Porušení péče o dítě a ohrožení jeho výchovy

Sociálně-právní ochrana dítěte se rozumí, mimo jiné, ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí je postaven na koncepci, že hlavním způsobem řešení situace ohroženého dítěte má být ozdravění rodinného prostředí neboli sanace vlastní rodiny dítěte (ustanovení § 1 odst. 1 písm. c/ zákona).

Působit směrem k obnovení narušených funkcí rodiny je podle zákona povinností orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Předním hlediskem sociálně-právní ochrany dětí je podle ustanovení § 5 citovaného zákona zájem a blaho dítěte. Úmluva o právech dítěte stanoví v čl. 3 zásadu, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.

V článku 9 stanovuje, že smluvní státy zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Ani v takovém případě však nekončí povinnost OSPOD poskytnout rodině nejvyšší možnou sociální péči za účelem obnovení jejích základních funkcí, jejímž cílem je navrácení dítěte do péče rodičů.

Obecní úřad je podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) ZoSPOD povinen vést evidenci dětí, u kterých je potřebné zajistit sociálně-právní ochranu. Dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) ZoSPOD obecní úřad poskytuje pomoc rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě. Dle ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) ZoSPOD obecní úřad chrání zájmy dětí, které jsou ohroženy na zdraví, vývoji nebo jsou vystaveny špatnému zacházení.

OSPOD vykonává i funkci opatrovníka podle zákona o rodině a občanského soudního řádu, případně trestního řádu. Úkolem kolizního opatrovníka je pro určité konkrétní řízení před soudem poskytnout ochranu právům a právem chráněným zájmům nezletilého dítěte, které samo náležitě svá práva a oprávněné zájmy chránit nemůže. V rámci této funkce se tedy pracovníci úřadu osobně zúčastňují řízení u soudů, popř. jiných institucí, kde v nesporném řízení figurují jako jeho účastníci. Tím požívají veškerá práva stanovená zákonem − vyjadřovat se k projednávané věci, dávat návrhy apod.

Čtěte také: Judikatura – porušení péče

Při jednáních hájí zájmy nezletilých, sociální pracovníci jsou oprávněni, respektive povinni, podávat soudu návrhy a podněty na zahájení řízení a jiné návrhy, jsou-li v zájmu dětí. Ustanovení § 16 ZoSPOD stanoví OSPOD (obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu se dítě nachází) povinnost podat neprodleně návrh soudu na vydání předběžného opatření podle zvláštního právního předpisu, ocitlo-li se dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy nebo narušeny.

Tím se rozumí předběžné opatření ve smyslu ustanovení § 76a občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Podání návrhu na vydání předběžného opatření se tak zřetelně váže pouze na situaci zřejmého, aktuálního ohrožení dítěte nejzávažnější intenzity. Vedle případů, kdy se dítě ocitlo bez jakékoliv péče, jde např. o výchovné omezení (např. dle ust. § 454 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. může jít také o situace, kdy se dítě ocitne zcela bez péče např.

Přestože o nařízení předběžného opatření a ústavní výchovy rozhoduje soud, nezbavuje to OSPOD odpovědnosti za jeho postup, neboť jakožto výlučný navrhovatel při podávání návrhu na předběžné opatření dle ustanovení § 76a o. s. ř. je povinen věnovat případu náležitou sociální péči a odpovědně posoudit, zda jsou skutečně dány předpoklady pro takový zásah. Jelikož předběžné opatření tohoto charakteru je nejzávažnějším zásahem do rodinného a soukromého života, je nezbytné, aby toto opatření, jakož i právní prostředky dané právními předpisy k jeho realizaci byly správně interpretovány a následně aplikovány.

Podle ustanovení § 76a odst. 6 občanského soudního řádu mohou rodiče nezletilého, OSPOD a opatrovník kdykoli soudu navrhnout zrušení předběžného opatření. O takovém návrhu musí soud rozhodnout bezodkladně, nejpozději do sedmi dnů.

Nařídil-li soud předběžným opatřením, aby nezletilé dítě bylo předáno do vhodného prostředí, zajistí současně jeho bezodkladný výkon. Výkon rozhodnutí se provede tak, že soud v součinnosti s příslušnými orgány veřejné moci nezletilé dítě předá do vhodného prostředí; jestliže je dítě u jiné osoby nebo v zařízení, bude jim za účelem umístění do vhodného prostředí odňato. Při výkonu rozhodnutí je třeba postupovat citlivě s ohledem na dítě tak, aby nedošlo k nepřijatelnému zásahu do jeho psychického a citového vývoje nebo jinému neodůvodněnému zásahu do jeho práv. S ohledem na věk a rozumové schopnosti je dítě informováno o důvodech a všech krocích spojených s výkonem rozhodnutí.

Čtěte také: §16 odst. 4 a dopady na kvalitu ovzduší

Obecní úřad obce s rozšířenou působností také poskytuje součinnost soudu při výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, která zahrnuje zejména vysvětlení nastalé situace dítěti a poskytnutí nebo zprostředkování odborné pomoci dítěti, případně rodičům. Po umístění dítěte do ústavní výchovy nebo do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc je obecní úřad obce s rozšířenou působností povinen poskytnout rodiči pomoc uspořádat rodinné poměry, které by umožnily návrat dítěte do rodiny, pomoc při řešení životní a sociální situace, včetně hmotné úrovně rodiny, pomoc při spolupráci s orgány sociálního zabezpečení, Úřadem práce a dalšími státními a jinými orgány.

Případy, kdy dochází k omezení, pozastavení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, bývají pro všechny zúčastněné strany velmi náročné. Jde o řízení, která jsou složitá nejen z pohledu práva, ale také emocionálně a společensky. Rodičovská odpovědnost je jedním ze základních institutů rodinného práva a základním atributem rodičovství. Jedná se o právní termín, pod nímž se skrývají práva a povinnosti rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění.

Zákon stanoví, že rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká nabytím jeho svéprávnosti, tedy dosažením zletilosti. Rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům, ledaže jí byl jeden z nich zbaven. Občanský zákoník pracuje s univerzálním pojmem „rodič“, pod nímž se skrývají a nositeli rodičovské odpovědnosti jsou matka a otec, zapsaní v rodném listu dítěte. Právo rodiče pečovat o dítě a analogické právo dítěte na péči rodiče je vedle roviny zákonné zakotveno i v rovině práva ústavního a rovněž práva mezinárodního.

Je nutno doplnit, že způsob, jakým bude výkon rodičovské odpovědnosti fakticky probíhat je ponechán na vůli rodičů samotných, na jejich úsudku, svědomí, vlastních zkušenostech a rodinném zázemí. Jak bylo zmíněno v úvodu tohoto článku, náleží rodičovská odpovědnost oběma rodičům, a to za předpokladu, že jí nebyl jeden z rodičů zbaven.

Zbavení rodičovské odpovědnosti představuje nejzásadnější zásah do biologického a právem garantovaného vztahu rodiče a dítěte vůbec. Takový zásah je možný provést výlučně prostřednictvím rozhodnutí soudu, v zájmu dítěte, po zvážení veškerých okolností případu a důkladném zhodnocení předložených důkazů.

Čtěte také: Problémy ochrany přírody v Krkonoších

K pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti dochází v případech, kdy rodič nemůže ze závažného důvodu rodičovskou odpovědnost vykonávat, a to pro závažnou překážku (okolnost), která mu v tom brání. O omezení rodičovské odpovědnosti hovoříme v případech, kdy rodič nevykonává svou rodičovskou odpovědnost řádně. V praxi se nejčastěji jedná o případy péče o majetek nezletilého dítěte, kdy je formou omezení rodičovské odpovědnosti v tomto směru majetek dítěte chráněn.

Zbavení rodičovské odpovědnosti je vedle dříve popsaných zásahů do vztahu rodiče a dítěte tím nejradikálnějším zásahem a soud k němu přistoupí jen tehdy, byla-li rodičovská odpovědnost závažným způsobem zanedbána nebo zneužita na úkor dítěte.

Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2873/2005 judikoval, že „závažným zanedbáváním rodičovské zodpovědnosti je zejména dlouhodobé neplnění rodičovské zodpovědnosti, trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod.

Zvláštním důvodem pro zbavení rodičovské odpovědnosti jsou případy, kdy rodič spáchal proti svému dítěti úmyslný trestný čin (nejčastěji opuštění dítěte, pohlavní zneužívání, ohrožování výchovy dítěte), nebo své dítě (které není trestně odpovědné) k trestné činnosti použil nebo spáchal-li trestný čin jako spolupachatel, návodce, pomocník či organizátor trestného činu spáchaného jeho dítětem. V takových případech je zbavení odpovědnosti rodiče posuzováno obligatorně soudem vždy, a to z moci úřední.

Je-li rodič zbaven rodičovské odpovědnosti, znamená to pro něho v praxi to, že není nadále oprávněn zasahovat do běžného života dítěte a podílet se na jeho výchově a rozhodnutích, která ovlivňují běžný život dítěte (vzdělání, místo pobytu atd.). Se zbavením rodičovské odpovědnosti vždy souvisí zbavení práva styku s dítětem, a to až na vzácné výjimky, které zákon umožňuje činit v nejlepším zájmu dítěte.

Naproti tomu ani zbavení rodičovské odpovědnosti nemá vliv na povinnost rodiče zajistit výživu dítěte. Zákon výslovně stanoví, že vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti a přetrvávají i tehdy, je-li rodič rodičovské odpovědnosti zbaven.

Za předpokladu, že se rodič nachází v situaci, kdy soud o omezení odpovědnosti teprve rozhoduje, rozhodnutí bylo soudem u ústního jednání vyhlášeno nebo rodiči doručeno, ale neuběhla ještě odvolací lhůta, může rodič podat řádný opravný prostředek - odvolání. Odvolání se podává k nadřízenému soudu, kterým je příslušný krajský soud, který je vždy označen v poučení na konci rozsudku. Odvolací lhůta činí 15 dní a počíná běžet dnem následujícím po dni, v němž bylo rozhodnutí rodiči nebo jeho právnímu zástupci doručeno. Dokud nebude o odvolání rozhodnuto daným nadřízeným soudem, není výkon rodičovských práv omezen a nadále trvá v takovém rozsahu, jako tomu bylo dosud.

Na rozdíl od prvostupňového rozhodnutí, které vydává vždy samosoudce, tedy jediná osoba, je řízení před krajskými soudy vždy vedeno tříčlenným senátem, nahlíženo tedy třemi různými osobami s rozdílnými názory a je tak možné, že odvolací soud dospěje k jinému názoru než soud prvního stupně. Odvolací soud při svém rozhodování vychází z obsahu spisu, jak mu byl postoupen soudem prvního stupně, může však rozhodnout, že dokazování bude rozšířeno o nové důkazy, které dříve nebyly použity. Stejně jako na prvním stupni jsou zájmy dítěte chráněny soudem určeným opatrovníkem (OSPOD). Názor dítěte je v řízení zjišťován buď prostřednictvím pohovoru s opatrovníkem, nebo přímo soudcem.

Odvolací soud může na základě včasně podaného odvolání rozhodnout o potvrzení, změně nebo zrušení napadaného rozhodnutí a jeho vrácení zpět prvostupňovému soudu k novému rozhodnutí. Zvláštním procesním předpisem je v případě tohoto řízení zákon o zvláštních řízeních soudních, který v případě zbavení rodičovské odpovědnosti umožňuje též podání dovolání (§30). I poté, co bylo pravomocně rozhodnuto, je možné obnovení rodičovské odpovědnosti.

V případech, kdy se po vydání pravomocného rozhodnutí změní poměry rozhodné pro otázku zbavení rodičovské odpovědnosti, může soud rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti změnit. Soud tak činí buď na návrh rodiče, který byl rodičovské odpovědnosti zbaven, ale může tak učinit i ex officio, čili z moci úřední. Kritériem zde ale vždy je, zda změna poměrů v daném případě je natolik závažná a zásadní, že opětovné nabytí rodičovských práv umožňuje.

Obecně patří veškerá řízení zabývající se zásahy do rodičovské odpovědnosti mezi řízení velmi náročná, jak po stránce emocionální a společenské, tak po stránce právní. Je proto vždy vhodné obrátit se v takové situaci na odborníka, který může s danou problematikou pomoci. Nemusí se však jednat pouze o specialistu z řad právníků, ale též o psychology, mediátory či další rozličné neziskové organizace, které se zabývají poradenstvím v oblasti rodinného soužití. Zásadní je též osobní účast na soudních jednáních a spolupráce s orgány soudů a kolizním opatrovníkem dítěte.

tags: #porušení #péče #o #dítě #ohrožení #výchovy

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce likvidací vozidel v Mrákotíně krok za krokem
• Zvířecí program pro školy v přírodě
• Počasí v Řecku
• Koroze materiálů a znečišťující látky
• Vzory křížkové výšivky: krajina a příroda