Chodit do lesa je moderní a zdravé. Můžete tam strávit bezva půlden i bez mobilu nebo protažených obličejů. Hraní můžete nechat na dětské fantazii a vůbec jim do toho nemluvit. Když budou děti bezradné, může se hodit některý z následujících tipů na hry a aktivity v lese.
Hodí se na jakýkoliv výlet, je to vlastně soubor okamžitých úkolů, které děti musí splnit. Nemusíte do svého rejstříku zahrnovat úplně všechny.
Celou cestou lesem potají sbírejte různé přírodniny. Až budete mít přestávku, všechny nasbírané poklady můžete doplnit i drobnostmi z batohu. Všechny předměty dejte do sáčku nebo je přikryjte šátkem. Děti se je teď snaží rozeznat po hmatu.
Přírodniny: kamínky, oblázky, šišky, větvička, žaludy, bukvice, další lesní plody jehličí, listy, květy
Dary batohu: zátka, víčko z fixy, papírový kapesník, mince, baterie, části svačiny atd.
Čtěte také: Přírodní bohatství Česka
Touto aktivitou nepohrdnou ani starší děti. Děti se rozdělí do skupin nebo na samostatné jednotky a každá parta si najde svůj strom. Tam si staví pomocí větviček a dalších přírodnin domky pro skřítky a víly. I když je to lákavé, používejte jen mech, který je vyrytý divočáky, zbytečně ho netrhejte.
Uprostřed lesa, nejlépe smíšeného, zavažte nebo jinak zakryjte jednomu hráči oči a zatočte ho 2x kolem své osy. Teď ho zaveďte k libovolnému stromu a nechte ho, ať si strom osahá, obejme. Pak se vraťte zpátky a hráči sundejte z očí šátek / tričko. Najde hráč svůj strom?
Tip: Je to hodně těžká disciplína, tak při výběru stromu zkuste vybrat takový, který je něčím zvláštní.
Jestli máte chvilku na přípravu, máte nutkání děti vzdělávat a ještě trénovat paměť, pak se vyblbnete u stezky s odpadky.
Asi není třeba více představovat. Ale můžete si zahrát i s podobnými pravidly, jako u minigolfu. Po cestě si vybírejte různé cíle a u každého máte 7 pokusů. Na kolikátý pokus cíl trefíte, tolik máte trestných bodů, maximálně 7 u každého cíle. Hráč s nejnižším součtem je vítěz.
Čtěte také: Návody pro praktická cvičení z biologie
Cíle: šiška na strom, kamínky do čepice nebo vlastně kamkoliv, mince na čáru atd.
Z větviček si poskládejte rám, nasbírejte různé přírodniny a vyskládejte si třeba krajinu, portrét neznámé osoby nebo zvířátka.
Posbírejte různé větvičky, můžou být klidně různé tloušťky a délky. Větvičky rozlámejte na půlky a dejte je dětem. Poskládají je zpátky? Za jak dlouho a kdo dřív?
Nasbírejte si v listnatém lese žaludy nebo bukvice a přineste si je do jehličnatého lesa. Tady plody poschovávejte. Ostatní je hledají, kdo jich najde nejvíc, vyhrává. Stejně tak můžete přinést šišky do listnatého lesa.
Hlavní skupina (rodiče) jde pomalu po cestě a děti jdou lesem cca 20 metrů za nimi a celou dobu se snaží zůstat neviditelní. Zvolený náčelník z hlavní skupiny se jednou za čas ohlédne a pozorně zkoumá les. Koho uvidí, toho jméno zvolá a zapíše trestný bod. Kdo má nejméně trestných bodů, vyhrává.
Čtěte také: Inspirace na dárky do přírody
Nasbírejte si šišky, kaštany, žaludy nebo kamínky. Vyhazujte je postupně do vzduchu a pak je chytejte. Vyhrává, komu se podaří mít ve vzduchu najednou nejvíc šišek. Navíc se počítají jen ty, které hráč chytne. Můžete hrát i na zahradě třeba s tenisákama.
Při procházce lesem se prostě na chvíli zastavte a ani nedutejte. Můžete zavřít oči a jen poslouchejte. Co uslyšíte? Šumění lesa, ptáky, hmyz? Něco jiného? Nebo někoho? Kromě toho, že uslyšíte hlasy přírody je to taky skvělé uvolnění. Stáhněte si třeba aplikaci BirdNET na určení ptáků podle jejich zpěvu. Nebo aplikace Zpěv ptáků, kde najdete zpěv našich nejběžnějších ptáků i s povídáním o nich.
Dá se zkombinovat les a mobil? V pohodě. Kdo uloví nejlepší fotku? Vezměte si na výlet mobily nebo foťáky a nikam nespěchejte.
Když už budete na cestě, můžete si zpestřit chození hledáním kešek. Děti milují hledání a výzvy a hledání pokladů tak může snadno vyvážit "kdy už tam budem". K hledání kešek potřebujete jen mobilní telefon a pár drobností. V keškách bývají drobné dárky, které si můžete vzít a je fajn, když tam místo nich dáte něco jiného.
Zábava pro děti na léto? Zážitky z nočních her patří k těm nejsilnějším, které si děti odváží z tábora. Cílem nočních her by v žádném případě nemělo být děti vystrašit.
Pro večerní aktivity a to, jak dětem ukázat noční přírodu, si musíme vybírat vhodné aktivity. V noci nelze jít hledat stopy (otisky) zvířat, můžeme po nich však pátrat třeba po zvuku nebo pomocí světla.
Než se vydáme do terénu, obeznámíme děti s tím, co můžeme vidět zajímavého. Zkusme je nechat vymyslet, jaké okolnosti ovlivňují naše pozorování, jakými smysly lépe poznáme přítomnost zvěře, jak se budeme venku chovat.
Pro naladění dětí na večerní procházku/aktivitu nám může pomoci i čtení z knížky, kterou vybereme podle věkové kategorie účastníků. Seznámíme je s konkrétními příklady, co a proč můžeme vidět.
Při zpáteční cestě z pozorování nebo po návratu, třeba již ve spacácích, můžeme zkusit s účastníky probrat, co je zaujalo, čeho si všimli jiného, než si všímají během dne, co bylo pro ně nové.Neptáme se na konkrétní faktické věci, ale necháme je doprožít si večer, zamyslet se nad ním, co jim dal, zkusíme v nich navodit klidnou večerní atmosféru.
První zajímavou aktivitou je lákání na hlasové projevy zvířat. Podmínkou je ztišit celý oddíl/družinu, nastražit sluch a zrak, zcela omezit světelné projevy a vydat se do krajiny, která se již ukládá ke spánku.
Říká se, že puštík je velmi zvědavý. K naší večerní procházce si vybereme ideálně listnatý či smíšený les (je vyšší pravděpodobnost, že se tam bude sova vyskytovat) nebo to může být i park či velká zahrada, a vydáme se do něho s nahrávkou puštíka.
Námluvy sov probíhají v zimě a předjaří, v této době, nejspíš od konce ledna do března, je tedy také nejčastěji uslyšíte houkat.
Další možnosti, na něž se tentokrát pokusíme zaměřit hlouběji, představuje svět hmyzu. Noční hmyz je v mnoha případech váben světlem. Jednoduchým krátkým pokusem s rozsvíceným světlem můžeme s dětmi zkusit, kolik hmyzu přiletí.
Natáhneme mezi stromy či keře bílé prostěradlo a pod ně umístíme na zem ještě jedno. Plochu zavěšeného prostěradla osvítíme nějakým silnějším světlem.Hmyz přilákaný světlem nalétává na kolmou plochu prostěradla, sedá na ni, případně po nárazu do ní padá na zem, kde jej lze na bílé ploše rozprostřeného druhého prostěradla jednoduše najít.
Podaří-li se nám nějaké jedince chytit, můžeme si je zkusit nakreslit, případně určit. Jak se liší noční druhy od těch denních? Nejpatrnější jsou rozdíly u motýlů. Jaké druhy se dají chytit? Noční motýli (např. z čeledí lišajovitých nebo můrovitých), brouci, dvoukřídlí, jepice, švábi, ploštice, blanokřídlí (lumci, kutilky), dlouhošíjky, síťokřídlí (zlatoočka, mravkolev), srpice…
Jednou z pohybových aktivit pro noční pobyt v přírodě může být chůze po reflexních prvcích. Jde v podstatě o noční alternativu k chůzi po fáborcích. Děti si na cestu svítí baterkami a cestu hledají od odrazky k odrazce.
Z aktuálního místa by měla být vidět pouze jediná další páska, ke které se děti mají vydat.
V okolí tábora, nejlépe v přírodě v lese tak, aby tam byla v noci co největší tma, vybereme ve dne bezpečnou, ale členitou cestu. Ideální je vést trasu z kopce do kopce tak, aby byla lehce fyzicky náročná.
Ze startovacího místa vysíláme děti po jednom, menší po dvou, ve vhodně zvolených intervalech - záleží na časových možnostech hry. Čím delší intervaly, tím lepší - děti se nám nebudou tolik párovat na cestě. Malé děti mají vždy přednost.
tags: #prakticke #hry #do #prirody #tipy