Ohrožené druhy zvířat v České republice

V České republice, stejně jako v celém světě, existuje řada živočišných druhů, které jsou ohroženy vyhynutím. Ztráta přirozeného prostředí, způsobená hlavně člověkem, by prý mohla vést k nejhorší krizi od vymření dinosaurů před 65 miliony let. Mnohé druhy jsou vázány na běžnou zemědělskou krajinu.

Za zmizením mnoha druhů tak stojí extenzivní zemědělské hospodaření včetně používání chemických hnojiv. Vymření hrozí taky více než polovině českých druhů obojživelníků, plazů nebo ptáků. Z hnízdících ptáků už v české přírodě neuvidíte například poštolku jižní nebo ťuhýka rudohlavého.

Podle Jana Plesníka ze státní Agentury ochrany přírody a krajiny zcela zmizelo devět druhů ptáků, stejný počet ryb nebo dva druhy savců - pratur a norek evropský. Podobné je to i u rostlinných druhů. Podle Plesníka je česká příroda chudší o 63 druhů mechorostů, 210 lišejníků a 110 vyšších rostlin.

Celá řada těchto živočichů podléhá určitému stupni ochrany dle zákona č. 114/1992 O ochraně přírody a krajiny a prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu č. 395/1992 Sb.

Příklady ohrožených druhů v České republice

Kočka divoká (Felis silvestris)

Původní populace byla v České republice vyhubena na přelomu 18. a 19. století. V současné době se u nás vyskytují jedinci zatoulaní ze Slovenska popř. dalších zemí. Vyhledává teplejší členité lesní plochy s dutými stromy, skalisky a křovinami.

Čtěte také: Biodiverzita v České republice

Medvěd hnědý (Ursus arctos)

Je náš původní druh, ale v minulosti byl vyhuben. Poslední medvěd byl uloven na Šumavě 14. listopadu 1856. Novodobý výskyt se datuje od roku 1946, kdy byl medvěd pozorován u Velkých Karlovic. Medvěd žije v rozsáhlých jehličnatých a také smíšených porostech. Z hlediska potravních nároků je medvěd řazen mezi všežravce.

Vlk obecný (Canis lupus)

U nás byl poslední vlk uloven roku 1850. Vlci se zdržují v rozsáhlých lesních komplexech. Vlci žijí ve smečkách s přísnou hierarchií. Vlci se živí živočišnou potravou (spárkatá i drobná zvěř, domácí zvířata, drobní hlodavci, bezobratlí, ptáci atd.). Z hlediska myslivosti je problematický především jeho ilegální odlov.

Rys ostrovid (Lynx lynx)

U nás byl vyhuben v 19. stol. V roce 1982 - 1989 byli na Šumavě rysi znovu vysazeni. Další výskyt rysa je např. v Beskydech, Jeseníkách, Českém Švýcarsku, Brdech a Javorníkách. Rys žije osamoceně mimo dobu kaňkování od února až do dubna. Vyhovují mu rozsáhlé lesní porosty s dostatkem potravy. Je důležitou součástí ekosystému, kde se podílí na udržení rovnováhy v přírodě.

Tchoř světlý (Mustela eversmannii)

U nás se s ním můžeme setkat na celém území nejhojněji na jižní Moravě a v Polabí. Z hlediska mysliveckého hospodaření nelze populace tchoře stepního téměř ovlivnit. V nebezpečí vypouští z řitních žláz velmi silně páchnoucí sekret, který slouží k zastrašení nepřítele (predátora). Živí se živočišnou i rostlinnou potravou.

Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)

V české republice nebyl sokol nikdy hojným ptákem. V současnosti jsou jeho stavy odhadovány asi kolem 20 hnízdících párů. Obvykle žije v otevřené krajině bez větších lesních celků. Vzhledem k nízké početnosti v České republice je řazen mezi silně ohrožené druhy. Z hlediska ovlivnění myslivostí je velmi důležité jeho využití v sokolnictví.

Čtěte také: Počet ohrožených živočichů

Tetřev hlušec (Tetrao tetrao)

Je největším lesním kurem, který je vázán na velké lesní komplexy. Současná populace tetřeva je omezena pouze na pohraniční hory a pohoří. Nejpočetnější populace se vyskytuje na Šumavě a Českém lese, Jeseníkách, Brdech a Krkonoších. V letním období se tetřevi zdržují převážně na zemi hledáním vhodné potravy.

V zimním období se kohout i slepice převážně živí jehličím borovic, smrku, jedle a pupeny některých listnáčů. V současné době jsou na podporu tetřeva hlušce realizovány záchranné chovy a programy. Primárně by se však tato podpora měla zaměřit na úpravu vhodného prostředí (biotopu) pro tetřeví zvěř a následně na zvyšování početnosti tohoto druhu.

Vydra říční (Lutra lutra)

V současné době se na našem území odhadují stavy vyder v rozmezí 1600 - 4000 ks. V roce 1984 se u nás jejich stavy pohybovaly pouze v rozmezí 300 - 400 ks. Vydra obývá různé typy vodního prostředí potoky, řeky, rybníky apod. Je to samotářský živočich s převážně noční aktivitou. Živí se převážně rybami, raky, hmyzem, obojživelníky, ptáky a drobnými hlodavci.

Bobr evropský (Castor fiber)

V 19. století však byl na většině míst vyhuben. Záznamy o ulovení posledního bobra z Českých zemí pocházejí z poloviny 17. století. V současné době bobr evropský u nás tvoří několik stálých populací např. na dolním toku Labe na Děčínsku, v jihozápadních a severovýchodních Čechách, podél Moravy, na soutoku Moravy a Dyje a dalších lokalitách. Jedná se o největšího evropského hlodavce, který je svým životem pevně vázán na vodu.

Žluťásek barvoměnný

Celosvětově ohrožený žluťásek barvoměnný žil v Česku jen na jednom místě - v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty na hranicích se Slovenskem. Ještě ke konci 20. století poletoval po tamních loukách v poměrně velkém počtu. Jenže pak začal mizet. V roce 2004 pozorovali entomologové ještě desítky kusů, v roce 2006 už jen dva a v následujících letech už neobjevili žádný exemplář. Právě denní motýli patří v Česku k nejohroženějším druhům.

Čtěte také: Souvislosti Emisí a Pokusů

Záchranné programy a snahy o ochranu

Moderní zoologické zahrady se nepodílejí jen na záchraně ohrožených exotických druhů zvířat, ale zapojují se aktivně i do pomoci české, potažmo evropské přírodě. Tato pomoc spočívá zejména v poskytování v zoo odchovaných mladých jedinců pro vypuštění do volné přírody. V rámci tzv. repatriačních projektů dochází k posílení oslabené, příp. obnově vymizelé divoké populace daného druhu.

Například, na vypouštění mladých poláků do volné přírody se podílejí hned tři zoologické zahrady - Zoo Hluboká, Zoo Ostrava a Safari Park ve Dvoře Králové. Zvláštní ochrana druhů vychází z páté části zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Definuje ji jako ochranu druhů rostlin a živočichů, které jsou v našich podmínkách ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné. Takové druhy jsou vyhlášeny za zvláště chráněné.

Výčet takto chráněných druhů je uveden v příloze II. a III. vyhlášky č. 395/1992 Sb. Od roku 1992 byl tento seznam aktualizován pouze dílčím způsobem v rámci implementace evropských směrnic a v současné době vyžaduje celkovou revizi. V aktuální podobě seznam obsahuje 532 druhů rostlin včetně hub a 309 druhů živočichů. Podobně jako u ptačích druhů je u zvláště chráněných druhů chráněný každý jedinec ve všech jeho vývojových stádiích, chráněn je rovněž jejich biotop.

Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat či usmrcovat a dále provádět veškeré aktivity související s jejich komerčním využíváním. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimy užívaná sídla. V případě zvláště chráněných druhů rostlin je zakázán jejich sběr, trhání, vykopávání, poškozování, ničení nebo jiné rušení ve vývoji vč. držení, pěstování, dopravování a komerční využívání těchto rostlin. Z uvedených zákazů lze v konkrétních případech povolit výjimku.

U kategorie ohrožených druhů je rozdíl, zda se jedná o rostliny nebo živočichy. Pro ohrožené druhy rostlin platí, že nájemci a vlastníci mohou prolomit výše uvedené zakázané činnosti v souvislosti s běžným obhospodařováním svých pozemků bez nutnosti dalšího povolení, blíže viz § 49 zákona o ochraně přírody a krajiny. U ohrožených druhů živočichů je situace odlišná (§ 50 zákona). V případě zásahu do přirozeného vývoje těchto živočichů je při činnostech souvisejících s běžným obhospodařováním nemovitostí nebo jiného majetku nezbytné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody.

Zákon o ochraně přírody a krajiny dále upravuje podmínky držení, chovu, pěstování, prodeje, výměny nebo nabízení za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracování zvláště chráněných druhů. Každý, kdo tímto způsobem nakládá se zvláště chráněným jedincem, musí být schopen prokázat jeho legální původ. Upravena je také povinnost evidence zvláště chráněných druhů živočichů chovaných v lidské péči.

Vymírání živočišných druhů je součástí přírodního cyklu, přítomnost lidstva na planetě však tento proces urychluje, píše server The Guardian. Seznam ohrožených druhů ve světě roste v důsledku celé řady příčin - od vylovení po ztrátu přirozeného prostředí. Úsilí udržet druhy prostřednictvím chovných programů sice má určité známky úspěchu, ale člověk i nadále vyvíjí tlak na životní prostředí, které ohrožuje mnoho druhů na celém světě.

Malý ostrovní národ v Singapuru má s ohledem na svou velikost velký počet ohrožených zvířat. S jejich počtem 100 ohrožených druhů vychází více než 20 druhů na milion lidí žijících na ostrově. Podle článku Simona Choppina 'Red list 2009: Endangered species for every country in the world' vydaného 3. listopadu 2009 na serveru The Guardian.

Česká republika je domovem mnoha druhů zvířat, z nichž některá čelí vážnému ohrožení. Mezi hlavní důvody patří úbytek přirozených stanovišť, znečištění prostředí, změna klimatu a podobně. Tyto ohrožené druhy jsou chráněny zákonem. Že mezi ně patří například mlok skvrnitý nebo vydra říční, ví patrně téměř každý. Mezi nejohroženější zvířata na planetě patří mořské želvy, tučňáci nebo pandy. Na ty v České republice sice nenarazíme, avšak to neznamená, že na našem území nežijí jiné, silně ohrožené druhy.

Ubývání biodiverzity je jedním z nejzávažnějších globálních problémů současnosti. Biologickou rozmanitost lze posuzovat jedním ze základních hledisek - podle populací a druhů. Nejčastěji se vyjadřuje jako počet druhů v určité oblasti.

Za měřítko stupně ohrožení jednotlivých druhů a za nejspolehlivější ukazatele pravděpodobnosti jejich vyhynutí či vyhubení jsou považovány tzv. Červené seznamy ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN). Ty jsou nejúplnějším zdrojem informací o stavu ochrany živočišných a rostlinných druhů a hub na světě. Z kritérií výběru druhů pro červené seznamy IUCN vychází celá řada dalších seznamů, které vznikají na úrovni států případně jejich regionů nebo na úrovni větších územních celků (např. evropský červený seznam). Také Česká republika má aktuální červené seznamy živočichů a rostlin. Řada z nich byla publikována v odborném časopise Příroda.

Zmenšování velikosti a fragmentace populací, ubývání přirozených stanovišť a jejich degradace jsou jedny z nejčastějších příčin ohrožení druhů.

Ochrana krajiny jako celku je doplňována územní ochranou přírody - zvláště chráněná území a lokality soustavy Natura 2000 vytvářejí ostrovy či nášlapné kameny pro část přírodních hodnot a populací jednotlivých ohrožených druhů. Ve zvláště chráněných územích je zajištěno plánování, realizace péče a její vyhodnocování i s ohledem na ohrožené druhy, pokud jsou předmětem ochrany příslušných chráněných území, nebo představují indikátor kvality chráněných biotopů.

Zvláštní ochrana druhů je tedy jedním dílkem, byť zásadním, ale ne všespásným, v mozaice výše zmíněných nástrojů ochrany přírody, prioritizující péči a ochranu o nejohroženější druhy. Třicet let starý koncept zvláštní ochrany druhů postavený primárně na ochraně jedinců je však již zastaralý.

Řadu let se vedou v odborné veřejnosti diskuse o nutnosti změn příslušné části ZOPK (viz např. Hošek, Dušek 2015), nedostatky stávající právní úpravy byly opakovaně identifikovány. MŽP zadalo zpracovat analýzu právních nástrojů mj. v druhové ochraně (Tuháček 2008) a srovnávací analýzy právních úprav v oblasti ochrany přírody ve vybraných evropských státech či jejich částech (v Bavorsku, Horním Rakousku, Polsku, ve Slovinsku, Švédsku, na Slovensku).

První návrh na rekategorizaci zvláště chráněných druhů (dále jen „ZCHD“) vznikl v r. 2008 a první úplná revize ZCHD na základě zadání MŽP byla zpracována AOPK ČR a s odbornou veřejností projednána v letech 2010-2011 (Horodyská & kol. 2011). Vyhodnocení aplikace zvláštní druhové ochrany a formulování zadání pro její revizi obsahují dva základní koncepční dokumenty: Strategie ochrany biologické rozmanitosti 2016-2025 (Mach & kol. 2016) a Státní program ochrany přírody 2020-2025 (Mach & kol. 2020).

Zvláštní druhová ochrana v současném nastavení ZOPK není efektivní. Seznam ZCHD je, na základě zmocnění stanoveného ZOPK, uveden ve vyhlášce, nebyl však s výjimkou dílčích novel v roce 2006, kdy byl doplněn o „evropské“ druhy (v návaznosti na transpozici požadavků přísné ochrany vybraných druhů podle směrnice 92/43/ EHS) a v roce 2013, kdy byl vyřazen kormorán velký, měněn. V průběhu 30 let jeho platnosti samozřejmě došlo k významným změnám ve výskytu a početnosti řady druhů organismů a k významnému rozšíření poznání, seznam je proto silně zastaralý (Šíma, Zmeškalová 2018). Ačkoliv obsahuje velký počet druhů, řada jich na seznamu chybí nebo jsou zařazeny v neodpovídající kategorii. Povolované výjimky se zpravidla opakovaně týkají jen malého okruhu druhů.

Petrifikací výčtu chráněných druhů je tak limitována nejen zákonná ochrana druhů, které se v čase staly ohroženými vyhynutím či vyhubením, ale také možnosti orgánů ochrany přírody využívat aktivní nástroje péče o tyto druhy (např. Současné názvy kategorií ZCHD jsou nevhodné, neodrážejí, ani nemohou odrážet ohroženost druhů.

Instituty, které mají přísnou ochranu druhů ve vybraných případech racionalizovat (např. dohody o způsobu hospodaření na pozemcích s výskytem kriticky a silně ohrožených druhů rostlin; či stanoviska k některým zásahům do přirozeného vývoje ohrožených druhů živočichů) se téměř nevyužívají. Ochrana silně ohrožených a kriticky ohrožených druhů je v ZOPK formulována identicky, stupeň ochrany je jen omezeně využíván (resp. pro neaktuálnost seznamů ani nemůže být zásadněji využíván) při hodnocení závažnosti přestupku.

V případě řady ZCHD není zásadní ochrana každého jedince, jak je to v současné době nastaveno, ale zachování populací a stanovišť těchto druhů. Stávající úprava je tak v případě mnoha druhů nadbytečně striktní a vede k plošnému porušování zákonných zákazů při běžném užívání krajiny a jejím obhospodařování, právní nejistotě hospodářů a uživatelů krajiny a také k omezení některých přínosných odborných aktivit a nutně i k faktické rezignaci na nevymáhání zákonem stanovených zákazů.

Množí se také spekulativní využívání újmy za ztížení zemědělského a lesnického hospodaření a hospodaření na rybnících v důsledku omezení ze zákona. Kotvice plovoucí (Trapa natans) je druh, který může lokálně vytvářet početné životaschopné populace. Mezi hlavní příčiny ohrožení patří zánik či degradace jeho stanovišť v souvislosti s intenzivním rybničním hospodařením. Není důležitá ochrana jedinců, ale místních populací, proto je druh nově navržen do III. Návrh nové úpravy, resp.

1. Oddělená prioritizace péče o ohrožené druhy od prioritizace jejich zákonné ochranyPriority aktivní péče o ohrožené druhy budou určovány výhradně stupněm ohrožení podle průběžně aktualizovaných červených seznamů.
2. Celostátní červené seznamy dosud tradičně vydává AOPK ČR ve spolupráci s akademickými institucemi a vědeckými společnostmi, nově by měla být tato odborná činnost ukotvena přímo v ZOPK.
3. Výsledkem této změny je možnost využívat aktivní nástroje druhové ochrany (např. institut záchranných programů) pro kterýkoli druh ohrožený vyhynutím nebo vyhubením na území ČR splňující příslušná kritéria (Zmeškalová 2017, Kostiuková, Čepelová 2017), i když nebude zařazen na seznam ZCHD.

1. Zavedení prioritizace péče o přírodní biotopyČeská republika disponuje kvalitními pravidelně aktualizovanými daty o rozšíření přírodních biotopů a patří mezi první evropské státy, které vydaly červený seznam biotopů (Chytrý & kol. 2020).
2. Cílem novely je zahrnout do prioritizace péče i přírodní biotopy a nasměrovat zdroje ochrany přírody primárně na biotopy ohrožené vymizením.

1. Zvláštní ochrana druhů postavená na ochraně jejich stanovišťPrimárním cílem navrhované úpravy u všech kategorií ZCHD je vymahatelná ochrana jejich stanovišť (biotopů), a to i v době, kdy se na daném stanovišti konkrétní chráněný druh nevyskytuje (např. místa pravidelného rozmnožování obojživelníků, zimoviště netopýrů apod.).
2. Zavedeny budou přímo ochranné podmínky (zákaz) týkající se zničení či poškození biotopu, a nebude tak (jako dosud) nutné dovozovat „zásah do biotopu“ prostřednictvím porušení zákazu škodlivého zásahu do přirozeného vývoje konkrétních jedinců.

1. Zavedení kategorizace ZCHD odrážející míru ochrany druhůOhrožené druhy či skupiny druhů vyžadují odlišnou intenzitu a formu ochrany.
2. V případě některých kriticky ohrožených druhů je třeba chránit doslova každého jedince, v případě jiných druhů postačí ochrana stanovišť a druhů na úrovni jejich místních populací (viz box 1).
3. Není snadné pro různé skupiny organismů s různými životními strategiemi od hub přes vyšší rostliny, hmyz až po obratlovce stanovit průřezově zákonné ochranné podmínky.
4. Je třeba znát míru ohrožení druhů, ale také jejich vlastnosti a nároky (rozdílný přístup u druhů s vysokou populační dynamikou a druhů s konzervativnějšími životními strategiemi a přirozeně nízkou početností apod.) a důvody ohrožení (odlišný přístup u druhů přímo pronásledovaných a druhů ohrožených změnami prostředí apod.).
5. Pokud se chceme vyhnout neodůvodněně přísnému nastavení, nezbývá než ochranné podmínky podrobněji diferencovat.

1. Využití institutu ZCHD pouze u druhů, u kterých je to smysluplné Jde o princip pro zařazení druhu na seznam ZCHD, který bude uplatněn při tvorbě prováděcí vyhlášky.
2. Pro výběr druhu je základním předpokladem vysoká míra ohrožení, avšak nikoli jediným.
3. Zásadní je vyhodnocení smysluplnosti zavedení zákonných zákazů pro ochranu každého jednotlivého ohroženého druhu.
4. Je zřejmé, že např. Stejně tak nemá smysl začleňovat mezi zvláště chráněné druhy takové, které dovede určit jen velmi omezený okruh specialistů (zde může být řešením ve vybraných případech zařazení celého rodu).
5. U některých skupin druhů vyskytujících se běžně společně ve stejném biotopu může postačit zařazení pouze vybraného, tzv. vlajkového druhu.

Kromě uvedených hlavních principů je sledovaným cílem navrhované legislativní změny také zpřehlednění úpravy a odstranění dílčích nedostatků transpozice zmíněných právních předpisů EU v oblasti druhové ochrany přírody. Jde např. o stanovení postupu v případech, kdy se jedná o druhy chráněné na úrovni celé EU, jež se na území ČR běžně nevyskytují a jsou do ČR dovezeny.

Návrh revize ZOPK předpokládá zavedení některých nových pojmů či doplnění/úpravu terminologie stávající. Především vyčleňuje chráněné druhy hub, které dosud byly zařazeny mezi zvláště chráněné druhy rostlin. Stávající znění ZOPK využívá pojem „populace“, který ale není pro účely zákona definován a vychází se tak z vědeckého vymezení tohoto pojmu. Vzhledem k tomu, že toto vymezení je velmi široké a variabilní, zejména pokud jde o určení prostorových, územních parametrů, je při uplatňování v rámci zákona obtížně využitelné. Nově se proto navrhuje definovat pro účely ZOPK pojem „populace“ a pojem „místní populace“ pro skupinu jedinců stejného druhu žijící na území vymezeném hranicemi souvislého biotopu druhu v daném místě, příp. ohraničeném spojitým výskytem druhu v daném místě.

Cílem je odlišit část populace/oddělenou subpopulaci pro vyhodnocení zákazů ve zvláštní druhové ochraně, kde je úroveň celé populace až na výjimky (např. u endemitů) příliš široká. V rámci novely s ohledem na zavedení nové terminologie bude nutné novelizovat i ostatní ustanovení ZOPK a další právní předpisy obsahující tuto terminologii např. zákona č.

Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), atraktivní druh denního motýla ve stávající vyhlášce zařazený do kategorie ohrožený. Návrh na základě zadání MŽP zpracovávala s využitím předchozích podkladů AOPK ČR v uplynulém půlroce. Snahou bylo již do přípravy tohoto prvotního návrhu zapojit přírodovědnou obec. Proto byl návrh průběžně diskutován se specialisty a vědeckými společnostmi pro jednotlivé skupiny organismů.

1. Institutem zvláštní druhové ochrany nelze nahradit nedostatky v nastavení legislativních, správních a ekonomických nástrojů určujících obecné přístupy k využívání krajiny a přírody.
2. Navržené ochranné podmínky ZCHD však budou ve všech případech klást požadavky na to, aby nedošlo k poškození biotopů ZCHD, a podle charakteristik jednotlivých druhů (podle nově členěných kategorií) pouze připouští v některých případech možnost nezáměrného usmrcení jedinců, které však nesmí dosáhnout takové intenzity, že by došlo k ohrožení místní populace.

1. Nově je zaváděn pojem „místní populace“, bude ji orgán ochrany přírody schopen v konkrétním případě identifikovat?Již od r. 1992 orgány ochrany přírody pracují při aplikaci ZOPK s termínem „populace“.
2. Identifikace „místní populace“ bude pro orgány ochrany přírody jednodušší než „populace“.

1. V druhém stupni ochrany je umožněno neúmyslné poškozování a rušení ZCHD při běžném hospodaření, přitom právě současné běžné hospodaření je hlavní příčinou úbytku mnoha druhů.Zákonné zákazy se budou stále vztahovat na hospodaření, které poškozuje biotop či ohrožuje místní populaci ZCHD, byť by mohlo být vnímáno jako „běžné“.

1. Je nutné zachovávat tři stupně ochrany, nebylo by je možné zjednodušit na dva?Návrh se snaží stanovit systém umožňující přiměřenou intenzitu ochrany.
2. V zásadě by pro diferencovanou ochranu postačily dvě kategorie: A. ochrana na úrovni jedinců a stanovišť a B. ochrana na úrovni populací a stanovišť.
3. Avšak některé druhy ze skupiny B patří mezi prioritní druhy z hlediska evropských společenství, u kterých máme povinnost je chránit před úmyslným zabíjením či poškozováním, nebo jde o druhy, které ...

tags: #počet #ohrožených #druhů #zvířat #v #české

Oblíbené příspěvky:

• Konstrukce ekologických domů
• Odpadové hospodářství v ČR
• Životní prostředí a palmový olej
• Ekologické ventilátory Ekovent
• Jak vybrat koš Tontarelli?