Regulace reklamy na pornografické stránky v České republice

Trestní zákoník pamatuje hned na pět trestných činů souvisejících s obsahem, způsobem vytváření či šířením pornografických děl. Jsou jimi šíření pornografie (§ 191 trestního zákoníku), výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií (§ 192 trestního zákoníku), zneužití dítěte k výrobě pornografie (§ 193 trestního zákoníku), účast na pornografickém představení (§ 193a trestního zákoníku) a navazování nedovolených kontaktů s dítětem (§ 193b trestního zákoníku).

Extrémní pornografie a její definice

Šířením pornografie se ve smyslu trestního zákoníku samozřejmě nemyslí šíření jakékoliv pornografie. Ustanovení § 191 trestního zákoníku chrání lidskou důstojnost a mravopočestnost dospělých. Zakazuje šíření těch pornografických děl, v nichž se projevuje násilí či neúcta k člověku nebo styk se zvířetem. Tato tvorba se označuje jako „tvrdá pornografie“ či „extrémní pornografie“. Na formě nezáleží. Extrémní pornografie je výrazně urážlivá, odpudivá nebo jinak obscénní.

Zachycuje explicitní a realistické činy ohrožující lidský život, činy, které mohou vést k vážným poraněním pohlavních orgánů, a dále jednání zahrnující pohlavní akty s mrtvým tělem nebo živočichy [1]. Násilím se rozumí násilí páchané v souvislost se sexuálními aktivitami s výjimkou násilí předstíraného. Neúcta k člověku může být spatřována v aktivitách, při kterých dochází k ponižování. Typickými jsou některé případy tzv. bondage, koprofilie, koprofagie, rimmingu nebo urolagnie [2]. Za neúctu k člověku snižováním jeho důstojnosti se dá označit i styk se zvířetem. Na ten však zákonodárce pamatoval a zákaz jeho vyobrazování, popisu či znázorňování je výslovný.

Definice pornografického díla

Trestní zákoník neobsahuje definici pornografického díla. Pornografii můžeme charakterizovat tím, že intenzivním a dotěrným způsobem zasahuje a podněcuje sexuální pud, překračuje podle většinových názorů ve společnosti uznávané hranice sexuální slušnosti, uráží neakceptovatelným způsobem cit pro sexuální slušnost a vyvolává pocit studu. Škodlivost tvrdé, extrémní, pornografie zákonodárce vyzdvihuje tím, že je její šíření trestné bez ohledu na adresáty. Nezáleží, jestli se dílo má dostat do rukou dospělým či dětem.

Ochrana dětí a dětská pornografie

Obrovský zájem na ochraně dětí před jejich sexuálním zneužíváním a na ochraně jejich mravního vývoje zachycují hned čtyři skutkové podstaty. Na rozdíl od tvrdé pornografie je u dětské trestné i prosté držení. Dále je trestné kořistění nebo získání přístupu k dětské pornografii prostřednictvím informačních či komunikačních technologií. Dětskou pornografií se rozumí pornografické dílo zobrazující nebo jinak využívající dítě.

Čtěte také: McDonald's a životní prostředí

Jde zejména o snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení nebo snímky dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku. Dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let. Zákaz dětské pornografie a povinnost trestat její výrobu, šíření, zpřístupnění a přechovávání vyplývá i z řady mezinárodních právních aktů, jako je Opční protokol k Úmluvě OSN o právech dítěte proti prodeji dětí, dětské prostituci a dětské pornografii, Úmluva Rady Evropy o kybernetické kriminalitě (Budapešťská úmluva) a Lanzarotská úmluva Rady Evropy. Kyberkriminalita se vyznačuje obtížným nalezením pachatele, kterým může být kdokoliv. V případě dětské pornografie mu práci ulehčuje dětská důvěřivost.

Dítě si zpravidla neuvědomuje nebezpečí spojené s užíváním online her, sociálních sítí či chatů. Bez obav navazuje kontakty a důvěřivě pošle novému „kamarádovi“ cokoliv, o co si řekne. Odhalování případů šíření zakázané pornografie ztěžují orgánům činným v trestním řízení nové metody nabízení a výměny materiálů v anonymních sítích. Je zřejmé, že se nás právo snaží chránit před nevhodným pornografickým obsahem. Kyberkriminalita je však díky čím dál tím vyspělejším technologiím o krok napřed.

Zákon o digitální ekonomice

Bezpečnější a spravedlivý Internet. To má přinést chystaný zákon o digitální ekonomice, který do českého zákona zavádí dvojici evropských legislativ - akt o digitálních službách a akt o správě dat. Konkrétně zavádí nová pravidla pro on-line platformy, slibuje lepší ochranu osobních údajů, svobody projevu i obranu před nelegálním obsahem. Povinnost hlídat on-line prostor připadne Českému telekomunikačnímu úřadu. Ten kvůli tomu přijal nové zaměstnance.

“V dnešní digitální době provádíme velkou část každodenních činností v on-line prostředí a tomu by měla odpovídat úroveň jeho zabezpečení. Zákon o digitální ekonomice pomůže posílit ochranu uživatelů a nastavit rovné podmínky pro firmy. Ten nyní čeká na své projednání v Poslanecké sněmovně, projít by mohl již ve zrychlené proceduře v prvním čtení. Je kam spěchat. Akt o digitálních službách totiž na evropské úrovni částečně platí už od loňského léta, ve své úplnosti pak vešel v platnost letos v únoru. Legislativa konkrétně funguje na principu, že co je nelegální off-line, má být nelegální i on-line.

Lidé tak mají možnost upozornit na nelegální obsah. Pokud platforma sezná, že je skutečně nezákonný dle platného práva, tak jej smaže. Mezi další opatření patří třeba zavedení institutu důvěryhodných oznamovatelů, což mohou být třeba fact-checkingové organizace, nebo povinnost nahlašovat trestné činy. Uživatelé taky budou mít při sporu s on-line platformou právo obrátit se na jakýkoliv subjekt takzvaného mimosoudního řešení sporů. Ten musí předem certifikovat pověřený koordinátor digitálních služeb. Kromě toho musí být platformy více transparentní ohledně cílené reklamy nebo toho, jak fungují algoritmy. Zákazu se dočkaly takzvané “dark patterns”, neboli taková úprava webových stránek a aplikací, která manipulují s uživateli.

Čtěte také: Závazek Kaufland k přírodě

Další povinnosti platí pro takzvané velmi velké on-line platformy (VLOPs). Mezi ty spadají firmy, které mají v Evropské unii ročně více než 45 milionů uživatelů, pravidelně jejich seznam zveřejňuje Evropská komise. Nové povinnosti v souvislosti s přijetím zákonu připadnou především Českému telekomunikačnímu úřadu (ČTÚ), který u nás bude plnit roli pověřeného koordinátora digitálních služeb. „ČTÚ bude certifikovat výzkumníky, důvěryhodné oznamovatele a mimosoudní rozhodce. Bude také kontrolovat, zda poskytovatelé zveřejňují zprávy o moderaci obsahu, počtu vedených sporů či počtu uživatelů. Úřad se na nové povinnosti připravuje již od začátku loňského roku a získal kvůli tomu nová pracovní místa.

„Za tímto účelem byl již 1. 1. 2023 vytvořen nový útvar - oddělení dozoru specializovaných agend, který se v rámci ČTÚ specializuje na digitální regulaci. Aktuálně máme obsazeno 7 míst z 12. Další výběrová řízení probíhají, ale často narážíme na problém nízkých tabulkových platů pro absolventy. Jakmile bude účinný zákon o digitální ekonomice, plánujeme přijmout dalších 7 zaměstnanců,“ popsala mluvčí ČTÚ Tereza Meravá.

Právě jedna ze zmíněných platforem, porno web XVideos, čelila v minulosti kontroverzím právě kvůli nelegálnímu obsahu. Podle Meravé využívá ČTÚ čas do účinnosti adaptačního zákona k interní přípravě a edukaci dotčených subjektů. „Kromě školení a náboru nových zaměstnanců budujeme kontakty s novým sektorem, kterému se snažíme nabídnout pomocnou ruku. Pořádáme proto tematické workshopy, poskytujeme poradenství a na podzim plánujeme zveřejnit našeho Průvodce nařízením DSA a také výsledky externí studie trhu, která nám dá odpověď na otázku, jak velká je česká digitální ekonomika a kdo jsou poskytovatelé, na které DSA dopadá.

Evropská unie a ochrana dětí na internetu

Evropská unie hledá cesty, jak ochránit děti na internetu. Část členských států tlačí na zvýšení minimálního věku pro používání sociálních médií, některé prosazují úplný zákaz pro uživatele mladší 15 let. Zásadní spory vyvolává debata o celoevropskou regulaci sociálních sítí. Francie na národní úrovni dokonce uvažuje o plošném zákazu přístupu dětem do 15 let na všechny sociálních sítě. Neziskový sektor a obhájci digitálních práv protestují.

Požadavek regulace sociálních platforem pro nezletilé vznikla na základě rostoucích obav o jejich duševní zdraví a bezpečnost na internetu. Jako jednu z priorit má bezpečnost internetu pro děti Dánsko, které nyní předsedá Radě EU. Dánská ministryně pro digitální technologie Caroline Stage Olsenová uvedla, že by děti mladší 15 let neměly být na sociálních médiích, jak je známe dnes. Skandinávský tlak je součástí vlny obav v celé Evropě ohledně toho, jak nezletilí využívají digitální technologie. Francie prosazuje celoevropský zákaz používání sociálních médií pro osoby mladší 15 let.

Čtěte také: Sport a prevence u dětí

Francouzský parlament už přijal zákon, který vyžaduje ověření věku pro přístup na pornografické webové stránky. Souběžně s politickými debatami Evropská komise spolupracuje s členskými státy EU na vytvoření aplikace pro ověřování věku. Bude zjišťovat věk uživatelů pomocí průkazu totožnosti s fotografií a selfie. Spuštění aplikace je naplánováno na letošní léto. Pomůže ověřit, zda je někdo starší 18 let, než mu bude umožněn přístup na webové stránky s obsahem pro dospělé, jako jsou hazardní hry nebo pornografie. Tato peněženka bude jednotným digitálním identifikačním dokladem pro obyvatele v celé evropské sedmadvacítce, která jim umožní bezpečný přístup k mnoha online službám.

Občanské skupiny nicméně varují před plošným zákazem sociálních médií pro děti do 15 let a vyjadřují obavy ohledně ochrany soukromí a přiměřenosti nové regulace. „Současné systémy ověřování věku jsou technicky neproveditelné a postrádají nezbytnou ochranu soukromí, ochranu údajů a kybernetickou bezpečnost,“ vysvětlila Jakubowska. Jakubowska také zpochybnila přiměřenost opatření nutit platformy k ověřování věku všech uživatelů. Domnívá se, že požadavek na univerzální identifikaci by mohl mít negativní dopad na svobodu internetu. Varovala členské státy EU před hledáním zázračných řešení namísto řešení systémových problémů. Klíčový evropský summit, který se bude zabývat ochranou dětí na internetu, se má konat na zasedání ministrů EU pro digitální záležitosti ve dnech 9. a 10. října.

Sexistická reklama a případ Zastavárny Index

Společnost INDEX ČECHY s. r. o. má s problematickou reklamou poměrně dlouhou historii. Už v roce 2009 Rada pro reklamu doporučila majiteli společnosti jednu z reklam s nahou ženou stáhnout z oběhu.[1] K žádné změně to však nevedlo - podle dostupných informací se v roce 2017 další z reklam zastavárny Index umístila na 13. V současném případě posuzovaném ze strany Nejvyššího správního soudu (NSS) v rozsudku ze dne 31. března 2021, č. j. 8 As 202/2019-43, byl reklamní leták této společnosti distribuován v počtu přesahujícím 200 000 kusů do poštovních schránek v Brně, Přerově a Olomouci.

Argumentace žalobkyně

Argumentace žalobkyně před Krajským soudem v Brně byla založena zejména na následujících bodech. Předně namítala, že se nahota v reklamě v dnešní době vyskytuje poměrně často (u kosmetických produktů, masáží apod.). Správní orgány dále při své činnosti posuzovaly, jestli má reklama obsahující nahé ženské tělo souvislost s propagovanou činností. Takový požadavek však zákon o regulaci reklamy neukládá. Podle žalobkyně je nutné vycházet z toho, že se svoboda projevu ve smyslu čl. 17 Listiny základních práv a svobod vztahuje i na projev učiněný prostřednictvím reklamy. Reklama samotná podle ní neobsahovala žádné prvky diskriminace na základě pohlaví.

V případě takové diskriminace, která není v zákoně přímo zmíněna, je navíc nutné posuzovat intenzitu jejího rozporu s dobrými mravy. Kromě toho žalobkyně zmiňuje, že tato reklama nesnižuje lidskou důstojnost, protože žena na letáku je modelka, která se svým vyobrazením souhlasila.

Rozhodnutí Krajského soudu a kasační stížnost

Krajský soud v Brně žalobu zamítl. Reklama podle jeho názoru sice spadá pod ústavně chráněnou svobodu projevu, to však neznamená, že její ochrana je neomezená. Ustanovení § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy vyložil tím způsobem, že jakýkoliv rozpor s některým z v něm uvedených kritérií znamená automaticky rozpor s dobrými mravy a možnost omezení svobody projevu. Krajský soud tak uzavřel, že předmětnou reklamu lze považovat jak za reklamu diskriminační z důvodu pohlaví, tak za reklamu snižující lidskou důstojnost. Diskriminace se v reklamě projevuje ve formě sexismu, který ženu redukuje na pouhý objekt.

Stěžovatelka ve své kasační stížnosti využila mírně pozměněné argumenty z řízení před krajským soudem. Zopakovala, že soudy se dle jejího právního názoru nemají zabývat otázkou, jestli existuje souvislost mezi nahotou v reklamě a propagovanou činností.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS)

NSS nejprve potvrdil, že rozsudek Krajského soudu je dostatečně odůvodněný, a tudíž i přezkoumatelný. Skutkový stav byl podle něj rovněž zjištěn dostatečně. Závěr o diskriminační povaze reklamy je podle něj nutné považovat za závěr právní, nikoliv skutkový. Kasační stížnost sice NSS zamítl, ve svém rozhodnutí ale nejdříve částečně korigoval rozhodnutí krajského soudu. Uvedl, že aplikace některého z kritérií v demonstrativním výčtu ustanovení § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy nemusí nutně znamenat i rozpor s dobrými mravy. Odkázal přitom na svou předcházející judikaturu, z níž vyplývá, že jakákoliv diskriminace bude vždy v rozporu s dobrými mravy, a není tedy nutné posuzovat její intenzitu.

Intenzitu narušení je naopak nutné zkoumat u reklamy, která např. ohrožuje mravnost či snižuje lidskou důstojnost. V těchto případech pouhé porušení určité intenzity může vést k rozporu s dobrými mravy. Toto rozdílné pojetí vyplývá přímo z litery zákona, když říká, že reklama nesmí obsahovat „jakoukoliv diskriminaci“. V případě lidské důstojnosti však slovo jakékoliv nepoužívá.

Podobná situace panuje např. v případě reklamy, která využívá motiv strachu. NSS už dříve dovodil,[10] že ne každé využití motivu strachu je zároveň v rozporu s dobrými mravy. V jednom ze svých rozhodnutí se zabýval televizní reklamou na zubní pastu Paradontax, která kromě reklamního sdělení obsahovala i krev vyplivnutou do umyvadla a vypadnutý zub jako následek neléčeného zánětu dásní.[11] Takové využití motivu strachu podle NSS problematické a rozporné s dobrými mravy není.

NSS výslovně zmiňuje i to, že upoutávka na hororový film bude pravděpodobně obsahovat motiv strachu. Že by byla a priori rozporná s dobrými mravy se ale říct nedá. Podle závěrů NSS tedy v obecné rovině nestačí, aby rozhodnutí správních orgánů pouze zdůvodnila, proč určitá reklama snižuje lidskou důstojnost, ale zároveň musí zdůvodnit, proč je i v rozporu s dobrými mravy. Takové odůvodnění nemusí být v rozhodnutí výslovně vyjádřené, musí však vyplývat z celého jeho kontextu.

NSS zdůraznil, že je - v rozporu s názorem krajského soudu - v případě reklamy ve skutečnosti nutné zkoumat i její působení a vliv na širší společnost. I přes tyto odlišnosti a upřesnění oproti odůvodnění prvostupňového soudu však NSS dospěl k tomu, že krajský soud v celkovém posouzení nepochybil. Nad rámec rozsudku krajského soudu zmínil NSS i to, že předmětný reklamní leták je hraniční i z pohledu posuzování pornografické povahy díla. Distribuován byl široké veřejnosti do poštovních schránek a dostal se tedy i k mladistvým.

Z diskutovaného rozsudku NSS vyplývá, že jednotlivá kritéria v § 2 odst. 3 zákona o regulaci reklamy představují neurčité právní pojmy, jejichž přesné definování není účelné, a ani možné. Posouzení konkrétní souvislosti mezi obsahem reklamy a propagovaným produktem či službou je poté pouze jedním z vodítek, které může správní orgán dovést ke správné interpretaci daného pojmu. Souvislost mezi nahotou a zastavárenstvím lze přitom hledat jen stěží.

NSS v závěru rozhodnutí zmiňuje, že předmětný reklamní leták naplňuje přinejmenším některé znaky testu pornografické povahy a díla a odkazuje na svůj předcházející rozsudek ze dne 27. září 2007, sp. zn. 5 As 32/2007. Test pornografické povahy díla podle tohoto rozhodnutí spočívá v posouzení, jestli celkový dojem díla způsobuje u osoby s běžným cítěním pocit morálního pohoršení. Dále dodává, že je nutné odlišovat pornografii a erotiku jako její „slabší“ formu. Hlavním cílem pornografie je stimulace sexuálního pudu, která je v případě erotiky spíše vedlejším produktem jiného hlavního cíle (např. reklamního sdělení). Daný reklamní leták bych proto (alespoň podle toho, jak je popsán ve spisu) nepovažoval za pornografický, ale spíše za erotický - jeho hlavním cílem i přes nevkusnost stále ještě je reklamní sdělení. Hranice pro toto posouzení je nicméně poměrně tenká, a ne vždy jasná. Na výsledném posouzení zákonnosti reklamy to ale samozřejmě nic nemění.

Regulace reklamy na erotický obsah

Reklama na erotický obsah je sice v Česku legální, ale patří mezi velmi přísně regulované segmenty. V oblasti propagace erotických pomůcek a služeb je nutné dodržet jak právní předpisy, tak pravidla jednotlivých reklamních platforem. Zákon č. 127/2005 Sb. (e-komunikace) + GDPR - upravují věkové brány, zpracování osobních údajů a souhlasů (např. Zprostředkování manželství s cizinci, tzv. Zobrazení spodního prádla či plastických zákroků (např. Částečná nahota - např. Zábava pro dospělé - např. Obsah s rozostřenou nebo cenzurovanou nahotou (např. Seznam kategorizuje erotický obsah jako samostatnou oblast s přísnými pravidly. Více o aktuálních pravidlech najdete zde.

Meta reklamy vždy prochází schvalovacím procesem, kde se kontroluje jak vizuál, tak jazyk sdělení. Použití nevhodného obsahu (např. zjevné sexuální narážky, sugestivní pozice) vede k okamžitému zamítnutí. Zdroj. Při vstupu do erotických kategorií je uživatel vyzván k potvrzení věku. Pro e-shopy se doporučuje mít podobné ověření i na vlastním webu (věková brána). Erotické nabídky se na Zboží.cz nezobrazují jako produktové karty, ale jako samostatné nabídky jednotlivých e-shopů. Heureka podporuje erotické zboží ve zvláštních sekcích a vyžaduje správné značení v názvu produktu (např. příchuť, barva, značka). Erotické zboží zde není hlavní kategorií. Vyskytuje se pouze okrajově (např. Erotické pomůcky jsou dle obchodních podmínek některých e-shopových platforem považovány za „zboží zvláštního charakteru“.

Vrácení nebo výměna takového zboží bývá možná jen při neporušeném obalu či pečeti. Erotická inzerce v ČR je možná, ale vyžaduje striktní dodržování zákonných a platformních pravidel. Úspěch závisí na decentní prezentaci, správném cílení a respektu k věkovým omezením.

Regulace pornografie na internetu

Soudní dvůr Evropské unie v polovině května 2014 rozhodl, že lidé mají „právo být zapomenuti“ ve výsledcích vyhledávače Google, a to včetně pornografie. Výkon tohoto práva samozřejmě nemaže nežádoucí videa z webů. Ukazuje se však, že technologická řešení existují a vzhledem k závažnosti poškození je třeba jich využívat.

Pornoprůmysl má dnes jedinečnou výhodu, nemusí dodržovat žádná pravidla. Svým obětem se může vysmívat, a ještě k tomu nachází podporu u zastánců svobody internetu. Ale ti si musejí uvědomit, že i na internetu musí platit pravidlo, že moje svoboda nesmí ohrožovat svobodu druhých. Nikdo nemá žádné právo sledovat něčí týrání, pokud to týraný nechce. Je přitom úplně jedno, jestli k tomu dal kdysi souhlas, pokud si to teď nepřeje.

Pornografický průmysl musí přijmout toto riziko a vyhnout se mu tím, že nastaví jasná pravidla chránící aktérky a aktéry filmů. Státy musí zajistit svým obyvatelům právo na ochranu jejich soukromí a ochránit je před zneužíváním. A spotřebitelé si musí uvědomit, že ti lidé, kteří je vzrušují, odvádějí svou práci, jež si zaslouží vážnost a samozřejmě i kritiku, pokud je dělána špatně. Pak budeme mít kvalitní porno, které nás muže vzrušovat či bavit, samotné, ve dvou či v kolika uznáme za vhodné.

Tabulka: Přehled trestných činů souvisejících s pornografií

tags: #reklama #na #pornografické #stránky #regulace

Oblíbené příspěvky:

• Naučte děti třídit odpad s touto knihou
• Čínská příroda
• Ekologická katastrofa v pohádkách
• Dopady sucha na katastrální území
• Harmonogram Kunice