Čedičový kužel Bukovce (1005 m n. m.), jádro stejnojmenného přírodního komplexu, se tyčí nad jihovýchodním okrajem osady Jizerka. Bukovec patří svojí polohou, geologickou stavbou a specifickými klimatickými podmínkami k největším přírodovědeckým zvláštnostem Jizerských hor. Z hlediska počtu druhů rostlin a živočichů patří k lokalitám s nejvyšší druhovou rozmanitostí v Jizerských horách.
Vlastní Bukovec tvoří třetihorní výlev olivinického nefelinitu. Zbytek území se nachází na žulovém podloží. Lokalita se nachází v České tabuli a její podsoustavě Jizerské tabuli. Charakteristický je její plochý povrch se suky a mělkými sníženinami. Sklání se od severu k jihu.
Charakteristickým tvarem reliéfu je čedičový kužel hory Bukovce, který vyčnívá nad okolní oblé hřbety náhorního plató Jizerských hor. Směrem k severozápadu vyznívá do ploché pánve Rašeliniště Jizerky. Naopak severní a severovýchodní úbočí prudce klesají k říčce Jizerce. Četná jsou kamenná pole a skalní výchozy.
Pedologie umožňuje vznik relativně bohatých rendzin a kambizemí. Úživnost substrátu způsobuje zvrat vegetační stupňovitosti.
Dominantu krajiny tvoří bezesporu hora Bukovec s cennými lesními porosty, na jejímž severozápadním úpatí se rozprostírá osada Jizerka s typickou zástavbou rozesetou po horských loukách.
Čtěte také: Hortenzie řapíkatá - tipy pro pěstování
Podstatný podíl v území zaujímají lesní porosty, z nichž nejcennější jsou květnaté bučiny, klenové bučiny a suťové lesy na severovýchodních až jihovýchodních svazích. Na závětrné straně (východní) se díky výraznému anemoorografickému systému vyvinula nejcennější rostlinná společenstva. Luční společenstva na Bukovci rovněž patří k nejhodnotnějším a druhově nejbohatším v Jizerských horách. Prolínají se zde typicky horské prvky s druhy teplejších pahorkatin.
V přírodním komplexu se vyskytují lesní typy 6.-8. LVS, konkrétně se jedná o následující:
Jakékoli odlesnění představuje vzhledem k příkrosti svahů Bukovce reálné nebezpečí eroze značných rozměrů. Imisní zátěž dodnes negativně ovlivňuje zdravotní stav lesních porostů. Velké škody způsobují nadměrné stavy zvěře - okus a vytloukání. Veškeré výsadby je proto nutné nákladně ochraňovat před zvěří (oplocenky, individuální ochrany). V zájmu ochrany přírody je nutné účinně usměrňovat turisticko-sportovní využití krajiny.
V současné době je zde potvrzen výskyt 16 zvláště chráněných druhů rostlin, např. kropenáč vytrvalý (Swertia perennis) a všivec lesní (Pedicularis sylvatica), hořec tolitovitý (Pneumonanthe asclepiadea), koprník štětinolistý (Meum athamanticum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a 22 druhů z červeného seznamu.
Doporučení pro management:
Čtěte také: Ne každé opuštění je přestupek
Odumírání lesních porostů v 70. a 80. letech XX. století, které bylo způsobeno dlouhodobou imisní zátěží, obalečovou kalamitou a minimálně dvousetletým lesnickým hospodařením, se nevyhnulo ani Bukovci.
Čtěte také: Český Těšín: Dopravní uzel
tags: #podmacena #stanoviste #podsadby #druhy #rostlin