Politika klimatické změny a teorie Anthonyho Giddense

Prahu nedávno navštívil věhlasný britský sociolog Anthony Giddens. Do české metropole přijel sociolog na pozvání Globální sítě pro rozvoj na konferenci o globálním rozvoji a reformě světového kapitalismu.

Proslavila ho takzvaná ,třetí cesta', koncept politiky mezi klasickou levicí a neoliberalismem. Třetí cestu uplatnil v praxi i labouristický expremiér Tony Blair, kterému dělal profesor Giddens poradce. Giddensova teorie strukturace se zabývá zhruba tím, nakolik je jedinec svobodný a nakolik determinovaný sociálním okolím.

Globalizace a její dopady

Globalizace ve skutečnosti znamená růst vzájemné závislosti. Zhruba od konce šedesátých let minulého století jsme svědky zrychlování jejího tempa. Podle mě je chyba definovat globalizaci čistě ekonomickými pojmy. Není to jenom expanze trhu. Je to poháněné z velké části tím, co tady právě teď děláme. Globalizace je tedy podle mě poháněná spíš informační revolucí než trhy.

Co se ale děje s globalizací dnes? Ten aspekt informačního propojení světa je určitě stále na vzestupu, ekonomická globalizace se ovšem nevyvíjí tak hladce, je narušená, a jak ukázala finanční krize, má také silně negativní aspekty.

Klimatická změna jako globální výzva

Jsme možná na pokraji radikální klimatické změny, která navíc může být nevratná. Souvisí to právě s onou vzájemnou závislostí, a proto se musíme porozhlédnout po nových modelech ekonomického řízení, jednak s ohledem na krizi, jednak s ohledem na krach klimatických rozhovorů v Kodani. Oba tyto problémy totiž reflektují stejný paradox, tedy že navzdory rostoucí vzájemné závislosti zatím nemáme odpovídající nástroje globální kontroly.

Čtěte také: Čínská ekologická krize

Klimatická změna je výborný příklad problému, který musíme řešit společně, protože je to navýsost globální problém, před kterým nikdo nemůže utéct. Na druhou stranu potřebujeme inovace, které nemohou být poháněny státy. To vyžaduje využívání tržních mechanismů, ovšem současně vládní intervenci.

"Třetí cesta" v kontextu globálních problémů

Nerad ten termín ,třetí cesta' používám, protože řada lidí nepochopila, co tím bylo míněno nebo ho interpretovali po svém. Ten pojem jsme použili s cílem opustit dva myšlenkové směry, které dominovaly do konce osmdesátých let 20. století. Prvním z nich byl direktivní státní socialismus, druhým tržní fundamentalismus paní Thacherové. Víme, že minimálně kontrolované trhy mohou přinést prosperitu, na druhou stranu ale taky závažné škody.

Proto musíme najít nový způsob řízení nebo kontroly, který na jednu stranu umožní rozvíjet pozitiva trhů, jejich flexibilitu a inovativní potenciál, zároveň ale zabrání negativním dopadům. Je to téma i dnes, kdy roste vzájemná závislost na planetě. Stává se to globální otázkou, nikoliv pouze národní.

Role mezinárodních institucí a národních vlád

Je zapotřebí posílit globální ekonomické mechanismy tak, aby to posloužilo nejen stabilizaci světového ekonomického systému, ale pomohlo i efektivnějšímu rozvoji států speciálně v Africe. Z totožných reforem by sice měla na obecné úrovni profitovat jakákoliv země. Tyto reformy ale musí zahrnovat mechanismy rozvoje. Rozhodně musí hrát větší roli nadnárodní ekonomická regulace i jednotlivé národní vlády. Myslím, že i Světová banka se v posledních dvou až třech letech přiblížila této pozici.

Výzvy pro rozvojové země

Napadá mě jako příklad západoafrická Ghana. Jejich situace je v obecné rovině podobná tomu, co se dělo i v České republice v období transformace. Africké státy se trochu vrací k aktivní industriální politice a vládou poháněným investicím. Už nejsou prostě jen místy, která se ,vysvlečená donaha nabízí na světovém trhu'. Africké země to určitě teď po recesi nemají jednoduché.

Čtěte také: Environmentální politika a její příklady

Neznám žádnou magickou formuli, která by zemi jako Ghana v současnosti zajistila závratný ekonomický rozvoj. V Africe jsou dnes ale větší problémy, například v Nigérii. Podobně jako v dalších ropných ekonomikách tam z příjmů z drahocenné tekutiny profituje jenom úzký okruh lidí. Nespravedlivá distribuce těch příjmů tam vytvořila systém warlordů, ,válečných magnátů'.

Globální bezpečnost a hrozby

V jedné ze svých prací píšete o tom, že pro lepší příští svět je nutné konfrontovat násilí v tom současném. Jak se ale můžeme násilí dnes postavit? Taková Barma nepředstavuje bezpečnostní hrozbu pro svět. Je to jiný příklad než třeba Severní Korea nebo Írán. To jsou státy, které jsou potenciální hrozbou pro stabilitu světa. Co se týče Barmy a podobných autoritativních režimů, svět je poněkud paralyzovaný. Protože většina nástrojů, které umíme používat, už jsme zkusili využít.

Zbývá nám proto jedině pokračovat v tlaku na demokratizaci, v podpoře demokratické opozice v těchto zemích. Dělat to jako doposud není úplně ideální. Na druhou stranu si nemyslím, že cestou je další zpřísňování sankcí, protože ty dopadnou víc na normální lidi než na režim. Potom bych se zastavil u Severní Koreje a hlavně Íránu, ty představují jiný typ hrozby. Jaderné zbrojení, to je, řekl bych, jedna ze dvou nebo tří největších globálních hrozeb. Dlouho se nám totiž dařilo udržovat stabilní počet zemí s atomovou zbraní. Až donedávna. Myslím si, že bychom měli použít všechny prostředky s výjimkou vojenské ofenzivy, které Írán zastaví od vývoje jaderné pumy. To je podle mě opravdové nebezpečí, které se hodně liší od situace například Barmy. Jistě, jsou tam podobnosti, ty režimy jsou autoritářské, přiznávají svým občanům minimum demokratických práv, utlačují ženy.

Populační růst a zdroje

Ano, souhlasím, je to jedna z největších výzev, kterým dnes čelíme. Jde také v širším smyslu o prvotřídní příklad dopadu globalizace. Před sto lety žila na Zemi miliarda lidí, brzy to má být devět miliard. Žijeme ve světě s omezenými zdroji, ve kterém zároveň každý chce být bohatší. Svízel je v tom, že nikdo, s jedinou výjimkou, zatím nepřišel na to, jak prakticky zmírnit populační boom. Tou výjimkou je růst blahobytu dané společnosti. Materiální blahobyt ovšem znamená zároveň víc emisí skleníkových plynů a větší tlak na vzácné přírodní zdroje. Takže je to rozporuplná a obtížně řešitelná otázka.

Jediný úspěšný příklad omezení populačního růstu v posledních desetiletích ukázala světu Čína. Ten čínský model se ale zdá být pro některé země příliš drakonický, navíc v sobě nese i velká rizika, jako například rostoucí početní převahu chlapeckých novorozenců nad dívčími. Čili ten experiment prostě nemůže být zopakován v globálním měřítku.

Čtěte také: Česká ochrana přírody

Model sociálního státu

Jaká je ideální velikost a podoba takzvaného státu blahobytu? Skandinávské země jsou před zbytkem světa v mnoha oblastech, nejen v systémech sociálního zabezpečení, ale také například v ekologii. Jsou to země nejvíc rovnostářské, které došly zatím nejdál ve zrovnoprávnění mužů a žen. Skandinávie navíc vykazuje dlouhodobě udržitelný ekonomický růst. Ano, ty státy jsou modelem pro ostatní země. Ale jsou také hodně odlišné mezi sebou.

Ovšem nemyslím si, že by konkrétní vládu bylo možné vyzdvihovat například ze to, že utratí za sociální výdaje řekněme 40 procent HDP. Protože záleží na tom, jak ty peníze utratíte. Záleží na tom, jaké další mechanismy ve společnosti fungují. Sociální systémy by podle mě v první řadě měly motivovat, ne primárně vyplácet peníze. Měly by se zaměřit na tvorbu pracovních míst. Ne jenom na konstatování, že nezaměstnanost je hrozba a proto budeme chránit lidi. Skandinávské země jsou v tomto ohledu také vepředu, úroveň zaměstnanosti je v nich přes 70 procent, což je víc než ve většině ostatních průmyslových zemích.

Pokud jde ale o sociální stát, pak doporučuji rozhlédnout se po celém světě a pokusit se najít nejlepší praxi. Nikdo by se asi nechtěl vracet k onomu starému nefunkčnímu sociálnímu státu. Moderní stát blahobytu musí být pružný, rychlý, tvůrčí. Ta reforma sociálního státu ale nemůže být snadná, protože lidé navykli tomu, že mají určitá sociální práva. A těch se nechtějí vzdát. Začali je vlastně považovat za přirozená práva, ačkoliv jsou to pouze práva existující v rámci státu blahobytu.

tags: #politika #klimatické #změny #giddens #teorie

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace stavebního odpadu a klimatická adaptace
• Emise CO2 a recyklace plastů
• Metody ochrany přírody
• Zajímavé fakty o tábornictví
• Umístění odpadkových košů na letištích