Pozemkové úpravy a ekologie krajiny: Principy a souvislosti v České republice

04.03.2026

Krajina je tvořena přírodními podmínkami a využíváním krajiny člověkem. Pochopíte krajinu jako výsledek historického vývoje, přírodních procesů i technických zásahů. Cílem předmětu je charakterizovat krajinu jako fenomén, identifikovat a poznat problémy využívání krajiny, uvést studenty do krajinně ekologických výzkumných metod a jejích aplikací. Základní principy krajinné ekologie.

Základy ekologie krajiny

Krajinná ekologie studuje vazby mezi prostorovým uspořádáním a ekologickými procesy v krajině, tedy příčiny a následky krajinné heterogenity, a to v širším měřítku než je běžné u jiných ekologických disciplín. Aplikovaná ekologie se zabývá minimalizací vlivu člověka na živou i neživou přírodu, geosféry a biosféry a investicemi do způsobů ochrany a jejich efektivity. Pro hlubší pochopení aplikované ekologie je nezbytné mít základní znalosti z obecné ekologie, včetně definic a základních pojmů.

Aplikace krajinné ekologie

Krajinné hodnocení slouží jako prostředník mezi vědeckou kategorií (krajinnou ekologií) a plánováním a řízením krajiny (územní plánování). Existuje antropocentrický a biocentrický přístup ke krajinnému hodnocení. Mezi aplikační metody a přístupy patří LANDEP, ÚSES, použití modelů, mapy a metody GIS. Aplikace krajinné ekologie zahrnuje i ekologické poradenství a aplikaci ekologie v architektuře a urbanismu.

Vývoj a změny v krajině

Z historických map, dobových fotografií a leteckých snímků je patrné, že venkovskou krajinu dříve charakterizovala drobnozrnná mozaika plošek polí, luk, pastvin, doplněná menšími ostrovy lesů a vesnickými sídly v okolí komunikací a vodních toků. Tento stav krajiny trval až do nástupu socialistické kolektivizace počátkem 50. let 20. století. Pro moderní agrární technologie mnohé ekologicky zajímavé biotopy jako rybníčky, živé ploty, kamenice, remízky a selské (zatravněné) sady ztratily svůj hospodářský význam, mnohdy byly překážkou a byly opuštěny, nebo zcela odstraněny. Venkovská krajina ČR tak byla unifikována. Zjednodušování krajinné mozaiky nemělo všude stejně intenzivní charakter. Ve vrchovinných a podhorských oblastech byly postiženy především plošiny, široce rozevřená údolí a říční nivy.

Rozptýlená zeleň

Rozptýlená zeleň (RZ) byla v krajině likvidována jako překážka pohybu těžké mechanizace anebo redukována a poškozována, případně zatlačována na extrémní stanoviště. Na základě podrobných průzkumů bylo konstatováno, že nejmenší podíl RZ, který je účinně schopen plnit své polyfunkční poslání, musí být vyšší než 1,5 % zemědělského půdního fondu. V členitějším terénu podhorských a vrchovinných oblastí, zvláště tam, kde hrozí či probíhá vodní eroze, by měl být podíl RZ podstatně vyšší - cca 6 % zemědělského půdního fondu. Návrat hodnotné RZ do krajiny je nutným předpokladem pro zastavení procesu destabilizace agrární krajiny, ochuzování přirozené biodiverzity na straně jedné a obnovy rozmanitosti krajiny a života v ní na straně druhé.

Čtěte také: Jak ekologické funkce ovlivňují pozemkové úpravy

Pozemkové úpravy a jejich vliv na krajinu

Pozemkovými úpravami se prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, pozemky se scelují nebo dělí a zabezpečuje se přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Mezi krajinotvorná opatření, která lze v rámci PÚ navrhovat jsou změny kultur, revitalizace vodních toků, zakládání prvků rozptýlené zeleně, výstavba polních cest, vodních nádrží apod.

Zemědělský půdní fond

Zemědělský půdní fond (ZPF) je dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí.

Organizace cestní sítě

Polní cesty jsou účelové pozemní komunikace. Dle SKLENIČKY (2003, s. 221) jsou především opatřením k zajištění přístupu k vlastnickým pozemkům. Návrh cestní sítě musí respektovat kritéria dopravní, ekologická, půdoochranná, vodohospodářská, estetická a ekonomická.

Historický kontext pozemkových úprav

Probíráme-li se dějinami českých zemí, zjistíme, že zásahů do půdního fondu a do jeho evidence bylo skutečně mnoho a že řada z nich byla výrazně ovlivňována existujícím společenským zřízením v daném období. Uspořádání zemědělské a lesní půdy bylo vždy v popředí zájmu státu, neboť prostřednictvím znalostí o evidenční struktuře půdy mohl ovlivňovat způsob zátěže jednotlivých držitelů nemovitých věcí formou daní ve prospěch státu.

Pozemkové úpravy po roce 1950

Po roce 1950 se pozemkové úpravy staly nástrojem co nejrychlejší likvidace rozporu mezi zestátněnými odvětvími národního hospodářství, zejména průmyslu, a přetrvávajícím poměrně silným soukromým zemědělským sektorem. Se vznikem jednotných zemědělských družstev se začaly provádět pozemkové úpravy ve formě tzv. hospodářsko-technických úprav pozemků.

Čtěte také: Úprava odpadů pro recyklaci

Legislativní rámec po roce 1991

Od roku 1991 byly pozemkové úpravy prováděny podle nových předpisů (zejména podle zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, který nabyl účinnosti 15. 4. 1991 a podle jeho novel v letech 1993 a 1997) jako komplexní nebo jednoduché pozemkové úpravy. V roce 2002 byl pro provádění pozemkových úprav vydán nový právní předpis - zákon č. zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (účinnost od 1. 1. 2003), ve znění zákona č. 309/2002 Sb.

Územní systémy ekologické stability (ÚSES)

ÚSES je podle zákona č. Biotop, nebo centrum biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti.

Instituce a organizace v oblasti ochrany krajiny

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR)
Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)
Ministerstvo zemědělství
Katastr nemovitostí ČR
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti
Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha (VÚMOP)

Monitorování krajiny

Monitorování (monitoring) je v přírodních vědách i v ochraně přírody často užívaným metodickým postupem. Monitorování (resp. biomonitoring), je v ochraně přírody již řadu let využíváno při studiu kvantitativních i kvalitativních změn v populacích ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů na řadě lokalit. Výsledky jsou pak využívány pro management těchto lokalit.

Tabulka: Podíl rozptýlené zeleně a její vliv na stabilitu krajiny