Na základě pohádkového příběhu lze rozehrát aktivity a činnosti, které vedou k poznání přírody, konkrétně stromů. Při výběru tématu jsem vycházela z pozorování dubu na vycházce.
Před dávnými a dávnými lety, kdy ještě na světě nebyla města a vesnice, jen velký zelený prales, přiletěl do toho pralesa vítr.
"Je pravda," uznaly stromy, "že zpíváš hodně nahlas, ale podle našeho názoru lépe zpívají ptáci."
"Ptáci? A kde jsou?" divil se vítr.
"Schovali se před tebou v našich zelených větvích, protože se báli, že jim potrháš peří. Foukal jsi totiž hrozně silně."
Čtěte také: Pohádková skála v Českém ráji
"Hned zafoukám ještě silněji," rozzlobil se vítr. "Tak silně, že otrhám všechno listí a vyženu všechny ptáky z lesa.
A tu se ptáků zastaly duby: "Nedovolíme, aby vítr oškubal naše listí, protože by ptáci ztratili úkryt", řekly odhodlaně. A tak pevně držely listí ve větvích, že ho vítr opravdu nemohl servat.
Celý podzim foukal a škubal, foukal a škubal - a nic. V říjnu neurval ani jeden dubový list, v listopadu taky ani jediný. Dubové listy se zkroutily, svraskaly a zešedly od jinovatky a mrazu, ale ani vítr ani zima listí z dubu nemohly shodit.
Tak to bylo kdysi a tak je to i doposud. Od listopadu až do května, kdy jiné stromy nemají už ani lístek, duby pevně, nejpevněji jak můžou drží své svraskalé a větrem pokroucené listí na větvích a snaží se neztratit ani jeden list.
"Hra na vítr" (silný a slabý vítr). Každé dítě dostane kelímek s vodou (asi do poloviny) a brčko, na znamení fouká silně nebo slabě brčkem do vody. Po krátké době jsou děti schopny reagovat "jako orchestr" a občas foukání jako orchestr zní.
Čtěte také: Tajemství českého piva odhaleno
Děti se rozdělí do skupin různých druhů ptáčků. Každá skupina má svoje hnízdo - například označeno křídou, lanem. Také je domluvený signál, na který ptáci své hnízdo opustí, anebo se vrátí zpět. To může být obrázek, praporek různé barvy apod. Děti opticky sledují svůj symbol a reagují pohybem - letem ptáka, kterého představují. Učitelka symboly zvedá nad hlavu nebo schovává za záda. Z hnízda může vyletět jedna i více skupin najednou.
Honičku jsem si přizpůsobila přímo na tuto pohádku. Jedno dítě je honič, ostatní děti se snaží před honičem uprchnout. Mají za gumou kalhot zastrčený šátek nebo fáborek. To imituje listí na dubu. Honič (vítr) se snaží dětem fáborek odebrat, nesmí však použít násilí. Děti se různě k "větru" otáčejí, aby ztížily odebrání šátku. Pokud "vítr" vezme "dubu listí", je postižený "dub" ze hry vyloučen a čeká stranou na konec hry.
Motivace pohádkou, ze které dále vycházíme, se mi již mnohokráte osvědčila. Po celou dobu jsme se k ní vraceli, abychom si téma připomněli, nebo jsme si zazpívali třeba jen malý popěvek. Děti byly aktivní, těšily se na další činnosti, pokračování. Kromě získání nových vědomostí o přírodě se rozvíjely v mnoha dalších činnostech (předmatematické představy, vyjadřovací dovednosti, estetické cítění apod.).
Po zhlédnutí videa o podzimním období je vhodné s žáky jít na přírodovědnou vycházku, při které žáci pojmenují, co se již naučili přímo v přírodě. Žáci mohou sledovat, jak se mění barvy listů, jak se příroda připravuje na zimu. Vyzkoušejte s nimi poznávání rozdílů mezi dřevinami - lípa, dub, buk a javor mají odlišný tvar listů, a proto je mohou žáci snadno odlišit. Ve třídě žáci mohou nasbírané listy a plody roztřídit podle barev nebo velikostí. Oblíbenou výtvarnou technikou je frotáž: žáci přiloží list pod papír a pomocí pastelky obtáhnou jeho strukturu. Získají tak krásné podzimní obrazy a naučí se všímat detailů přírody.
Čtěte také: Obsah a hodnocení: Příhody matky přírody
tags: #pohádky #o #přírodě #pro #děti #poznávání