Zásady udržitelnosti pronikají do všech sfér života a výrazně mění i přístup k osobní hygieně. Ekologická drogerie a kosmetika nabízí klíč k šetrnosti jak k pokožce, tak k životnímu prostředí.
Legislativní požadavky na dětskou obuv
U dětské obuvi, zejména u dětí do 3 let, přichází v úvahu zkoušení hygienických vlastností z hlediska legislativních požadavků. Dovozce nebo osoba, která uvádí dětskou obuv do oběhu, musí obuv takto označit, nebo musí jít o obuv, která je k užívání dětmi ve věku do 3 let zjevně určena.
Výrobky pro děti musí být vyrobeny tak, aby za obvyklých nebo předvídatelných podmínek používání byly zdravotně nezávadné a nemohly způsobit žádné tělesné poškození při spolknutí. Nemělo by docházet k přenosu jejich složek na kůži nebo sliznici v množství, které by mohlo poškodit zdraví dětí. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 84/2001 Sb. stanoví, že této věkové kategorii odpovídá velikost chodidla 105 až 165 mm.
U výrobků pro děti vyrobených z více materiálů se hodnotí materiály, které za obvyklých nebo předvídatelných podmínek přichází do styku s kůží nebo sliznicí.
Obuv nesmí být zhotovena plně ze syntetických materiálů (poromery, koženky, plasty), s výjimkou koupací nebo účelové obuvi tvořené jedním dílcem, vyrobené zejména tvářením z pryže nebo plastů.
Čtěte také: Černé zlato pro zahradu
Přírodní materiály, jako je např. useň, obsahují v důsledku procesu činění a barvení, ale také transportu a konzervace škodlivé chemikálie.
Zkoušky hygienických vlastností
Zásadním požadavkem je zjišťování vyluhovatelných sloučenin chromu včetně chromu šestimocného, arylaminy vznikající rozkladem azobarviv, chlorované deriváty fenolu (PCP - pentachlorfenol) a jiné.
U textilních materiálů (i netkaných) se zjišťuje, zda neobsahují nadlimitní obsah volného formaldehydu. Obsah vyluhovatelných toxických kovů je stanovován ve vztahu k možnému použití zdravotně závadných barviv, uvolňujících tyto prvky.
Zkouškou na obsah primárních aromatických aminů se ověřuje, zda byla k barvení použita azobarviva. Nadlimitní obsah PCP nebo vybraných pesticidů svědčí o nevhodném ošetření materiálu.
Také zkoušky stálobarevnosti a odolnosti v roztocích simulujících pot mají zásadní význam, neboť barviva jsou mezi látkami navozujícími kontaktní alergii.
Čtěte také: Testování emisí a kalibrační plyn
Smyslová zkouška, posouzení pachu, nás může upozornit jak na přítomnost některých chemických látek, tak na možnou mikrobiální kontaminaci, zejména plísněmi.
Stanovení lokální tolerance kožním testem je rovněž praktickou zkouškou zejména u výrobků, kde byly jinými analýzami zjištěny hraniční výsledky. Jsou-li prokázány známky intolerance nebo dráždění kůže, je nezbytné provést další analýzy a identifikovat příčiny reakce.
Vyhláška č. 84/2001 Sb. stanovuje další specifické požadavky na dětskou obuv, tak, aby byly zajištěny i další hygienické požadavky zdravotně nezávadného obouvání. U materiálů používaných k výrobě svršku a podšívek obuvi se jedná o stanovení propustnosti pro vodní páry z prostředí s vyšší relativní vlhkostí (uvnitř obuvi) do prostředí s nižší relativní vlhkostí (vnější klima). Materiály používané k výrobě stélek musí mít absorpci a desorpci vody co nejvyšší.
V případě dětské obuvi se jedná o povinnost zkoušení pro výrobce, dovozce (i prodejce) a to všech vzorů obuvi, které se dostávají na náš trh.
Pokud srovnáme požadavky a kriteria hodnocení hygienické nezávadnosti dětské obuvi u nás s požadavky okolních zemí, tak zjistíme, že naše požadavky (limitní hodnoty) nejsou nikterak nízké nebo benevolentní. V německých zemích a také v Rakousku platí obdobné požadavky a limity.
Čtěte také: Dieselové emise a normy
Je tedy zřejmé, že pokud by byla obuv důsledně zkoušena, pak by na našem trhu měla být pouze obuv srovnatelná s obuví, která získala značku SG nebo Öko-Tex Standard 100 zdravotní nezávadnosti např. v Německu.
Bezpochyby kladný důsledek platnosti Vyhlášky č. 84/2001 je zřejmý na našich tržištích - dětská obuv do 3 let se zde prakticky nevyskytuje.
Zkoušení obuvi podle Vyhlášky zahrnuje pouze požadavky na obsah zdraví škodlivých látek a hygienické vlastnosti a nepostihuje již další aspekty zdravého obouvání. K tomu je potřeba dodat, že tělesné poškození může být u dětí způsobeno nejen např. spolknutím uvolněné součásti nevhodného výrobku ale i nošením výrobku jako např. nesprávné špatně padnoucí nebo konstrukčně nevyhovující obuvi.
Ortopedická nezávadnost obuvi pro děti je definována v technických specifikacích TS-ITC-276/2002, které slouží pro nepovinnou výrobkovou certifikaci dětské obuvi např. pro získání zn. zdravotně nezávadné obuvi „Žirafa“.
Dovozce nebo výrobce dětské obuvi, který požádá o hodnocení obuvi podle Vyhlášky v akreditované laboratoři prochází při předkládání vzorků i předběžným hodnocením obuvi z hlediska ortopedické nezávadnosti tak, aby případné viditelně nevhodné vzory obuvi, odchylující se od standardu, byly ještě před zkoušením vyřazeny. Tímto posuzováním při příjmu vzorků lze zabránit tomu, aby se na náš trh dostala obuv evidentně nevhodná a poškozující zdraví dětí.
Každý výrobce nebo dovozce, který má potvrzenou kvalitu svých výrobků jejich zkoušením v akreditované laboratoři podle Vyhlášky a má vystaveny o těchto zkouškách Zkušební protokoly s výsledky, splňujícími náročné limitní hodnoty obsahu zdravotně škodlivých látek, je v souladu s platnou legislativou.
Vystavení dobrovolného certifikátu „Žirafa“ však kromě toho, že obuv splňuje výše uvedené limitní hodnoty, dokladuje také jeho ortopedickou nezávadnost.
Naopak to, že se jejich výrobky i přes náročné zkoušky a analýzy dostanou na náš trh svědčí o vysoké úrovni kvality obuvi, přestože nejsou opatřeny žádnou oficiální registrovanou značkou.
Podmínky certifikace by měly být stanoveny tak, aby certifikát osvědčoval skutečně nadstandardní kvalitu výrobku, převyšující zákonem stanovenou úroveň. Dětská obuv by měla splňovat minimálně požadavky dané ČSN 79 5600, což v této chvíli není zaručeno ani v případě obuvi certifikované na „Žirafu“.
Považujeme přesto za nutné, aby hodnocení ortopedické nezávadnosti bylo oficiální součástí hodnocení dětské obuvi. V této souvislosti by bylo vhodné i legislativně podpořit povinnost hodnocení základních aspektů ortopedické nezávadnosti ať už formou doplnění Vyhlášky č. 84/2001 Sb. nebo jinou vhodnou legislativou.
Ekologická kosmetika a drogerie
Ekologie se rychle stává stěžejním prvkem nejen při vaření a nakupování potravin, ale i v péči o vlastní tělo. Výběrem ekologických pomůcek, jež se vyrábí z obnovitelných a přírodních látek, se dá aktivně přispět k ochraně životního prostředí.
První krok k ekologičtější péči o pokožku přestavuje pečlivé zkoumání složení kosmetických produktů. Mnoho výrobků, které najdeme na trhu, obsahuje chemikálie, jako jsou parabeny, sulfáty nebo ftaláty. Ty mohou skrz kůži pronikat až do krevního oběhu a nepříznivě ovlivňovat celkové zdraví. Ekologická kosmetika se, na rozdíl od tradičních přípravků, zaměřuje na využívání síly přírody. Výběr produktů s přírodními ingrediencemi může přinést nejen výhody pro naši pokožku, ale také podporuje odvětví, které klade důraz na udržitelnost. Některá eko kosmetika současně není testovaná na zvířatech nebo vyráběná z živočišných produktů, což určitě potěší vegany.
Na cestu k redukci plastového odpadu se vydáte výběrem produktů v tzv. zero waste balení a nákupem v bezobalových obchodech. Ekologické alternativy běžných drogerií umožňují spotřebitelům odměřit si přesně tolik produktu (např. pracího gelu, mýdla, aviváže, prostředku na nádobí apod.), kolik skutečně potřebují. V těchto pobočkách seženete taky celou řadu tuhých variant kosmetických výrobků, jako jsou šampony (známé pod názvem šampuky) či mýdla, které minimalizují nejen ekologickou stopu, ale též neobsahují avizované konzervanty a chemikálie, jako je tomu u tekutých verzích. Tuhé deodoranty kupříkladu neobsahují parabeny či hliník, ale naopak sází na minerální soli.
Významný krok směrem k udržitelnějšímu životnímu stylu představuje přechod k opětovně použitelným kosmetickým pomůckám. Místo používání jednorázových produktů, které často končí po pouhém jednom použití v odpadkovém koši, investujte do praktických a ekologicky přátelských alternativ. Opakovaně lze používat pratelné odličovací tampónky, tyčinky do uší, ale i menstruační potřeby.
Vložky a tampony stále častěji nahrazuje třeba menstruační kalíšek z antibakteriálního lékařského silikonu, který vydrží klidně 5 až 10 let. Na popularitě nabývají také menstruační kalhotky z nejmodernějších savých materiálů o několika absorpčních vrstvách. Novopečeným rodičům lze zase v tomto směru doporučit látkové pleny. Přistoupit mohou také na ekologické plenky z rostlinných a obnovitelných materiálů, jako je kukuřičný škrob, celulóza nebo bio bavlna.
Při snaze o minimalizaci odpadu je vhodné se zaměřit i na produkty s vyměnitelnými částmi. Sbohem dejte třeba jednorázovým plastovým žiletkám. Dalším udržitelným řešením jsou bambusové zubní kartáčky.
Výroba vlastní kosmetiky představuje kreativní způsob pro ty, kteří chtějí mít větší kontrolu nad tím, co aplikují na svou pokožku. Jedním z hlavních benefitů vlastní výroby kosmetiky je možnost naprosto přizpůsobit složení individuálním potřebám. Homemade kosmetika rovněž přináší úsporu finančních prostředků.
Transparentnost informací o materiálech
V současnosti lidé chtějí stále více vědět, co produkty, které konzumujeme, obsahují - ať už jde o jídlo, oblečení nebo o kosmetiku - odkud pochází ingredience, jak byly získány a jaký dopad mají na lidi a životní prostředí. Vždycky jde o informované nákupní rozhodnutí. Podniky tedy přehodnocují své metody zajišťování zdrojů ve prospěch zdravotní nezávadnosti a udržitelnosti ingrediencí, a kupujícím poskytují potřebné transparentní informace.
Prohlášení o zdravotní nezávadnosti materiálů zlepšuje způsob, jak zapojovat myšlenky cirkulární ekonomiky do svých produktů. Transparentnost informací je v samém středu úsilí - veškerý výzkum i zákulisní vědecké práce jsou transformovány do srozumitelného, nezávisle ověřeného prohlášení pro zákazníky a přináší jim dobrý pocit z toho, že si vybrali dobře.
Nejprve byl sestaven soupis všech materiálů, které používáme, stanovili jsme přesná složení našich produktů s přesností na 0,01 %. Agentura pro ochranu životního prostředí (EPEA) všechny materiály prověřila na základě mezinárodních nařízení a více než stovky seznamů nebezpečných látek a vědeckých zdrojů, aby bylo možné definovat jejich úrovně toxicity a jakákoli případná rizika pro lidské zdraví a životní prostředí. EPEA taktéž ohodnotila naše materiály v průběhu jejich životního cyklu, od jejich zajišťování a výroby až po spotřebu a zpracování poté, co jsou vyřazeny.
Na základě přibližně 14 zdravotních a 11 environmentálních kritérií přiřadila EPEA každé úrovni nezávadnosti materiálu barevné označení, a to v rozmezí od šedé (informace nedostačující pro jednoznačné hodnocení), přes červenou (lze optimalizovat), po světle zelenou (přijatelné) a tmavě zelenou (nezávadné materiály). Doposud EPEA klasifikovala pro Prohlášení o zdravotní nezávadnosti materiálů červenou barvou pouhé 1 % z hodnocených materiálů, což znamená, že každý materiál nařízení splňuje. V kontextu těchto znalostí poté své materiály inovujeme, abychom dosáhli optimalizace.
Zákazníci vidí informace o produktu, včetně jeho složení, chemických látek, ze kterých se skládá, a podíly jednotlivých složek, včetně barevného označení. EPEA dodává informace o doporučeném použití nebo předpokládaném chování složky produktu v podlahovině.
Prohlášení o zdravotní nezávadnosti materiálů je jednoznačně prvním krokem k vytvoření digitálních pasů „zdravotní nezávadnosti“, známých jako prohlášení o vlastnostech, jež jsou vydávána pro každý materiál využívaný ve stavebnictví, takže projektanti, stavitelé, architekti a inženýři mohou materiály využít v kruhu. Zatímco Prohlášení o zdravotní nezávadnosti materiálů bere v úvahu chemické složení, prohlášení o vlastnostech bude obsahovat velké množství informací o cirkularitě, dopady na zdraví a životní prostředí počínaje a mírou recyklovatelnosti, demontáže a regenerace konče.
Testování ekologické vhodnosti stavebních výrobků
Výroba stavebních prvků je jako každá průmyslová výroba spojena s produkcí odpadů a současně přítomností kontaminantů, zejména chemické povahy. Testováni ekologické vhodnosti stavebních výrobků a hmot s obsahem popílků je mj. obsahem norem, které byly vytvořeny CTN Výzkumného ústavu stavebních hmot, a. Pro vyhodnocení ekotoxického rizika lze využít přístup chemický (porovnání výsledků chemických analýz s kritérii jakosti) nebo přístup biologický, založený na posouzení toxicity. Tyto dva přístupy se vzájemně doplňují, ovšem pro testování složitých směsí neznámého původu jsou vhodnější biologické testy.
Platná legislativa, podle které se ekotoxicita hodnotí, je zaměřena na metody hodnocení vodných výluhů (akvatické testy). Tyto zkoušky však nepostihují v plném rozsahu ekotoxicitu řady nebezpečných látek. V důsledku jejich nízké rozpustnosti ve vodě nebo hydrofobního charakteru nejsou ve výluzích obsaženy a dosažené výsledky tak nejsou objektivní. Z ekologického hlediska je sada relevantní pouze pro vodní ekosystémy.
Z výše uvedeného vyplývá nutnost změny stávajících metod pro hodnocení ekotoxicity odpadů. Jednou z možností je zavedení kontaktních (terestriálních, terestrických) testů. Tyto testy jsou založeny na bezprostředním kontaktu testovacích organismů s testovanými vzorky a jejich reálné dlouhodobé expozici toxikantům. Kontaktní testy vykazují vyšší citlivost, detekují nižší koncentrace látek a mají současně charakter testů reprodukčních.
Pevné materiály, včetně stavebních hmot a výrobků s obsahem nejrůznějších kontaminantů mohou negativně ovlivňovat živé organismy, člověka nevyjímaje. Pro zjištění míry tohoto rizika je potřebné určení jejich ekotoxicity. Současná česká legislativa je založena na stanovení ekotoxicity vodných výluhů materiálů.
Testování ekologické vhodnosti stavebních výrobků za použití kontaktních testů identifikuje souhrnné riziko použitého materiálu, včetně vzájemných interakcí přítomných kontaminantů. Zavedení kontaktních testů do české legislativy je proto jedním z důležitých úkolů pro další vývoj v oblasti ochrany životního prostředí.
Ekotoxicita je obecně definována jako toxické působení na životní prostředí a živé organismy, účinek cizorodých látek na přítomná společenstva organismů v prostředí (rostliny a živočichové, včetně člověka).
Přírodní kosmetika a její historie
Kosmetika využívá nenásilnou léčivou sílu a příznivé účinky bylin už celá tisíciletí. Hlavní součást antické kosmetiky tvořily přírodní látky: rostlinné oleje, včelí vosk, med, mléko, otruby, léčivé zeminy, výtažky z květů a plodů.
První rozkvět zažila kosmetika ve starém Egyptě. Vybrané orientální vonné látky, zpracovávané na masti a oleje, drahá líčidla, která však byla dostupná jen společenské smetánce, se staly předobrazem péče o krásu. Nefertiijtiny oční stíny a linky z antimonu a malachitu, Kleopatřin vypínací aloový gel nebo její křemičitá maska jsou příklady platné dodnes.
Ve středověku se kosmetické problémy řešily především nejrůznějšími bylinami. Sv. Hildegarda z Bingen zanechala ve 12. století mnoho pokynů, jak zevně používat léčivé rostliny. Čerpala z bohatých medicínských znalostí arabských lékařů.
V 16. století se ve francouzských horních vrstvách šířila teorie, že voda přenáší bakterie, které jsou původcem chorob a epidemií. Místo mytí překrývali tělesný zápach vůní parfémů, nečistou pleť pokrývali tlustou vrstvou líčidel a pudru, nepěstěné vlasy pod parukou. Tak vznikaly záněty a nepříjemné alergie.
Teprve v 18. a 19. století se objevili lékaři a přírodní léčitelé jako Hufeland nebo Kneipp a přibližovali lidem opět tělesnou hygienu a přírodní krášlicí prostředky.
Kosmetický průmysl používal stále více syntetických látek a chemických konzervačních prostředků, až konečně nastal v 70. letech obrat.
Alergie a kosmetika
Alergií v naší době hrozivě přibývá. Patří k nim i podráždění kůže určitými součástmi kosmetických přípravků, v první řadě konzervačními prostředky, barvivy, tenzidy, ale i přírodními substancemi, jako jsou vosky nebo rostlinné výtažky. Zvlášť častá je přecitlivělá reakce na éterické oleje, speciálně parfémy. Častým alergenem, který navíc vyvolává fotochemické reakce (skvrny na kůži po slunění), je například bergamotový olej, běžná součást kolínských vod. Pylová alergie může vzniknout i z medu, květinového pylu a sušených květů. Prakticky každá substance je schopna vyvolat individuální alergii.
tags: #testování #ekologické #nezávadnosti #produktů #metody
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]