Ekologické Problémy: Polemika

Jevy, které obecně pojmenováváme jako změna klimatu, jsou patrně nejzávažnější problém dneška. Jako každý komplexní jev se ovšem i změna klimatu vzpírá jednoduchému uchopení, debata o ní je navíc výsostně politická: jednoduchá řešení neexistují, ta nabízená jsou nejen složitá, ale budou také bolet. A v neposlední řadě je ve hře spousta peněz.

Kdo platí mlžení

Dosažení konsenzu na řešení klimatických změn kupodivu nejvíc nekomplikují ti, kteří fakta popírají, ale ti, kteří je zamlžují. Zajímavou - a i v českém prostředí vlivnou - osobností je mezi nimi Bjørn Lomborg.

Lomborg vystupuje jako nezávislý odborník. Pokud jde o odbornost, stačí asi říct, že na jedné straně jeho nekonzistentní (a v čase se měnící) teze bagatelizující ekologickou krizi a klimatickou změnu nikdy nevydala žádná vědecká instituce. A na druhé straně jsou ovšem jeho myšlenky setrvale vyvraceny vědci a vědkyněmi z oborů, kterých se Lomborg dotkl (shrnutí napsal například Vojtěch Kotecký).

Argumentace dánského lobbisty se vyznačuje manipulativním vytrháváním faktů z kontextu a jeho argumenty si často odporují. I u nás se ale překlady jeho textů stále objevují, nedávno například pod titulkem První oběť globálního oteplování? Pravda! tady na Finmagu.

Připusťme ale, že je snad přes všechno uvedené na Lomborgovi jedna věc dobrá: svými dezinformacemi podněcuje společenskou debatu a nutí nově promýšlet protiargumenty. Pojďme se tedy na jeho předposlední článek v češtině podívat touto optikou.

Čtěte také: České supermarkety a bio

V mixu je i pravda

Na úvod to dobré: Lomborgovi se sluší přiznat, že upozorňuje na fakta, která ekologičtí aktivisté a mezinárodní organizace rádi zamlčují. Například ty o omezených možnostech obnovitelných zdrojů, jejich podílu na současném energetickém mixu, nebo to, že na rozvoj obnovitelných zdrojů jsou třeba masivní investice a opuštění fosilních paliv bude mít zřejmý negativní efekt na hospodářský růst.

V úvodu svého textu Lomborg mluví kriticky o tom, jak se v médiích spojují zprávy o extrémních meteorologických jevech (povodně, požáry) se změnou klimatu. V českém kontextu to zní poněkud úsměvně, protože z většiny českých médií se při informování o extrémních klimatických jevech o tom, že by jejich příčinou (nebo příčinou toho, že se častěji vyskytují v extrémní podobě), většinou nemluví.

Nejzajímavější je Lomborgova argumentace ve chvíli, kdy se odvolává na klimatického ekonoma Williama Nordhause, který nedávno dostal Nobelovu cenu za ekonomii.

Dánský „skeptik“ přejímá od Nordhause myšlenku globální uhlíkové daně, která by měla skleníkové plyny jednoduše omezit. To je samozřejmě skvělá vize, leč při pečlivém čtení nás nutně napadne poznámka, co by to prakticky znamenalo - drastické zvýšení cen benzinu nebo přesunutí letecké dopravy do sféry zřídka provozované zábavy vyšší třídy, což by taková daň bezpochyby způsobila, pokud by měla být účinná. O tom už ale Lomborg nemluví.

Co nedokážeme vyjádřit v penězích, zanedbáme

Potíž nastává, když Lomborg přebírá Nordhausovu argumentaci, že existuje jistá ekonomická rovnováha určující, které hodnota oteplení je výhodná ve smyslu vyvážení finančních investic do transformace ekonomiky a ekonomických škod způsobených změnou klimatu na straně druhé. Podle Nordhause je tato hranice zastavení oteplování na 2,5 stupně Celsia oproti předindustriálnímu období. (Nordhaus tuto hodnotu postupně několikrát ve svých výpočtech snížil.) Teoreticky bychom jej současnou trajektorií měli dosáhnout do pár desítek let.

Čtěte také: Jak podporovat projekty

Tady narážíme na fundamentální nedostatky samotné dnešní mainstreamové ekonomie, která nadřazuje všechno, co má penězi vyjádřitelnou hodnotu, nad cokoliv jiného. „Vyplatilo“ by se podle Nordhause nechat kvůli suchu a klimatickým katastrofám způsobeným změnou klimatu pomřít pár set milionů Afričanů v zájmu zachování prosperity bohatých Evropanů a jejich silné ekonomiky?

Přesně za tento přístup je Nordhaus v mezinárodní vědecké komunitě tvrdě kritizován. Ekonomie samozřejmě nezahrnuje do svých výpočtů cennost krásy přírody nebo biodiverzitu, která se s klimatickou změnou snižuje. Ale jde i to, že ekonomická hodnota vytvářená zemědělstvím, lesnictvím nebo rybolovem je sice mizivá oproti například automobilovému průmyslu, ale na těchto odvětvích závisí živobytí miliard lidí. A je směšné si myslet, že ekonomika bude při postupném kolapsu ekosystémů dál prosperovat. Kolapsy potravinového systému a nedostupnost pitné vody navíc způsobují hladomory, sociální otřesy a konflikty o zdroje.

Dalším jevem, který se odrazí na ekonomice, můžou být masivní migrační vlny, které změna klimatu pravděpodobně způsobí. O dopadech změny klimatu existují rozsáhlé vědecké studie, které shrnuje například časopis Global Environmental Change. Podle některých studií by například do Evropy mohla do roku 2100 přijít až miliarda migrantů z míst, která se stanou intenzivnějším dějištěm ekologické katastrofy. Některé studie také poukazují na vliv změny klimatu na občanskou válku v Sýrii, kterou z části poháněla destabilizace venkova v důsledku sucha. Podobné situace by se s akcelerací změny klimatu staly běžnými.

Nordhaus navíc ve svých analýzách používá příliš vysokou úrokovou míru a v podstatě jednoduše říká, že máme prodat svou budoucnost. Úrokovou mírou v tomto kontextu ekonomové hodnotí ztráty z vyrovnání se s klimatickou katastrofou v přítomnosti oproti budoucnosti. Nordhaus preferuje stanovit její hodnotu velmi vysoko - řešení klimatické katastrofy je podle něj výhodné přesunout na lidi v budoucnosti.

Lomborg z toho dovozuje, že je lepší je nyní zvyšovat bohatství a doufat, že se z ničení lidí a přírody v budoucnosti „vyplatíme“, až na to budeme mít dost času, peněz a lepší technologie. Lomborg pomíjí, že ekonomické analýzy nepočítají s hodnotami jako zdraví, pohoda nebo krása, jejichž cenu lze penězi vyjádřit jen těžko. Podle obou pánů bychom tedy měli dál zvyšovat množství ekonomického bohatství, díky čemuž se budeme mít lépe.

Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství

Abychom nevyrostli do chudoby

Stanovení ještě „výhodného“ oteplení na 2,5 stupně Celsia nad předindustriální úrovní navíc ani nereflektuje poznatky současné klimatologie. Podle vědců začne v určitou chvíli klimatická změna akcelerovat sama sebe systémem zpětných vazeb. Například roztání permafrostu způsobí velké uvolnění skleníkových plynů, které oteplí klima, takže roztaje další část permafrostu a tak dále. Jako přibližnou hranici, od kdy se začne klima neovladatelně oteplovat, udávají klimatologové dva stupně Celsia. Spoléhat na vyšší „výhodnou rovnováhu“ by se tedy mohlo krutě vymstít.

Hranici oteplení o 1,5 stupně Celsia, která znamená patrně nejspolehlivější prevenci katastrofy, považuje Lomborg za prakticky nedosažitelnou. To je v rozporu s tím, co tvrdí Mezinárodní panel pro změnu klimatu, který dokazuje, že vyhnout se oteplení o víc než 1,5 stupně Celsia je pořád technicky možné.

Lomborg má pravdu, když říká, že představa, že se dokážeme během neuvěřitelně krátké doby zbavit fosilních paliv pohánějících naši civilizaci, odporuje všem historickým zkušenostem. Jestli díky fosilním palivům vybředly miliardy lidí z chudoby, jak tvrdí Lomborg, je otázka. Každopádně jde o to, jak zajistit, aby kvůli jejich dalšímu používání nejen miliardy lidí nezabředly do oné chudoby zpátky, ale aby nebyly přímo ohroženy jejich životy. Klimatickou katastrofu by navíc provázely neřízené bezprecedentní ztráty v HDP.

Pokud se máme vejít do oteplení, které ještě Mezinárodní panel pro změnu klimatu (podle špičkových klimatologů i klimatologické komunity ještě neuvěřitelně konzervativní) neoznačuje jako katastrofu, budou potřeba razantní a bezprecedentní změny v ekonomickém systému. Je třeba přestavět jeho současnou základnu i změnit pohled na to, jak může fungovat. Jednoznačně například budeme potřebovat nahradit koncept hospodářského růstu jiným měřítkem prosperity, adekvátním éře končícího materiálního nadbytku a rostoucích environmentálních problémů. Podle analýz OSN je zřejmé, že další ekonomický růst nemůže být „zelený,“ vylučuje totiž nutný pokles materiální spotřeby. Lomborgovi můžeme zdvořile poděkovat, že na tyto argumenty upozorňuje, ale jejich spojení s šířením dezinformací ve veřejném prostoru opravdu není nutné.

Názory na problematiku zálohování

V prvním díle této polemiky respondenti odpovídali na tři konkrétní otázky. V tomto druhém díle se na celou problematiku zálohování podíváme prostřednictvím odpovědí zainteresovaných odborníků z více úhlů.

Ministerstvo neustále vyvíjí obrovský tlak na poslance ve snaze zvrátit stále sílící odpor proti zavedení záloh. Našimi dnešními respondenti jsou ti z druhé strany. Z praxe. Ti, kteří celou dobu namítají, že zálohy nejsou špatným nástrojem pro země s nižšími čísly sběru, s ne tak rozvinutou a dobře fungující sběrnou sítí.

Dnešní polemiku nad problematikou zálohování zahájí svým příspěvkem Sdružení místních samospráv ČR, svým názorem přichází také Richard Blahut, předseda Spolku veřejně prospěšných služeb a náhled na celou věc velmi sofistikovaným pohledem přidá Aleš Boháč, náměstek primátora Statutárního města Ostrava.

Sdružení místních samospráv ČR:

Obce jsou ze zákona o odpadech původci odpadů s tím, že za své občany řeší nakládání s nimi. Jsou to také obce, které přes 20 let (ve spolupráci s dalšími subjekty) vytváří systém odpadového hospodářství České republiky. V tomto směru jsou motivováni mimo jiné snahou vytvářet čisté prostředí pro život svých občanů. Zároveň mají povinnosti plnit od roku 2025 a dále separační cíle a to znamená, že musí nastavit pokud možno co nejvíce efektivní a funkční obecní systémy, příznivé a pohodlné pro občany.

Obce z logiky věci nemohou na žádné aktivitě profitovat v obchodním slova smyslu. Každý zisk, který daná aktivita přináší je příjmem obecního rozpočtu, takže je použit jen a pouze k rozvoji či správě obce. Veškeré finanční prostředky z prodeje druhotných surovin jsou pak využity buď ke snížení nákladů na financování nakládání s odpady a tím pádem ke snížení poplatku pro občany, nebo k financování investic do odpadového hospodářství, které občané využívají. Nezapomínejme také na skutečnost, že obce jsou povinny ze zákona postupovat s péčí řádného hospodářství a to vždy a při každém konání.

Richard Blahut, Spolek veřejně prospěšných služeb:

Spolek veřejně prospěšných služeb se aktivně účastní jednání na MŽP a je ve shodě s dalšími profesními svazy. Dlouhodobě jsme PROTI zavedení záloh na PET a plechovky, protože jednoznačně dojde k nabourání a znehodnocení zavedených funkčních systémů na oddělený sběr plastů a plechovek, který jsme léta společně s obcemi budovali a dále jej rozvíjíme.

Konkrétní příklad: Ve Frýdku-Místku a 30 okolních obcích sbíráme společně s plasty nápojové plechovky více než 6 let a s dotříděním na ruční dotřiďovací lince s tím nemáme nejmenší problém, výstup viz. foto v úvodu článku.

Od ledna roku 2024 jsme zavedli sběr plastů door-too-door systém u RD domů ve FM v počtu 4500 ks. nádob o objemu 240 l se svozem 1x za 14 dní a tento systém provozujeme v dalších 3 obcích a řada našich obcí o tomto systému uvažuje. Za ½ roku 2024 se ve městě FM zvýšilo množství vytříděných plastů meziročně o 25%. Nárůsty množství vytříděných plastů napříč republikou budou tedy při intenzifikaci systému separovaného sběru narůstat a to jak u komodity PET tak u plechovek.

Aleš Boháč, náměstek primátora Statutárního města Ostrava:

Zamysleme se nad zálohováním, aniž bychom tuto problematiku převedli pouze do řeči čísel o zisku a ztrátách, z pohledu obce, jaký přínos pro obec bude zálohování mít, či naopak bude tratit. Proč vzniká ve veřejnosti názor, že obce jsou mimo odpadářů jedním z největších odpůrců zálohování?

V médiích převládá názor zastánců zálohování, podporovaný zájmem vlády a výrobci obalů o jeho zavedení, zdůrazňujícím splnění evropské legislativy, aniž by se poskytl odpovídající prostor k vysvětlení názoru druhé straně. Dost často zaznívá názor, že obce jsou proti zálohování, neboť mají ze současného stavu ekonomický profit z prodeje PET lahví a ještě více se na jejich úkor obohacují odpadáři. I Ostrava má k prezentovaným výhodám zálohování nedůvěru, stejně tak i k deklarovanému finančnímu prospěchu.

Obce i města za posledních 30 let masivně investovala do rozvoje třídění odpadů a v souladu s bývalou i současnou legislativou rozvíjela své systémy nakládání s komunálním odpadem. Ve svém zájmu a ve spolupráci s odpadáři budovala třídicí linky a další zařízení k úpravě zejména využitelných odpadů. A právě jejich prodejem hradí část nákladů na odpadový systém obce. Nejedná se tedy ze strany obcí o vytváření zisku, ale o snižování nákladů, v opačném případě by veškeré náklady nesli občané. To samé platí i v případě třídicích linek, kde prodej tohoto materiálu snižuje provozní náklady a znamená také tvorbu části jejich zisku, který by v opačném případě hradily obce, tedy opět občané. A to právě v případě vyvedení zálohovaných obalů z tříděného sběru vzbuzuje oprávněné obavy obcí, že tímto dojde k navýšení nákladů na odpadové hospodářství a v mnoha případech také ke zmaření vynaložených investičních prostředků. že k navýšení nákladů na svoz a třídění odpadu ze žlutých nádob na třídicí lince dojde, ukazují propočty nákladů i v našem městě.

Zastánci zálohování argumentují, že Česká republika sice poměrně dobře třídí, ale zaostává v recyklaci. Je snad úkolem obce zajistit recyklaci? Obce svůj úkol zajistit třídění odpadů plní, a k tomu hojně využívají nabízené dotační tituly. Kde však zaspal stát, je podpora průmyslu v budování recyklačních kapacit, což se teď snaží napravit zavedením povinného zálohování a připravovaným povinným přenesením odpovědnosti za nakládání s odpadem na jeho výrobce a prodejce.

Paradoxem je, že stát sice podporuje třídění a výstavbu třídicích linek, schopných třídit i směsný komunální odpad, ale zároveň neumožňuje započítat takto vytříděné využitelné odpady do třídicích a recyklačních cílů. Argumentem je, že vytříděné odpady na třídicí lince nepochází od občana, ale vytřídí je někdo jiný a někde jinde, přitom se jedná stále o odpad vzniklý ve stejné domácnosti. Je to tak dobře? V Ostravě kombinujeme několik způsobů třídění odpadů od občanů - do speciálních nádob na jednotlivé druhy odpadů, v pilotním projektu single streamu v rodinné zástavbě (odkládání papíru, plastů, nápojových kartonů a kovových obalů do jedné nádoby s jejich následným roztříděním na třídicí lince) a dotřiďování směsného komunálního odpadu na moderní optické lince.

Dle stávajících výsledků se ukazuje, že využitím všech těchto způsobů lze dosáhnout požadovaných cílů i bez nutnosti zavést zálohový sběr. K námitkám, že tímto způsobem nelze zajistit požadovanou čistotu a nezávadnost PET lahví a nápojových plechovek k jejich dalšímu využití v potravinářství uvádíme, že v Ostravě sesbírané a vytříděné obaly ze všech našich systémů jsou na trhu obchodovatelné a není s jejich čistotou a nezávadností žádný a odebírají je i recyklační průmysl.

Budou v případě vyvedení zálohovaných obalů z obecního systému obce motivované k rozvoji svých obecních systémů?

Velká nedůvěra ze stran obcí panuje i k propagované zálohové kalkulačce ministerstva ŽP. Aniž budeme používat konkrétní čísla, i když v našem případě tak úplně neodpovídají skutečnosti, podívejme se trochu blíže na použitý vzorec výpočtu.

Příspěvek EKO-KOM zůstává na přibližně stejné, ne-li vyšší hodnotě, i když výrobci obalů přestanou do systému přispívat - je záruka, že tento výpadek příspěvku nahradí výrobci ostatních obalů? Proč by to dělali?

Obce obdrží podíl z nevyplacených záloh ve výši 15 %, ale pouze v prvních 4 letech, kdy bude postupně klesat, až zanikne úplně. Podle návrhu novely zákona bude výše zálohy stanovena vyhláškou. Zároveň se uvádí, že následně výši zálohy stanoví operátor zálohového systému a bude ji moci změnit 1x ročně. Mají obce jistotu, že pak nebude výše zálohy operátorem stanovena v co nejnižší možné výši, čímž mohou obce přijít o nemalou částku?

Součástí kompenzace příjmu obcí má být i příspěvek obecnímu systému za nakládání s odloženými letáky do modrých nádob a EKO-KOM na tuto činnost nepřispívá vzhledem k tomu, že se nejedná o obaly. Obce nemají dostatek informací, že byla provedena relevantní analýza nakládání s tímto odpadem a informace o předpokládaném vývoji na jejich trhu. Neví, z jakých dat se vycházelo, a zda je ve výpočtu zohledněn pravděpodobný pokles distribuce letákových tiskovin. Ze zkušeností v našem městě víme, víme že se již delší dobu projevuje pokles množství letáků vkládaných do dopisních schránek a že obchodníci ve stále větší míře přecházejí na digitální formu letáků. A to ještě povinnost hradit příspěvek za nakládání s tímto odpadem nemají.

Navíc se jedná opět pouze o jednu část letáků - obchodní sdělení - ostatní formy letákových tiskoviny jsou z poplatku vyjmuty a na nakládání s nimi obce příspěvek nezískají.

Ve zveřejněné kalkulačce je tedy několik neznámých veličin, které si obce nemohou ověřit, jsou k ní tedy nedůvěřivé.

To vše z pohledu obce vzbuzuje dojem, že je pro veřejnost zdůrazňována neochota obcí k podpoře připravovaného zálohování s tím, že budou připraveny o část zisků z prodeje obalových materiálů. Zároveň je jim podsouváno, že zálohování odmítají, protože z toho profitují. Je snižování nákladů na odpadové hospodářství prodejem obalových materiálů profitem? Pak ANO, profitují z toho. Je tento profit pozitivní? Znamená-li to možnost využít tento příjem k uhrazení části nákladů, které nemusí hradit občané a tím ušetří část svého rodinného rozpočtu, pak je to profit pozitivní.

Pokud však dojde zavedením záloh k propadu ekonomiky odpadového hospodářství a projeví se to negativně v obecním rozpočtu, pak NE a bude to špatná zpráva pro peněženky občanů.

I když jsme v Ostravě přesvědčeni, že v rámci námi rozvíjeného systému odpadového hospodářství jsme schopni naplnit veškeré cíle odpadové legislativy které můžeme ovlivnit, víme, mnoho obcí v republice není ve stejné pozici.

Republika jako celek mnoho let promarnila nekončícími diskusemi o dalším směřování odpadového hospodářství.

Role ZEVO v odpadovém hospodářství

V minulém díle naší polemiky, ve které jsme odborníkům položili otázku, jakou roli dnes hrají zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO), panovala v odpovědích shoda.

Dnes do polemiky přináší svůj pohled Václav Král z Teplárny České Budějovice, Petr Mareš ze společnosti United Energy, Tomáš Baloch, ZEVO Malešice, a Jana Suzová, environmentální specialistka v brněnském ZEVO.

Václav Král, předseda představenstva Teplárny České Budějovice

Energetické využívání odpadů představuje ekologickou alternativu a možnost ke snížení závislosti na spalování fosilních paliv a zároveň příležitost k nastartování oběhového hospodářství i v České republice. Odpady lze materiálově a energeticky využívat a je velká škoda, že tímto potenciálem desítky let plýtváme na skládkách.

ZEVO však nelze efektivně stavět všude, ne každá lokalita je pro úspěšný a ekonomicky udržitelný provoz vhodná. Optimální je symbióza poctivě zvolené kapacity s fungující vysokoúčinnou sítí zásobování tepelnou energií se zajištěnými celoročními odběry, kogenerační výroba tepla spolu s elektřinou, což zvyšuje celkovou energetickou účinnost a ohleduplné napojení na silniční a železniční síť. Pro aplikaci opatření eliminujících rizika spojená s provozem technologií a snižující dopady na životní prostředí je potřeba orientovat se zodpovědně na použití těch nejlepších dostupných technik, které zajistí čistý a stabilní provoz i v delším časovém horizontu.

Petr Mareš, technický ředitel společnosti United Energy

Podle mě není o čem polemizovat. Věc je natolik jasná, že jakákoliv polemika jen vnáší stíny a pochyby. Každý sedlák ví, že co je pod střechou, je to jediné, čemu může věřit. Tak to bylo, je a bude a kdokoli nám říká cokoliv jiného, tak nás balamutí, i když se to třeba více hodí do politické kampaně.

Odpady jsou pod střechou a je dle mne trestuhodné (a ten „trest” teď vlastně přišel), že je cpeme bez povšimnutí do díry. Nu což, znáte to, „chytrému napověz a hloupého…“. Máme, co si zasloužíme.

Tomáš Baloch, ekolog a odpadový hospodář v ZEVO Malešice

V tomto kontextu vysvětluji již patnáctým rokem na iracionalitu zakopávání SKO do tělesa skládek, ačkoliv mohl plnit potřebu centrálního zásobování teplem, jelikož energetický potenciál se téměř rovná hnědému uhlí. Oproti tomu jsou veškeré nové projekty ZEVO soustavně blokovány subjekty NGO´s, které vše hází do roviny obchodování s lidským strachem a argumentací typu „dioxinová vajíčka“, která existují leda tak v jejich hlavách. A to vše za souhlasu asociace skládkového hospodářství, které současný stav logicky vyhovuje.

tags: #ekologické #problémy #polemika

Oblíbené příspěvky:

• Efektivní Recyklace na Vysočině
• Nivea: složení a dopad na životní prostředí
• Metody rekultivace ekosystémů
• Problém s tříděným odpadem v Jihomoravském kraji
• Vliv vozidel na životní prostředí