Znečištění ovzduší je chemicko-fyzikálně-biologický stav v zemské atmosféře vyvolaný přírůstkem znečišťujících látek v původní atmosféře (znečišťováním atmosféry), na nějž mohou navazovat a navazují procesy a reakce v zemské atmosféře, v jejichž důsledku se mění vlastnosti zemské atmosféry tak, že negativně působí na lidské zdraví nebo na životní prostředí.
Znečištěné ovzduší je problém, se kterým se Česká republika vypořádává dlouhodobě a zatím ne moc úspěšně. V 70. a 80. letech patřila ČR k zemím s nejhoršími výsledky v Evropě. Po roce 2000 ale začaly koncentrace škodlivin v ovzduší zase stoupat a situace se teď lepší jen pomalu. Znečištění ovzduší se v Česku dlouhodobě snižuje, kdy dosahuje mírné až střední úrovně.
Zdroje znečištění ovzduší jsou faktory na konkrétním místě, odkud jsou uvolňovány znečišťující látky do ovzduší. Podle příčiny a časového sledu vzniku polutantů je možno zdroje typizovat:
Mezi nejčastější a nejběžnější zdroje znečišťujících látek (polutantů) vypouštěných do ovzduší patří stacionární zdroje (velké teplárny a tepelné elektrárny i malé lokální topeniště, např. v domech) a mobilní zdroje (především v automobilové dopravě , ale i v železniční nebo lodní dopravě).
Veškeré výrobní a spalovací procesy v průmyslu jsou pro ovzduší velká zátěž. Největší znečištění ale pravděpodobně nevzniká kvůli průmyslu. Produkují přímo domácnosti. Vědci z Českého hydrometeorologického ústavu nedávno zjistili, že na znečištění ovzduší se vytápění domácností podílí více než průmysl (průzkum probíhal na Ostravsku). Situaci zhoršují kotle na tuhá paliva, hlavně uhlí, ale i biomasu.
Čtěte také: Zázraky přírody: experimenty a popularizace vědy
Znečištění způsobené dopravou trápí velká města, hlavně Prahu. Osobní i nákladní automobily zvyšují koncentraci prachových částic, oxidů dusíku i dalších plynů.
Znečištění ovzduší tak přispívá k faktorům zkracujícím délku lidského života, je příčinou rozvoje nemocí, např. dýchacích cest, rakoviny a srdečních onemocnění. Znečištění ovzduší má opravdu dlouhodobě klesající trend. Skutečnost, že k překročení imisních limitů došlo v roce 2023 pouze ve čtyřech případech a pouze u BaP je jednoznačně pozitivní zprávou.
Mezi krátkodobé vlivy patří například zvýšení výskytu zánětlivých onemocnění plic. Americký výzkum v New Yorku např. ukázal na možnou spojitost mezi inteligencí dětí (IQ) a tím, nakolik byly jejich matky během těhotenství vystaveny znečištění ovzduší polyaromatickými uhlovodíky.
Dlouhodobé vystavení škodlivým částicím a plynům v ovzduší vede k chronickým onemocněním. Kromě problémů s dýchacími cestami znečištěný vzduch způsobuje kardiovaskulární choroby a zvyšuje riziko rakoviny plic i jiných závažných zdravotních stavů. U několika tisíc českých obyvatel ročně dále zvyšuje pravděpodobnost předčasného úmrtí, vzniku astmatu, chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) nebo ischemické choroby srdeční (ICHS).
V regionech s velkou mírou znečištění ve srovnání s průměrem za celou Českou republiku statistiky evidují až o 30 % vyšší výskyt hospitalizací z důvodu respiračních onemocnění.
Čtěte také: Stelivo pro kočky: Rádce
Kvalitu ovzduší monitoruje Český hydrometeorologický ústav, který provozuje Státní síť imisního monitoringu. Výstrahy a tzv. Index kvality ovzduší ČHMÚ zveřejňuje na svých stránkách. Výroční zprávy o kvalitě ovzduší zpracovává Ministerstvo životního prostředí, Český hydrometeorologický ústav vydává každoročně ročenku kvality ovzduší, velmi podrobnou analýzu aktuálního stav znečištění ovzduší v České republice.
Odborná zpráva o monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k venkovnímu a vnitřnímu ovzduší obsahuje zpracování a vyhodnocení výsledků získaných v rámci tohoto subsystému v roce 2023 v sídlech České republiky. Sběr dat o kvalitě venkovního a vnitřního ovzduší, jejich ukládání, zpracování a vyhodnocení je výsledkem pracovníků Státního zdravotního ústavu v Praze za spolupráce pracovníků zdravotních ústavů a krajských hygienických stanic.
Měřicí stanice provozované zdravotními ústavy, zapojené do monitorování zdravotního stavu obyvatelstva ve vztahu k ovzduší, jsou také součástí Informačního systému kvality ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu (ISKO). Z této databáze jsou recipročně přebírána a zahrnuta do zpracování data z vybraných stanic Státní imisní sítě provozované ČHMÚ. Součástí systému je i pylový monitoring realizovaný ve spoluprací s ČIPA (Česká asociace pro astma) v 11 městech České Republiky.
Některé antropogenní zdroje je možné vybavit zařízeními pro zachycování emisi (např. prachovými filtry, katalyzátory, odsiřovacími či denitrifikačními zařízeními). V průmyslu a v dopravě se může jednat o změnu paliva, ústup od vysoce znečišťujících technologií k méně znečišťujícím, např. přechod na nízkouhlíkové technologie.
Některé evropské země jako Švédsko nebo Německo zavádějí v centrech velkých měst tzv. nízkoemisní zóny, do kterých mohou vjíždět jen automobily, jež vypouštějí jen malé množství škodlivin. Například švédský Göteborg zavedl nízkoemisní zónu již v roce 1996 a emise prachových částic z nákladní dopravy se mu podařilo snížit zhruba 40 procent. Další možností je použití fotokatalytických materiálů pro povrchy staveb. které jsou schopny rozkládat plynné škodliviny z ovzduší pomocí světla.
Čtěte také: Inspirace pro Malé i Velké
Vzrostlá zeleň působí jako filtr, neboť zachycuje část jemných prachových částic (PM2,5), které představují největší zdravotní riziko. Proto Komise životního prostředí Akademie věd ČR vyslovila doporučení na školních pozemcích upřednostňovat přírodní terén, vytvářet a udržovat zelené prstence kolem velkých měst či novou zástavbu zásadně směřovat na tzv.
Pro redukci zdravotních a environmentálních rizik se sdružení i veřejné instituce v dotčených oblastech zapojují do monitoringu a snižování negativních vlivů znečištění ovzduší. Kromě jasných legislativních rámců omezujících emise z průmyslu, dopravy a domácností současný stav zlepší využívání obnovitelných zdrojů energie.
Každý jedinec může přispět ke zlepšení kvality ovzduší:
tags: #nasledky #znečišťování #ovzduší