Tipy pro párové focení v přírodě

Když fotíte s modelkou nebo jste s kamarády na výletě a chcete udělat pár portrétů, příroda se nabízí jako ideální prostředí. Je rychle dostupná, nemusíte řešit žádná povolení a máte jí kolem sebe všude tolik, že můžete i větší záběry pořídit bez nechtěných kolemjdoucích. Ještě před tím, než se s vámi podělím o to, jak fotografovat portréty v přírodě, bych rád podotknul, že slovem „portrét“ nemyslím jenom záběr „hlava a ramena“, i když je takový snímek pro portréty charakteristický.

Základní tipy pro focení portrétů v přírodě

Proto moje první rada zní: pokud nemáte jiný umělecký záměr, používejte při focení portrétů v přírodě co nejnižší clonu - to znamená co nejmenší možné číslo, jako například f/2.8, a pokud to jde, i nižší.

Druhý krok, který ještě zvýší rozostření pozadí, je použití vyššího ohniska. Typická jsou čísla kolem 100 mm a vyšší (v přepočtu na full frame). Tato čísla jsou velmi důležitá při opravdu těsném portrétu obsahujícím jen hlavu. Pokud fotíte celou postavu, není problém použít i mnohem širší ohniska jako například 35 mm.

Můžete si také povšimnout, že u fotografií celé postavy udržuju malou výšku, ze které fotím. Můj dřívější článek Foťte lidi na správné úrovni obsahuje ukázky focení z různých výšek, takže tady jen zopakuju, že ideální je dostat se zhruba do úrovně pasu.

Úvodní dvě fotografie jsou kompozičně podobné, což není vůbec náhoda. Modelka je podle pravidla zlatého řezu umístěna zhruba do jedné třetiny šířky fotografie, a aby byla něčím vybalancována, je na opačné straně do dáli ubíhající cesta. Krásně se tak využije prostor fotografie na šířku. Zlatý řez je ale jen jedna z kompozičních možností. Pokud modelku umístíte doprostřed fotografie, není to chyba.

Čtěte také: Dokonalé snímky párů v přírodě

Modelka je oprávněně hlavním motivem snímku a uprostřed rozhodně vynikne - jako na následujícím příkladu. Při fotografování doporučuju používat následující postup: nejprve zaostřete na obličej - nejlépe na oko. Fotoaparát díky tomu zaostří a zároveň určí expozici. Jakmile máte připravený fotoaparát, už jenom najděte správnou kompozici. Nenechávejte modelčinu hlavu uprostřed, zbytečně vznikne místo nad její hlavou.

Na posledním záběru je vidět ještě jiný prvek, který fotografii ozvláštňuje: rozostřené objekty v popředí před modelkou. Nejsou zdaleka samozřejmé, a pokud se na ně vyloženě nebudete soustředit, téměř určitě je do svých fotografiích nezahrnete. I na záběru výše jsou schválně. Pro tento kompoziční prvek je obtížné odhadnout míru. Někdy si ho divák ani neuvědomí, jindy zase příliš překáží. Proto doporučuju si na něj někdy speciálně zaměřit a tréninkově si cíleně fotit skrze objekty, které najdete.

Celou dobu jsem psal o kompozici, ale když si znovu projdete fotografie výše a zaměříte se na samotné pózy modelek, zjistíte, že se většinou o něco opírají, na něčem sedí nebo se alespoň něčeho dotýkají. První důvod je v samotné interakci s prostředím. Druhý důvod je, že odpadá problém „co s rukama“ nebo minimálně problém „co s nohama“. Nemusí se vymýšlet umělé pózy, které nevypadají realisticky, ale stačí se přibližně jako v normálním životě opřít o strom.

Člověk nemusí být zobrazený celý, stačí zahrnout jen část postavy. Protože nepůsobí esteticky, je-li postava uříznutá v kloubu, je praktické fotit zhruba od poloviny stehen. Celý záběr je pak možné pojmout opět nějak sofistikovaněji s modelkou umístěnou na kraji nebo i uprostřed.

Obecně zjednodušeně platí, že čím větší detail fotíme, tím víc je pozadí rozostřené. V extrémním případě tedy u záběru na hlavu dostaneme v pozadí vysoce rozostřené světlé a tmavé fleky, ze kterých není okolí vůbec poznat. Tento přístup lze použít kdykoliv, ale obzvlášť praktický je ve chvíli, kdy v okolí není nic zajímavého. Stačí ho co nejvíc rozostřit a je vše vyřešeno.

Čtěte také: Kreativní focení párů v exteriéru

Pokud chceme zahrnout i něco z přírodních krás, nabízí se obvykle možnost fotit skrz stromy. Že nás sezóna nemusí omezovat, vidíte na podobné fotografii pořízené uprostřed zimy. Poslední snímek je ukázka toho, že ani při detailních pohledech se nemusíme vyhýbat interakci modelky s prostředím. Je zde ale větší riziko „efektu cizích rukou“, tedy nešťastného oříznutí, které způsobí, že zespoda se vynořující ruce budou vypadat jako končetiny cizího člověka. Nešťastné oříznutí může vyvolat riziko efektu cizích rukou.

Párové focení a zachycení emocí

Blíží se Valentýn a dnes se společně s fotografkou Eliškou Ondruchovou podíváme na párové focení. Zachytit emoce je u párové fotografie to, co jí dodá jiný rozměr. Není to ale lehký úkol. Podle mě je to hlavně o komunikaci a taky o tom, jestli jsme s klienty na správné vlně. To by mělo být stěžejní pro každého fotografa, i začátečníka. Už když se s lidmi bavím, snažím se naladit na stejnou vlnu tak, aby se ideálně uvolnili ještě před focením. I samotná cesta od auta k lokaci je důležitá a je dobré se s klienty seznámit a pobavit, než na místo vůbec dojdete.

Ze začátku volím pózy, kde se klienti koukají a soustředí v páru spíš na sebe. Než se trochu poznáme, je jim to příjemnější. Snažím se navodit takovou atmosféru, aby se cítili uvolněně, v klidu. Dodat jim pocit, jako by tam byli spolu sami. Odpoutávám jejich pozornost od foťáku různými vtípky, nebo naopak podporuju tu romantiku a často je vyzývám, aby vzpomínali na svůj svatební den, den kdy se poznali anebo třeba nějaký společný trapas.

Často bývají modelové u focení napjatí. Když jsou klienti napjatí tak, že to je viditelné, řeším to srandou. Začnu si dělat srandu sama ze sebe, vykládám příběhy a trapasy, které se mi staly při focení a to hodně pomáhá. Celkově k uvolnění atmosféry při focení pomáhají dynamické a pohybové fotky spojené s nějakou aktivitou, pohybem nebo zábavou. A když už jsme u napjatých mužů, není vůbec od věci se s nimi začít bavit o chlapských věcech. Když cítím, že z partnerů je to právě on, kdo je napjatý, zavedu řeč třeba na opravu a práci na domě, který vím, že právě budují, a hned si máme o čem povídat.

Konkrétní pózy a jejich využití

Je málo póz, o kterých si myslím že sluší všem. Ale mám takové 3 nadčasové, kterými se nic nezkazí a lidi se u nich cítí dobře:

Čtěte také: Dokonalé snímky miminka v přírodě

1. Póza 1: Pár stojí naproti sobě, partner partnerku objímá úzce kolem pasu, jsou blízko u sebe a žena má ruce kolem krku svého milého. Jednou rukou se může natahovat k jeho bradě, jako by se natahovala pro pusu. Koukají na sebe, usmějí se, dají na sebe čela, zavřou oči… a emoce jsou na světě. Tato póza je jedna z těch nejuniverzálnějších a nejpoužívanějších a dá se do ní vnést spousta emocí a dynamiky. Můžeme s ní dobře pracovat a rozvíjet ji. Stačí když se pár trochu zakloní, zakývá se ze strany na stranu, nebo partner partnerku nadzvedne a roztočí oba ve vzduchu.

2. Póza 2: Partneři stojí za sebou a partner partnerku zezadu objímá. Žena je trošičku natočená hlavou směrem k muži. Ruce mohou být úzce kolem pasu, nebo tzv. jemně kolem krku na „kravatu“. Krásně to doplní třeba hubička do vlasů, při které se modelka může smát přímo na fotografa nebo na svého partnera. Zavřené oči zase pozmění atmosféru fotky a s různými nápady se dá s touto pózou opravdu hezky a dynamicky pracovat. Osobně nemám ráda statické pózy, proto miluji takové, kde se dá něco dělat a rozvinout je do pohybu.

3. Póza 3: Pár se chytí za ruce, oba koukají na sebe a jdou směrem k vám. Tady zase můžeme přidat pohyb. Můžou se rukama natáhnout a oddálit od sebe, pak se za ruce zase přitáhnout k sobě, zase od sebe, chytnout se, dát si hubana, zkrátka je dobré to trochu rozpohybovat. Když je partnerka trošku vyšší než partner, stačí, aby šla pár kroků za partnerem, a rozdíl se tím krásně vyrovná. Dá se fotit i z různých bočních úhlů, kde se dá vykompenzovat správným úhlem rozdíl v postavě partnerů a je to zkrátka další póza, která za mě sluší úplně všem. Ráda ji používám jako jednu z prvních, protože se u ní klienti krásně uvolní.

Miluju detaily při párovém focení. Detail se dá udělat při každé póze. Snažím se najít něco, v čem je ten hezký moment lásky. Může to být i úplná maličkost, kdy partner své milované oddělá vlas z obličeje, který jí tam navál vítr, ona se usměje a stačí ten malý okamžik zachytit. Momentky, jako když chytí partner partnerku za zadek, nebo se třeba jen chytnou spontánně za ruce.

Konkrétní tip na detailovku: Když jsou modelové těsně naproti sobě, mají propletené prsty mezi sebou nahoře v úrovni úst a brady a hladí se a pusinkují, vypadá to moc hezky. Další konkrétní detail, který mám ráda, je hlazení ve vlasech. Tady to není o pózách. Detail je o okamžiku, kdy to tam zkrátka doopravdy je. Naaranžovat se samozřejmě dá.

Párovky fotím vyloženě formou momentek. Jak z lidí dostat to, co mezi nimi je, dělám formou hry. Samozřejmě tím nemyslím třeba hru na schovku, ale třeba nějakou srandu na uvolnění. Například tu, při které jdou partneři kousek od sebe, partner má za úkol svou milou v nečekaný okamžik čapnout kolem pasu a zatočit se s ní pořádně dokola. Nebo třeba když se partnerka na partnera rozběhne, skočí mu za krk a div ho nesvalí na zem. Partner zase může chytnout svou partnerku pod boky za stehna a vytáhnout ji vysoko do vzduchu.

I v zimě je spousta aktivit, kterými se dá rozproudit atmosféra. Společné sáňkování, nebo válení se ve sněhu. To jsou okamžiky, které mám na focení ráda. U těchto momentů jde totiž na povrch ta láska mezi nimi. Ten pohyb v každé póze vyvolá atmosféru, dynamiku a je to hned jiné. Další taková fotogenická pohyblivá chvilka je tanec. Vůbec nemusejí umět tančit. Aspoň o to větší sranda to je.

Jsou klienti, kteří mají vysněné statické fotky na místě. Ptám se jich, jestli mají nějaké přání mimo mou režii a přání jim splním. Tady si dovolím vyzvednout mnou oblíbené lechtání. Další takové triky jsou třeba to, aby si pár mezi sebou říkal nějaké vtípky, nebo například šeptání do ucha, kdy já klienty neslyším a je to jen mezi nimi.

Komunikace s partnery při focení

Je strašně těžké vyjádřit obraz, který máte v hlavě. Proto se to vždy snažím všem vysvětlit polopaticky a co nejpochopitelněji. Ve většině případů je nejjednodušší pózu prostě ukázat. Požádám o svolení k půjčení jednoho z partnerů a ukážu nebo naznačím, jakou mám představu pózy. Když jde o nějaký konkrétní pohyb, nejdřív si jej vyzkoušíme nanečisto od pózy až po pohyb, který budou před foťákem předvádět.

Komunikace u párového focení je opravdu těžká. Dělám ze sebe tak trochu opičku, když si sedám a lehám různě na zem, abych ukázala, co mám na mysli. Při samotném focení pak zdůrazňuji to, aby se chovali, jako bych tam nebyla, a koukali hlavně na sebe. Takže nejdřív zorganizujeme konkrétní pózu, případně pohyb a pak do konkrétních póz vkládáme nějaké momenty.

Když fotíme v přírodě, snažím se vždy využít přírodních elementů. Mám hrozně ráda focení přes stromy, nebo skulinkou vysoké trávy v popředí, zakomponovat se dají i listy stromů a vytvoří pak v popředí zajímavý bokeh. Z přírodních elementů můžeme v lese zakomponovat třeba poskládané dřevo z těžby. Nejen jako pozadí nebo k posazení, ale i k dalším pohybovým fotkám, například při chození po kládě, s podporou partnera.

Co opravdu ráda využívám, je voda. Je dobré využít prostředí na maximum, když to jde. Na otevřené louce, kde široko daleko nic jiného není, je možností méně. Pak to chce na maximum využít to, co prostředí nabízí. Ať už rozkvetlé kytky před objektivem, listy stromů, vysokou trávu a tak dále. Pokud je louka lemovaná stromy, dá se fotit i s lesním pozadím a prostředí měnit nebo doplnit o další element.

Rekvizity a outfity pro párové focení

Na focení v přírodě s sebou vždycky beru deku v neutrální barvě. Béžová, bílá a další deky laděné do takových boho barev v obyčejném provedení udělají parádu. Dokonce i staré, jednoduché plátěné prostěradlo udělá službu. Oblíbená pozice v sedě je například i zády k sobě, kdy se drží za ruce a přes rameno koukají směrem k sobě a dolů. Super momentky vznikají, když se pár různě proplétá, nebo dokonce překuluje se smíchem přes sebe.

Je to pak čistě na klientech, jestli chtějí nějakou tématiku s něčím, co mají rádi. Na focení se mi objevila už i kytara, kdy pár seděl na louce a společně hráli na kytaru. Dokonce jsme zapalovali i táborák a dělali jsme fotky jako na opékačce, se špekáčky nebo marshmallows.

Všechno přizpůsobuji situaci a konkrétnímu páru, náladě a možnostem. Kromě deky u párových focení žádné další rekvizity nevyužívám. Nepřijde mi, že je to v tomto případě třeba. Jen když poprchává, beru s sebou průhledný deštník. Ten za deště vypadá moc dobře. Fotím přímo přes deštník, aby vynikly kapky, a jak po povrchu stěny deštníku stékají pramínky vody.

Když se nedá tolik pracovat s prostředím, používám zase lesklou plochu displeje mobilu tak, aby na fotce vytvářela prasátka, odrážela okolí nebo sluníčko a doladila celkový bokeh. A již výše zmíněná deka.

Outfity dopředu s klienty konzultuji. Rozhodně jim ale nic konkrétního nenutím. Na jednu stranu vím, že by to bylo nádherný, ale na druhou stranu je nesmysl je nutit do něčeho, v čem se necítí fajn, nebo co jim není pohodlné. Vždy se předem ptám na lokaci. Město nebo příroda. Hledám konkrétně na Pinterestu, kde vyberu paletku zemitých nebo jemných barev. Rozhodně nedoporučuju nic fosforového a zářivého.

Klienti se často chtějí sladit do úplně stejného oblečení. Já si ale myslím, že není výhra, aby byli oba dva modelové oblečení stejně, protože při některých pózách pak díky oblečení splývají. Lepší je, když jsou každý barevně maličko jinak, ale barvy se k sobě stále hodí.

tags: #pozy #paru #na #foceni #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Materská školka Karla IV: Recenze
• Environmentální snahy Microsoftu skrze fotografii
• Ulice a místa Starého Města
• Česká regulace pornoreklamy
• Průvodce výběrem drtiče