Poleská radiačně ekologická rezervace

Bývalou jadernou elektrárnu Černobyl zná snad každý. Leží na severu Ukrajiny, nedaleko hranice s Běloruskem a za jejím nechvalným věhlasem stojí havárie, ke které došlo v dubnu roku 1986.

Evakuace po nukleární katastrofě v Černobylu přeměnila celou okolní oblast v laboratoř, která stále slouží ke zkoumání dopadu jaderného neštěstí na lidi a faunu.

Dodnes je okolní krajina silně radioaktivní a za účelem ochrany lidského zdraví byla kolem areálu elektrárny vymezena uzavřená zóna. Přírodu ale žádný plot nezastaví, takže lidmi opuštěnou krajinu postupně zarůstá vegetace a osidlují ji nejrůznější živočichové, včetně drobných bezobratlých.

Ostatně, v blízkém Bělorusku byla zřízena Poleská státní radiačně-ekologická rezervace, kde vědci zkoumají vývoj ekosystémů vznikajících na radioaktivitou zamořené půdě.

Je třeba připomenout, že v prostoru vzdáleném deset až třicet kilometrů od zrušené elektrárny byla vytvořena Černobylská radiačně-ekologická přírodní rezervace, která nyní prochází právní registrací a jejíž zaměstnanecký personál se už formuje.

Čtěte také: Co nabízí Ekologická poradna Dr. Landy?

V nejzamořenější oblasti vznikly dvě uzavřené rezervace - ukrajinská zakázána zóna, zahrnující i známý Ryšavý les s extrémním zásahem radioaktivity, a také Poleská státní radiačně-ekologická rezervace, která se vyskytuje na území Běloruska. Právě v ní vědci prozkoumali více než 2000 kilometrů čtverečních a zaměřili se hlavně na populaci jelenů, losů a divokých prasat.

Vlci, losi, srny, divočáci a další velcí savci znovu osídlili „zakázanou zónu“ okolo Černobylu, 4 200 km² mezi Ukrajinou a Běloruskem, která je lidem po výbuchu reaktoru v roce 1986 nepřístupná. Na tento jev upozornila studie publikovaná ve vědeckém periodiku Current Biology, která přinesla zprávu o výskytu zvířat v problematické oblasti.

Sbíraná data měla poukázat na množství divoké zvěře, které je teď mnohem vyšší než před samotným incidentem. Současná situace ohledně výskytu zvěře ovšem neznamená, že by zvířata byla vůči radiaci imunní, upřesňují vědci.

Analýza dat vyloučila vzájemný vztah mezi radiací a počtem zvířat přítomných v zakázané oblasti. Množství zvířat v této zóně ale bylo o něco vyšší než v nekontaminovaných běloruských přírodních rezervacích.

Tom Hinton - spoluautor studie a pracovník jaderného výzkumného centra Institute of Environmental Radioactivity na univerzitě ve Fukušimě v Japonsku - připomíná, že se studie nesoustřeďuje na vliv radiace na jednotlivá zvířata, ale pouze na její dopad na živočichy jako celek. „Není pochyb, že zvířata v blízkosti Černobylu a Fukušimy utrpěla škody na genetické úrovni,“ vysvětluje.

Čtěte také: Postupy likvidace nebezpečného odpadu

Znatelné negativní důsledky se ale projevily relativně brzy po samotné katastrofě. Další etapa výzkumu se soustředila na velikost studovaných zvířat. Větší zvířata jako jelenovití a divoká prasata mají podle výsledků zkoumání do jisté míry vytvořenou obranyschopnost proti radiaci.

Vědci z univerzity v Portsmouthu ve Velké Británii a z Poleské státní radiačně-ekologické rezervace v Bělorusku analyzovali na ploše 315 km mezi lety 2008 a 2010 stopy savců ve sněhu na 35 různých cestách a stezkách v běloruské části radiací postižené oblasti. Zároveň se také pokusili 10 let po neštěstí zvířata sečíst.

Místo jaderné katastrofy z 26. dubna 1986 se nachází v pradávné sídelní oblasti, existence Černobylu je doložena už v době středověké Kyjevské Rusi. Mnoho vesnic v okolí si zachovávalo ještě v době výbuchu značně archaický charakter, a to i podobou prvků místní lidové kultury.

Osmdesát obcí tohoto okresu, kterým bylo dovoleno dále žít, bylo přičleněno k okresu sousednímu a černobylský okres zmizel po 63 letech existence z mapy. Evakuaci museli podstoupit obyvatelé 38 vesnic, které tím přestaly existovat. Celkem však vysídlení postihlo plných 112 ukrajinských lokalit ze šesti okresů, v sousední Bělarusi, kam směřoval po katastrofě v největší míře radioaktivní mrak, bylo vysídleno 96 obcí.

V poloopuštěném městě Černobyl dnes sídlí správa administrace zóny odcizení a zóny naprostého vysídlení. Z původních asi 14 000 obyvatel města jich dnes zůstává na místě snad pět stovek. Kromě toho je zde dislokována i rota ochrany ministerstva vnitra, která kontroluje území tzv. zóny odcizení a kontroluje devět míst, kudy lze do zóny vstoupit.

Čtěte také: Strojírenství a ekologické předpisy

Problematika následků havárie byla tak rozsáhlá a složitá, že mezi lety 1990 a 2010 existovalo ministerstvo pro záležitosti ochrany obyvatelstva před následky této havárie. Existuje také Státní agentura Ukrajiny pro správu zóny odcizení, přiřazená k ukrajinské vládě.

Připomenout je třeba i fenomén černobylského stalkerství coby formy extrémního turismu, který se rozvíjí od r. 2001. Ročně je registrováno asi 300 průniků tohoto typu do černobylské zóny. Do černobylské zóny se však dá dostat také legálně - ročně ji navštěvuje po získání příslušného povolení dvacet až dvacet pět tisíc turistů, z toho 80 % cizinců - jednodenní výjezd stojí 300 eur.

Pomoc při překonávání důsledků černobylské katastrofy je už dávno mezinárodní záležitostí. Zmiňme jen, že od r. 2002 existuje z podnětu OSN zřízený Černobylský program obnovy a rozvoje. Ve vzdáleném Japonsku, které si později zažilo svoji, „komornější“ Fukušimu, funguje Fond černobylských dětí, a tak by bylo možno pokračovat.

Místo po výbuchu zasažené radioaktivitou v první vlně tento okamžik dlouho připomínalo na první pohled. Ozářené stromy zde ve velkém množství odumřely a zbarvily se do ruda, proto se lokalitě o rozloze 10 kilometrů čtverečních přezdívá Rudý či Ryšavý les. Velkou část tohoto porostu proto technici vybagrovali a zakopali do jam v zemi. I když zde radioaktivita během třiceti let výrazně klesla, stále jde o jedno z nejvíce kontaminovaných míst na světě.

I zde se k překvapení vědců relativně daří několika druhům zvířat. Stěží bychom si dnes dokázali vzpomenout na nějakou konkrétní událost ze světového dění roku 1986, kdyby nebylo výbuchu jednoho z reaktorů atomové elektrárny umístěné poblíž ukrajinského Černobylu. Tato událost vyděsila svět před jednatřiceti lety. Je těžké napsat něco nového o problému, kterému už byly věnovány nejspíše desetitisíce stránek. Nejnověji přibyla edice dokumentů, připravená v Ústavu dějin Ukrajiny kyjevské akademie věd. Týká se činnosti pracovní skupiny ústředního výboru někdejší komunistické strany Ukrajiny, zřízené bezprostředně po katastrofě.

Ukrajinská varianta jména města, které se bez vlastní zásluhy tak smutně proslavilo, zní Čornobyl, kdežto běloruská Čarnobyl. Svět si však jistě už neodvykne od plně vžité ruské varianty tohoto místního jména.

Pro jeden druh se stalo po zamoření neobyvatelným, druhému se zde díky tomu skvěle daří. Řeč je o okolí černobylské jaderné elektrárny, kde téměř třicet let po výbuchu reaktoru vládne místo lidí divoká zvěř. Podle mezinárodního vědeckého týmu jde o důkaz, že radioaktivita nemusí mít na celkovou populaci zvířat ničivý dopad.

Místo, které pamatuje nejhorší jadernou katastrofu v dějinách, může pro přírodu znamenat ráj klidu. Takzvaná černobylská zakázaná zóna je lidmi stále obydlená minimálně, v průběhu dekád ale lidská obydlí nahradily rezervace vzácných druhů zvířat.

Právě radioaktivní katastrofa, která odtud vyhnala člověka i jakoukoliv jeho činnost, umožnila divoké zvěři najít relativně bezpečné útočiště. Studie upozornila na to, že do množství zdejší zvěře se zřejmě nijak výrazně nepromítá zdejší úroveň radiace. Vědci je pozorovali pomocí leteckého snímkování a sledováním jejich stop ve sněhu.

V počtech divoké zvěře přitom nezjistili žádný rozdíl ve srovnání s jinými rezervacemi v Bělorusku. Údajně pouhý rok po katastrofě se stavy zvěře začaly obnovovat. Samotná populace vlků je navíc sedmkrát vyšší než v okolních lokalitách, uvádí studie.

V době před katastrofou bylo v černobylských lesích zřejmě méně zvířat, než je tomu nyní. Šlo totiž o oblast s poměrně rozvinutým průmyslem a zemědělstvím.

" Ačkoliv radiace mohla mít negativní dopad na jednotlivá zvířata, jejich populaci jako celek to nijak neovlivnilo," uvádí ekolog Jim Smith z univerzity v Portsmouthu.

Někteří vědci ale považují výsledky studie za příliš optimistické. Kolegům vyčítá, že své závěry nepokryli dostatečným množstvím důkazů a nezabývali se dlouhodobým vlivem radiace na zvířecí druhy. Mnohé druhy zvěře měly podle Mousseaua velký problém se do okolí Černobylu po výbuchu vrátit. Některé prý vykazovaly těžké zdravotní poruchy v důsledku ozáření.

Také srovnání s okolními rezervacemi podle něj pokulhává. Počet zvěře v černobylské zóně prý nevzrostl více než v jiných oblastech Evropy, kde byl zakázán lov. Studie cílí hlavně na větší savce, které lidi nejčastěji loví. Mnoho těchto druhů se rozmnožuje velmi rychle - v momentě, kdy je přestanete lovit, pro ně není problém se velmi rychle rozšířit," namítá Mousseau.

Tamní úřady evakuovaly zónu, kde do té doby žilo 20 tisíc lidí, a vytvořily v ní rezervaci o ploše 2160 čtverečních kilometrů.

Je jasné, že bude třeba velmi opatrně skloubit zájmy rostoucího turismu i ochrany velmi cenného přírodního prostředí. V této běloruské části se nedávno například po 32 letech otevřel úsek řeky Pripjať pro rybolov.

Je třeba připomenout, že území nelze nechat bez péče člověka. Hromadění suché dřevní hmoty totiž zvyšuje riziko a následky požárů, které přirozeně v takových rozsáhlých nedotčených lesích v průběhu jara a léta vznikají.

Na běloruské straně je z velké části silně zasažených území Poleská státní radiačně-ekologické rezervace. Její hlavní část o rozloze 1313 km2 byla vyhlášena již v roce 1988. V roce 1993 pak byla rozšířena o dalších 894 km2 a nyní tak má celkově 2150 km2. Vzniklo zde okolo 5000 ha nových lesů. Zpráva rezervace se nachází ve městě Chojniky. Společně s ukrajinskou částí tvoří největší evropský prales a nedotčené území panenské přírody.

tags: #Poleská #radiačně #ekologická #rezervace

Oblíbené příspěvky:

• Co jsou otoakustické emise (OAE)?
• Co se děje v přírodě – recenze
• Tipy pro čistou kočičí toaletu
• Nejlepší objektivy pro focení přírody
• Více o ekologickém zemědělství na Vysočině