Poslední divoká příroda v Evropě: Lokality a obnova divokých druhů

Albánie je zemí s neobyčejnými přírodními krásami a vysoký počet národních parků, kterých je na jejím území celkem 12, tomu odpovídá. Máte-li chuť vypravit se jinam než do hor, bude pro vás tím pravým ořechovým národní park Divjakë-Karavasta, který tvoří unikátní mokřadní systém lagun na pobřeží Jaderského moře. Členité pobřeží s mnoha útesy, jeskyněmi, kaňony a bohatou faunou i florou můžete obdivovat v mořském národním parku Karaburun-Sazan. Celoevropsky jedinečný je národní park Butrint, který zahrnuje největší albánské archeologické naleziště s okolní středomořskou krajinou. Zatím nejnovější albánský národní park je trochu rarita.

Národní parky v Albánii

• Lurská jezera: Se svými ledovcovými jezery a strmými štíty je národní park Lurë-Mali i Dejës dokonalou ukázkou rozmanitosti albánské přírody.
• Národní park Dajt: Dajt se rozprostírá v okolí stejnojmenné hory, která díky značnému výškovému rozdílu uzavírá horizont směrem na východ od Tirany.
• Národní park Divjakë-Karavasta: Rozkládá se podél pobřeží střední Albánie a zahrnuje rozmanité ekosystémy včetně mokřadů, lagun, písečných dun a borových lesů.
• Butrint: Historické město Butrint je nejčastěji navštěvovaným archeologickým nalezištěm v Albánii, které svým významem přesahuje hranice samotné země.
• Pohoří Tomorr: Ať se na mytické pohoří Tomorr podíváte odkudkoliv, působí skutečně majestátně.
• Národní park Shebenik-Jabllanicë: Rozlehlý národní park Shebenik-Jabllanicë se rozprostírá severně od Ochridského jezera na hranicích se Severní Makedonií.
• Národní park Bredhi i Hotovës: Táhne se desítky kilometrů podél severního okraje údolí Vjosy.
• Poloostrov Karaburun: Největší albánský poloostrov Karaburun určuje hranici mezi Jaderským a Jónským mořem.
• Národní park Llogara: Mezi národními parky Albánie zaujímá Llogara speciální místo.
• Údolí Vjosy: Patří ke krajinově nejúchvatnějším oblastem jižní Albánie.
• Albánské Alpy: S rozeklanými štíty, hlubokými údolími i starobylými vesnicemi patří k tomu nejhezčímu, s čím se v Albánii můžete setkat.
• Ochridské a Prespanské jezero: Albánie má to štěstí, že na jejím území leží tři největší jezera na Balkáně, dvě z nich - Ochridské a Prespanské - najdete nedaleko od sebe na východě země.

Většina Irů by vás poslala na západní pobřeží, do oblasti zvané Connemara. A radí vám dobře! Oscar Wilde ji nazval „divokou kráskou“ - a její podstatu tak vystihl zcela přesně. Connemara přitom není region, který by se vám snažil zalíbit. Ona prostě je - někdy drsná jako Atlantik, který ji omývá, jindy zase tichá a klidná jako mlha, co se valí přes kopce.

Connemara, Irsko

Národní park Connemara leží nedaleko vesnice Letterfrack a i když zabírá pouhých 20 kilometrů čtverečních, najdete v něm vše, co k Irsku patří. Místní kopce vznikly ledovcovou činností, a přestože to nejsou žádné velehory (čekejte nadmořskou výšku okolo 600 metrů), mají své neodolatelné kouzlo. Symbolem NP Connemara je vrchol Diamond Hill (442 m n. m.).

Ano, i Irsko má své fjordy (nebo spíš mělčí fjardy). A ten nejznámější - Killary Harbour, nebo také Killary Fjord - najdete právě tady. Tento mořský záliv vznikl činností ledovce a v nejhlubším místě dosahuje hloubky přes 45 metrů. Fjord Killary se táhne zhruba 16 kilometrů a tvoří přirozenou hranici mezi hrabstvím Galway a Mayo. Po stranách ho rámují hory, kterým vévodí vrchol Mweelrea.

Představte si tiché jezero, na jehož hladině se zrcadlí štíty drsných hor a uprostřed něj stojí ostrůvek porostlý borovicemi, které vypadají, jako by tu stály už tisíce let. Tak přesně tohle je Derryclare Lough - jedno z nejfotogeničtějších míst v celém Irsku. Jezero leží na úpatí hory Derryclare (677 m n. m.), která je součástí do „U“ vytvarovaného pohoří Twelve Bens.

Čtěte také: Bioodpad a odpady v Nelahozevsi

Uprostřed drsné a pusté krajiny vás najednou překvapí neogotický zámek Kylemore Abbey, který by klidně mohl být kulisou dobových filmů. Tím pravým pokladem jsou ale přilehlé viktoriánské zahrady, které svého času konkurovaly i královským botanickým zahradám v Kew. Kousek od opatství se podél jezera Pollacappul Lough vine pěšina ke gotickému kostelíku, který Mitchell Henry nechal vybudovat po smrti své ženy.

Ano, čtete správně - i v Irsku najdete pláže s bílým pískem a tyrkysovou vodou. Dog’s Bay Beach nedaleko rybářské vesnice Roundstone patří k těm nejkrásnějším plážím na celém ostrově.

Evropské pralesy: Poklady nedotčené přírody

Když se řekne prales, každému se zřejmě vybaví ten tropický deštný. Ovšem věřte nebo ne, i v Evropě jsou stále ještě poklady v podobě nedotčených pralesů, kde stále všem procesům poroučí sama příroda. Ovšem minimálně dvě věci mají společné. Tak jako ty tropické, i evropské pralesy plní v krajině množství funkcí; jsou například domovem mnoha vzácných a ohrožených druhů, které jinde nepřežijí, hrají zásadní roli v tzv. malém vodním cyklu, tvoří téměř neomezené úložiště uhlíku, jsou součástí světového přírodního a kulturního dědictví (řada z nich je chráněna v režimu UNESCO) a jsou také (bohužel) již jedinými evropskými ekosystémy, kde panují čistě přírodní procesy bez přímého působení člověka, a vědcům tak slouží jako jakési srovnávací laboratoře.

Bohužel to vypadá, že i přes všechny tyto funkce, kterých je samozřejmě mnohem více, si stále význam zmíněných ekosystémů dostatečně neuvědomujeme a sami si je ničíme. Svědčí o tom například to, že na Slovensku či v Rumunsku, což jsou co do rozlohy pralesů v mírném pásmu (nepočítaje Rusko) jedny z nejbohatších států, mizí stovky hektarů pralesů a přírodních lesů přímo před očima.

Evropský prales vs. hospodářský les

Jako pralesy si na evropském území můžeme představit staré, kontinuálně rostoucí lesní porosty, které v minulosti nebyly zásadním způsobem ovlivněny lidskou činností. Jde zkrátka o lesy, na kterých mohla v dávnějších dobách probíhat v omezené míre např. pastva, ale které se již po staletí regenerují a vyvíjí bez působení člověka. Na rozdíl od hospodářsky využívaných lesů skýtají tyto porosty mozaiku různých vývojových stádií, od nejmladších stromů po nejstarší. Tyto lesy jsou převážně rozvolněné, díky čemuž se lesní půdě dostává dostatečného množství světla, základního předpokladu pro vznik bohaté bylinné vegetace.

Čtěte také: Více o Greenpeace

V pralesích se také nachází velký objem stojícího i ležícího mrtvého dřeva v různých fází rozkladu, které skýtá přirozená prostředí k životu mnoha vzácným a ohroženým druhům hmyzu, jimž hnijící dřevo slouží zároveň jako potrava. Mrtvá dřevní hmota je zároveň důležitá pro samotnou obnovu lesa, kdy představuje substrát plný živin pro novou generaci. Na světě je první kompletní mapa evropských pralesů. Ze studie autorů Sabatini a kol., 2018 vychází najevo, že evropský kontinent (nepočítaje Rusko) ukrývá více než 1,4 milionů hektarů přirozených lesů.

Ačkoliv je bezmála 90 procent všech zmapovaných pralesů (1,4 milionu hektarů ve 32 evropských zemích) v chráněných oblastech, pouze větší polovina z nich je v přísném režimu ochrany. Jak tomu tedy zabránit? Co udělat proto, aby se devastace posledních zbytků evropských pralesů zastavila, nebo alespoň značně omezila?

Je zapotřebí jisté řetězové reakce. Ta velmi zjednodušeně řečeno spočívá v intenzívní osvětě široké veřejnosti, následného nátlaku veřejnosti na orgány, které mohou změnit legislativní nedostatky, a ve finále aplikace legislativních opatření v praxi. Ještě jednodušeji řečeno, zapotřebí jsou zkrátka argumenty, proč my bychom ty pralesy vlastně měli chránit a proč bychom měli například rozšiřovat bezzásahová území.

Projekt REMOTE (REsearch on MOuntain TEmperate) Primary Forests je projekt věnující se výzkumu primárních temperátních horských lesů. Je postaven na dlouhodobé mezinárodní spolupráci při zakládání a monitoringu sítě trvalých výzkumných ploch v pralesích střední, východní a jihovýchodní Evropy, přičemž v současné době probíhá na Slovensku, Ukrajině, v Bulharsku, Rumunsku, Albánii, Bosně a Chorvatsku.

Další evropské národní parky, které stojí za návštěvu

• Národní park Saské Švýcarsko ve východním Německu, jihovýchodně od Drážďan.
• Plitvická jezera jsou nejstarším a největším národním parkem v Chorvatsku.
• Národní park Hossa se nachází na východní hranici Finska.
• Národní park Ordesa a Monte Perdido ve Španělsku.
• Národní park Gran Paradiso v Itálii.
• Rakouský národní park Hohe Tauern.
• Národní park Vatnajökull na Islandu.
• Jotunheimen v Norsku.
• Dolomity v severní Itálii.

Vítejte v Maremmě, skrytém klenotu Toskánska, kde divoká příroda splývá s historickým bohatstvím, vytvářející tak jedinečnou destinaci pro všechny, kteří touží po odlišné a autentické italské dovolené. Maremma se pyšní nádhernými přírodními parky a rezervacemi, jako je Parco Regionale della Maremma, který nabízí neporušenou krajinu plnou divokých zvířat, včetně divokých koní, jelenů a mnoha druhů ptáků. Toskánské pobřeží je domovem některých z nejkrásnějších pláží v Itálii, z nichž mnohé se nacházejí právě v Maremmě. Maremma je také bohatá na historii a kulturu. Objevte středověké vesnice jako je Pitigliano, vytesané do skály, nebo zříceniny etruských měst, které nabízejí fascinující pohled do minulosti.

Čtěte také: Československé bankovky a Brunovský

Česká divočina: Koncept a možnosti

Existuje dokonce skupina vědců, kteří s trochou nadsázky tvrdí, že jakmile člověk pustil do lesa ochočené zvíře, aby se napáslo, vznikla kulturní krajina. Další skupina odborníků prohlašuje, že člověk do ekosystému planety zasáhl už natolik, že o původní, nedotčené, nemanipulované či panenské přírodě může být jen těžko řeč. Jeden z přístupů vnímá divočinu ne jako prostor nezasažený, původní, ale jako prostor divoký, samonosný, plynoucí v čase a prostoru.

Podle Garyho Snydera je divokost základní povahou přírody. Pro naplnění tohoto konceptu je nutné přijmout odpovědnost člověka za zachování základního práva na existenci a neovlivňování vývoje ostatních živých organismů, které spolu s lidmi žijí ve společném ekosystému Země. Samozřejmě ne všude, jen na pečlivě vybraných místech, která však nebudou zabírat pouze 0,3 % rozlohy České republiky, jak je tomu v současnosti. Cílem Hnutí DUHA je, aby se divočina „děla“ alespoň na 3 % rozlohy Česka.

Hnutí DUHA se ochranou divočiny zabývá přes dvacet let, po většinu času především ve formě ochrany Národního parku Šumava. V roce 2010 vydali publikaci Okna do divočiny v české krajině (PDF), která shrnuje, proč a jak by v České republice mohlo vzniknout několik větších území, kde se lidské zásahy omezí na naučné stezky a přístřešky pro turisty. Rozebírá koncept divočiny v české ochraně přírody i v evropském myšlení. Jak ovlivňuje diverzitu? Jaké má turistické využití a přínosy pro ekonomiku?

Lesy ponechané přírodnímu vývoji mají pro poznání samovolných procesů zásadní význam. Vedle sebe se mohou uplatnit různá lesní stadia (stadium růstu, zralosti i rozpadu). Velké oblasti přímo neovlivňované člověkem jsou místy, kde může nadále probíhat přirozená evoluce založená na vzájemném ovlivňování jednotlivých složek ekosystémů, které se v daném místě vyskytují v unikátním, jen zprostředkovaně dotčeném uskupení. Informace zde získané jsou důležité pro správné nastavení způsobů hospodaření, např. Dostatečně velké plochy lesních segmentů ponechaných samovolnému vývoji nám mohou ukázat, co se děje v přírodě právě teď, tedy za stávajících podmínek prostředí, a objasnit, proč se to děje.

Ostrovy divočiny také představují jednu z mála příležitostí jak v České republice na větších plochách obnovit přírodní dynamiku řek a potoků. Projektů obnovy přirozených říčních niv bude patrně přibývat. Kromě uvedených přínosů nelze opomenout ani fakt, že jsme národem výletníků a turistů. Na výlety do české krajiny každý týden chodí na čtyři miliony lidí.

Studie z roku 2016 Česká divočina: Analýza podmínek na území ČR z hlediska biodiverzity a vhodnosti pro ponechání samovolnému vývoji nechalo Hnutí DUHA zpracovat u společnosti DHP Conservation, s. r. Data pro analýzu Hnutí DUHA poskytla na základě licenční smlouvy Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK). Cílem bylo stanovit území s lesními přírodními stanovišti vhodnými pro budoucí ponechání samovolnému vývoji.

Jako potenciálně vhodné lokality byly vybrány Beskydy, Chřiby, Krušné hory, Libavá, Litovelské Pomoraví. Analýza, kterou Hnutí DUHA předkládá, umožňuje verifikaci a aktualizaci výše popsaného postupu.

Obnova divokých druhů v Evropě

V úterý 27. září 2022 byla zveřejněna nová, aktualizovaná zpráva Wildlife Comeback Report pojednávající o 50 volně žijících evropských druzích živočichů. Nová zpráva zjistila, že populace některých evropských volně žijících druhů za posledních 40-50 let rostly, a to jak co do početnosti, tak velikosti jejich areálu rozšíření. Na publikaci spolupracovaly Londýnská zoologická společnost (Zoological Society of London), BirdLife International a Evropská rada pro sčítání ptáků European Bird Census Council (jejíž kancelář sídlí v ČSO).

Zpráva přináší informace o 24 evropských druzích savců včetně bobra evropského, zubra evropského, vlka či keporkaka, dále o 25 druzích ptáků, jako je například labuť zpěvná, orel mořský, jeřáb popelavý nebo bukač velký a také o jednom plazu, želvě karetě obecné. Ačkoli živočišné druhy na celém světě mizejí alarmujícím tempem, nová zpráva ukazuje, že divoká příroda se vrátí, pokud jí dáme prostor k obnově a budeme se snažit žít s ní v harmonii. Dokládá, že opatření, jako je lepší právní ochrana, rozšiřování a propojování chráněných oblastí, specializovaná podpora obnovy populací (včetně reintrodukcí) a zlepšování stavu biotopů, jsou účinná.

Nedávno zveřejněná zpráva je aktualizovanou a rozšířenou verzí průlomové publikace Návrat divoké přírody do Evropy (Wildlife Comeback in Europe), která vyšla v roce 2013. Ze savčích druhů, kterými se zabývá, se v největších počtech navrátili bobr evropský, tuleň kuželozubý a zubr evropský. Například populace vlka se v celé Evropě obnovuje a vlci ochotně znovuosidlují oblasti, kde jim lidé umožňují přítomnost.

V případě ptáků jsou výsledky neméně povzbudivé: devatenácti z 25 zahrnutých ptačích druhů se od 80. let 20. století podařilo rozšířit svá území výskytu - od 7% zvětšení areálu v případě orlovce říčního po 585 % u bernešky bělolící. Populace všech 25 druhů ptáků vzrostly průměrně o 470 %, od 34% nárůstu početnosti čápa černého od roku 2002 až po raketový vzrůst na více než 5000 % u bernešky bělolící (od roku 1969). Dobře se zotavují například i sup bělohlavý, volavka bílá či pelikán kadeřavý.

Důvody vzestupného populačního trendu zahrnují právní ochranu prostřednictvím směrnice EU o ptácích a směrnice o stanovištích, změny v legislativě, jakož i snahy o ochranu druhů, včetně navracení konkrétních lokalit přírodě. Pokračující zotavování evropských populací, popsané v nové zprávě, vzbuzuje optimismus. Při bližším pohledu se ale ukazuje, že návrat volně žijících živočichů do Evropy je stále velmi nerovnoměrný. Areály výskytu některých druhů - například vydry říční nebo supa bělohlavého - se v nedávné době naopak zmenšily. U jiných druhů mohou populace v současné době klesat, a to i přes předchozí zotavení z historicky nejnižších hodnot.

Chceme-li všem druhům poskytnout co nejlepší příležitost odrazit se ode dna a přizpůsobit se vnějším faktorům, jako je změna klimatu, je v budoucnu velmi důležité pochopit, proč se některým evropským druhům živočichů daří dobře a jiným ne. „Zpráva objasňuje nejen to, které evropské druhy volně žijících živočichů se dobře zotavují, ale také proč tomu tak je,“ říká výkonný ředitel Rewilding Europe Frans Schepers.

Podpora návratu divoké přírody je jedním z hlavních cílů organizace Rewilding Europe. V posledním desetiletí jsme pro podporu návratu divoké přírody do evropské krajiny použili širokou škálu opatření, a vytvořili jsme tak vhodné podmínky pro obnovu populací volně žijících živočichů.

Chceme-li zajistit, aby byl návrat evropských volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin rychlejší a aby se týkal stále většího počtu druhů, je třeba přijmout opatření jako silnější právní ochranu, lepší propojení krajiny, úsilí o zlepšení soužití člověka s volně žijícími živočichy, dokonalejší monitoring a výzkum a reintrodukce. Podpora návratu divoké přírody je v našem nejlepším zájmu.

Cílem projektu Rewilding Europe je vytvořit z Evropy přírodě bližší místo, kde bude větší prostor pro divokou přírodu a přírodní procesy. Věříme, že divoká příroda by měla být ceněna a mělo by se s ní zacházet jako se základním prvkem prosperující a zdravé společnosti. Naším cílem je, aby se obnova přírody uplatňovala ve velkém měřítku v celé Evropě, proto ukazujeme výhody divočejší přírody prostřednictvím obnovy rozsáhlých území.

Vyzýváme světové lídry, aby se příroda stala středobodem všech globálních rozhodovacích procesů a aby zajistili, že zastavení poklesu biologické rozmanitosti bude součástí širšího politického plánování. BirdLife International je celosvětové partnerství nevládních organizací, které usiluje o ochranu ptáků, jejich stanovišť a celosvětové biologické rozmanitosti a spolupracuje s lidmi na udržitelném využívání přírodních zdrojů. Evropská rada pro sčítání ptáků je ornitologická organizace, která zkoumá populace, rozšíření a demografické údaje evropských ptáků s cílem poskytovat informace pro ochranu přírody.

tags: #poslední #divoká #příroda #v #Evropě #lokality

Oblíbené příspěvky:

• Doručení kompostu Prostějov a okolí
• Pravidla chování v přírodě
• Odpad Šimonovice - informace
• Kondenzát z komína a odpad
• Skrytý poklad severních Čech