Popelářská auta denně svezou tuny komunálního odpadu. K tomu se přidávají plasty, papír nebo sklo z kontejnerů na tříděný odpad. Co se potom se všemi těmi vyhozenými věcmi a obaly děje? Možnosti jsou čtyři: recyklace, spalovny, chemicko-fyzikální nebo biologická likvidace a deponie. Která z nich se vám zamlouvá nejvíc?
Stali jsme se jedním z evropských lídrů, co se týče třídění a recyklace obalových odpadů. Třídit odpad se prostě stává čím dál tím normálnější a přirozenější součástí našich životů. Jestliže se třídění odpadu a ekologii naši rodiče museli pečlivě učit, my dnes vnímáme 4 základní třídicí kontejnery povětšinou jako běžnou věc. A to je prostě super!
Do kontejnerů na tříděný odpad vyhazujeme nejčastěji sklo, papír nebo plasty. Jde o cenné suroviny, které lze znovu zpracovat a využít. Z novinového papíru tak vznikají například notýsky nebo sešity, z plastových lahví igelitové tašky, z rozbitých sklenic láhve na víno. Cyklus je zachován a surovina znovu zužitkována.
Asi vás nikoho nepřekvapí, když vám řekneme, že netřídit odpad je neefektivní a rozhodně to není ohleduplné k životnímu prostředí. Možná, že máte pocit, že vás se to netýká, ale není to tak. Každá nevytříděná PET láhev nám to totiž vrátí - v dobrém i zlém. Když nezačnete vytříděním recyklovatelného odpadu doma, tak už mu pak v dalším procesu nepomůže zhola nic… V popelnici na směsný odpad se všechno smísí dohromady a je konec.
I tak je škoda vyhazovat do směsného odpadu složky, které se dají vytřídit a využít dál. Jestliže pečlivě třídíte, vašeho směsného odpadu je méně a obsahuje pouze složky, které nelze využít dále. To je odpad zbytkový - podle legislativy nazývaný také směsný komunální odpad. I ten jde na skládku nebo do spalovny, aby posloužil jako energetický zdroj. Snažme se ho držet v co nejmenším množství, jak jen to jde.
Čtěte také: Milovice: Kompletní Průvodce Likvidací Odpadu
Recyklace je procesní postup, který z vytříděných odpadů, resp. Zbytkový odpad má pak dvě možnosti likvidace: skládkování a energetické využití. Tenhle proces se správně jmenuje „energetické využití odpadu (EVO)“.
Spalovny komunálního odpadu (odborně zařízení pro energetické využití odpadu - tzv. ZEVO) jsou zdrojem energie, který nám dodává teplo a elektřinu. Spalovny obecně nemají nejlepší pověst, ovšem moderní spalovny, které u nás máme, jsou ve finále daleko méně škodlivé k životnímu prostředí, než se obecně předpokládá. Mimochodem, věděli jste, že první spalovna u nás byla uvedena do provozu v roce 1905 (za císaře pána), a to v Brně?!
Od skládkování odpadu se pořád víc opouští, a tak vznikají spalovny, ve kterých je možné využít odpad k energetickým účelům. Spalováním je produkována tepelná energie, která slouží nejčastěji k vytápění (centrální zásobování měst teplem). Případně se využívá pro výrobu páry k pohonu parních turbín, jež vyrábí elektrickou energii. Efektivní je především tzv. kogenerace, tedy výroba tepla i elektřiny najednou. Takové spalovny fungují například v Praze nebo Liberci. K největším spalovnám v ČR patří ZEVO v Malešicích, kde se ročně spálí asi 310 tisíc tun odpadu a vyrobí se teplo pro 35 tisíc domácností.
Využití směsného odpadu přeměnou na zdroj energie je tedy vhodnější alternativou než skládkování. Jasná volba. Díky spalovnám se odpadky můžou přeměnit na energii, kterou si topíme, ohříváme vodu apod.
Existují odpady, které si vyžadují speciální zacházení a odbornou likvidaci, jsou to třeba různé barvy, ředidla, ale také zbytky z restaurací, jako je třeba kuchyňský olej. Tyto odpady jsou vymezeny legislativou a podléhají chemicko-fyzikální nebo biologické likvidaci, kterou zajišťují specializované firmy. Využívá se například tzv. procesu regenerace. Třeba ředidla nebo rozpouštědla lze destilovat znečištěnou látkou a získat čistý regenerát, který má po skončení celého procesu podobné vlastnosti jako nové rozpouštědlo.
Čtěte také: Sazba DPH pro dřevěné odpady
Odpad vzniká i při stavební činnosti - je to různá stavební suť, zemina, kamenivo. Tento materiál je třeba někde skladovat a případně ho zužitkovat při jiné stavební akci. K uskladnění slouží specializované deponie neboli skládky zemin, písků, stavební suti a dalších surovin.
Většina z nás si skládku představuje jako nahodilý hřbitov odpadků. Jako nekontrolovatelnou páchnoucí horu směsného odpadu. Opak je pravdou - skládky mají přísná pravidla, jejichž porušení je ošetřeno zákonnými sankcemi. Skládka se buduje na místě s vhodným geologickým podložím a musí se izolovat. Z ustanovení zákona nesmí skládka ohrožovat životní prostředí a zdraví lidí.
Šíření epidemií ve středověku mělo mimo jiné na svědomí špatné nakládání s odpady. Tehdejší města měla zanedbané nebo žádné systémy kanalizace, často žádný přístup k čisté vodě a vůbec dodržování základních podmínek čistoty. V takovém prostředí se nákaza šíří raz dva a hromadící se odpad na hygieně nepřidá.
To naopak ve starověku se dbalo na hloubení odpadních jam a ve starém Řecku a Římě, který měl velice sofistikovaný systém kanalizace a zdrojů vody, se prováděl pravidelný komunální generální úklid: skrápění vozovek a čištění kanalizace. Dnes jsme na špičce, kterou posouváme stále dopředu. Hybnou silou jsou naše postoje, myšlenky a úsilí.
Čtěte také: Jak ušetřit na likvidaci stavebního odpadu?