Soustava československých bankovek byla v 70. letech výtvarně a technicky nejednotná, když platidla pocházela z různých období. Od poloviny 70. let byla proto připravována nová, výtvarně jednotná emise. V soutěži na umělecké návrhy zvítězil přední slovenský malíř Albín Brunovský, podle něhož pak celá emise dostala jméno.
Kvůli sporům o ideovou náplň však byla její realizace o mnoho let posunuta a první hodnota vyšla až v roce 1985. Ani tuto československou emisi se nepodařilo dokončit.
Vydány byly hodnoty po 10, 20, 50, 100 a 1 000 korunách, která v té době představovala novou nejvyšší hodnotu. Stokoruna s portrétem Klementa Gottwalda vzbudila na podzim roku 1989 nevoli části obyvatelstva a její poškozování a tak byl na začátku roku 1990 obnoven tisk předchozího vzoru 1961.
Poslední hodnota po 500 korunách s motivem Slovenského národního povstání už nebyla vydána v důsledku společenských změn po 17. listopadu 1989.
Technické parametry pamětních novotisků nerealizovaných návrhů bankovek SBČS jednotlivé nominály:
Čtěte také: Bioodpad a odpady v Nelahozevsi
Již krátce po rozpadu federace a vzniku České republiky, dne 8. února 1993, proběhla měnová odluka, kterou vznikla samostatná měna nového státu - Koruna česká (Kč). Na území ČR byly pouze nejvyšší nominály 100, 500 a 1000 Kč okolkovány narychlo zhotovenými kolky tištěnými v cizině.
Zároveň byla při měnové odluce do oběhu uvedena i první nová česká bankovka, 200 koruna podle návrhu Oldřicha Kulhánka. Ten byl nejprve pověřen vytvořením grafických návrhů pro novou emisi československých bankovek, avšak mezitím došlo k rozdělení federace.
Jeho návrhy pak byly, v aktualizované podobě s odpovídajícími nápisy a bez portrétů slovenských osobností, realizovány jako bankovky České republiky. Tato emise bankovek platí dodnes.
Vznik emise C II Ministerstvo financí a Státní banka československá (dále jen „SBČS”) připravovaly do peněžního oběhu na začátku 50. let v souladu s plánem postupné výměny obíhajících státovek a bankovek mimo jiné státovku 10 Kčs s datem 25. února 1953, státovku 20 Kčs s datem 25. února 1953, bankovku SBČS 100 Kčs s datem 24. října 1951 a bankovku SBČS 1000 Kčs s datem 9. května 1951.
Uvedené státovky a bankovky však nebyly z níže uvedených důvodů nikdy uvedeny do peněžního oběhu. Tato nevydaná platidla nesou v bankovní terminologii označení emise C II, ve sběratelské praxi je pak 10 Kčs označována jako B, 20, 100 a 1000 Kčs jako C.
Čtěte také: Více o Greenpeace
Zatímco státovka 10 Kčs nebyla v okamžiku rozhodnutí o dalším osudu připravovaných platidel tiskařsky zcela dohotovena (dále se o ní nezmiňujeme), ostatní denominace již byly vytištěny, resp.
Osud emise C II po roce 1953 Peněžní reformou vyhlášenou ke dni 1.6. 1953 byla všechna dosavadní obíhající platidla vyměněna za nová, vyrobená v Sovětském svazu (tiskárna Goznak, Moskva). Státovky a bankovky emise C II přitom do nové soustavy platidel pojaty nebyly.
Po provedení peněžní reformy byla nepoužitá emise C II ničena spo-lečně s platidly staženými při reformě z oběhu. Z nám dnes neznámých důvodů byla část zásob státovky 20 Kčs a bankovek 100 a 1000 Kčs v množství několika tisíců kusů každé denominace ponechána v zásobách Státní banky československé.
Vzhledem k nevhodné adjustaci a dlouhodobému uskladnění je však část těchto zásob pro sběratelské účely nepoužitelná. ČNB zahájila kvalitativní prověrku zásob a pro aukční prodej (viz dále) vyčlenila jen výborně zachovalé exempláře. Po dokončení prověrky kvality budou státovky a bankovky emise C II nevhodné pro sběratelské účely pravděpodobně zničeny.
Státovky a bankovky emise C II, jež nezůstaly v zásobě SBČS, byly na konci roku 1953 ničeny v papírně v Otrokovicích. Během ničení byla část dokončených, ale také nedokončených platidel (zejména nerozřezané archy, nečíslované exempláře, jednostranné tisky a tisky s chybějící operací) odcizena.
Čtěte také: Obnova divokých druhů
V přesně nezjištěné době mezi roky 1953 a 1967 začala SBČS používat nevydaných platidel emise C II jako mimořádné dary, zejména představitelům SBČS a spolupracujících organizací při příležitosti jejich životních jubileí nebo odchodu na odpočinek. Menší množství exemplářů pak bylo také poskytnuto do různých veřejných a soukromých sbírek.
Až do zahájení aukčního prodeje 7.12. Česká národní banka bohužel nemá zdokumentovány série a čísla státovek a bankovek, použitých jako mimořádné dary. Až na malé výjimky nebyly totiž série a čísla v SBČS evidovány. Nemůžeme však vyloučit, že byly vydány i státovky a bankovky jiných čísel.
30.10. 1998 vyhlásila ČNB na nevydaná platidla emise C II korespondenční aukci. Jejím předmětem bylo 100 sad, tedy 100 ks 20 Kčs, 100 ks 100 Kčs a 100 ks 1000 Kčs zařazených do aukce pouze jako sada (jednotlivý prodej byl vyloučen).
Aukce se mohli zúčastnit všichni obchodní partneři ČNB a zaměstnanci resp. členové České národní banky, ministerstva financí, Státní tiskárny cenin, České numismatické společnosti a České společnosti přátel drobné plastiky. Poslední termín odeslání nabídek ČNB byl 27.11. 1998, nejnižší akceptovaná cena byla stanovena na 8.000 Kč (bez DPH 22 %, která se připočítává k dosažené ceně) za sadu.
Počet požadovaných kusů byl omezen na 20 sad pro jednoho účastníka. Aukce byla komisionálně vyhodnocena 4.12. 1998 za účasti zástupců obchodníků s numismatickým materiálem a České numismatické společnosti a výsledky vyhlášeny 7.12. 1998 v ČNB v Praze.
Aukce se celkem zúčastnilo 74 účastníků, kteří projevili zájem o celkem 245 sad. V aukci bylo úspěšných 23 účastníků, mezi něž se rozdělilo uvolněných 100 sad. Dosažená aukční cena za sadu činila 15.010 Kč bez DPH resp.18.312,20 Kč s DPH.
Pro rok 1999 ČNB uvolnila dalších 100 sad státovek a bankovek emise C II a nabídla je za výše uvedenou dosaženou aukční cenu přednostně neúspěšným účastníkům aukce. Prodej byl zahájen dnem 26.4. 1999.
Ke každé státovce resp. bankovce získané po 7.12. 1998 přikládá ČNB potvrzení (certifikát) o jejich původu, jehož cílem je poskytnout nabyvatelům doklad, že exempláře pocházejí z legálních zdrojů. Potvrzení nemají žádný obchodní cíl, jako např. zvýšení nebo naopak snížení ceny exemplářů bez potvrzení.
Kromě giloší na všech hodnotách jsou nejzajímavějším prvkem lipové snítky na lícní straně stokoruny provedené plochým reliéfem. K jeho přípravě byl použit gilošovací a reliéfovací stroj rakouského systému Nadherny model 1910, který byl zakoupen pro gilošovací oddělení Tiskárny státovek Bankovního úřadu ministerstva financí (záhy přeměněné na Tiskárnu bankovek Národní banky Československé) v roce 1924.
Návštěvníci budovy ústředí České národní banky (Na Příkopě 28, Praha) mohou vidět tento stroj v předtrezoří Expozice.
tags: #poslední #emise #československých #bankovek #návrh