Snížení emisí o 80 procent: Cíle a výzvy v politice ochrany klimatu v České republice

Aktualizovaný návrh Politiky ochrany klimatu (APOK) nemá dostatečné ambice a plánované cíle klimatické neutrality se s ním nemusí naplnit, řekl na setkání s novináři analytik Asociace pro mezinárodní otázky Martin Abel. Řada opatření je podle analytika příliš slabá na to, aby docílila poklesu emisí. MŽP na začátku února aktualizovalo dokument Politika ochrany klimatu, podle kterého má Česko do roku 2030 získávat třetinu energie z obnovitelných zdrojů, odstoupí postupně od uhlí a spotřebu sníží o pětinu.

Cílem ČR je do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů alespoň o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Aktualizovaný návrh má podle Abela rezervy ve stanovených ambicích. "Cíl 55 procent pro rok 2030 stát podle ekonomických modelů splní i bez dodatečných opatření. Dodržení národního uhlíkového rozpočtu by si podle dostupných studií vyžadovalo snížení emisí o 80 až 90 procent," uvedl Abel.

Podle analytika plánuje stát cíle klimatické neutrality v roce 2050 takzvaně nadoraz a výzkum ukazuje, že je za chystaných opatřeních nesplní. Problematické je podle Abela také omezení kompenzace dopadů na nejchudší skupiny lidí. „Rezervy existují zejména ve způsobu vládnutí či řízení a dohledu nad klimatickou politikou. Chybí sektorové cíle, jasné stanovení odpovědnosti, nezávislá vědecká kontrola plnění cílů a opatření, každoroční přezkum a automatická korektivní opatření na způsob dluhové brzdy," řekl analytik.

Řada opatření je podle analytika příliš slabá na to, aby poklesu emisí docílila, plán tedy nemusí stačit ani na stanovené redukční cíle. „Celkově strategickou prioritou APOK není urychlená dekarbonizace ekonomiky při naplnění všech skutečných potřeb lidí, ale výroba a dodání veškerého poptávaného zboží a služeb s co nejmenší uhlíkovou stopou," shrnul Abel. Namísto čistých investic pouze do kapitálu by strategický dokument podle Abela měl usilovat o zúžení výroby a spotřeby do prostoru mezi životními potřebami a ekologií.

Postoje veřejnosti a ochota platit za klimatická opatření

Češi by byli ochotni připlatit si zhruba 400 korun měsíčně za opatření, která by vedla k ochraně klimatu. To je méně, než by zaplatili štědřejší Britové, ale více než Poláci. České domácnosti by byly ochotné platit mezi 360 a 460 korunami měsíčně (za snížení emisí skleníkových plynů o 40 % do roku 2030, respektive o 80 % do roku 2050).

Čtěte také: Čínská ekologická krize

Think-tank IDEA (Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu) při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR rozšiřuje svůj výzkum o oblast životního prostředí. Aktuálně představili studii zabývající se snížením emisí skleníkových plynů. Ochota Čechů Platit za Klimatická Opatření. Think-tank IDEA dnes představil svou studii, která se tímto problémem rovněž zabývá.

Výsledky výzkumu publikované think-tankem IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR srovnávaly postoje obyvatel České republiky, Velké Británie a Polska ke klimatické politice. Výsledky naznačily výrazné rozdíly mezi sledovanými zeměmi. V populaci lze rozlišit tři názorové segmenty: proti, mírně pro a „zelené“, tedy ty, kteří jsou nejvíce ochotni platit za přísnější opatření.

Povědomí o klimatických změnách

Výzkumníky zajímalo, nakolik mají vůbec lidé o klimatických problémech povědomí. Z výsledků vyplynulo, že nejvíce se o tématu zdají být informováni občané v České republice. Překvapivě se ukázalo, že jsou to právě Češi, kteří problematiku ovládají o trochu více než Britové a Poláci. Nicméně platí, že v České republice, Polsku i Británii mají lidé informace pouze základní.

„Když se začnete zajímat více do detailu, tak zjistíte, že v tom lidé mají zmatek, často se například mylně domnívají, že stupňování skleníkového efektu je způsobeno ozónovou dírou,“ říká Iva Zvěřinová. Lidé si navíc často neuvědomují, jaké důsledky mohou změny klimatu přinést lidstvu i jim osobně.

Pouze asi třetina lidí (Češi v 35 %, Britové v 26 % a Poláci v 39 %) si připouští, že změny klimatu by mohly mít negativní dopad na jejich zdraví, a jen zhruba čtvrtina (Češi v 24 %, Britové v 25 % a Poláci v 33 %) si myslí, že by to mohlo představovat vážný problém pro ně osobně a jejich rodinu.

Čtěte také: Politika klimatické změny

Politika ochrany klimatu a cíle České republiky

Česká republika bude směřovat ke snížení emisí skleníkových plynů o 80 % do roku 2050 (oproti roku 1990), příští vláda připraví antifosilní zákon, dojde k zavírání zastaralých uhelných elektráren a rozvoji obnovitelných zdrojů. Klimatická koalice ekologických a rozvojových organizací vítá přijetí politiky a připomíná, že závislost na fosilních palivech je také hlavní systémovou příčinou smogu.

Klimatická koalice upozorňuje, že schválená Politika nereflektuje globální pařížskou dohodu, která byla přijata na konci roku 2015, tedy během zpracovávání české Politiky ochrany klimatu. Pařížská úmluva znamená, že svět se musí zbavovat fosilních paliv rychleji a více. Vláda by podle nich měla přestat dotovat z evropských fondů kotle na hnědé uhlí, které závislost na tomto palivu prodlužují, a přijmout antifosilní zákon, který měl v budoucnu snížit závislost Česka na ropě, zemním plynu a uhlí.

"Z naší analýzy vyplývá, že náklady na snížení emisí skleníkových plynů o 80 procent, což je cíl tzv. antifosilního zákona, jsou výrazně nižší než ve studii EGU, na základě které Vláda ČR rozhodla o odložení antifosilního zákona. Snížení emisí uhlíku by rovněž vedlo k výrazným přínosům díky zlepšení zdraví obyvatel," uvedl spoluautor Rečka.

Nová vláda, která vzejde z voleb 2025, bude čelit jednomu z nejnáročnějších úkolů posledních let - klimatické a energetické politice. Větší množství již schválené legislativy na evropské i české úrovni zaúkoluje politiky ke krokům, které doposud často ignorovali. Řeč je o emisních povolenkách, sociálních systémech i klimatických adaptacích. Strategické dokumenty i aktuální situaci představil think-tank Fakta o klimatu.

Evropské iniciativy a jejich dopad na Českou republiku

Zlomovým opatřením je spuštění systému ETS2, který od roku 2027 rozšíří obchodování s emisními povolenkami na vytápění budov a silniční dopravu. Česká republika jako první členský stát EU požádala o odklad, s argumentem, že potřebuje více času na nastavení mechanismů, které zmírní sociální dopady. Výsledek vyjednávání je však nejistý. „Systém navíc nedopadne stejnou měrou na domácnosti - více zaplatí třeba lidé žijící v nezateplených domech nebo na periferii, kteří potřebují dojíždět autem,“ upozorňuje Kateřina Kolouch Grabovská z organizace Fakta o klimatu.

Čtěte také: Environmentální politika a její příklady

Paralelně s ETS2 vzniká Sociální klimatický fond, který má poskytnout Česku přibližně 50 miliard korun na pomoc zranitelným domácnostem a mikropodnikům. Tyto prostředky však nebude možné čerpat bez spuštění samotného systému povolenek.

Dalším klíčovým a důležitým bodem je nový klimatický cíl Evropské unie pro rok 2040. Komise navrhla snížení emisí skleníkových plynů o 90 procent oproti roku 1990. Podle českého Národního energeticko-klimatického plánu by současná politika vedla k poklesu o 86 procent. Jde tedy o navýšení o 4 procentní body, přesto vláda deklarovala nesouhlas. „Zatím není široká podpora mezi členskými státy. Jedním z kompromisů by mohlo být zapojení uhlíkových kreditů,“ říká Kolouch Grabovská.

Problémem také je, že klíčová Státní energetická koncepce nebyla aktualizována od roku 2015, přestože zákon počítá s její pravidelnou revizí po 10 letech, je tedy nejvyšší čas. Stejně tak Politika ochrany klimatu je stále z roku 2017. Oba dokumenty měly být v roce 2024 schváleny v nové podobě, ale kabinet je odložil. Bez nich chybí jasný rámec pro transformaci energetiky i průmyslu.

Významné budou i renovace budov. Revidovaná směrnice o energetické náročnosti (EPBD IV) stanovuje, že nejhorší budovy musí do roku 2030 dosáhnout alespoň třídy E, o 3 roky později pak třídy D. Zákaz podpory kotlů na fosilní paliva začne platit již v roce 2025. To bude vyžadovat miliardové investice z veřejných i soukromých zdrojů a masivní kapacity stavebního sektoru.

Podle Ondráše Přibyla z Fakta o klimatu je jednou z největších výzev posílení výroby z obnovitelných zdrojů. „Česko má z celé Evropské unie nejnižší podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů, což vede k vyšším cenám elektřiny, například oproti Německu,“ říká. Největší deficit je u větrné energie. „Problémem je jednak nedostatečná kapacita sítě a složité povolovací procesy. Dále investoři nesou vysoká rizika a objevuje se i nejistota v plánování velkých projektů,“ dodává.

Nadějí mohou být novely Lex Plyn, které zavedly poplatky za rezervovanou kapacitu v síti, o čemž jsme na Obnovitelně.cz psali samostatný článek, a nově připravované akcelerační zóny pro urychlení povolovacích procesů. „V obou případech jde ale o čerstvé změny, jejich skutečná účinnost se teprve ukáže,“ připomíná Přibyla.

Důležitost rychlých kroků podtrhuje samotná hrozba klimatické změny. „Pokud bychom ani na světové úrovni emise nesnižovali, bylo by v Česku v roce 2100 o 4 stupně více než v roce 1960. To povede nejen k velkým problémům v zemědělství, ale také k migrační krizi, protože ve světě budou důsledky daleko horší,“ varuje Přibyla.

Zároveň podle expertů přetrvává problém veřejné debaty. „Stále narážíme na to, že klimatická změna neexistuje, oblíbeným argumentem je ale také to, že za všechny emise může Čína,“ říká Milan Vítek. „Jedná se ale o zemi, kde vládne diktatura, a tak mají snadnější cesty, jak docílit plnění emisních cílů.

Proměna ekonomiky uhelných regionů je příležitostí, jak zlepšit život na Ústecku. Může zajistit kvalitní pracovní místa, nabídnout perspektivu mladým a vdechnout kraji novou sílu. Otázkou je, jak bude vypadat ve skutečnosti. A kdo na ní vydělá?

Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský kraj, v Německu pak hlavně Porýní a Lužice. To jsou regiony, na které odklon od uhlí dopadne nejsilněji. Jak by měla vypadat obnova krajiny po ukončení těžby? A jak zajistit, aby byl přechod k udržitelnější energetice sociálně spravedlivý?

V Česku by se měl připravovat klimatický zákon a budoucí vláda by měla jasně vyjádřit, že řešení změny klimatu je pro ni prioritou. Na semináři Volby a klima: Co by měla dělat nová vláda?, které spolupořádalo Centrum pro dopravu a energetiku, to uvedla právnička Hana Müllerová. Klimatické zákony podle ní pomáhají definovat cíle v ochraně klimatu i cestu k jejich dosažení. Müllerová působí v Ústavu státu a práva AV.

Česko se chystá rozdělit 41 miliard určených na přeměnu uhelných regionů: Moravskoslezského, Ústeckého a Karlovarského kraje.

Centrum pro dopravu a energetiku (CDE) je nevládní nezisková organizace, která se dlouhodobě zabývá vlivem dopravy a energetiky na životní prostředí, a to zejména v souvislosti s ochranou klimatu a snižováním emisí skleníkových plynů.

Vývoj v Evropě a globální kontext

Podle zprávy Centra pro dopravu a energetiku nesplnila Evropská unie svůj vlastní závazek, že 20 % prostředků v rámci rozpočtu na roky 2014-2020 půjde na klimatická opatření. Takový je závěr zvláštní zprávy Evropského účetního dvora [1], která byla zveřejněna v pondělí. Evropská komise přitom oznámila, že uvedený cíl splnila a na opatření spojená s klimatem bylo vynaloženo 216 miliard eur. Česká republika nesplnila při čerpání z evropských strukturálních a investičních fondů požadavky na zelené investice. Na klimatická opatření mělo v rámci dobíhajícího programového období 2014-2020 putovat 20 % financí. V Česku to bylo pouhých 12,7 %. Chybí větší podpora obnovitelných zdrojů.

ím více a rychleji Evropa nasype peníze do různých zelených opatření, od budování obnovitelných zdrojů po zateplování domů, tím více na tom vydělá. Nebo méně nadneseně, ušetří si budoucí náklady, které se s neřešením klimatické změny nevyhnutelně pojí.

Výsledky jednání unijních ministrů a ministryň životního prostředí oslabilo klimatickou legislativu vyplývající z loňských návrhů Evropské komise (Fit for 55). Schválení pozdějšího nástupu Sociálního klimatického fondu a snížení peněz v něm z 72 miliard eur na 59 miliard eur by byla chyba, uvedla Klimatická koalice. Podle stanoviska sdružení Klimatická koalice a Centrum pro dopravu a energetiku také evropští ministři a ministryně životního prostředí (po Evropském parlamentu) v podstatě rezignují na cíl omezit nárůst globální teploty na 1,5 °C.

Poslanci se shodli také na parametrech dvou dalších úzce souvisejících norem, zavedení takzvaného uhlíkového cla a vytvoření sociálně klimatického fondu.

Central and Eastern European countries need to set national coal phase-out dates by 2030 at the latest in order to fall in line with the climate goals of the Paris Agreement, environmental campaigners write. While coal phaseout debates intensify in Czechia, Slovenia, and Poland, breaking free from coal is no longer an ‘if’, but a question of ‘when’ and ‘how’ for these Central Eastern European states.

Národní plán obnovy, který schválila vláda, kritizuje Hospodářská komora i zástupci některých ekologických organizací. Komoře se zejména nelíbí fakt, že poměrně málo peněz směřuje do digitální agendy, která by usnadnila podnikatelům administrativu. Dále plán podle komory nepodporuje celoživotní vzdělávání a vláda nezohlednila většinu jejích připomínek. Ekologičtí aktivisté pak kritizují, že vláda při přípravě plánu dostatečně nezohlednila boj proti klimatu.

Evropská komise představila klimatický balíček Fit for 55, součástí je i přechod k bezemisním automobilům. Od roku 2035 by se neměla vyrábět a prodávat nová auta se spalovacími motory. „Chceme-li zabránit zhoršování klimatické krize, musíme dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. Z tohoto hlediska je plán správný a nevyhnutelný,“ tvrdí Kateřina Davidová z nevládního Centra pro dopravu a energetiku.

Evropská komise představila balíček opatření k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050, jedním z nejzásadnějších kroků je zákaz prodeje aut na benzin či naftu od roku 2035. „Je to logický důsledek, automobilky s tím počítaly,“ komentoval změny analytik Tomáš Jungwirth v pondělním Rozstřelu.

Jako posun směrem k dekarbonizaci Evropy a velkou příležitost pro snížení emisí skleníkových plynů vidí klimatické návrhy Evropské komise zástupci Klimatické koalice sdružující ekologické organizace. Balíček však podle nich obsahuje také ústupky fosilnímu průmyslu - například v podobě pomalého zavádění některých opatření.

EU plánuje zdanit letecké palivo. Jeho zatížení spotřební daní by létání po Evropě prodražilo řádově o stokoruny. Podle dopravních expertů se ovšem pouze tímto finančním nástrojem nepodaří splnit hlavní cíl, tedy přesunutí cestujících z letadel do mnohem ekologičtějších vlaků.

tags: #politika #ochrany #klimatu #snížení #emisí #o

Oblíbené příspěvky:

• Jak recyklovat zubní kartáčky?
• Cestování po západě USA
• Informace o odpadkovém koši Dinova
• Kontrolka žhavení u 1.9 TDI
• Postupy recyklace stříbra