Potravní řetězce popisují, jak se látky a energie v přírodě přesouvají mezi organismy. Znázornění potravních řetězců je do určité míry zjednodušující.
Ve skutečnosti například určitý živočich nežere jen jeden druh jiného živočicha (pro přesnější vyjádření potravních vztahů se využívají tzv. potravní sítě).
V potravní pyramidě (řetězci) hrají klíčovou roli tři skupiny organismů:
Na počátku potravních řetězců stojí producenti, což bývají fotosyntetizující organismy. Díky fotosyntéze ukládají energii slunečního záření do chemických vazeb a vytvářejí organické látky bohaté na energii. Producenty se živí konzumenti 1. řádu, což jsou obvykle býložraví (živící se rostlinami) či všežraví živočichové. Konzumenty 1. řádu žerou konzumenti 2. řádu (podobně dále s konzumenty dalších řádů). Mrtvá těla všech účastníků potravního řetězce zpracovávají rozkladači (dekompozitoři). Ti uvolňují různé látky zpět do prostředí, jsou tak k dispozici dalším organismům. Mezi rozkladače typicky patří bakterie, houby či různí bezobratlí živočichové.
Zelená rostlina je v podstatě chemická továrna na sluneční pohon, shromažďuje jednoduché chemikálie z prostředí a transformuje je na složité organické sloučeniny, jako jsou cukry = sacharidy, proteiny = bílkoviny a tuky = lipidy, tedy na látky, které ukládají v sobě energii nebo se chovají jako stavební látky rostlinných buněk.
Čtěte také: Význam potravní pyramidy
Rostlina může růst ve sterilizovaném písku za předpokladu, že ji necháme na slunci a poskytneme ji pár základních chemikálii - dusík ve formě dusičnanů, fosfor ve formě fosforečnanů, draslík ve formě solí (například potaše K2CO3), vodík ve formě vody, kyslík ve formě vody nebo ze vzduchu a uhlík ve formě oxidu uhličitého. Dusík, fosfor a draslík jsou hlavní složky všech umělých hnojiv.
Zelený chlorofyl v rostlině absorbuje sluneční energii a použijte ji tak, že z uhlíku, vodíku a kyslíku vytvoří sacharidy, jako je celulóza - tuhý vláknitý materiál, který obklopuje každou rostlinou buňku a dále škroby, bohaté na energii a cukry = jednoduché sacharidy. Rostlina je dokáže sloučit s dusíkem, fostáty a solemi draslíku, které získává ze země, aby vybudovala bílkoviny = proteiny, tuky a další látky.
Zahradníci často mluví o hnojivu jako o potravě pro rostliny a svým způsobem je to pravda, protože poskytují rostlinám materiál, který potřebují pro stavbu rostlinné hmoty. Ale mezi touto potravou rostlin a potravou živočichů je velký rozdíl. Typická zelená rostlina absorbuje pouze jednoduché chemické sloučeniny ze země - látky, které vznikly rozkladem a rozpadem organických materiálů.
Avšak živočich získává organické materiály v plně syntetizovaném stavu a rozkládá je podle potřeby s využitím vlastního zažívacího systému.
Jestliže se tedy z prostředí do počátku potravního řetězce (tj. do rostlin) dostane některá škodlivá látka, hromadí se obvykle postupně v tělech organismů na vyšších stupních potravní pyramidy, často až do nebezpečně vysokých koncentrací, které mohou být příčinou hynutí konzumentů především vyšších řádů.
Čtěte také: Význam potravních řetězců
Tak se mohou v tělech organismů hromadit radioaktivní látky, těžké kovy, pesticidy používané k hubení škůdců, škodlivé rostlinné produkty a další nežádoucí cizorodé látky, které kolují v prostředí.
Čtěte také: Ekosystém a potravní řetězec
tags: #potravní #ekologie #pyramida #co #to #je