek strmých svahů, tak dostatečná mohutnost sněhové pokrývky. V českých horách jsou přesně vymezeny lokality lavinového nebezpečí, které jsou v zimním období označeny a je zakázáno do nich vstupovat (riskujete nejen svůj život, ale i poškození životního prostředí). Přesto může nastat situace, kdy vás lavina ohrozí. Pohyb v oblastech, kde může dojít k pádu laviny, je sám o sobě rizikovou činností a bez důkladné přípravy rozhodně nedoporučujeme takovouto lokalitu navštěvovat. Není vhodné se do nebezpečné oblasti vydávat sám, udržujte bezpečné rozestupy a v nebezpečných místech buďte navázáni na lano.

Čtěte také: Příručka pro KPZ

Jak se chovat při pádu laviny?

Ve chvíli, kdy se lavina dá do pohybu, si nepokoušejte uvolnit vázání lyží nebo snowboardu, naopak se pokuste ujet z dráhy laviny. Když už vás lavina zachytí, pokuste se udržet na povrchu pomocí „plovacích“ pohybů. Pokuste se vyplavat do strany mimo hlavní proud. Případně se pokuste zbavit batohu, hůlek, lyží. Křičte, aby vás kamarádi do poslední chvíle, než zmizíte pod sněhem, mohli vidět. Pokuste si chránit obličej svýma rukama. Snažte se hodně nadechnout, a to hlavně ještě dříve, než se lavina zastaví. Když se lavina zastaví, pokuste se vytvořit vzduchovou kapsu před svými ústy a nosem a vyčistit si ústa od sněhu. Nejdříve se uklidněte se a zhodnoťte, zda jste sami v bezpečí a až pak začněte plánovat další postup.

Záchrana zasypaného lavinou

1. Sledujte zasaženého v lavině. Označte si v duchu místo (pomocí spojnic výrazných bodů), kde jste ho naposledy spatřili.
2. Zavolejte pomoc mobilním telefonem (1210 nebo 155), popřípadě vyšlete někoho pro pomoc.
3. Hledejte polohu zasypaného použitím lavinových přístrojů, lavinových sond, případně hůlek, ale nezapomeňte zároveň používat k prohledávání svůj zrak a sluch.
4. Pokud určíte pozici zasypaného, upřesněte ji pomocí lavinové sondy a určete přibližnou hloubku zasypání, okamžitě začněte vykopávat všemi prostředky, které máte k dispozici.

Pro laickou první pomoc při lavinové nehodě platí, že kamarádská první pomoc je nejdůležitější. Lavinoví specialisté se dostávají na místo nehody nejdříve za 45 minut, kdy už rapidně klesá šance na přežití.

Přibližně po 60 minutách zasypání může nastat zástava dechu v důsledku těžké hypotermie. Po odhrabání obličeje je nutné co nejdříve zjistit stav základních životních funkcí - zda je postižený při vědomí a zda dýchá. Pokud nedýchá, je třeba okamžitě zahájit resuscitaci. V případě, že oběť lavinové nehody je zasypaná déle jak 60 minut a má kompletně ucpané dýchací cesty, je pravděpodobné, že šance na záchranu je mizivá a lékař pravděpodobně resuscitaci ukončí. Taktéž v případě, že nelze z důvodu ztuhlosti stlačit hrudník nebo je přítomno zranění neslučitelné se životem, se resuscitace již neprovádí. V případě vyproštění oběti, která byla pod lavinou více jak 60 minut a má zachované základní životní funkce, je třeba myslet na těžké podchlazení, které může být život ohrožující.

Nebezpečí při koupání ve volné přírodě

Při koupání ve volné přírodě na nás číhá řada nebezpečí. Na mnoha našich nádržích dochází v letních měsících k masovému rozvoji sinic. Znečištěná koupací voda může být příčinou různých infekčních onemocnění. V některých koupacích vodách může u koupajících se dojít ke vzniku cerkáriové dermatitidy, která se projevuje intenzivně svědícími skvrnami, puchýři a zarudnutím kůže. Je však dobré mít na paměti, že největší nebezpečí není spojeno s jakostí vody, ale s chováním koupajících se - každý rok se při vodní rekreaci řada lidí utopí nebo utrpí vážná zranění a zdravotní problémy může způsobit také nadměrné slunění či přehřátí organismu.

Sinice a koupání v přírodě

Ve vodě se krom jiného nachází dvě velké skupiny organismů: řasy a sinice (sinice = cyanobakterie). Mají sice ve vodě podobnou úlohu, ale z hlediska vlivu na lidské zdraví jsou sinice mnohem nebezpečnější. Pokud je jich ve vodě přítomno větší množství, vytvoří se v ní tzv. vegetační zákal. I když zákal ve vodě může mít různé příčiny, vždy poukazuje na sníženou kvalitu vody.

Některé sinice mají schopnost vystoupat ke hladině a hromadit se zde v podobě zelené kaše nebo drobných částeček (někdy se podobají drobnému jehličí, jindy připomínají zelenou krupici). Takovému nahromadění sinic u hladiny se říká vodní květ sinic. Nejčastěji se vyskytují koncem léta, některé sinice však vytvářejí vodní květy již v průběhu června.

Zdraví škodlivé látky produkované sinicemi a následky koupání

Sinice obsahují látky vyvolávající alergické reakce. U koupajícího se člověka se v závislosti na délce pobytu ve vodě, opakovaném koupání po více dnů (týdnů), vlastní citlivosti a množství sinic ve vodě mohou objevit vyrážky, zarudlé oči, rýma. (Alergické reakce však mohou vyvolat i některé řasy). Sinice také mohou produkovat různé jedovaté látky, tzv. toxiny. Podle toho, kolik a jakých toxinů se do těla dostane, se liší i projevy: od lehké akutní otravy projevující se střevními a žaludečními potížemi, přes bolesti hlavy, až po vážnější jaterní problémy. I když vážné zdravotní problémy způsobené sinicemi při vodní rekreaci jsou poměrně vzácné, není vhodné toto riziko podceňovat, neboť jsou známy případy úhynu zvířat napájených takto kontaminovanou vodou. Lidé při koupání často nechtěně vypijí trochu vody a s ní i přítomné sinice a jejich toxiny, ohroženější jsou děti. Pokud však sinice netvoří vodní květ, není pravděpodobné, že po jednom vykoupání vznikne vážné onemocnění (výjimkou jsou alergici, u nichž se mohou vyskytnout přecitlivělé reakce). Pokud se však ve vodě vodní květ objeví a dojde k jeho náhodnému polknutí, může dojít k vážnému poškození zdraví.

Jak poznat sinice ve vodě?

Sinice vodních květů lze ve vodě pozorovat jako kousky „jehličí“ či „trávy“, zelené krupice, které se někdy nakumulují u hladiny ve formě „hrachové polévky“. Lze využít i test v lahvi se zúženým hrdlem. Průhledné lahve (např. od balených vod) naplníme zcela vodou a necháme alespoň 20 minut stát v klidu na světle. V případě, že se u hladiny vytvoří zelený kroužek (a voda přitom zůstane čirá), jedná se z největší pravděpodobností o sinice. Jestliže zůstane voda zakalena rovnoměrně nebo se začne tvořit větší zákal u dna, půjde pravděpodobně o řasy.

Rady pro koupání v přírodě

• Největší nahromadění sinic (i toxinů) vzniká právě při vodním květu. Koupání ve vodě obsahující vodní květ nelze rozhodně doporučit.
• Pokud se chcete koupat ve volné přírodě, kdekoliv mimo místa pravidelně sledovaná, zkuste před vstupem do vody některou z výše popsaných metod na rozlišení řas a sinic. Když voda obsahuje sinice, řiďte se zásadou č. 1.
• Když už se rozhodnete pro koupání ve vodě obsahující sinice, nebo kde je dokonce vytvořen vodní květ, doporučujeme (je-li to možné) se po vykoupání osprchovat čistou vodou a odstranit tak z pokožky řasy a sinice, které na ní po pobytu ve vodě ulpěly.
• Vodní květ se po hladině nádrže pohybuje podle toho, jak zrovna vane vítr. Často tak tvoří u břehu vysokou vrstvu, se kterou mohou do styku přijít hrající si děti. Proto je dobré před tímto nebezpečím děti varovat a hlídat, jak vypadá břeh nádrže, na kterém si hrají.

Infekční onemocnění z přírodních koupacích vod

Přírodní vody mohou být mikrobiálně kontaminovány odpadními vodami, výkaly zvířat, chlévskou mrvou používanou ke hnojení (splachy při dešti) nebo třeba i z těl koupajících se osob. Do vody se tak mohou dostávat patogenní organismy (viry, bakterie či prvoci), které do těla vstupují při náhodném polknutí i malého množství vody. Jsou místa, na kterých je výskyt kontaminace mnohem pravděpodobnější: voda pod vyústěním (i vyčištěných) odpadních vody a vod z dešťových kanalizací a rybníky s intenzivním rybím hospodařením. Koupání v takových vodách pak představuje zvýšené zdravotní riziko. Nejčastějším onemocněním jsou střevní a žaludeční potíže, různá horečnatá onemocnění a zánětlivá onemocnění uší a očí.

Doporučení pro koupání v přírodních vodách

• Nekoupejte se nikdy na místech evidentně znečištěných odpadními vodami (pod výpustí i vyčištěných odpadních vod, dešťových kanalizací).
• Dbejte doporučení hygieniků a tam, kde to nedoporučují, se nekoupejte.
• Pokud sami trpíte nějakým infekčním onemocnění, buďte k ostatním ohleduplní a nekoupejte se.

Cerkáriová dermatitida

Cerkáriová dermatitida je parazitární onemocnění, které se u člověka projevuje tvorbou skvrn, puchýřů a zarudnutím kůže. Je doprovázena intenzivním svěděním trvajícím obvykle několik dní. Způsobují ho drobní parazitičtí živočichové, motolice, jejichž životní cyklus je vázán jednak na vodní plže a dále na vodní ptáky (např. divoké kachny). Z plžů se do vody uvolňují larvy motolic, tzv. cerkárie, které se snaží najít vodního ptáka, v němž by dokončily svůj vývoj. Pokud narazí cerkárie na koupajícího se člověka, pronikají do jeho kůže.

Obecná doporučení pro pobyt v přírodě

• Češi dlouhodobě podceňují pravidla a bezpečnost u vody. V ČR každoročně zemře kvůli utonutí průměrně asi 200 lidí.
• Mezi nejčastější příčiny utonutí patří alkohol, podcenění zdravotního stavu a nedostatečný dozor nad dětmi.
• U dětí by lidé měli dbát na neustálý dozor, a to i například na mělčině nebo v brouzdališti. "Je důležité si uvědomit, že nezáleží na velikosti vodní plochy," řekl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09).
• Lidé by neměli u vody přeceňovat své síly a plavecké schopnosti, před vstupem do vody by neměli pít alkohol, využívat by měli jen bezpečná místa ke koupání. Na děti by měli lidé u vody neustále dohlížet.
• Je iluze si představovat, že když je na velké přehradě vodní záchranná služba, tak můžete jít opilí do vody, můžete se přestat starat o svoje děti, od toho je tam ta vodní záchranná služba.

tags: #pobyt #v #prirode #nebezpeci #rizika

Oblíbené příspěvky:

• Klenoty naší krajiny: Recenze
• Odpad z výroby nábytku
• Ekologická nezávadnost produktů
• Dopad ekologických prostředků na českou přírodu
• Podpora ekologických projektů