Komplexní pozemkové úpravy (KPÚ) jsou nástrojem, který slouží k efektivnímu uspořádání, scelování a dělení pozemků a zároveň zajišťuje jejich přístupnost. Tento proces přispívá ke zlepšení životního prostředí, chrání a zúrodňuje půdní fond, snižuje negativní dopady povodní a upravuje odtokové poměry v krajině, což vede k posílení ekologické stability. Výsledky pozemkových úprav slouží také k obnově a zpřesnění katastrálního operátu.
Definice pozemkové úpravy: „KPÚ ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny."
Realizace pozemkových úprav úzce souvisí i s naplňováním programu obnovy venkova, který účinně motivuje obyvatele venkova k tomu, aby se nejen prostřednictvím samosprávy, ale i vlastními silami snažili o harmonický rozvoj plnohodnotného životního prostředí, udržování přírodních a kulturních hodnot krajiny a o rozvoj ekologického hospodaření.
Prostřednictvím právě tohoto opatření je řešena problematika vlastnických vztahů pozemkové držby, nedostatečná zemědělská infrastruktura či absence prvků ekologické stability krajiny.
Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES)
Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je definován jako „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu". Smyslem vytváření a ochrany ÚSES je zajištění základních prostorových podmínek pro dlouhodobé udržení a posílení jedné ze základních přirozených funkcí krajiny - ekologické stability („schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce"). Děje se tak postupným vytvářením spojité sítě ploch s relativně vysokou ekologickou stabilitou, na kterých je umožněn rozvoj přirozených, především rostlinných společenstev, jejichž druhová skladba odpovídá konkrétním stanovištním podmínkám.
Čtěte také: STK a emise: Současný stav
Plán společných zařízení
Součástí návrhu pozemkové úpravy je plán společných zařízení, který tvoří budoucí kostru uspořádání zemědělské krajiny a je tedy formou krajinného plánu uvnitř pozemkové úpravy. Obsahuje zejména cestní síť, protierozní a vodohospodářské opatření a opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí. Je posuzován sborem zástupců vlastníků a schvalován zastupitelstvem obce. Jde o návrh veřejně prospěšných opatření, která budou k užitku všem uživatelům dotčeného území.
Plánování pozemkových úprav prochází několika fázemi. Z krajinotvorného hlediska je zvláště důležitý plán společných zařízení, který např. stanovuje vyrovnávací a náhradní opatření v případě nezbytných zásahů do krajiny. Pozemkové úpravy se stávají nejvýznamnějším nástrojem k prosazování zájmů tvorby a ochrany krajiny.
Návrhu plánu společných zařízení předchází podrobný průzkum terénu včetně jeho vyhodnocení. Podrobný průzkum terénu je zaměřen na průzkum vodohospodářských poměrů včetně ochranných pásem vodních zdrojů a ochrany území před vodní a větrnou erozí, průzkum z hlediska dopravního systému, ochrany a tvorby životního prostředí a průzkum z hlediska optimalizace druhů pozemků. Podrobný průzkum terénu je chápán jako tvůrčí nástroj, resp. konstruktivně vede k ochraně přírody a tvorbě krajiny. Využívá celou řadu metod a postupů, jak technických, tak i krajinně ekologických. Součástí vyhodnocení podkladů je vyhodnocení podmínek a stanovisek orgánů státní správy, katastrálního úřadu a správců a vlastníků dotčených zařízení.
Cíle komplexní pozemkové úpravy
- Zlepšení přístupnosti k pozemkům prostřednictvím nových polních cest nebo zpřístupněním pozemků.
- Ochrana půdního fondu a krajiny před erozí, zlepšení hospodaření s vodou a zvýšení ekologické stability krajiny.
- Řešení majetkoprávních komplikací scelováním a dělením pozemků, včetně aktualizace katastrální mapy.
- Podpora udržitelného rozvoje, adaptace na klimatické změny a zadržování vody v krajině.
Zemědělský půdní fond
Zemědělský půdní fond (ZPF) je dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny (dále jen "zemědělská půda") a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen "půda dočasně neobdělávaná"). Do zemědělského půdního fondu náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.
Organizace cestní sítě
Polní cesty jsou účelové pozemní komunikace. Dle SKLENIČKY (2003, s. 221) jsou především opatřením k zajištění přístupu k vlastnickým pozemkům. DUMBROVSKÝ a kol. (2004, s. 143) podotýká, že návrh cestní sítě musí respektovat kritéria dopravní, ekologická, půdoochranná, vodohospodářská, estetická a ekonomická.
Čtěte také: Vliv odpadu na lidské zdraví
Rozptýlená zeleň
Rozptýlená zeleň (TRNKA, 2001) byla v krajině likvidována jako překážka pohybu těžké mechanizace anebo redukována a poškozována, případně zatlačována na extrémní stanoviště. Pro řadu druhů se stávají přirozenými refugii, neboť zajišťují podmínky pro přežívání i některých dnes již vzácných druhů. Obvykle se jedná o bioregulátory (predátoři, parazité a parazitoidi), kteří nacházejí vhodnou potravu v okolních agrocenózách a vyhledávají si kořist či hostitele právě mezi škůdci polních monokultur. Drobné zvěři poskytuje maloplošná zeleň příznivější podmínky ve srovnání s okolní otevřenou krajinou a chrání ji před extrémními povětrnostními vlivy, ptactvu nabízí četné možnosti k hnízdění.
Komunismus v krajině
Od 50 let 20. století prodělala struktura zemědělské krajiny zásadní změny (LIPSKÝ, 2000, s. 10). LÖW, MÍCHAL (2003, s. 452; s. 453- 454, volně upraveno) v této souvislosti hovoří o komunismu v krajině. kolektivizaci jako boji se soukromým vlastnictvím. se projevovalo uplatňováním jednotných systémů hospodaření bez ohledu na místní podmínky. V důsledku těchto opatření se zvýšila eroze půdy, odvodňovalo se i tam, kde to nebylo třeba. Tvar a velikost pozemků se přizpůsoboval zemědělské technice (vyráběné na míru stepním oblastem SSSR). Celé hospodářství se řídilo výnosem za jakoukoli cenu a ne efektivitou. S intenzifikací výroby přichází do krajiny většinou zbytečně vysoké hnojení minerálními hnojivy (tzv. hnojení na jistotu - nižší výnos byl trestán více než mrhání hnojivem a ničení půdy). S nekvalitními hnojivy se do půdy dostaly i cizorodé látky ničící edafon a biotu. Ustájení dobytka bylo bezstelivové, problémem byly i vysoké koncentrace zvířat na jednom místě.
Čtěte také: Lze kompostovat plesnivé věci?
tags: #význam #ekologických #funkcí #krajiny #pro #komplexní
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]