Politické strany a ohrožení demokracie v České republice

Účast občanů na politickém životě společnosti je zajištěna především prostřednictvím politických stran a hnutí. Ty jsou svorníkem mezi občany a státem, aktivizujícím občany a zapojujícím je do veřejných záležitostí, nezbytným článkem zprostředkujícím občanům podíl na politické moci.

Vzniku demokratických státních orgánů musí předcházet volná soutěž na státu nezávislých politických stran. Teprve ve výsledcích této soutěže se utvářejí politické obrysy a proporce státu. Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran, respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

Volná soutěž politických stran představuje natolik zásadní hodnotu, že její ochraně Ústava i Listina podřizují zákonnou úpravu všech politických práv a svobod. Právě tyto principy představují úhelné kameny demokratického právního státu, samo nezměnitelné jádro jeho politického zřízení.

Politické strany jsou přes svůj nepochybný veřejnoprávní význam odděleny od státu, nesmějí vykonávat funkce státních orgánů ani tyto orgány nahrazovat a nesmějí řídit státní orgány ani ukládat povinnosti osobám, které nejsou jejich členy. Politické strany jsou právnickými osobami soukromého práva. Členství v nich není výsledkem aktu veřejné moci, ale volného rozhodnutí jednotlivců, strany nemají veřejnoprávní statut a požívají proto ochrany základních práv a svobod v rozsahu, v němž je lze vztáhnout na právnické osoby.

Účelem existence politických stran je totiž politická reprezentace odpovídající části veřejnosti, účast ve volbách a snaha získat jejich prostřednictvím zastoupení ve volených orgánech veřejné moci. V povaze politických stran je, že jako jediné subjekty mohou v zastupitelské formě demokracie získat politickou moc a ovlivnit režim v zemi jako celku.

Čtěte také: Politická definice bezprostředního ohrožení

V období po druhé světové válce byl právně zohledněn faktický význam politických stran, který hrály již dříve, a ve vyspělých demokraciích došlo k uznání veřejné role, jíž mají strany ve státě a vůči státu, aniž by současně samy byly státem, či měly státní, resp. veřejnoprávní, povahu. Politické strany plní v souladu s Ústavou veřejné úkoly nezbytné pro život státu, založeného na reprezentativní demokracii.

Úloha, existence a činnost politických stran vedou nejen ke shora vyjádřenému závěru, že samotné politické strany požívají ochrany základních práv a svobod, ale zároveň samy představují výkon základních lidských práv a svobod jednotlivců. Právo sdružovat se v politických stranách je součástí obecného sdružovacího práva, ať již vyjádřeného výslovně, nebo v obecném sdružovacím právu implicitně obsaženého. Toto právo pak bezprostředně souvisí s výkonem dalších politických práv, zejm. práva shromažďovacího a práva na svobodu projevu.

Vzhledem ke klíčové úloze, kterou hrají politické strany pro demokratické zřízení, vyžadují tyto subjekty zvýšenou ochranu a ztíženou rozpustitelnost ve srovnání s jinými organizacemi či sdruženími. Nikoliv náhodně proto např. zákonodárce svěřil rozhodování o rozpuštění politických stran vrcholnému soudu, nikoliv správnímu orgánu (Ministerstvo vnitra), jako je tomu u ostatních sdružení. Přezkum rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o rozpuštění, příp. pozastavení činnosti, politické strany je pak ve zvláštním druhu řízení svěřen Ústavnímu soudu.

Ústava klade na politické strany dva základní požadavky: respekt k základním demokratickým principům a odmítání násilí k prosazování svých zájmů. Politická strana může usilovat o změnu právního i ústavního pořádku, pokud jsou (resp.

Zároveň ovšem nelze vyloučit možnost demokratického politického systému zasáhnout, kdyby absolutní uplatnění jeho pravidel mohlo vést k sebedestrukci. Jinými slovy, přes význam volné soutěže politických stran lze připustit diskvalifikaci některého z hráčů, směřuje-li v rozporu s pravidly k vyřazení ostatních soutěžících subjektů nebo v konečném výsledku k popření soutěže jako takové. Demokratický právní stát má právo a povinnost aktivně bránit své demokratické zřízení.

Čtěte také: Politika a klima v ČR

Politická strana, která vyzývá k násilí nebo jejíž politický projekt nerespektuje pravidla demokracie, usiluje o jejich zničení nebo směřuje k porušování uznávaných práv a svobod, proto nepožívá ochrany před sankcemi, které jí za to hrozí.

V souladu s tím Listina připouští omezení sdružovacího práva (včetně práva na sdružování v politických stranách) na případy stanovené zákonem, jestliže je to v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. Podobně Úmluva umožňuje uvalit na výkon shromažďovacího a sdružovacího práva omezení, jsou-li stanovena zákonem a jsou v demokratické společnosti nezbytná v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Nepřípustné je také zneužití práva. Nikdo, ani politická strana, kdo svou činností reálně ohrožuje nebo porušuje základní práva a svobody jiných, se nemůže v odpovídajícím rozsahu účinně dovolávat ochrany svých vlastních základních práv a svobod. Výkladovým vodítkem je v tomto směru čl. 17 Úmluvy, podle nějž nic v Úmluvě nemůže být vykládáno tak, jako by dávalo státu, skupině nebo jednotlivci jakékoliv právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů zaměřených na zničení kteréhokoliv práva a svobody přiznané Úmluvou nebo na omezování těchto práv a svobod ve větším rozsahu, než to Úmluva stanoví.

Vzhledem k zásadní roli, kterou politické strany hrají v řádně fungující demokracii, a s ohledem na jejich mimořádný a nezastupitelný význam v zastupitelské formě vlády, musí stát nakládat velmi obezřetně s pravomocí zasahovat do jejich činnosti. Výjimky umožňující zásah státu do svobody sdružovací musí být vykládány restriktivně. Pouze přesvědčivé a závažné důvody proto mohou ospravedlnit omezení svobody sdružování v politických stranách.

S demokratickým zřízením se v Česku 35 let po pádu komunistického režimu ztotožňuje 46 % lidí, s výhradami jej přijímá dalších 26 %. Pouhých 11 % vnímá situaci opačně a preferuje spíše autoritářský způsob vlády. Necelá pětina lidí neví, který způsob vládnutí by upřednostnila. K demokracii mají blíže voliči vládních stran. Češi a Češky si pod pojmem demokracie nejčastěji představí svobodu. Svobodu vyjadřovat svůj názor či řídit svůj život.

Čtěte také: LES: Program

Demokracii si lidé také spojují s vládou lidu a volbami. Na druhou stranu přibližně desetina zastává i spíše negativní postoje a výklady spojené s demokracií. Ve většině případů se jedná o kritiku současného fungování systému v České republice, kritiku kroků současné vlády či zklamání z toho, jak se celkově vyvinul polistopadový vývoj.

Napříč tomu, že si každý pod pojmem demokracie představí něco jiného, 58 % lidí se shoduje na tom, že česká demokracie je v současnosti ohrožená. 29 % si myslí opak a o stav demokracie v České republice se neobávají. O demokracii se bojí především starší ročníky, nejčastěji generace baby boomers. Naopak Gen Z má o demokracii častěji menší obavy než zbytek populace. Srovnatelně ohrožení demokracie vnímají i u sousedů.

Největším rizikem pro českou demokracii je podle české populace neschopnost a nedostatečná kvalita politiků. Dle 78 % lidí jsou nedostatečné kompetence jejich volených zástupců problémem pro demokracii. Stejně tak Češi a Češky (74 %) považují korupční jednání za velké riziko pro demokracii. 71 % lidí také registruje, že snižující se důvěra veřejnosti v instituce představuje problém.

Demokracie, stejně jako svoboda, si žádá být denně obnovována, kriticky nasvětlována, ověřována, prosazována. Žádná definitiva není. Jsme neustále na cestě k demokracii a ke svobodě. Poslanecká sněmovna i Senát jsou podle něj funkční, je zastáncem existence i druhé jmenované parlamentní komory, protože legislativní proces má být co nejsložitější, uvedl. Také Ústavní soud je podle Uhdeho nenahraditelný.

Politické strany jsou mimochodem částí z nás vnímány jako něco, co proti demokracii aktivně pracuje. U každé politické instituce je podle dramatika klíčová nezávislost po právní stránce, na čemž podle něj svoboda stojí. Občané by proto měli toto hlídat, dodal.

Když se na scéně objeví charismatický outsider a získává popularitu tím, že se staví proti starým pořádkům, mohou zavedení politici, kteří cítí, že jim moc uniká mezi prsty, snadno podlehnout pokušení a uzavřít s ním koalici. Ten, kdo své soupeře předběhne a spojí se s novým příchozím jako první, může využít jeho energie k tomu, aby ostatní vymanévroval z hřiště. I když masová reakce na extremistické výzvy je důležitá. Ještě důležitější je, zda politické elity a zejména strany zafungují jako filtry.

Stručně řečeno, strážci demokracie jsou politické strany. Demokracie už dnes neumírá s výstřely - během revolucí nebo vojenských pučů -, ale pomalu, neustálým ochabováním „hlídacích psů demokracie“, tedy justice a tisku, a rostoucí erozí základních politických norem.

V Rakousku, Francii a Portugalsku posílily hlavní politické strany své ochranné valy, aby zabránily extremistickým stranám dostat se k moci. V Německu Úřad pro ochranu ústavy nedávno označil Alternativu pro Německo (AfD) za „pravicově extremistickou“ stranu, čímž otevřel možnost jejího úplného zákazu.

O privatizaci politiky, k níž dochází pod tlakem globálního kapitálu, jehož mluvčím je neoliberální ideologie, mluví například právní filosof Jiří Přibáň. Odehrává se zejména dvěma způsoby: srůstáním politických stran s ekonomickými zájmy, z čehož plyne systémová korupce; a privatizací státních funkcí (bezpečnosti, penzijních systémů, školství, zdravotnictví) do rukou soukromých skupin. Vzniká tak tlak na zrušení veřejnoprávních médií a komercionalizaci občanské společnosti. V obecnější rovině konzum jako životní postoj nahrazuje uvědomělé občanství.

Experti Sítě k ochraně demokracie průběžně sledují hrozby, trendy a příležitostí pro zlepšení demokracie v Česku. Nejzávažnější ohrožení ústavního pořádku představovalo podle expertů odmítání prezidenta republiky odvolat bývalého ministra kultury Staňka a jmenovat jeho nástupce. Postup byl v rozporu s Ústavou i Listinou základních práv a svobod.

Podle mediálních expertů došlo k ohrožení demokratických principů zejména v souvislosti s odkládáním poslaneckého hlasování o výročních zprávách České televize. Ohrožením byla také volba do ČTK podle politické klíče a doporučení prezidenta směrem k poslancům, jak svým hlasováním změnit financování veřejnoprávních médií.

Pracovní skupina pro lidská (sociální) práva spatřuje jako zásadní ohrožení pro ochranu lidských práv situaci, kdy by (vzhledem k jeho veřejným vyjádřením) Veřejný ochránce přestával vykonávat kompetence, které mu ukládá zákon. K závažným pochybením došlo při přípravě návrhu zákona o přídavku na bydlení, který výrazně zpřísňuje přístup k dávkám.

Mezi nejzávažnější rizika patří podle expertů návrh novely zákona o vojenském zpravodajství, která by zpravodajské službě umožnil monitorovat veřejné sítě a v případě kyberútoku aktivně zasáhnout. Návrh může být neústavní a ohrozit soukromí občanů. Rizikem je i změna trestního řádu, která by umožnila policii využívat důkazy zpravodajských služeb v trestním řízení. Experti varují před návrhem vnitra, který může omezit právo občanů na informace.

Pracovní skupina nezaznamenala přímá rizika pro demokracii, upozorňují ale například na kauzu kolem ceny rušiček a radarů, které Ministerstvo obrany nakoupilo za výrazně vyšší částku, než jakou podpořil sněmovní výbor pro obranu. Vládě se také dlouhodobě nedaří ustanovit nezávislou komisi pro kontrolu zpravodajských služeb. Zahraniční politika byla relativně stabilní, trendem ale zůstává její reaktivnost a zkratkovité jednání některých ústavních činitelů, zejména premiéra.

Podle expertů bylo nejvíce varovnou událostí jednání o novele zákona o státním zastupitelství. Současný zákon umožňuje vládě jednoduše odvolat nejvyššího státního zástupce. Změnit to měla úzká novela, kterou by předložili poslanci. Vládní návrh novely odvolatelnost omezuje, ale posiluje vliv ministra spravedlnosti na výběr nových vedoucích státních zástupců. Aktuálně jsou však oba návrhy u ledu.

Experti Pracovní skupiny pro veřejnou správu považují za zásadní otevření debaty o změnách ve služebním zákoně. Varují však před možným zneužitím, které by mohlo vést k větší politizaci veřejné správy. Prostor pro politizaci veřejné správy může také otevřít návrh Ministerstva vnitra, podle kterého by tajemníky obecních úřadů a ředitele krajských úřadů mohlo nově odvolávat ministerstvo. Podle expertů může jít o porušení práva na samosprávu.

Experti upozorňují na podání podnětu vládě Úřadem pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH) k pozastavení činnosti 35 stran a podnětu k podání návrhu na rozpuštění dalších 4 stran. Důvodem je opakované porušování povinností těchto stran. S blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2021 lze očekávat intenzivní debaty nad možnými volebními koalicemi stran. Ústavní soud by měl také projednat senátorský návrh na zrušení tzv. aditivní klauzule.

Jacques Rupnik vidí příčiny rozkladu tradičních politických stran a krize důvěry, především v působení nových médií, nových forem komunikace a sociálních sítí. Rupnik uvažuje dál a dodává, že jsme zjistili, že neexistuje konec dějin. „Když už se vyčerpaly ty velké myšlenky a tradiční strany, tak jsme zjistili, že vládne politika emocí. Tekutý hněv, který je ve společnostech. A to je na sociálních sítích. Nezastavíte to tím, že jen zavřete konto jistého politika.“

Demokracie není jen volba nebo svoboda slova. Demokracie je i komunita, solidarita a vzájemná péče. Potřebujeme znovu najít odvahu, kterou měli lidé v listopadu 1989 - odvahu postavit se za slabší, za krajinu, za budoucnost dětí.

Podmínky pro rozpuštění politické strany

Politickou stranu lze rozpustit pouze za kumulativního splnění čtyř podmínek:

1. Zjištěné chování politické strany je protiprávní (§ 4 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích).
2. Je přičitatelné dané politické straně.
3. Představuje dostatečně bezprostřední hrozbu pro demokratický právní stát.
4. Zamýšlený zásah je přiměřený sledovanému cíli, tj. nenarušuje princip proporcionality mezi omezením práva sdružovat se v politických stranách a zájmem společnosti na ochraně jiných hodnot.

Těmito hodnotami jsou zejména zájem na bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti a veřejném pořádku, předcházení trestným činům nebo ochrana práv a svobod druhých.

tags: #politické #strany #ohrožení #demokracie

Oblíbené příspěvky:

• Azbest v České republice: Likvidace
• "Led v ohni": Pohled na změnu klimatu
• Zajímavosti o Karlu Gottovi
• Vzor čestného prohlášení stavebníka
• Ekologie větrosprašných rostlin