Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v České republice: Příčiny stagnace

02.04.2026

Energetika v Česku je odjakživa ovlivněna dostupností zdrojů, a to jak obnovitelných, tak neobnovitelných zdrojů energie. Za poslední desetiletí jsme ale prošli řadou změn, které mají za cíl snížit závislost na fosilních palivech a podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů.

Obnovitelné zdroje energie v českém energetickém mixu

Neobnovitelné zdroje jsou u nás stále dominantní, podíl těch obnovitelných ale postupně roste. Biomasa a bioplyn hrají důležitou roli v českém energetickém mixu, kdy tvoří téměř polovinu energie z obnovitelných zdrojů. Biomasa se využívá hlavně v teplárnách a elektrárnách, jako je Hodonín nebo Poříčí II, kde se spaluje dřevní štěpka.

Sluneční energie: Zažila v Česku boom kolem roku 2010 a počet fotovoltaických elektráren se stále rozšiřuje. Například elektrárna Brno-Tuřany je jednou z největších v ČR.
Vodní energie: Se skrze elektrárny jako Orlík nebo Lipno podílí na výrobě zhruba 4 % elektřiny.
Větrná energie: Se u nás využívá hlavně v Ústeckém a Karlovarském kraji.

Podpora obnovitelných zdrojů a uhelný phase-out

Změna klimatu se děje, a tak i u nás pracujeme na tom, abychom snížili její dopady. Jednou z cest je právě snížení závislosti na fosilních palivech. Zavádíme proto různá opatření k podpoře obnovitelných zdrojů energie.

Podpora fotovoltaiky a větrné energie: Fondy a dotace pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie podporují nové instalace fotovoltaických panelů a větrných elektráren.
Uhelný phase-out: Postupný odklon od uhlí, tzv. phase-out, je zásadní krok na cestě k čistější energii.

Zdroje energie v ČR sice stále stojí na neobnovitelných zdrojích, jako je uhlí a jádro, ale obnovitelné zdroje energie se postupně stále víc prosazují. Díky modernizačním programům, dotacím a evropským iniciativám dochází k růstu podílu sluneční, vodní i větrné energie, přičemž biomasa a bioplyn jsou pořád zásadními složkami českého energetického mixu.

Postoje Čechů ke klimatickým změnám a obnovitelným zdrojům

Až 65 % Čechů vnímá dopady klimatické změny, třetina z nich očekává značné zhoršení v příští dekádě. Výrazně také podporují výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, tedy vodních, větrných nebo solárních elektráren. Třetina tuzemské populace očekává, že v příštích deseti letech pocítíme dopady klimatické krize výrazněji, ať už formou extrémního počasí, v ceně energií a vody nebo úbytkem biologické rozmanitosti.

Čtěte také: Vývoj solární energie

Ačkoliv Česká republika patří mezi země s nejpomalejším tempem výstavby větrných elektráren, 80 % respondentů podporuje využití větrné energie. Každý pátý Čech si myslí, že by ČR měla raději zůstat u klasických zdrojů jako je plyn nebo uhlí, dokud nebudou obnovitelné technologie efektivnější.

Celkem 84 % dotázaných říká, že chce nebo se snaží žít udržitelně. Avšak 56 % z nich přiznává, že se v zájmu udržitelnosti nechce nijak omezovat, a dalších 16 % uvádí, že odpovědněji žít chce, ale prakticky jim to nevyhovuje.

Podle E.ON Barometru má 44 % Čechů povědomí o pojmu energetická transformace, ale jen každý dvanáctý ví, co konkrétně obnáší. Po vysvětlení připouští polovina respondentů, že změna může přinášet jak výhody, tak nevýhody a jen 17 % z ní má obavy. Energetická transformace souvisí s postupným přechodem od fosilních paliv k výrobě energie z obnovitelných zdrojů.

Většina Čechů volí při úsporách hlavně jednoduchá opatření: zhasínání světel (78 %), snižování teploty topení (56 %) nebo úplné vypínání spotřebičů (47 %). Konkrétně zateplení realizovalo nebo dokončuje 41 % rodin, dalších 21 % o něm uvažuje.

Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) aktualizovalo ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí (MŽP) Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu, který modeluje možné scénáře dalšího vývoje českého energetického sektoru ve vztahu k plnění evropských závazků do roku 2030 při zachování bezpečnosti dodávek energií, jejich cenovou dostupnost a environmentální udržitelnost. Česko bude nadále pokračovat v rozvoji výroby elektřiny z jádra a obnovitelných zdrojů (OZE) a snižovat tak i nadále emise. Jako přechodný zdroj energie bude v sektoru výroby elektřiny a tepla sloužit plyn, který směrem k roku 2050 nahradí OZE a nízkoemisní plyny.

Čtěte také: Doprava a znečištění ovzduší: Česká republika

„Vnitrostátní plán informuje o tom, jakým způsobem přispějeme k cílům Evropské unie v oblasti dekarbonizace. Hledali jsme řešení, které zajistí ekonomicky co nejefektivnější splnění těchto cílů s důrazem na naše současné podmínky a nezbytnost zajištění bezpečných dodávek dostupné energie. Výroba elektřiny bude stát na obnovitelných zdrojích a jádru a dá se také očekávat posílení role plynových zdrojů. Proto chceme v brzké době představit další novelu energetického zákona, která zjednoduší a zrychlí proces povolovávání plynových elektráren s výkonem nad 100 MW. Jedná se o klíčový krok pro zajištění naší energetické bezpečnosti v kontextu odklonu od uhlí,“ říká ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN).

„Národní klimaticko-energetický plán, tzv. NKEP, představuje strategickou vizi budoucnosti české energetiky do roku 2050. Scénář jsme nastavili tak, aby byl sociálně citlivý, zachovali jsme konkurenceschopnost České republiky, plnili klimatické cíle a zajistili dostatek energie za dostupné ceny. Cílem je snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 procent díky rozvoji OZE, akumulaci a flexibilitě, úsporám energie a útlumu fosilní energetiky, včetně úplného ukončení těžby a spalování uhlí do roku 2033. Scénář počítá s pětinásobným navýšením energie z fotovoltaiky a větrných elektráren, se vzrůstající mírou renovací budov, který nyní plníme především díky našemu nejúspěšnějším programu Nová zelená úsporám, a s rozvojem jádra. Celý NKEP má potenciál navýšit HDP o dva procentní body,“ uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Do roku 2030 by podíl OZE na hrubé konečné spotřebě energie byl 30,1 procent. A podíl OZE na výrobě elektřiny by do roku 2030 měl ze 16,5 procenta v roce 2023 vzrůst na 28 procent. Do roku 2050 se počítá s nárůstem až na 46 procent. Podíl jádra se bude až do roku 2030 pohybovat okolo 44 procent. Společně s dostavováním nových reaktorů se dá počítat s nárůstem až na 68 procent v roce 2040.

Zemní plyn bude sloužit jako přechodný zdroj, který díky své stabilitě a rychlému způsobu výroby bude sloužit jako ideální doplněk k hůře predikovatelné výrobě z obnovitelných zdrojů. Již nyní například 28 % tepla pochází z OZE (Česko také využívá teplo z jaderných elektráren) a počítá se s tím, že v roce 2030 podíl OZE dosáhne až cca 40 % a v roce 2050 se bude jednat o 74 %.

Srovnání s Evropskou unií

Bezmála polovina elektrické energie (47 %), kterou loni vyrobily země Evropské unie, pocházela z obnovitelných zdrojů. Kontinentálním premiantem je podle dat Eurostatu Dánsko, kde se OZE podílí na výrobě z 88,4 %. Hned za nimi se v žebříčku nachází Česko s necelými 16 % energie z obnovitelných zdrojů. Důvod je prostý, elektřinu u nás totiž vyrábíme především v uhelných elektrárnách, které doplňují jaderný Temelín a Dukovany.

Čtěte také: Podíl obnovitelných zdrojů v ČR

Téměř 40 % evropské obnovitelné elektřiny pochází z větrných turbín. Následují vodní elektrárny, zhruba pětinu tvoří fotovoltaika, necelou desetinu bioplyn a půl procenta poměrně specifická geotermální energie.

Státy Evropské unie měly ve druhém čtvrtletí letošního roku dohromady 54% podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) na celkové čisté výrobě elektřiny. Ve srovnání se stejným období roku 2024 se jedná o nárůst o 1,7 procentního bodu (p.b.). Za uvedeným růstem stojí zejména výroba solárních elektráren, které měly v uvedeném období 20% podíl na čisté výrobě elektřiny a v červnu byly dokonce historicky poprvé největším zdrojem elektřiny v EU.

Největší podíl OZE na čisté výrobě elektřiny mělo ve druhém čtvrtletí tradičně Dánsko s téměř 95% podílem. Následovalo Lotyšsko (93,4 %), Rakousko (91,8 %), Chorvatsko (89,5 %) a Portugalsko (85,6 %). Naopak nejnižší podíl byl zaznamenán na Slovensku (19,9 %), Maltě (21,2 %) a v České republice (22,1 %).

Dopady na ceny energií a poplatky

Lidé a firmy nebudou dále platit poplatek za POZE, poplatky za tuto složku regulované elektřiny na sebe převezme stát, podobně jako je tomu v jiných zemích. Podle analytika Jiřího Tylečka ze společnosti XTB složka POZE u domácností dělá 599 korun za megawatthodinu (MWh) s DPH. Jde o údaj, který se dotýká průměrné rodiny v bytě, kde elektřinou nevytápí (spotřeba podle Energetického regulačního úřadu je mezi 2,5 až 3 MWh za rok).

Podle expertů celkové náklady za elektřinu mohou u většiny domácností v roce 2026 spíše klesnout, u velkoodběru bude pokles výraznější. U podniků je výpočet složitější, ale u nich jde zase o vyšší absolutní částky. Úlevy už nyní mají velcí spotřebitelé elektřiny.

Předseda ERÚ Jan Šefránek uvedl, že stát počítá s dotací ze státního rozpočtu ve výši 24,6 miliardy korun. „Pokud by na sebe stát převzal celé financování podpory POZE, jak je nyní avizováno, ERÚ změnu do cenových výměrů neprodleně promítne. Pro ilustraci, na hladině nízkého napětí by tento krok vedl k průměrnému poklesu regulovaných cen zhruba o 15 procent.

Češi platí za energie jedny z nejvyšších cen v Evropě. Podle statistického úřadu Eurostat jsou ceny elektřiny pro tuzemské domácnosti podle standardu kupní síly (PPS) nejvyšší z celé Evropské unie. Data jsou zatím za první pololetí letošního roku. Podle metriky evropského úřadu činila cena elektřiny v České republice 39,16 PPS za 100 kWh. Za námi skončilo Polsko s 34,96 PPS a Itálie s 34,40 PPS. Nejnižší cena byla naopak na Maltě (13,68 PPS).

Budoucnost obnovitelných zdrojů v ČR

Česko se po letech stagnace začíná vracet k obnovitelným zdrojům. Přes milion tepelných čerpadel, jejichž hlavním akcelerátorem rozvoje bude náhrada starých, neefektivních plynových kotlů a výměna neekologických kotlů na tuhá paliva. Zkrácené stavební řízení a povolování podpoří vznik zhruba pěti stovek větrných elektráren. U nových fotovoltaik by ale stát měl pohlídat, aby nejméně polovina vznikla na budovách či v místě spotřeby vyrobené elektřiny. Všem novým zdrojům budou krýt záda bioplynové, biometanové, vodní a další řiditelné zdroje a rovněž flexibilita včetně řízení spotřeby a akumulace nejen do baterií.

V sektoru bioenergetiky lze očekávat výrazné navýšení výkonu a to především v podobě biometanu a spotřeby disponibilního tepla z existujících bioplynových stanic. Očekáváme rovněž vznik prvních geotermálních výtopen a tepláren. Komora OZE očekává také vznik přibližně pěti tisíc nových solárně termických systémů každoročně a to i na bytových domech: pomáhají v přechodovém a letním období zajistit kompletní potřebu teplé vody a pomoci přitápět dům. V této dekádě vzniknou i první pilotní projekty geotermálních zdrojů. Jejich vzniku by velmi pomohlo zavedení podpory vrtání hlubokých geotermálních vrtů, o kterém se uvažuje v rámci Národního plánu obnovy.

„Férový příspěvek České republiky ke splnění společného celounijního cíle (nejméně 42,5% podíl obnovitelných zdrojů na celkové konečné spotřebě energie ve 2030; pozn. redakce) vychází ve studii Technické univerzity ve Vídni, Energy Economics Group a European Renewable Energies Federation (EREF) na úrovni nejméně 33 %. To je v podstatě zdvojnásobení současného podílu obnovitelných zdrojů na výrobě respektive spotřebě energie. Výpočet českého podílu na cíli EU byl ve proveden metodou 4faktorového benchmarkingu.

Spotřeba energií

Spotřeba elektřiny roste déle než rok a HDP roste stejným tempem 5.1. Spotřeba elektřiny roste v České republice kontinuálně už 16 měsíců a koresponduje s růstem ekonomiky.
Spotřeba plynu sice velmi mírně roste, ale oproti období před energetickou krizí evidujeme značný stabilní pokles.

Letos se velmi nepříznivě projevilo na výrobě elektřiny hydrologické sucho. Vodní elektrárny, které jsou významným zdrojem výroby OZE, tak vyrobily stejně jako v roce 2018 rekordně malé množství elektřiny. Letos táhne výrobu OZE hlavně výroba fotovoltaických elektráren. Naopak vodní elektrárny díky suchu zažívají v poslední dekádě další bídný rok. Nadále nám roste spotřeba elektřiny.

V průběhu roku 2024 se přestaly postupně generovat nové úspory v oblasti energetiky a naopak začala spotřeba postupně růst. Tomu nepomáhalo ke konci roku ani počasí, které bylo meziročně chladnější. Naopak velký boom stále zažívala výroba z obnovitelných zdrojů, hlavně z fotovoltaiky. Meziročně se vyrobilo o 22 % více elektřiny z OZE a dokázalo se díky tomu pokrýt i více spotřeby.

Ve třetím kvartále letošního roku nedošlo k žádnému dramatickému posunu oproti minulému roku. V srpnu i přes vysoké teploty ve dne i v noci a nutnosti zvýšeného chlazení došlo naopak k mírnému poklesu spotřeby elektřiny. To může být důsledek snahy pokrýt tuto spotřebu vlastní výrobou ze střešních FVE. Celkově výroba z OZE opět rostla a byla skoro o polovinu vyšší než v uplynulých letech.

Větrná energie

Větrné elektrárny v České republice vyrábějí pouhé jedno procento spotřebované elektrické energie a jejich instalovaný výkon se podle dat Energetického regulačního úřadu od roku 2019 takřka nezměnil. Přitom Polsko od roku 2019 zdvojnásobilo výkon větrných elektráren z 5 836 megawattů na 10 276 megawattů v roce 2024. Větrné turbíny v této zemi se silnou uhelnou pověstí pokrývají třináct procent spotřeby elektřiny.

Studie tvrdí, že pokud bude mít česká veřejnost vůli k využívání energie větru, „je reálným scénářem pokrytí cca 10 až 25 procent roční spotřeby elektrické energie energií z větru“. Česká republika s pouhým jedním procentem výroby energie z větru tak fatálně zaostává. A to jak za svým potenciálem, tak za okolními sousedy. I kvůli tomu platíme vysoké ceny za energie a nadále spalujeme uhlí či zemní plyn, čímž se podílíme na destabilizaci planetárního klimatu.

Naše energetická základna, vystavěná státně socialistickým režimem v minulém století a po dekády bez větších strukturálních změn udržovaná polistopadovým režimem, využívá především energii ze spalování uhlí a štěpení jaderného paliva. Česká republika proto naléhavě potřebuje rozvíjet obnovitelné zdroje energie, posílit přenosovou soustavu, ve spolupráci s našimi evropskými partnery navyšovat potenciál pro ukládání energie, šetřit s ní a užívat ji v čase, kdy jí je dostatek.

Právě ty totiž poskytují zdroj energie důležitý pro sezónní a částečně i denní rovnováhu elektrifikační soustavy. Nejvíce lze větrné elektrárny využít v zimě, kdy je vítr nejsilnější a nejstálejší, v létě naopak stoupá výroba energie ze slunce. Oba zdroje se tak velmi vhodně doplňují.

Podle studie Ústavu fyziky atmosféry je na Vysočině možné do roku 2040 postavit více než 200 turbín s výkonem kolem 1000 megawattů v místech, kde vane natolik silný a stabilní vítr, aby generovaly i případný zisk z výroby.

Stagnace

Zaostávání větrné energetiky kopíruje celkový trend v zaostávání celé republiky - po našem přijetí do Evropské unie jako kdyby žádné zásadní reformy nebyly v České republice možné. Po privatizaci teplárenství, ale i celého energetického komplexu s elektrárnami a doly se z energetiky stal dobrý, relativně stabilní byznys.

Podle vyjádření ministerstva průmyslu a obchodu pro Deník Referendum jsou jedním z hlavních důvodů zaostávání větrné energetiky předsudky vůči větrným turbínám. Povolovací proces a nevole veřejnosti i úřadů spolu úzce souvisejí. Tuto situaci se rozhodla řešit česká ministerstva takzvanými akceleračními zónami.

Podle energetické expertky Klaudie Janikové z polského think tanku Reform Institute bylo na vině takzvané pravidlo 10H. „Toto nařízení vyžadovalo, aby nové větrné turbíny byly umístěny ve vzdálenosti nejméně desetinásobku své celkové výšky (včetně lopatek) od budov. To mělo za následek, že nové projekty větrných elektráren nemohly být realizovány na převážné většině polského území,“ vysvětluje pro Deník Referendum Janiková.

Komunitní rozměr

Vedle územního plánování budou mít zásadní roli obce. Právě komunitní rozměr větrné energetiky zjevně sehraje důležitou roli v přesvědčování samospráv. Zároveň z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že česká společnost nemá principiální problém s větrnou energetikou. Podle studie Institutu 2050 její rozvoj podporuje až 75 procent populace.

Jedině projekt, který přímo zapojí občany v místě výstavby a nabídne jim užívání výhod spojených s výrobou levné a čisté energie nedaleko jejich domovů, má šanci na úspěch.

Podle vídeňské městské energetické společnosti Wien Energie trvá povolovací proces větrné elektrárny v Rakousku kolem devíti let, samotná stavba kolem dvanácti měsíců, tedy srovnatelně dlouho, jako v České republice. Nikoliv byrokracie nebo odpor místních, nýbrž vlastnický a ekonomický model je totiž často zdrojem problémů výstavby nových projektů větrné energetiky.

Podle ekonomického geografa Bretta Christophse sice větrné a solární elektrárny patří mezi nejlevnější zdroje energie, avšak nízké náklady nejsou v systému založeném na nekonečné akumulaci kapitálu v rámci tržního prostředí to hlavní - zcela určující je ziskovost projektů větrné energetiky. Developeři větrných parků nejčastěji investují ze třiceti procent vlastní kapitál a zbylých sedmdesát procent si musejí půjčit.

Kudy vede cesta ke skutečně masivnímu a tolik potřebnému rozvoji větrných zdrojů? Významnou roli sehrají technokratické zásahy do územního plánování, jakými jsou akcelerační zóny. Zároveň je ale nutné si uvědomit, o jak zásadní změnu v české energetice a celé společnosti půjde. Několik větrných elektráren totiž českou energetiku nespasí.

Alespoň zčásti budeme muset podnikovou i domácí spotřebu energií uzpůsobit přírodním podmínkám. Vybudování nového energetického režimu bude znamenat změnu, která nesmí být živelná a nesmí být „jen pro některé“. Tuto změnu musí řídit a kontrolovat veřejný sektor - nejen stát a jeho instituce, ale i kraje, obce a města, družstva a energetická společenství.

Zaostávání české energetiky je nyní dáno především politickými a ekonomickými důvody. Loni bylo v České republice vyrobeno z obnovitelných zdrojů 9404 gigawatthodin elektřiny, meziročně o 2,2 procenta méně. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny činil 10,7 procenta. Nejvíce elektřiny se vyrobilo z bioplynu (27,7 procenta), dále z fotovoltaických elektráren (24,9 procenta), biomasy (22,5 procenta) a vodních elektráren (17,3 procenta). Nejméně byla zastoupena výroba z větrných elektráren (6,5 procenta) a odpadu (1,1 procenta).

Státní energetické koncepce pak ČR dává za cíl dosažení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v rozmezí 18 až 25 procent do roku 2040.