Návrat zubra evropského do české přírody

Díky ochranným programům narůstá počet jedinců největšího suchozemského savce na našem kontinentu - zubra evropského. Kdysi hojně se vyskytující zubr žil začátkem minulého století jen na několika málo místech v zajetí a lidé ho začali znovu vysazovat do přírody až po druhé světové válce. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) nedávno odstranil zubra evropského z kategorie náchylných druhů a nyní ho klasifikuje pouze jako "téměř ohroženého".

V České republice se podle dat z roku 2019 vyskytuje 126 zubrů. Asi půlka žije v takzvaných polodivokých chovech, jako jsou například rezervace u Milovic na Nymbursku či obora Židlov na Českolipsku. V roce 2023 žilo v Česku 164 zubrů evropských, meziročně o pět víc. Největší stádo žije v rezervaci velkých kopytníků u středočeských Milovic. Stádo v tamější rezervaci čítalo ke konci loňského roku 44 zvířat.

Historie zubra evropského

Domovinou zubra evropského byla Evropa a část Asie. Obýval lesní a lesostepní biotopy. Lov a devastace přirozeného prostředí ho však přivedly na hranici vymření. Ze tří geografických poddruhů (evropský, kavkazský a karpatský) se před vyhubením podařilo zachránit pouze poddruh evropský. Zubr evropský má dvě genetické linie:

• Bez příměsi kavkazské krve, tzv. nížinná (Bělověžská) linie, kterou zakládalo 7 čistokrevných zvířat.
• Kavkazská krev pak koluje u zubrů tzv. nížinně - kavkazské linie.

I zubr evropský byl však počátkem 20. stol. v přírodě vyhuben. V té době se naštěstí nacházelo několik zvířat u soukromých chovatelů. V r. 1925, kdy započalo jednání o záchraně zubrů, zůstávalo naživu cca 60 jedinců. Mezinárodní chov v oborách a zoologických zahradách vyústil v letech 1952‒1966 k návratu zubrů v rámci repatriace do Bělověžského pralesa. Postupně narůstal počet zvířat ve volné přírodě. V r. 2016 celkový počet zubrů dosahoval již 6573 jedinců, z toho 4472 žilo ve volné přírodě. Největší stáda v současnosti žijí v Polsku v části Bělověžského pralesa.

Zubr evropský je nejen přísně chráněným zvířetem, ale zasloužil se i o vytvoření první Mezinárodní plemenné knihy, která eviduje čistokrevná zvířata s případným využitím pro chov. V současné době dochází k repatriaci tohoto druhu i v dalších zemích Evropy a Asie. Ve vojenském prostoru v Milovicích byla také vypuštěna skupina zubrů, která se tu i rozmnožuje. Několik dalších lokalit v ČR se k vypuštění zubrů připravuje. Naši zubři jsou nížinně - kavkazské linie.

Čtěte také: Počet ohrožených živočichů

Obecné informace o zubru

Zubr je největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice až o polovinu méně. Samice jsou březí zhruba 9 měsíců. Za svůj život porodí cca 9 telat. V zajetí se může dožít v průměru až 26 let. Denní příjem potravy se pohybuje mezi 30‒60 kg. Potravu tvoří listí stromů a keřů (33 %), trávy a byliny (67 %). Jako ostatní velcí býložravci hraje i zubr zásadní roli v přírodních ekosystémech při udržování vysokého stupně různorodosti biotopů, a tedy biodiverzity obecně.

Zubr v České republice

V České republice se podle dat z roku 2019 vyskytuje 126 zubrů. Asi půlka žije v takzvaných polodivokých chovech, jako jsou například rezervace u Milovic na Nymbursku či obora Židlov na Českolipsku. V roce 2023 žilo v Česku 164 zubrů evropských, meziročně o pět víc. Největší stádo žije u Milovic na Nymbursku.Loni se v Česku narodilo 21 zubřích mláďat, méně než v letech 2022 a 2023, kdy jich bylo 28, respektive 25.

Úspěšnost českého chovu zubrů potvrzuje podle odborníků i dlouhověkost chovaných zvířat. Chomutovská samice Cvanca se 1. června 2025 dožije 20. narozenin, což je u zubrů úctyhodný věk, kterého se většina jedinců nedožije. Druhý nejstarší zubr je samice v Zoo Plzeň, která se letos dožije 19 let. Na třetím místě se umístila samice z Milovic, která letos oslaví osmnácté narozeniny. Maximální věk udávaný u zubrů je u býků 23 a u samic 28 let.

Do zahraničí byl loni vyvezen zřejmě rekordní počet zubrů, a to šest. Z toho po dvou zubrech nížinně kavkazské linie z Prahy a Plzně do Ázerbájdžánu, kde se stali součástí reintrodukčního programu, a po aklimatizaci na nové prostředí se stanou spoluzakladateli vznikající nové volně žijící populace. K obnově populace zubrů na válkou zničené Ukrajině by se mělo letos vypravit i několik zvířat z Milovic. O vývozu zvířat jednáme také se Španělskem a Dánskem.

Rezervace Milovice

Bývalý vojenský výcvikový prostor Milovice se stal domovem pro stáda zubrů, divokých koní a praturů. Podobný pohled se lidem nenaskytl po celá staletí, a možná i několik tisíc let. Velcí kopytníci byli od pradávna nedílnou součástí evropské přírody. Ty divoké lidé postupně vyhubili a nahradili je kopytníky domácími, kteří na několik tisíciletí přebrali jejich funkci v krajině. Ve 20. století však byl dobytek přemístěn na farmy a intenzivní pastviny a z krajiny prakticky zmizel.

Čtěte také: Souvislosti Emisí a Pokusů

Z evropské přírody se tak vytratili takzvaní ekosystémoví inženýři, kteří odedávna zásadním způsobem ovlivňovali její tvář a svou činností vytvářeli prostor k životu spoustě jiných organizmů. Klíčové byly tři druhy - zubr evropský, pratur a divoký kůň. Právě to krajina potřebuje, aby si zachovala pestrost, a právě toho se jí dnes nedostává, protože se hospodaří buď příliš intenzivně a na velkých lánech, nebo naopak vůbec. Bez velkých kopytníků dochází k zarůstání stepí a otevřené krajiny konkurenčně silnými rostlinami, zejména třtinou křovištní, a dřevinami, včetně invazivních druhů.

Pastva velkých kopytníků pomáhá obnovovat půdu a vracet do ní organickou hmotu. Tím pomáhá vázat v půdě uhlík a zároveň zadržovat v krajině vodu při přívalových deštích. Uzdravení půdy je tak nejúčinnějším lékem pro svět sužovaný klimatickými změnami.

Nejcennější jsou zde zachovalé otevřené stepi, obývané řadou vzácných rostlin a živočichů. Výjimečná je zejména rozmanitost bezobratlých živočichů. Právě pro chrobáky je klíčová přítomnost velkých býložravců, respektive jejich trusu. Ale vyskytuje se zde i chrobák ozbrojený, zvláštní brouk s nápadným nosorožčím rohem na hlavě, který žije v podzemních houbách, například lanýžích.

Zoo Tábor a chov zubrů

Chovatelský úspěch slaví zoologická zahrada v jihočeském Táboře. Řady zubřího stáda totiž rozšířila samička Tara. Ta se narodila minulý měsíc. O rozšíření počtu zubrů evropských se Zoologická zahrada Tábor snaží už dva roky. A daří se. Pětičlenné chovné stádo, ve kterém jsou zvířata z Polska a Německa, se už rozrostlo o dvě mláďata.

„Počáteční písmena ‚TA’ u jmen zubrů odchovaných v Táboře nebyla vybrána náhodně. U kolegů z Polska, kteří vedou již téměř sto let plemennou knihu zubrů evropských, jsme o ně cíleně zažádali. Naštěstí byla tato kombinace ještě volná a mohli jsme tak historicky prvního odchovaného zubra v Táboře pojmenovat na počest našeho krásného města. Táborští zubři budou vypuštěni ve velkoplošných rezervacích, které u nás současně vznikají, a v budoucnu se, doufejme, vrátí i do volné přírody České republiky. Z českých luhů a hájů zmizel zubr evropský v průběhu 18. století.

Čtěte také: Aktuální stav divoké zvěře v ČR

tags: #počet #zubrů #volná #příroda #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce výběrem odpadkového koše 60 l
• Míra znečištění odpadních vod
• Popelnice na komunální odpad
• Výběr rostlin na slunce
• Skládací koše na listí – recenze