Popínavé rostliny pro suché stanoviště: Pěstování a tipy

Popínavé rostliny jsou velmi elegantní a dokážou proměnit každý kout zahrady v zelený ráj. Často rostou velmi rychle a nádherně kvetou. Navíc potěší krásnými květy i vůní. Mezi popínavkami najdeme pokojové i venkovní druhy, často jsou pěstovány pnoucí letničky. Aby se jim ale skutečně dařilo, je potřeba vědět, kdy je vysazovat, kam je umístit a jak o ně správně pečovat.

Letničky pro suché stanoviště

Některé popínavé letničky se hodí i na sušší stanoviště:

• Vilec šplhavý (Cobaea scandens): Bujíce rostoucí letnička se zvláštními květy. Čím slunnější místo rostlině vybereme, tím více květů rozkvete. Rostlinám je potřeba poskytnout oporu - mříž, pergolu, plot nebo alespoň několik tyček.
• Smatovka (Thunbergia alata): Popínavá letnička vhodná hlavně do truhlíků a nádob. Upoutá svými žlutooranžovými květy s černým středem. Stanoviště jí vybíráme velmi slunné, intenzitu zálivky střední. Tato letnička je celkem nenáročná a květy nasazuje spolehlivě bohatě.
• Povijník: Letnička, za dobu své vegetace dokáže vyrůst až 3 metry. Poviijník není náročný na typ půdy ani na zálivku, ocení však hodně slunce.

Popínavé rostliny pro zpevnění strmých svahů

Seznam rostlin, které jsou vhodné pro výsadby ve strmých svazích zpevněných kokosovými a jutovými rohožemi, není v široké společnosti příliš rozšířený. První skupina se nazývá samopnoucí rostliny. Do další skupiny řadíme popínavé rostliny, které na rozdíl od první skupiny určitou podporu potřebují. V neposlední řadě se také zaměříme na keře.

Samopnoucí rostliny

• Břečťan popínavý (Hedera helix): Je všeobecně známá a populární rostlina, která často nachází využití v sadbě ve strmých svazích. Ideální podmínky pro sadbu břečťanu jsou na slunných místech s dobrou půdou. Jedná se o rostlinu, které nejvíce prospívá slunečné prostředí s částečným stínem. Svým vzrůstem průměrně dosahuje délky 9-15 metrů.
• Brslen Fortunův (Euonymus fortunei): Je stálezelený popínavý keř charakteristický dlouhými zakořeňujícími větvemi. Svým vzhledem se podobá břečťanu a dorůstá až 2,5metrové výšky. Jde se o odolnou rostlinu, která je schopná růst ve většině typů půdy.
• Loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia): Je všeobecně nazýván jako psí víno. K úchytu na stěnách a svazích využívá malé vidlicovité úponky, které lehce přilnou k hladkému povrchu. Obvykle dorůstá výšek 8-15 metrů, ve vhodných podmínkách může být i vyšší.

Popínavé rostliny vyžadující oporu

• Opletka Aubertova (Fallopia aubertii): Je popínavá rostlina s jednoduchými zelenými listy a drobnými bílými květy. K sadbě je vhodná zejména díky svému rychlému růstu.
• Zimolez (Lonicera): Je rostlina, která je charakteristická výraznými květy bílé, žluté, růžové, ale i červené barvy. Ve světě nacházíme zhruba 180 druhů této čeledi. Většina druhů je jedovatá a své využití nachází například v medicíně.
• Plamének (Clematis): Je rod popínavých rostlin, které se velice hojně sázejí pro svou snadnou údržbu a výrazné květy.

Keře vhodné pro zpevnění svahů

• Třezalka (Hypericum): Je stálezelený keř, či víceletá bylina, kterou často nacházíme v zahradách díky dlouhému kvetoucímu období a nenáročným podmínkám růstu. Vhodné místo je pro třezalku na slunných místech s částečným stínem, není náročná na výběr půdy, dá se pěstovat v různě živených půdách.
• Tavolník (Spiraea): Je rostlina vyznačující se mnoha variacemi barev květu a listí. Jedná se o rychle rostoucí rostlinu, která se lehce adaptuje na nové prostředí, lehce se udržuje.
• Mochna (Potentilla): Je převážně vytrvalá rostlina, která se může vyskytovat i jako keř. Charakteristickým znakem této rostliny je to, že jsou na povrchu listů chlupaté.
• Ostružiník (Rubus): Je další z řady rostlin, které jsou vhodné pro sadbu ve svazích. Jedná se o keř, který je jak listnatý, tak i stále zelený, v závislosti na druhu ostružiníku. Rostlina je nenáročná na údržbu.
• Růže šípková (Rosa canina): Je vytrvalý, opadavý keř, který často nacházíme jako volně rostoucí rostlinu. V průměru dorůstá výšky 3 metrů. Jedná se o rostlinu nenáročnou na údržbu, roste ve většině typů půdy.
• Popínavé růže: Patří do skupiny keřovitých rostlin, které jsou velice v zahrádkářském odvětví velice oblíbené nejenom kvůli svému vzhledu, ale i díky tomu, že se dokáží adaptovat na růst ve většině typů půdy.
• Skalník (Cotoneaster): Je rod stálezelených a opadavých keřů. Je to keř nízkého vzrůstu charakteristický svými plody, které jsou atraktivní zejména z dekorativního hlediska.
• Hlohyně (Pyracantha): Je okrasný stálezelený keř s výškou až do 3 metrů. Pro pěstování je vhodný díky tomu, že dokáže růst i za náročných podmínek.

Tipy pro pěstování popínavých rostlin

• Doba výsadby: Většinu popínavých rostlin lze vysazovat od jara do podzimu, ideální je ale období jaro nebo začátek podzimu, kdy není půda ani příliš suchá, ani promrzlá.
• Stanoviště: Důležité je zvolit správné místo. Popínavky potřebují oporu - plot, pergolu, zeď či treláž. Při výsadbě k budovám je dobré nechat alespoň 30-50 cm odstup od zdi, aby rostliny měly prostor pro kořeny a dostatek vláhy.
• Půda: Je důležité zasadit je do dobře připravené, na živiny bohaté a dobře odvodněné půdy.
• Opora: Myslete na dostatečnou oporu pro jejich růst, například treláž nebo jiné opěrné konstrukce, pro ty, které to potřebují.
• Řez: Popínavé rostliny by se měly stříhat brzy na jaře, před začátkem růstové sezóny. Stříhání pomáhá udržovat rostliny v dobrém zdravotním stavu, podporuje jejich růst a kvetení.

Příklady popínavých rostlin a jejich specifika

Břečťan (Hedera)

Břečťan je ideální rostlina pro ty, kdo chtějí stálezelený porost s minimální údržbou. Břečťan pestrolistý (Hedera helix ‘Goldheart’) je stálezelená popínavá rostlina, která vnese živé barvy i do stinných koutů či pod stromy. Skvěle se hodí k pokrytí zdí, plotů nebo pergol a jeho zářivě žlutozelené listy zůstávají na rostlině i v zimě. Břečťan je nenáročný na podmínky, avšak nesnáší dlouhodobé sucho. Břečťan vysazujte na jaře nebo na podzim. Potřebuje vlhkou, ale ne přemokřenou půdu a není náročný na živiny. Snese i mráz a suché období.

Zimolez (Lonicera)

Zimolez je známý svou opojnou vůní a atraktivními květy, které přilákají motýly i včely. Zimolez ‘American Beauty’ (Lonicera heckrottii) je voňavá popínavá rostlina, která dokáže proměnit každou pergolu či plot v okouzlující květinovou dekoraci. Celé léto ji zdobí velké, trubkovité květy v sytě korálově oranžových odstínech. Vysazujte ho nejlépe na jaře a dopřejte mu pevnou oporu. Daří se mu na pergolách, plotech i trelážích. Potřebuje pravidelnou zálivku, hlavně v prvních letech po výsadbě.

Čtěte také: Horní Suchá: kvalita ovzduší

Minikiwi (Actinidia kolomikta)

Minikiwi spojuje krásu s užitkem. Jeho dekorativní listy a sladké plody ozdobí zahradu i jídelníček. Flamingo Minikiwi (Actinidia kolomikta ’Dr Szymanowski’) je atraktivní popínavá rostlina, která zaujme tříbarevnými listy a od srpna potěší lahodnými plody minikiwi s jemnou citronovou vůní. Sázejte ho do živné, propustné půdy a zajistěte pevnou konstrukci, po které se může pnout.

Plamének (Clematis)

Plamének (Clematis) je jednou z nejkrásnějších popínavých rostlin a může být skvělou ozdobou nejen pergol či plotů, ale i balkonu, pokud jej vysadíte do nádoby s oporou. Odrůda Clematis ´Niobe´ zaujme bohatým a dlouhým kvetením a nádhernými, sytě fuchsiovými květy, které působí velmi elegantně. Při pěstování se vyplatí řídit radou: „hlava na slunci, nohy ve stínu“. Kořeny proto chraňte před přehříváním - například výsadbou nižších keřů nebo trvalek, případně je v zimě přikryjte kůrou či listím. Klematis sázejte na jaře nebo na podzim do výživné, propustné půdy. Klematis potřebuje oporu a pravidelný řez, aby zůstal hustý a bohatě kvetl.

Pnoucí růže

Pnoucí růže přinášejí do zahrady eleganci a vůni. Kvetou celé léto a hodí se na oblouky, pergoly i stěny domů. Růže vysazujte ideálně na jaře nebo na podzim a dopřejte jim pravidelné hnojení a zálivku. Vyhýbejte se místům s trvale zamokřenou půdou, kde by mohly trpět chorobami kořenů.

Mučenka (Passiflora)

Mučenka je exotická popínavá rostlina, kterou lze pěstovat celoročně v nádobě. Mučenka potřebuje slunné a teplé místo s co největším množstvím světla. Při jeho nedostatku sice roste, ale neplodí. Ideální je skleník nebo slunné okno orientované na jih, západ či východ. V létě ji můžeme přemístit na balkon či zahradu, ale až ve chvíli, kdy noční teploty neklesají pod 10 °C. Pro výsadbu použijeme květináč přiměřené velikosti - příliš velká nádoba podporuje růst, ale omezuje plodnost. Substrát může být klasický zahradní nebo určený pro pokojové rostliny. Rostlinu hnojíme pravidelně, nejlépe vícesložkovým hnojivem od jara až do začátku srpna. Tekuté hnojivo přidáváme do zálivky podle doporučení na obalu. Při zalévání dbáme, aby mučenka nestála ve vodě. U mladých rostlin je vhodné zkrátit hlavní výhon, aby se podpořil růst postranních plodných výhonů. Pokud tyto výhony nekvetou, zkrátíme i je. Na jaře zkracujeme boční výhony na dvě až tři očka, čímž podpoříme růst dalších plodných výhonů. V zimních měsících v teplých místnostech mohou rostlinu napadnout mšice nebo puklice. Na podzim rostlinu přeneseme zpět dovnitř a umístíme ji tam, kde teploty neklesají pod 10 °C.

Přísavník (Parthenocissus)

Přísavník (česky také loubinec nebo lidově psí víno) je rod rostlin z čeledi révovitých. Díky svému poměrně rychlému růstu a krásným listům se řadí mezi nejvyhledávanější pnoucí dřeviny. Rodu přísavníků dominují dva druhy. Jedná se o přísavník trojcípý (tříprstý) a přísavník pětilistý. První zmíněný druh zaujme svými lesklými světle zelenými listy, které se pyšní třemi výraznými hroty. Odtud ostatně pochází i jeho pojmenování. Tato pnoucí dřevina původem pochází z Asie, u nás se pěstuje zhruba od roku 1860. Loubinec trojlaločný je krásný po celý rok, nicméně úplně nejvíce vynikne na podzim. Přísavník obecně vyniká vysokou odolností vůči průmyslovému znečištění. Také dobře snáší zastřihování. Přísavník třílaločný vytváří vzdušné kořeny. Jeho úpony jsou dlouhé až 3 cm a při kontaktu s povrchem vylučují látku podobnou lepidlu. Díky tomu se rostlina dokáže pnout i po hladkém povrchu.

Čtěte také: Pěstování ovoce v suchých oblastech

Podmínky pro pěstování přísavníku pětilistého jsou prakticky totožné jako u přísavníku tříprstého. Alespoň co se půdy a stanoviště týče. Všechny druhy loubinců vyžadují slunná až polostinná stanoviště. Dařit se jim bude v jakémkoliv typu půdy. Pouze je třeba se vyhnout zamokřené půdě, a to především v prvních letech pěstování. V chladnějších oblastech můžete mladou rostlinu chránit před mrazem. Při pěstování přísavníku pamatujte také na to, že tato rostlina ke svému růstu potřebuje dostatek místa. Vzdálenost mezi rostlinami by se proto měla pohybovat kolem dvou metrů. Při výsadbě je třeba vyhloubit jámu hlubokou alespoň 50 cm. Vždy se řiďte konkrétní velikostí balu sazenice.

Přísavník roste velmi rychle a pro porovnání je jeho růst ještě rychlejší než u břečťanu. Snadno může dorůst až do 20 metrů. V prvním roce pěstování je přírůstek minimální, sazenice totiž zatím jen koření. Ve druhém roce můžete očekávat přírůstek zhruba 1,5 metru, v dalších letech poté až 3 metry. Rostliny lze poměrně snadno množit vegetativní cestou. Během vegetace můžete přistoupit k řízkování polovyzrálými řízky. Ty následně zapíchněte do truhlíku s vhodným substrátem, zakryjte fólií a nechte zakořenit. Někdy mohou výhony zakořenit i ve sklenici s vodou.

Nicméně rozdíl spočívá v tom, že loubinec pětilistý ke svému růstu potřebuje oporu nebo alespoň drsný podklad. K opoře se tato rostlina přichytává příčepivými kořínky. Je daleko víc expanzivnější než přísavník tříprstý. Pokud tedy chcete umírněnou plochu, volte přísavník tříprstý. Pamatujte na to, že oba přísavníky hodně odnožují, vytvářejí nové a nové rostliny od kořenů, rostoucí výhony polehlé na zemi také rychle zakoření. Výsadba by měla být přemyslená a uvážená. Jenom ucelené plochy dodají podzimní efekt a ozdobu vašemu plotu nebo zdi.

Trubač (Campsis)

Tento keř pochází z jihovýchodních oblastí Spojených států amerických, avšak díky své odolnosti a přizpůsobivosti si našel cestu do mnoha evropských zahrad. (Campsis grandiflora) se vyznačuje svými trumpetovými květy velkých rozměrů, které se objevují od července až do října. Hodí se na popínání pergol či plotů. Důležité je rostlinu nepřelévat, protože má tendence uhnívat v kořenech. (Campsis radicans) je dekorativní popínavá rostlina patřící do čeledi trubačovitých. Původem je z jihovýchodních oblastí USA, u nás se pěstuje jako okrasný keř v zahradách. Jeho hlavním lákadlem jsou velké, barevné květy ve tvaru trumpet, které vykvétají od července do srpna a přitahují do zahrady opylovače z celého okolí.

Pěstování trubače je relativně snadné, pokud jsou splněny základní nároky na stanoviště a půdu. Rostlina preferuje slunečné polohy a propustnou, živinami bohatou půdu. V prvních letech růstu je vhodné chránit mladé rostliny před silnými mrazy, později se již stávají odolnějšími a některé odrůdy zvládají i silné mrazy. Křivouš kořenující potřebuje také pravidelnou zálivku, zejména během suchých období, ale pozor na přelití. Hnojením během vegetačního období zajistíte bohatší růst a kvetení. Nevýhodou v pěstování je bujný rast a hlavně výhonky od kořenů, které sa mohou nekontrolovatelně šířit zahradou.

Čtěte také: Výběr stromů pro suché lokality

Řez trubače je důležitým aspektem péče o tuto rostlinu, který přispívá k udržení jejího zdraví, tvaru a bohatého kvetení. Při řezu odstraňte staré a poškozené větve, stejně jako ty, které rostou příliš hustě nebo narušují kompaktní vzhled rostliny. Mladé výhonky zkraťte na 2-3 pupeny od hlavního výhonu, podpoříte tím růst nových, mladých a vitálních výhonů.

Akébie (Akebia)

Akébie (Akebia) je rod rostlin patřící do čeledi kokylovitých. Původně pochází z východní Asie, zejména z Japonska a Číny. Mezi nejznámější druhy akébií patří akébie pětičetná (Akebia quinata) a akébie trojčetná (Akebia trifoliata). Liány akébie pětičetné se dorůstají délky až 10 metrů, přičemž rostlina může být až tři metry široká. Listy tohoto druhu jsou pětičetné a dlanitě složené, jednotlivé lístky mají eliptický tvar a celý složený list je velký přibližně pět až deset centimetrů. Tato rostlina je pěstována zejména jako okrasná - má v zahradě podobnou funkci jako například známější popínavý břečťan - může tedy vytvořit přírodní zastínění pergoly či pokrýt zídky a ploty v zahradě.

Pěstování akébie (Akebia) je poměrně snadné a nevyžaduje zvláštní péči či podmínky. Akébie preferuje slunné až polostinné stanoviště s dobře propustnou, živnou půdou. Pro dosažení bohatšího kvetení je vhodné umístit rostlinu na dostatečně světlé místo. Rostlinu je třeba pravidelně zalévat, zejména v období sucha či vyšších teplot. V zimním období by měla být zálivka omezena. Nenáročnost akébie oceníte také při pravidelném řezu rostlin v zahradě. Tento druh totiž zastřihování nevyžaduje. K řezu můžete přistoupit z estetických důvodů - odstraňujeme šlahouny, které zasahují do míst, kam rostlinu pustit nechceme, případně řezem podpoříme růst do požadovaného tvaru a směru. V předjaří také odstraňujeme suché či poškozené liány.

tags: #popinavka #na #suche #stanoviste #pestovani

Oblíbené příspěvky:

• Jak se hlavonožci brání
• Jak zabránit psovi jíst odpadky
• Vlastnosti krytek odpadu
• Kompletní seznam pro školu v přírodě
• Dopady sucha na českou krajinu