Podíl uhlíkových emisí: Statistiky a globální trendy

S blížící se klimatickou konferencí OSN (COP30) v Brazílii přinášejí světové organizace varování před nedostatečnými kroky ke snížení emisí. Podle OSN by současné klimatické plány omezily globální emise skleníkových plynů do roku 2035 jen o deset procent. Oxfam upozorňuje, že nejbohatší mají na růstu emisí nepřiměřený podíl, zatímco nové analýzy nevládních organizací identifikují 28 takzvaných „uhlíkových bomb“.

„Nebudeme schopni udržet globální oteplování pod 1,5 stupně Celsia v nadcházejících letech,“ varoval Generální tajemník OSN António Guterres. Klimatické plány, které dosud oznámily jednotlivé vlády, by podle částečné studie OSN snížily globální emise pouze o deset procent. „Lidstvo tak poprvé obrací křivku emisí směrem dolů, ale stále to zdaleka nestačí,“ uvedl výkonný tajemník OSN pro klima Simon Stiell.

Více než sto zemí své projekty nepředložilo včas, tudíž nebyly do studie zahrnuty. OSN následně do výpočtů doplnila údaje o Číně, Evropské unii a Spojených státech - i s nimi však vyhlídky zůstávají neuspokojivé.

Nejbohatší procento populace od roku 1990 spotřebovalo přibližně patnáct procent celosvětového uhlíkového rozpočtu, přičemž emise nejbohatších nadále rostly, zatímco podíl nejchudší poloviny lidstva klesal, uvádí organizace Oxfam ve své analýze. Od přijetí Pařížské dohody v roce 2015 toto jedno procento spálilo více než dvojnásobek uhlíkového rozpočtu než nejchudší polovina světové populace dohromady. Člen nejbohatšího jednoho procenta vypouští více než stonásobek emisí oproti průměrnému člověku z nejchudší poloviny, zatímco příslušník nejbohatší jedné desetiny procenta vyprodukuje až osm set kilogramů CO2 denně.

Od roku 2021 bylo také podle nových dat několika nevládních organizací (Lingo, Data for Good, Reclaim Finance, Éclaircies) uvedeno do provozu 28 rozsáhlých těžebních projektů ropy, plynu a uhlí, přestože mají potenciálně katastrofální dopad na klima. Tyto projekty studie označují jako takzvané „uhlíkové bomby“ - tedy těžební projekty, které během své životnosti vyprodukují více než miliardu tun oxidu uhličitého.

Čtěte také: Vývoj solární energie

Nejvíce projektů se nachází v Číně (43 procent), dále v Rusku (devět procent) a USA (pět procent). Kromě toho bylo od roku 2021 schváleno či spuštěno více než 2300 menších těžebních projektů, jejichž jednotlivé emise přesahují pět milionů tun CO2, což odpovídá ročním emisím města jako Paříž. Celkový emisní potenciál všech těchto projektů by byl jedenáctkrát vyšší než zbývající globální uhlíkový rozpočet, který by udržel oteplení pod hranicí 1,5 stupně Celsia.

Lidský faktor v produkci emisí CO2

„Lidské emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů jsou hlavním faktorem globálního oteplování. Tento vztah mezi koncentracemi skleníkových plynů - zejména CO2 - a globálními teplotami platí po celou historii Země,“ popisuje web Our World in Data s odkazem na graf zobrazující průměrnou globální teplotu vzhledem k referenčnímu období 1861-1890.

Od začátku industrializace se průměrné globální teploty zvýšily přibližně o 1,3 stupně Celsia. Oteplování se rozložilo nerovnoměrně po světě - severní polokoule se oteplila více než jižní, v některých oblastech o více než pět stupňů Celsia.

Roli lidského faktoru na emise oxidu uhličitého podtrhává nespočet studií a článků. Například podle páté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) jsou emise a činnosti člověka příčinou téměř sta procent oteplení zaznamenaného od roku 1950.

Analýza webu Carbon Brief došla k podobnému závěru, s tím, že ačkoliv existují i přírodní faktory ovlivňující klima Země, kombinovaný vliv sopek a změn sluneční aktivity by v posledních padesáti letech vedl spíše k ochlazení než k oteplení. Autoři rovněž odkazovali na vědecké studie, podle kterých přírodní faktory „nejsou příčinou více než malé části moderního globálního oteplování“.

Čtěte také: Doprava a znečištění ovzduší: Česká republika

Podle webu Our World in Data současné plány na snížení emisí CO2 již snížily budoucí oteplení oproti scénáři bez jakýchkoli opatření. Pokud by politiky pokračovaly stávajícím tempem, globální teploty by do roku 2100 vzrostly přibližně o 2,7 stupně Celsia proti předindustriální éře. Pokud by všechny země splnily své současné závazky, oteplení by se snížilo na 2,1 stupně Celsia.

Různé způsoby měření emisí

Dle článku publikovaném na webu Our World in Data lze emise oxidu uhličitého měřit různými způsoby a každý ukazatel zdůrazňuje jiný aspekt odpovědnosti za klimatickou změnu.

Emise jednotlivých států ukazují, kolik která země aktuálně vypouští do ovzduší, ale nezohledňují velikost populace - větší země zkrátka produkují více emisí. Spravedlivější obraz poskytuje měření emisí na osobu (per capita), které ukazuje, kolik CO2 připadá na jednoho obyvatele. Tento pohled odhaluje výrazné nerovnosti: bohaté země mají násobně vyšší emise na hlavu než chudé.

Při hodnocení odpovědnosti je podle článku důležité také zohlednit obchod. Státy, jež mezi sebou obchodují, dováží a vyváží i „skryté“ emise. Například pokud Spojené království doveze baterie z Číny, emise z jejich výroby se započítávají Číně, nikoli Británii. Ukazuje se, že bohaté země Evropy a Severní Ameriky jsou většinou čistí dovozci emisí, zatímco země středních příjmů, zejména v Asii, čistí vývozci.

Z dlouhodobého hlediska dle článku klimatickou nerovnost umocňují historické emise, které se v atmosféře udržují po staletí.

Čtěte také: Podíl obnovitelných zdrojů v ČR

V roce 2022 celý svět vypustil do atmosféry 57,4 miliard tun CO2eq. Tato jednotka přepočítává množství různých skleníkových plynů na množství CO2, které by mělo stejný příspěvek ke skleníkovému jevu. V roce 2022 Česko vypustilo 118,5 milionů tun CO2eq, přepočteno na obyvatele jde o 10,9 tuny CO2eq na osobu. Světový průměr v roce 2022 byl 7,2 tun CO2eq na osobu.

Jednotlivá hospodářská odvětví přispívají ke klimatické změně v různé míře. Například v Česku je výroba elektřiny a tepla zodpovědná za 33 % emisí skleníkových plynů, oproti tomu průmysl přispívá 28 %, doprava 16 % a zemědělství přibližně 8 %. Podíl jednotlivých sektorů na emisích se liší jak v čase, tak napříč zeměmi. V Česku jsou relativně vyšší emise z energetiky oproti ostatním zemím kvůli vyššímu podílu uhelných elektráren a skutečnosti, že Česko je vývozcem elektřiny.

Na přibližně 70 % světových emisí skleníkových plynů se podílí oxid uhličitý. Globální oteplování je přibližně přímo úměrné celkovému množství emisí skleníkových plynů, které vypouštíme do atmosféry. Pro zastavení klimatické změny je tedy nutné přestat vypouštět skleníkové plyny a dosáhnout takzvané klimatické neutrality.

Uhlíkový rozpočet a klimatická neutralita

Množství emisí, které lze ještě vypustit, abychom nepřekročili určitou teplotní hranici, se označuje jako uhlíkový rozpočet. Pro zastavení klimatické změny je nutné přestat vypouštět skleníkové plyny, neboli dosáhnout tzv. net-zero či klimatické neutrality. Výraz „net-zero“ můžeme přeložit jako „čistá nula“ a je tím myšleno, že daný stát či firma je klimaticky neutrální, tedy odstraňuje z atmosféry stejné množství skleníkových plynů jako do atmosféry vypouští. Tato situace je také označována jako klimatická neutralita nebo uhlíková neutralita s tím, že druhý z pojmů se většinou týká pouze oxidu uhličitého, nikoli všech skleníkových plynů.

Podíl jednotlivých sektorů na emisích skleníkových plynů poskytuje užitečné vodítko pro zaměření mitigačních snah. Největších emisních úspor může Česko dosáhnout proměnou svého energetického mixu. Emisní intenzita ekonomiky označuje množství skleníkových plynů vyprodukovaných na jednotku HDP a zpravidla se uvádí v gramech CO2eq na jeden dolar. Hospodářsky rozvinutější země mají zpravidla méně emisně náročné ekonomiky, neboť služby tvoří větší podíl jejich hospodářství. Oproti tomu v rozvojových zemích tvoří větší podíl hospodářství emisně náročné sektory: zemědělství, průmysl a stavebnictví.

Selhávání úložišť uhlíku

Oceány, půda nebo lesy. Tzv. přírodní úložiště uhlíku ročně pohltí asi polovinu všech lidmi vyprodukovaných emisí. Loni to ale bylo jinak. Nepohltily téměř nic. „Víme o procesech, které kapacitu půdy a lesních ekosystémů zvyšují - uhlík lépe ukládají. Když se ale nepodaří oteplování zastavit, nebo alespoň výrazně zpomalit, tak podobná opatření ztrácí účinnost,“ říká Alexander Ač z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd.

Za standardní situace asi čtvrtinu zdrojů antropogenních emisí, to znamená těch, které spaluje lidstvo, pohltí oceán. Tomuto systému říkáme sink. Jedná se o zpětné pohlcování oxidu uhličitého, které lidstvo uvolňuje spalováním fosilních zdrojů. V atmosféře zůstane asi 45 procent emisí, sinky jich tedy absorbují více než polovinu.

Nová studie říká, že byl suchozemský sink v roce 2023 výrazně snížený. Oproti roku 2022 měl pohltit až o 80 procent méně uhlíku. Variabilita u oceánského sinku je oproti tomu suchozemskému poměrně nízká. Absorpce uhlíku se u něj proporčně zvyšuje s koncentrací CO2, takže se drží okolo 25 až 30 procent.

K poklesu uhlíkového sinku dochází pokaždé, když probíhá takzvané El Niño, což je cyklický stav, kdy se otepluje voda tropického Pacifiku. Děje se to historicky od dob, kdy vedeme záznamy. Důvodem je, že se mění dlouhodobé vzorce počasí. V průběhu El Niña ve světě nastávají i různé extrémy, jako jsou lesní požáry nebo období sucha.

Současná situace se však liší tím, že současný jev El Niño nebyl tak silný. Uvádí se, že jedním z důvodů výrazného poklesu je rekordní nárůst globální teploty v roce 2023. Změna klimatu v kombinaci s jevem El Niño mohl k poklesu výrazně přispět.

Uhlíkový rozpočet České republiky

Česko vypouští příliš mnoho emisí skleníkových plynů, uvedl spolek Klimatická žaloba. Nechal si vypracovat dvě zahraniční vědecké studie od expertů z univerzity v Manchesteru a Mezinárodního institutu pro aplikovanou systémovou analýzu (IIASA). Podle autorů studie by Česko mělo co nejdříve začít podnikat kroky, jako je například zachytávání uhlíku. Pokud bude otálet, množství emisí, které bude nutné kompenzovat, se ještě zvýší. V listopadu Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost spolku, který žádal po českých ministerstvech konkrétnější opatření ke snižování emisí skleníkových plynů.

Vědci z mezinárodního institutu zjistili, že Česko vyčerpalo svůj podíl na takzvaném uhlíkovém rozpočtu už nejpozději v roce 2021. Druhá studie, kterou zpracovali dva odborníci z univerzity v Manchesteru, měla mírnější kritéria hodnocení. Česko podle ní má od roku 2025 zbývající uhlíkový rozpočet, tedy množství skleníkových plynů, které ještě může vypustit, mezi 165 a 333 miliony tun oxidu uhličitého. Odpovídá to přibližně dvěma až třem rokům emisí při současném tempu.

Pokud chce Česko dosáhnout uhlíkové neutrality a přispět k naplnění Pařížské dohody, musely by jeho emise začít okamžitě prudce klesat, a to o 13 procent ročně.

Kontroverzní zpráva amerického ministerstva energetiky

Americké ministerstvo energetiky koncem července zveřejnilo zprávu, která nabízí kritický a alternativní pohled na vědecké důkazy o vlivu emisí CO₂ a dalších skleníkových plynů na klima USA. Zpráva zdůrazňuje nejistoty, slabiny modelů a nadhodnocování rizik v běžných vědeckých přístupech.

Zhruba stočtyřicetistránkový dokument předkládá následující zjištění týkající se především vlivu oxidu uhličitého na vegetaci, snižování alkality oceánů, přehnaných klimatických modelů, extrémního počasí, stoupání mořské hladiny, příčin globálního oteplování a ekonomických dopadů.

Vliv CO₂ na růst rostlin a alkalitu oceánů

Zvýšené koncentrace CO₂ mají podle zprávy měřitelný pozitivní vliv na vegetaci: dochází k takzvanému „ozeleňování planety“ a k růstu zemědělské produktivity v důsledku vyšší efektivity fotosyntézy a úspory vody rostlinami. Tento efekt je doložen satelitními daty.

CO₂ rovněž snižuje pH oceánů, což může být problém pro korálové útesy - nicméně autoři upozorňují na „pozoruhodný“ obnovovací růst Velkého bariérového útesu jako na možný protiargument.

Přehnané prognózy budoucího oteplení

Globální klimatické modely, na nichž staví mnohé odhady budoucího vývoje, podle zprávy výrazně nadhodnocují citlivost klimatu na CO₂. Modely běžně simulují vyšší povrchové oteplení, než jaké bylo pozorováno, a také přehánějí oteplování ve střední troposféře.

Zpráva uvádí, že v USA neexistují jednoznačné dlouhodobé trendy v četnosti nebo intenzitě většiny extrémních meteorologických jevů - konkrétně hurikánů, tornád, povodní a sucha. Autoři tvrdí, že mediálně prezentované závěry nejsou podloženy historickými daty. V případě požárů podle nich hraje zásadní roli lesní hospodaření, nikoli samotná změna klimatu.

Celosvětová hladina moře se od roku 1900 zvýšila asi o 20 cm, avšak s výraznými regionálními rozdíly. Ve Spojených státech je růst ovlivněn především poklesem pevniny (např. v deltách). Souhrnná data z přílivových měřidel USA nenaznačují, že by se tempo zvyšování hladiny moře zrychlilo nad rámec historického trendu.

Autoři upozorňují, že připisování klimatických změn výhradně lidským emisím CO₂ je komplikováno přirozenou variabilitou klimatu, omezenou kvalitou historických dat a slabinami modelů. Zpráva rovněž naznačuje, že podíl sluneční aktivity na oteplování v posledních desetiletích může být podceňován.

tags: #podíl #uhlíkových #emisí #svět #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Obec Tichá: Skládka a odpadové řešení Hořovic
• Školy v přírodě
• Emisní Limity a Metodiky Měření
• Zprávy z klimatické konference
• Lesní ekosystém: vše, co potřebujete vědět