S dětmi budeme prožívat adventní čas, těšením se na Mikuláše a na Vánoce. Budeme rozvíjet estetické vnímání, krásu podzimních barev. Příroda, počasí, zvířata, rostliny a jejich plody nám budou námětem k pohybovým, řízeným činnostem. V tomto bloku na začátku měsíce června společně oslavíme Den dětí. Uskutečníme výlet pro děti.
Dětem v mateřské škole čteme každý den, minimálně půl hodiny. S místní knihovnou pořádáme pro děti pravidelně, několikrát ročně besedy nad knihou. Zapojujeme i rodiče, prarodiče dětí. Budeme rozvíjet u dětí prosociální chování, rozvíjet potřebu pomoci a o volně žijících zvířatech. Součástí zimního integrovaného bloku je i vytváření povědomí o lidské činnosti a o vztahu člověka k nim.
Příroda, počasí, zvířata, rostliny, neživou přírodu. Objevovat různé druhy zvířat a seznamovat se s jejich mláďaty. Vytvářet základní představu o dopravních prostředcích a bezpečném pohybu. Přírodě, lidových zvyků a tradic. Musíme ji chránit. Toto prostředí chránit a zlepšovat.
Ochrana přírody
Jako každý zásadní spor se i tento musí řešit rozumným kompromisem. Člověk sice prosazuje svou vůli, ale tak, aby se tím pokud možno co nejméně měnila příroda. Na jednu stranu lidstvo neustále něco vyrábí, uzpůsobuje, transportuje, apod. Ale také stanovuje, jak se to smí dělat, aby tyto aktivity neničili přírodu a její funkce.
Jedním z podstatných počinů vedoucích k ochraně přírody je založení systémů rezervací. Rezervace jsou území z nichž je do určité míry vyloučen vliv člověka na jejich podobu. Jsou tak jakousi náhradou za to, že jiná území člověk zcela přeměnil, zrušil tam dříve existující přirozené ekosystémy, a nahradil je umělými ekosystémy.
Čtěte také: Tipy na zimní výlety
V rezervacích je hlavním cílem ponechat ekosystémy pokud možno svému vývoji, chránit je před radikální změnou z vnějšku. Optimální by bylo chránit co největší plochy, jenže velké plochy nelze chránit tak přísně - v rozsáhlých oblastech nelze například zakázat veškerou hospodářskou činnost.
V praxi je třeba rozhodnout, zda přísně chránit menší plochy, anebo méně přísně chránit plochy větší. Toto dilema se řeší hierarchickou, několika stupňovitou ochranou, kdy pro větší plochy, jako jsou u nás chráněné krajinné oblasti (CHKO), platí méně přísná kritéria ochrany, zatímco pro zvláště cenná maloplošná území (např. NPR) platí přísná kritéria ochrany. Zvláště cenná velkoplošná území patří do kategorie národních parků (NP) a jsou přísněji chráněna než chráněné krajinné oblasti.
Nejdůležitější právní normou v České republice, která má na zřízení chráněných přírodních území vliv, je zákon 114/1992 Sb. (tzv. zákon o ochraně přírody). Nutno dodat, že zákony v České republice schvaluje parlament. Jeho složení pak vychází z výsledků voleb. O tom, kdo a které rezervace má právo v České republice vyhlásit, jaký v nich platí režim stanovený zákonem 114/1992 Sb., kdo provádí kontrolu dodržování režimu viz. V České republice se drtivá většina horolezeckých terénů nalézá v chráněných přírodních územích, v rezervacích.
Ekosystém
Ekologický systém neboli ekosystém představuje základní strukturně funkční jednotku biosféry, zahrnující vedle živé složky (biocenóza) i neživé abiotické prostředí. Reálné, v přírodě se vyskytující ekosystémy, jsou více či méně výrazně prostorově ohraničené a mohou mít rozličné rozměry. Pro studium je nutno ekosystémy ohraničit z toho důvodu, aby bylo možno definovat tok hmoty a energie přes hranice; např. ekosystém rybníka je v podstatě určen pobřežní linií.
Všechny ekosystémy jsou charakterizovány především tokem energie, koloběhem látek a vývojem. Jako otevřené systémy jsou závislé na neustálém přísunu energie slunečního záření, CO2, a ve větší či menší míře i různých látek (zejména vody a minerálních živin) z okolí prostřednictvím vstupů; na druhé straně určitá část energie a látek z ekosystémů uniká do okolního prostředí a tvoří výstupy.
Čtěte také: Zimní příroda pro děti
V ekosystému se uskutečňují konkrétní vzájemné vztahy mezi různými organismy. Mezi nejdůležitější z nich patří potravní závislosti - trofické vztahy, které tvoří základ fungování celého ekosystému. Podle funkčního postavení v ekosystému a podílu na přeměně energií a látek lze organismy rozdělit na producenty, konzumenty a destruenty.
Diverzita (= rozmanitost) živého světa představuje obrovské bohatství, ať už v čistě ekonomickém, nebo kulturním slova smyslu. Je ovšem na místě se ptát, jaký je její ekologický význam, jinými slovy, do jaké míry je vysoká diverzita nezbytná pro zajištění ekologických procesů nezbytných pro trvalou existenci společenstev.
Společenstva jsou někdy přirovnávána k letadlu, kde jednotlivé druhy představují šrouby, díky nimž letadlo drží pohromadě. Skupina organismů, kterou spojuje určitý stupeň vzájemné podobnosti, a která je dostatečně rozdílná od jiných podobných skupin téže úrovně. Stanoviště, místo, sídliště, osídlené živými organismy - biocenózou.
Rostlinstvo
Rostlinstvo představuje podstatnou složku naší krajiny. Velkoplošné přeměny krajiny, změny ve způsobu obdělávání zemědělské půdy i lesním hospodářství, nárůst znečištění ovzduší, vod a půdy, stejně jako rozvoj stavebních i rekreačních aktivit člověka - to vše má za následek ústup až úplné vymizení mnohých rostlinných organismů i celých společenstev.
Mezi nejvíce ohrožená společenstva patří přirozené horské smrčiny, které jsou v současnosti těžce postiženy průmyslovými imisemi a kyselými srážkami. Intenzivním odvodňováním jsou rovněž ohrožena společenstva vlhkých luk, rašelinišť, lužních lesů a dalších typů mokřadů. Účinná ochrana jednotlivých druhů rostlin je možná pouze v rámci ochrany celých společenstev, resp. ekosystémů.
Čtěte také: Úbytek sněhu a příroda ČR
Jednotlivé populace či druhy rostlin jsou nositelé určitých souborů genetických informací, označovaných jako genový fond, v případě rostlin zkráceně fytogenofond. Fyfogenofond podmiňuje vlastnosti rostlin, v mnoha případech využitelných člověkem.
Louky
Největší diverzitu druhů i biotopů představují luční ekosystémy. Je to velmi příhodná plocha pro podporu biodiverzity, k tomuto účelu se přímo nabízí. Navíc už v areálu moc rozsáhlejších zelených ploch, které bychom mohli takto využít, nezbývá.
Většina z nich vznikla historickou hospodářskou činností odlesňováním a získáváním prostoru pro pole a pastviny. Přirozené původní kvetoucí louky se vyskytují nad horní hranicí lesa. Tyto louky byly rozšiřovány do nižších pásem na úkor lesní vegetace a mají charakter polopřirozených luk, které vyžadují značný podíl lidské práce s využitím pastevního hospodářství.
S přírodě podobnými vegetačními prvky začínalo pracovat již celkem běžně od 20. let 20. století v Německu a 30. let 20. století v Nizozemí. Ve Velké Británii se zájem o zakládání přírodě podobných vegetačních prvků (angl. native habitat planting) začal projevovat až v 80. - 90. letech 20. Problematice zakládání a obnovy druhově pestrých krajinných porostů a jejich návratu do krajiny je v České republice věnována pozornost přibližně od poloviny devadesátých let minulého století.
Druhově pestré porosty jsou v zahradní architektuře ne zcela výstižně nazývány termínem „Květnatá louka“, což je dle ČSN 839 001původní přirozený, záměrně založený nebo přísevem upravený travní porost s výrazným podílem dvouděložných bylin. PEJCHAL (2005) definuje přírodě podobný vegetační prvek takto: Svým charakterem (druhová, prostorová a případně i věková struktura) se významně blíží jak rostlinným společenstvím přirozeného a polopřirozeného charakteru, tak i spontánně vzniklým společenstvím rostlin přírodě vzdáleným.
Výrazné snížení pestrosti původních květnatých luk v nedávné době přineslo používání minerálních hnojiv a přesévání luk intenzivnějšími odrůdami trav a jetelovin. Produkce píce se zvýšila, ale rozmanitost rostlinného společenství se zmenšila. Některé dříve hojné luční květiny se staly vzácnými a dnes některé dokonce řadíme mezi ohrožené druhy.
Péče o květnatou louku
Když takovou louku zakládáte, musíte se obrnit trpělivostí. Klienti mnohdy bývají netrpěliví a mají představu, že kopretiny do půl roku vytvoří krásný koberec, chtějí kvetoucí zahradu nejlépe hned. Jenže příroda je příroda. Zejména, když postupujeme přirozeným způsobem a neprovádíme intenzivní zahradnické výsadby rostlin napěstovaných předem ve skleníku. V tom je ale zároveň i výhoda, když už zde něco vyroste, tak to většinou i vydrží.
Období, kdy mohou vysetá semínka vzklíčit, je omezené, bývá to na jaře a pak koncem léta. A zcela běžně to trvá minimálně rok a půl, někdy i dva tři roky, než dosáhneme optimálního výsledku. Je zajímavé to vše sledovat, okukovat, ale nesmíme být zklamaní, když nám hned na začátku cílové druhy nevyrostou.
Především musíte mít vhodné stanovištní podmínky. Celý tento prostor jsme koncipovali jako suchou louku, polostepní trávník, tedy něco, co do Suchdola a jeho blízkého okolí přirozeně patří. Na první pohled se to možná nezdá, ale naše univerzita leží v přírodovědně mimořádně zajímavé a atraktivní oblasti dolního Povltaví, na hraně vltavského kaňonu. Pouhé stovky metrů od nás jsou nesmírně významné a bohaté rezervace.
Substrát tvořící základ květnaté louky je místní spraš, na kterém stojí celý kampus. Je to jemný sediment navátý větry v dobách ledových. Využili jsme výkopovou zeminu ze stavby nové univerzitní školky, čímž šetříme emise i finance. Zároveň je to ten nejvhodnější přírodní materiál. Z místních zdrojů je i mrtvé dřevo, které má velký význam pro hmyzí obyvatele louky. Použili jsme kmeny, které musely být pokáceny, protože ohrožovaly bezpečnosti lidí v kampusu.
Speciální směs pro Prahu jsme začali vytvářet zhruba před pěti lety. Tato směs je neprodejná, produkuje ji magistrát pomocí svých partnerů a spolupracovníků z řad botaniků a producentů osiva z různých neziskových organizací. Všechny rostliny mají svůj genetický původ v pražských rezervacích, kde byla semínka ve spolupráci s orgánem ochrany přírody, pražským magistrátem, odebrána.
Kniha představuje louku jako ekosystém, který je plně závislý na péči člověka. Ty krkonošské dostaly zabrat především po odsunu sudetských Němců, kteří po generace na zdejších loukách hospodařili. Po jejich odchodu louky začaly zarůstat a mizela jejich pestrost a jedinečnost, která je důležitá nejen pro oko člověka, ale zejména pro hmyz.
tags: #poloviční #zima #příroda #charakteristika
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]