Jak zadržování vody v krajině pomáhá a zlepšuje ovzduší

Jedno z mála témat, která společnost spojují, je obava ze sucha. Vidina budoucího lepšího hospodaření s vodou je univerzálně oblíbená. Lepší hospodaření s vodou je zásadním příspěvkem k lepšímu klimatu, bez ohledu na to, jestli na jeho změnu někdo věří nebo ne.

Význam vody v krajině

Voda je jednou z nejcennějších surovin na naší planetě a základní stavební kámen veškerého života. Je důležitá pro pěstování plodin, ale také pro pití, koupání a další lidské potřeby. Je třeba chránit vodní zdroje před znečištěním a zajistit, aby byla dostupná pro všechny. Na lepším hospodaření s vodou se shodneme.

Pro stav vody v České republice jsou důležité dvě věci, všechna voda odteče a skoro žádná nepřiteče. Budoucnost je závislá na tom, kolik zvládne česká krajina zachytit deště. Bude muset zachytit minimálně třetinu navíc oproti současnému stavu, tu třetinu vody, co se od 50. let minulého století odpaří rychleji.

Principy permakultury a zadržování vody

V permakultuře, která se zaměřuje na vytváření udržitelných a harmonických ekosystémů, hraje voda klíčovou roli. Permakultura, která kombinuje tradiční znalosti s moderními technikami, klade velký důraz na efektivní a šetrné využívání vody. Zásady permakultury se soustředí na maximalizaci zadržování vody v krajině a minimalizaci jejího plýtvání.

Jedním z hlavních principů permakultury je zadržování dešťové vody. Místo toho, aby dešťová voda rychle odtekla pryč z pozemku, se permakulturisté snaží tuto vodu zachytit a využít. K tomu slouží různé techniky, jako jsou dešťové zahrady, swale (příkopy nebo terasy na svahu), rybníčky a zavlažovací systémy.

Čtěte také: Úbytek sněhu a příroda ČR

• Průleh - swale jsou jednou z nejefektivnějších metod pro zadržování vody na svažitých pozemcích. Jsou to příkopy vykopané podél vrstevnic, které zachytávají dešťovou vodu a umožňují jí postupně vsáknout do půdy.
• Dešťové zahrady a rybníčky jsou další skvělou možností, jak zadržovat vodu. Tyto vodní prvky nejenže poskytují zdroj vody pro zahradu, ale také vytvářejí mikroklima, které může ochlazovat okolí a zvyšovat vlhkost vzduchu.

Permakultura také podporuje efektivní využívání vody prostřednictvím mulčování a kompostování. Mulčování pokrývá půdu organickým materiálem, který pomáhá udržovat vlhkost, snižuje potřebu zavlažování a chrání půdu před vysycháním. Recyklace vody je dalším důležitým aspektem permakultury. Šedá voda, tedy voda z umyvadel, sprch a praček, může být po jednoduché úpravě znovu využita k zavlažování zahrady.

V permakultuře je voda chápána jako vzácný zdroj, který je třeba chránit a efektivně využívat. Permakulturisté navrhují své systémy tak, aby voda byla zachycena, zadržena a využita co nejblíže místu, kde spadne.

Možnosti ochrany půdy a vody

Existuje mnoho způsobů, jak ochránit půdu a vodu, například využíváním efektivních zemědělských technik, které minimalizují erozi. Jiné způsoby, jak ochránit půdu a vodu, zahrnují například:

• Využívání obnovitelných zdrojů vody, jako je dešťová voda nebo voda ze studen, pro účely zavlažování.
• Využívání zelených zahradních ploch, jako jsou trávníky, záhony a zahradní jezírka, které pomáhají půdě udržovat vláhu a chránit půdu před erozí.
• Používání ekologických postřiků a hnojiv pro pěstování rostlin, které neobsahují chemikálie a nezatěžují půdu ani vodní zdroje.
• Využívání kompostu pro výrobu přírodního hnojiva z odpadu z domácnosti a zahrady, což pomáhá snižovat množství odpadu a zároveň přispívá k ochraně půdy.
• Využívání technologií, jako je například filtrace vody nebo rekuperace tepla, které umožňují opakované využití vody a snižují spotřebu přírodních zdrojů.

Je důležité, abychom se o tyto zdroje starali a chránili je, abychom mohli zajistit zdravé a udržitelné prostředí pro budoucí generace.

Územní plánování a vliv na životní prostředí

Orgány veřejné správy dbají na to, aby zajistily potřeby občanů a zároveň ochránily přírodu a kulturní hodnoty území. Proces, ve kterém orgány určují, jak bude území vypadat a k čemu bude sloužit, se nazývá územní plánování. Územní plánování slouží k tomu, aby stát spolu s obcemi a kraji zajistil, že území našeho státu se bude efektivně a udržitelně využívat a rozvíjet. Vedle hospodářských a sociálních potřeb člověka se zohledňuje i ochrana přírody, krajiny a další zájmy. Stát, obce a kraje dbají na to, aby podpořily udržitelný rozvoj svého území a vyhověly potřebám současné i budoucí generace.

Čtěte také: Ochrana přírody v České republice

Udržitelná energie a její význam

Udržitelná energie je způsob výroby, distribuce a spotřeby energie, který minimalizuje negativní dopady na životní prostředí a zároveň zajišťuje dostatečný zdroj energie pro budoucí generace. Udržitelná energie se snaží nahradit fosilní paliva, jako je ropa, uhlí a plyn, a namísto nich využívá obnovitelné zdroje energie, jako je slunce, vítr, voda, geotermální energie nebo biomasa.

Jednou z hlavních výhod udržitelné energie je její schopnost snižovat emise skleníkových plynů, které jsou zodpovědné za oteplování planety. Udržitelná energie také přispívá k ochraně přírody a krajiny a zlepšuje kvalitu vzduchu a vody. Je důležité, abychom se všichni zapojili do podpory udržitelné energie, a to jak na individuální, tak na společenské úrovni. Jen tak můžeme zajistit, že budoucnost naší planety bude zdravá a že budeme moci využívat dostatečný zdroj energie pro všechny generace.

Nakládání s odpady

Většina odpadu, který vzniká v našich domácnostech, se dnes skládá ze směsného komunálního odpadu, který se následně skládá na skládky nebo spaluje v komunálních spalovnách. Tato metoda zpracování odpadu má však řadu negativních dopadů na životní prostředí, jako je například znečištění vzduchu a vody, eroze půdy a vysoké náklady na její provoz. Je důležité, abychom se snažili minimalizovat množství odpadu, které vzniká, a abychom využívali ekologičtější způsoby jeho zpracování.

Projekt ve Valašských Kloboukách

Město Valašské Klobouky se snaží jít příkladem minimálně na úrovni regionu v problematice řešení adaptace na klimatické změny. Z tohoto důvodu si nechalo zpracovat vyhledávací studie na riziková místa pro případ přívalových dešťů, a hledá řešení jak zlepšit hospodaření s vodou. V rámci těchto snah byla vytipována lokalita pod Svatým Hubertem jako místo pro vybudování tůní a mokřadů. Kromě příspěvku k zachycení vody v krajině mají tůně i vysoký potenciál z pohledu jak rekreačního, tak zejména z pohledu edukačního a osvětového. Plánování v oblastech životního prostředí Pitná voda, voda povrchová a odpadní (vč. Předpokládaný objem vody v tůních 174m3. Vznikla biologicky cenná lokalita, která umožní rozvoj biodiverzity. Vznikly konkrétní dokumenty (publikace, videozáznamy, metodiky.. [tis. Projekt byl spolufinancován dotací z Ministerstva životního prostředí ČR, program Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny, podíl vlastních nákladů byl 14 334 Kč. Vytvoření tůní je jedno z řady opatření, které ve městě realizujeme nebo plánujeme realizovat. Stavbu se podařilo realizovat bez jakýchkoliv komplikací nebo problémů. V tůních zůstává voda, která by jinak odtekla do potoka. Přesná měření objemu zadržené vody neprovádíme, nebylo to ani cílem projektu. Tůně jsou jedním z řady opatření na zadržování vody v krajině a hospodaření s vodou. Realizovány jsou již drobné zasakovací nádrže podél cest a chodníků.

Operační program Životní prostředí

Ministerstvu životního prostředí se ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí ČR a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR podařilo vyčerpat všechny finanční prostředky poskytnuté z evropských fondů na Operační program Životní prostředí pro programové období 2014-2020. Program disponoval alokací ve výši 2,79 mld. eur (cca 70 mld. Kč) na podporu projektů v oblasti životního prostředí, přičemž konečný termín pro způsobilost výdajů byl 31. 12.

Čtěte také: Přírodní tradice

„Využívání finanční podpory z Operačního programu Životní prostředí jednoznačně pomohlo a pomáhá k lepšímu zadržování vody v krajině, rozvoji biodiverzity, nakládání s odpady, čistšímu ovzduší nebo lepšímu čištění vody. Pomáhá ale i obcím a lidem ušetřit peníze na energie například ve školách, nemocnicích, obecních úřadech nebo desítkám tisíc domácností při výměně zastaralých kotlů. Proto je dobře, že se nám daří vyčerpat všechny dostupné evropské prostředky a využít je k přechodu k moderní a úsporné ekonomice.

Operační program Životní prostředí 2014-2020 schválila Evropská komise v dubnu 2015, přičemž první výzvy pro příjem žádostí byly spuštěny od 14. srpna 2015. Za celé programové období bylo podpořeno téměř 10 tisíc projektových žádostí.

„Podpora směřovala jak na oblast zlepšování kvality vod a snižování rizika povodní, tak i na oblasti zlepšování kvality ovzduší, odpadového hospodářství, ochrany a péče o přírodu a krajinu, energetických úspor, a v závěru programu i na projekty na podporu zranitelných domácností, které byly negativně zasaženy zvýšením cen energie,“ uvádí Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí ČR a dodává: „Do konce programového období se tak kromě jiného podařilo vybudovat přes dva tisíce kilometrů kanalizací a připojit více než 180 tisíc obyvatel na zlepšené čištění odpadních vod. Díky investicím v odpadovém hospodářství se podařilo zvýšit kapacitu pro recyklaci odpadů o 314 tisíc tun za rok. Prostředky z Operačního programu Životního prostředí pomohly také snížit emise skleníkových plynů a spotřebu energií.

„Je vidět, že téma životního prostředí společnost zajímá, protože i v současném programovém období evidujeme zvýšenou poptávku po podpoře nových projektů.

Názvy pro hospodaření s dešťovou vodou

Názvů pro hospodaření s dešťovou vodou je mnoho. Původní Hospodaření s dešťovou vodou (HDV) postupně nahrazuje Zeleno-modrá infrastruktura. Ze zahraničních názvů je asi nejčastější Low-Impact Development (LID). Důraz na Development je důležitý, lepší krajina pro vodu není jen o adaptaci postaveného, musí se říct, jak stavět v budoucnu.

Koncept vychází z porovnání odtoku vody. V přírodním prostředí se polovina dešťové vody vsákne, velká část se vypaří a jen 10 procent odteče dál. Cílem LID je kompaktní lidské prostředí, které pomocí přírodě blízkých opatření zadrží vodu přímo v místě dopadu srážek. Dosavadní řešení spočívá v tom vodu co nejrychleji izolovat, skrýt z povrchu pod zem a pomocí nákladné a neviditelné infrastruktury ji odvést někam jinam, kde často způsobí škody někomu, kdo problém nezavinil. Současný systém koryt a trubek způsobuje erozi, znečištění a vysychání. Šlo tomu předejít, ale Bruce Mau v knize Massive Change zmínil důležitý problém navrhování: “design je pro lidi neviditelný, všimnou si ho, až když selže.” A opravdu, máloco selže tak fotogenicky jako vodní infrastruktura. Dramaticky v případě záplav v městské krajině, a pomaleji, ale dráž v případě uschlé úrody a přírody.

Lepší hospodaření s dešťovou vodou

Lepší hospodaření s dešťovou vodou zvýší ochranu zdraví, majetku a krajiny, a navíc přispívá k rozvoji měst. Architektura domů je naprosto průměrná, běžný příjemný standard. Co ale výrazně zvyšuje kvalitu celku, je prostor mezi budovami, v centrální části je celý určený pro zadržování vody. To neznamená, že se ze všeho musí stát habitat pro Rákosníčka, v profilu je řada různých typů povrchů a funkcí, od náměstí s propustnou dlažbou, záhonů, hřišť až po mokřad. Výsledný veřejný prostor vytváří kvalitu, která výrazně zlepšuje hodnotu celého území a bez nutnosti nakládání s vodou by asi nic tak pozoruhodného nevzniklo. Investovat do vody se vyplatí.

Vedou k tomu tři kroky. Nejdřív se dešťová voda na povrchu zpomalí, aby v rychlosti při nadměrné srážce nepůsobila škody. To lze docílit odstraňováním nepropustných ploch, lepší dlažbou a obrubníky. Poté se voda rozprostře do k tomu určených míst, různých typů průlehů, příkopů a zahrad. Tam se umožní vodě pomalu vsáknout nebo odtéct do přirozené vodní plochy. Jednotlivých prvků jsou desítky, od nákladných a mechanických, po levné a krajinné.

Výhody LID

LID má mnoho výhod. Tou první je samozřejmě lepší odvodnění, často v místech, která při srážkách obzvlášť trpí. Voda z asfaltu v městském prostředí má vyšší index znečištění než splašky a je s ní proto nakládáno jako s toxickým materiálem. LID přístup s tímto počítá a zachytává pomocí přírodních nebo technických filtrů nečistoty před infiltrací do spodních vod. Výhoda povrchového hospodaření s vodou je viditelnost. Na rozdíl od podzemní infrastruktury umožní na povrchu vytvořit prostředí, které by jinak bylo nezaplatitelné. Okrajové části měst notoricky trpí nízkou kvalitou veřejného prostoru a zeleně. LID poskytuje možnost předejít gentrifikaci hrstky kvalitních městských struktur cílenou stavbou zelených prvků v méně atraktivních lokalitách. Správně udržovaná uliční zeleň má příznivý vliv na bezpečnost a cenu nemovitostí. Dopad zeleně na ceny je vidět například i na pražských Vinohradech.

LID a mobilita

LID umožní lépe pracovat s městkou mobilitou. Hlavní problém budoucnosti neautomobilové dopravy u nás je nedostatečná infrastruktura. Občas sice vznikne tabulková cyklostezka a chodník, ale málokdy tak, aby to bylo opravdu bezpečné a použitelné. Důležité je, že tyto strategie mohou být krásné a zelené úpravy bývají nejméně konfliktní výstavbou.

Budovy a zadržování vody

S budovou si budoucnost šetření s vodou spojujeme možná nejčastěji, asi s oprávněnou nedůvěrou směrem k různým programům a dotacím na technické vychytávky. Hlavní je sběr vody ze střechy, pomocí střešní krajiny či zelených střech a zelených fasád. Ty mohou být velmi nevšední a zajímavé, ale jsou limitované cenou a nutností závlah a hnojení. Zelené střechy budou v nějaké formě asi jednou pravidlem. Jejich ekologický přínos je nesporný, ale často spojují předpoklad, že budou sloužit rekreaci nebo dokonce že budou suplovat veřejný prostor. To ale není správná úvaha. Důležitější, než zachraňovat špatné typologie budov nepřístupnou zelenou kamufláží na střeše, je navrhovat domy, kde je plocha pro zeleň a pobyt součástí objemu - návratem k vrstvení pater, s balkóny, terasami, různými typy střech a klidně i podloubími. Nejdůležitější deviza města pro klimatickou změnu je totiž stín. Ve městech bude letos asi 40 dní s teplotou vyšší než 30 stupňů.

LID na úrovni pozemku

LID na úrovni pozemku spočívá v propustných dlažbách, sběru vody v zahradách a nádržích a odklonu od trávníků. Trávník je v zemích prvního světa na předních místech pěstovaných plodin, vyžaduje stálou závlahu, údržbu a hnojení. Obří plochy trávy, hlavně na sídlištích, mají minimální hodnotu, obzvlášť pro retenci vody. Dešťová voda na vyprahlém trávníku nezpomalí, ani se nevsákne. Voda, obzvlášť ta viditelná, může lépe pomoci zapadnout do okolí jinak nenáviděným typům budov, například kancelářím.

Uliční profily a sběr vody

Největší efekt mají opatření v uličních profilech, tedy v prostorech mezi budovami. Uliční síť tvoří typicky třetinu až polovinu městské plochy. Většinou asfaltový povrch je kompletně nepropustný a zvyšuje okolní teplotu. I proto jsou centra měst v době veder v apokalypticky zbarvených mapách horka nejčervenější. Problém je nadměrné množství pevných povrchů a preference automobilů před pohybem lidí. Nové typologie ulic založené na sběru vody při podobné průjezdnosti umožňují často efektivnější využití přebytečného prostoru pro auta.

Omezení pro automobily

Žádné zlepšení zadržování vody v krajině není možné bez omezení plochy pro jízdu a skladování automobilů. Povrchové parkování hlavně u nákupních center je dimenzované na předvánoční nákupy, a jindy jsou vzdálená místa často nevyužitá. Obří asfaltová plocha bez dalšího využití plná nečistot z aut je obzvlášť riziková při srážkách a obzvlášť nehostinná kdykoliv jindy. Je proto dobrý nápad vyměnit plochu vzdálenějších stání za parkování v zeleni nebo na propustné dlažbě.

Ideální pro sběr vody jsou typy uličních úprav známé jako sdílené ulice nebo holandsky woonerf. Jedná se o typ komunikace, kde je celý profil určený pro zeleň, obchody, pohyb lidí a bezmotorovou dopravu. Automobily mohou projíždět i parkovat, ale přednost mají chodci a šířka profilu je regulovaná výsadbou, mobiliářem a stavebními úpravami. Tyto ulice česká legislativa neumožňuje, možnosti designu “pěší zóny” a “obytné ulice” jsou stále technokraticky omezené geometrií aut, i když pro ně tyto typy ulic nejsou určené.

Zadržování vody v historických městech

V historických městech je LID možné, i když spíše ve formě akupunktury - drobné úpravy tam, kde to lze. Skvělé jsou kanály ve Freiburgu nebo retenční jezírka na náměstích v Kodani. Při nové výstavbě je možné logikou vody řídit celou uliční síť, jako ve čtvrti Bo01 v Malmö. Tam je naplno vidět důraz na development. Čtvrť maximalizuje zastavěnost, ale ta nepůsobí bezútěšně, naopak. Velký počet lidí je totiž zakomponovaný do desítek typů obydlí, od bytových domů a řadovek po malé zahradní domky. To vše často v rámci jednoho bloku. Celkový podíl plošné zeleně je malý, ale mezi domy je spousta stromů, zahrad a miniaturních parků. Výhoda tohoto řešení je, že pokud umožníme velkou hustotu výstavby.

Projekty na podporu zadržování vody

Česko se potýká s dlouhotrvajícím suchem. V posledních pěti letech byly i proto schváleny stovky projektů v hodnotě miliard korun. Jejich úkolem je pomoci zadržovat vodu v krajině a posílit lokální vodní ekosystémy. Zadržování vody zlepšuje místní klimatické podmínky a pomáhá chránit také před povodněmi. Cílem mnohamilionového projektu na Havlíčkobrodsku, který se stavěl v letech 2010 až 2013, bylo zlepšit vodní režim krajiny. Revitalizace toku i kaskády rybníků měla navýšit její retenční schopnost a zejména omezit riziko povodní. V rámci revitalizace se obnovily původní nivy potoka, vybudoval se poldr a navýšila se retenční schopnost tří přilehlých rybníků.

tags: #jak #pomáhá #zadržování #vody #v #krajině

Oblíbené příspěvky:

• Vysvětlivky k ekologii
• Legislativa pro obce - elektroodpad
• Ochrana přírody a krajiny
• Zjistěte, které země jsou nejekologičtější
• Alternativy k igelitovým sáčkům na odpadky