Ocelot velký: Život a strava v přírodě

Ocelot velký (Leopardus pardalis) je fascinující kočkovitá šelma, která si zaslouží pozornost nejen pro svůj vzhled, ale i pro svůj způsob života. Aztékové jej nazývali „tlalocelot“ a považovali jej za „menšího bratra“ jaguára. Staří obyvatelé Mexika dokonce ocelotovi velkému (Leopardus pardalis) přisoudili místo na noční obloze.

Charakteristika a rozšíření

Délka těla ocelota činí 71 - 87 cm. Hmotnost samce se pohybuje mezi 13 - 18 kg, samice 10 - 15 kg. Ocelot je středně velká kočka s krátkou, hladkou a tuhou srstí s černými skvrnami uspořádanými v podélných řadách. Končetiny jsou silné a robustní, což ocelotovi zaručuje poměrně značnou sílu. Při útoku je velmi rychlý a neobyčejně obratný.

Rozšíření: Tropická a subtropická jižní Brazílie a Paraguay, na jihu přes Střední Ameriku až po jižní regiony Severní Ameriky. Západně od And je rozšířen pouze po Ekvádor.

Jeho přirozeným prostředím jsou tropické a subtropické lesy podél řek a jezer, ale i hustě zarostlá a křovinatá krajina, ve které ho maskovací zbarvení dělá téměř neviditelným. Je rozšířen v jižní Brazílii, Paraguay, Střední Americe a v jižních regionech Severní Ameriky. Západně od And ho lze nalézt pouze po Ekvádor.

Biotop a způsob života

Biotop: Tropické a subtropické lesy, především podél řek a jezer, ale i v hustě zarostlé křovinaté krajině. Ocelot se rád skrývá a jeho dokonalé zbarvení jej činí v přírodě téměř neviditelným.

Čtěte také: Agama vousatá a její jídelníček

Způsob života: Ocelot žije samotářsky a obývá rozsáhlé území často o velikosti 50 - 60 km². Svou kořist loví ve dne i v noci na zemi, vzácně i na stromech, kde skokem chytá zejména hlodavce např.myši, potkany, aguti, dále obojživelníky, ptáky i plazy. Příležitostně se sluní na větvích nad hladinou řek.

Působí pak dojmem milého jaguára. Pokud má ocelot dostatek potravy po úspěšném lovu, odpočívá podobně jako ostatní kočky i několik hodin. Zato v deštných pralesích Amazonie, kde nalézá potravy jen málo, musí za potravou podnikat časté a dlouhé výpravy. Je tam také mnohem vzácnější než v otevřené krajině nebo na okrajích lesa či v blízkosti záplavových oblastí Panatanalu v Mato Groso a v Gran Chaco nebo ve Střední Americe.

Potrava v přírodě

Základ jídelníčku ocelota velkého tvoří menší savci, ptáci a plazi. Běžně loví hlodavce, vačice, nosály, vřešťany, lenochody, dikobrazy nebo nutrie. Z plazů se objevují na ocelotím jídelním lístku želvy, ještěrky či hadi. Ocelot nepohrdne ani žábami a rybami. Patří k vynikajícím lovcům ptáků, z nichž před konzumací částečně oškubává peří.

Po útoku ocelot kořist pevně sevře a drží. Mnohé kočkovité šelmy ulovené zvíře nejednou pustí, aby ho vzápětí opět dostihly. Provozují příslovečnou „hru kočky s myší“. Ocelot si takový luxus nemůže dopřát. Polapený opeřenec nebo ryba by mu nenávratně zmizeli.

Nejednou uspěje ocelot i při lovu velké kořisti. Pak se v jeho stravě objeví třeba jelínek mazama červený (Mazama americana) s hmotností kolem 40 kg, pekari páskovaný (Pecari tajacu) dorůstající hmotnosti kolem 20 kg, mravenečník mexický (Tamandua mexicana) o váze kolem 5 kg či podobně těžcí pásovci (Dasypodinae). Velkou kořist obvykle ocelot nespořádá na posezení. Ukryje ji a vrací se k ní další noc.

Čtěte také: Měsíční pobyt v přírodě: Jaký styl zvolit?

Chování a teritorialita

Oceloti jsou samotáři a s výjimkou námluv žijí jednotlivá zvířata odděleně. Revír ocelota má vnitřní „jádro“, které zvíře intenzivně využívá a žárlivě háji před vetřelci, a obvodový „nárazníkový“ pás, kam se šelma zatoulá méně často a toleruje v ní náhodné návštěvníky. Hranice teritoria si oceloti značkují trusem, močí a škrábáním drápy do kůry stromů.

Na kontrolní obchůzce revíru se ocelot pohybuje mnohem svižněji, než když je na lovu. Nejednou urazí za hodinu bezmála dva kilometry. Značky v podobě trusu ukládá na vybraná místa. Často se v takových místech střetávají hranice více zvířat a pak do společné „latríny“ přispívají všichni zainteresovaní.

Rozmnožování

Hranice areálů jednotlivých zvířat ovšem rozhodně nejsou nepřekročitelné a zejména areál jednoho samce zasahuje do areálu několika samic. To ale neznamená, že se s nimi v období námluv páří jen „domácí pán“. Není výjimkou, když samice zabřeznou po páření s „přespolním“ samcem, který pronikl na výsostné území „domácího pána“ z velké dálky. Náhodná setkání mezi samcem a samicí probíhají obvykle i mimo sezonu páření v poklidu.

Střety samic, jejichž revíry spolu sousedí, bývají rušnější. Rivalky na sebe žárlí a svá území před vetřelkyní zuřivě brání. V období námluv jejich vzájemná řevnivost kulminuje. Samotné námluvy ocelotů probíhají z valné části v noci. Samec pozná říjnou samici podle pachu moči a vydává se po jejích stopách s tichým voláním. V této době jde u ocelotů lov stranou. Věnují se značkování revíru a svému protějšku.

Samice si zpočátku drží samce na distanc, ale postupně se obě zvířata sbližují. Dokonce odpočívají a spí bok po boku a vzájemně si přitom čistí srst. Po zbytek roku se k sobě obvykle nepřiblíží na méně než půl kilometru. Teď jim však není vzájemný kontakt „proti srsti“. Naopak si ho užívají. Třetí den námluv bývá samice svolná s pářením a obě kočky se mu oddávají během čtyřiadvaceti hodin pětkrát i osmkrát. Pravděpodobnost, že samice zabřezne, většinou nepřesahuje 60 %. V případě neúspěchu je samice znovu ochotná k páření s odstupem asi pěti dní.

Čtěte také: Stravovací návyky straky obecné

Péče o mláďata

Pokud samice zabřezne, oddělí se od samce a uchýlí se do bezpečí vlastního teritoria. Samci nejsou nejlepší otcové. Jednak samec po odchodu družky nijak nesmutní a obvykle se začne shánět po dalších říjných samicích. Navíc, pokud se dostane k vlastním mláďatům, může je i zabít.

Samice vrhne jedno až tři mláďata a tíha péče leží plně na ní. Musí se hodně ohánět. Na loveckých výpravách toho teď nachodí i dvakrát tolik než v době, kdy žila sama. Mláďata tráví veškerý čas v pelechu, pro který jejich matka vyhledala chráněné místo. Tím jsou typicky duté stromy, skalní převisy, jeskyně ale i houštiny z trnitých keřů.

První týdny se matka pohybuje jen v těsném okolí pelechu. Neznamená to však, že zůstane po celou dobu péče o mláďata na jednom místě. „Domácnost“ ocelotů se poměrně často stěhuje a to z mnoha důvodů. Někdy jednoduše proto, že pelech je už silně znečištěný močí, výkaly a zbytky kořisti, kterou matka mláďatům přináší.

Hrozby a ochrana

Ocelot velký nefiguruje na seznamu ohrožených druhů - s výjimkou ocelotů žijících na území USA, kde místní populace patří mezi chráněné živočichy. Ocelot však čelí velkému tlaku ze strany člověka i jinde. S tím, jak se rozsáhlé oblasti mění z volné přírody na pole, plantáže a pastviny, přichází tato úžasná kočkovitá šelma o životní prostor. Zvláště silný je tlak ze strany člověka například v Amazonii.

S výstavbou cest a silnic roste riziko, že ocelota srazí auto. Krásná kožešina navíc představuje velké pokušení pro lovce. Ti chytají oceloty do nejrůznějších pastí a zvíře pak usmrtí úderem hole, aby nepoškodili kožku. I když je obchodování s kožešinami ocelota zakázáno mezinárodními smlouvami a jeho objem dramaticky poklesl, na černém trhu se kožešiny prodávají stále.

Chovatelé domácích zvířat vidí v ocelotovi hrozbu například pro drůbež a šelmu bezohledně pronásledují. Obyvatelé venkova si jen málokdy uvědomí, že oceloti kontrolují populace hlodavců a dalších zvířat, jejichž přemnožení představuje vážnou hrozbu pro úrodu nejrůznějších zemědělských plodin.

Základní údaje o ocelotovi velkém

Následující tabulka shrnuje základní údaje o ocelotovi velkém:

tags: #potrava #ocelota #v #prirodě

Oblíbené příspěvky:

• Czech Republic & Green Climate Fund
• Škoda Felicia LXi a Eko Daň
• Výroba obalů Joseph Zone
• O knize Rok v přírodě
• Tipy pro výběr koše na linku