Globální environmentální odpovědnost: Od Stockholmu po Pařížskou dohodu

Členové posádky Mezinárodní vesmírné stanice Expedice 47 se 3. března 2016 kochali krásami naší planety při soumraku nad oceány. Od Stockholmské konference po přelomovou Pařížskou dohodu a uznání práva na zdravé životní prostředí Valným shromážděním OSN se celosvětová odpověď na výzvy životního prostředí rozvinula z morálních apelů v systém mezinárodního práva životního prostředí.

S prohlubujícími se krizemi celosvětového rozsahu - znečištění, úbytek biodiverzity a klimatická krize - roste i porozumění, že je nemůže vyřešit žádný stát nebo aktér sám. Mezinárodní dohody, vědecký konsenzus a občanská společnost společně vytyčují křehký, ale zřetelný směr ke společnému řízení environmentálních rizik světa.

Stockholmská konference a vznik UNEP

Na začátku byl - jak už to u multilaterálních organizací bývá - report. Podkladová zpráva, která předkládá odborné argumenty proč a jakým způsobem se vyrovnávat s konkrétními problémy. „Při zachování trendu může dojít k ohrožení života na Zemi,“ píše v předmluvě zprávy „Aktivity OSN a programů, které se týkají lidského prostředí“ v roce 1968 tehdejší šéf Spojených národů U Thant.

„Život je jeden, svět je jeden a všechny otázky našeho světa jsou dnes propojené. Populační exploze, chudoba, nemoci, znečištění, hromadění jaderných, biologických a chemických zbraní, to vše je jeden začarovaný kruh. Každý z těchto problémů je důležitý a naléhavý, ale zabývat se jimi jednotlivě by bylo zbytečné.

S posvěcením Valného shromáždění se delegáti ze 113 států sjeli v červnu 1972 na 11 dní do Stockholmu a na závěr přijali deklaraci obsahující 26 principů pro „společné úsilí o zachování a zlepšení životního prostředí člověka.“ Deklarace je považována za první krok k vytvoření mezinárodního práva životního prostředí a uznání významu životního prostředí pro zdraví lidí.

Čtěte také: Založení kompostu krok za krokem

Konference vedla k založení Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) jako globálního environmentálního koordinátora, neutrální platformy spojující členské státy, občanský a soukromý sektor a agentury OSN pro řešení hlavních environmentálních problémů světa. Do roku 2013 řídila činnost UNEP Řídící rada, kterou tvořilo 58 volených států na funkční období čtyř let. Rezolucí Valného shromáždění bylo ale rozhodnuto, že členství v UNEP bude univerzální a na jeho rozhodování se dál bude podílet všech 193 členských států OSN. První zasedání Světového shromáždění OSN pro životní prostředí (UNEA), se konalo v roce 2014.

Meze růstu a další klíčové úmluvy

Ve stejném roce (1972) vydal Římský klub svou první zprávu „Meze růstu,“ která je s 30 miliony prodaných výtisků ve více než 30 jazycích dodnes jednou z nejprodávanějších publikací o životním prostředí na světě (překlad do češtiny byl v tehdejším Československu šířen samizdatově). Vedle obecného přijetí varování, že žijeme na vyčerpatelné planetě a že nekonečný růst výroby a spotřeby tudíž není možný, vedlo zpochybnění hodnoty ekonomického růstu i k velmi odmítavým reakcím některých kruhů a v důsledku k posílení prorůstových přístupů v rámci zemí OECD.

Některé nedávné studie (např. Turner, 2008 nebo Herrington, 2020) ale ukazují, že reálná data z let 1972 až 2010 se do značné míry shodují se scénářem zprávy Meze růstu „business as usual“. Metody zprávy Meze růstu předznamenaly pozdější integrované hodnotící modely, které využívá např. klimatická věda (zprávy IPCC). Zpráva ovlivnila pozdější paradigmata v ekologické ekonomii, jako je nerůst, ekonomika koblihy nebo planetární meze. Meze růstu se staly katalyzátorem mezinárodního povědomí o udržitelnosti a položily ideový základ Zprávy „Naše společná budoucnost“ (tzv. 80. a 90. léta 20.

Přes geopolitické rozdělení studenou válkou začala ve světě po Stockholmské konferenci růst poptávka po tematických mnohostranných dohodách o životním prostředí. Mezi nejdůležitější patřila Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy (1985) a následný Montrealský protokol (1987), který nařídil snížení objemu látek poškozujících ozonovou vrstvu. Celosvětová shoda, rychlá implementace a adaptabilní rámec vedly k viditelné nápravě. Do roku 2010 byly freony téměř úplně vyřazeny z používání. Montrealský protokol je často uváděn jako nejúspěšnější environmentální smlouva v dějinách.

Dalšími klíčovými úmluvami v tomto dvacetiletí byly např. V 70. letech 20. století se Evropa začala potýkat s rozsáhlými dopady kyselých dešťů, z velké části způsobených průmyslovými exhalacemi oxidu siřičitého. Skandinávské země (a zejména Švédsko, které se následně zhostilo pořadatelství první globální konference o životním prostředí) se zasazovaly o přeshraniční spolupráci. To vyústilo v přijetí Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (LRTAP, 1979) z roku 1979 (EHK OSN). Göteborský protokol přijatý v rámci LRTAP později stanovil právně závazné emisní stropy pro vícero látek znečišťujících ovzduší.

Čtěte také: Nakládání s infekčním odpadem

UNEP a Světová meteorologická organizace společně v roce 1988 založily Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), jehož cílem je na základě souhrnu vědeckého poznání předkládat vládám států vědecké informace, které jim umožní vytvářet klimatické politiky. K závěrečné syntéze 6. hodnotící zprávy IPCC (2023) uvedl generální tajemník OSN António Guterres: „lidstvo se pohybuje na tenkém ledě. Ten led velmi rychle taje. Jak uvádí nenovější zpráva IPCC, člověk je zodpovědný za prakticky veškeré globální oteplování za posledních 200 let. Tempo růstu teploty v posledním půlstoletí je nejvyšší za poslední dva tisíce let. A koncentrace oxidu uhličitého je nejvyšší za nejméně dva miliony let.

Summit Země v Riu a udržitelný rozvoj

Konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Riu, známá jako Summit Země, byla historickým zlomem. Životní prostředí bylo poprvé výslovně propojeno s ekonomickým rozvojem, rovností a spravedlností. Po skončení konference zřídila OSN Komisi pro udržitelný rozvoj, vytvořila Globální fond životního prostředí (GEF) a začala vydávat pravidelné zprávy o stavu životního prostředí (GEO, 7. v řadě vyjde letos v prosinci). Summit zpopularizoval udržitelný rozvoj jako politický cíl zdůrazňující rovnováhu mezi ekonomickým růstem, ochranou životního prostředí a sociální spravedlností.

Globální environmentální architektura 21. století

Na začátku 21. století rozšířila globální environmentální architektura záběr na některá specifická rizika, která nebyla plně pokryta úmluvami z Ria. Stockholmská úmluva o perzistentních organických polutantech (2001, zaměřuje se na dlouhodobě působící toxické látky, jako jsou PCB nebo DDT); Rotterdamská úmluva (vstoupila v platnost 2004, upravuje pravidla mezinárodního obchodu s nebezpečnými chemickými látkami); Minamatská úmluva o rtuti (2013, pojmenovaná po japonském městě Minamata, které se muselo vyrovnat se zničující otravou obyvatelstva rtutí z odpadních vod, která se dostávala do moře, kontaminovala ryby a další živočichy a jejich konzumací docházelo k otravě lidí).

Basilejská úmluva z roku 1989 získala v druhé dekádě tisíciletí novou pozornost, když si svět konečně uvědomil rozsah znečištění plastem. Od roku 2022 probíhají pod záštitou OSN vyjednávání o globální úmluvě o plastovém odpadu. Přijatá měla být na konci roku 2024 v Jižní Koreji, podruhé letos v Ženevě, ale bez výsledku. Shody se zatím nepodařilo dosáhnout. V nedávné analýze uvádí server Carbon Brief, jak významná je tato úmluva např. z hlediska klimatické změny:

1. Emise z výroby plastů jsou třikrát větší než z letecké dopravy;
2. Po roce 2026 začne klesat poptávka po ropě ve většině odvětví (včetně dopravy), ale u plastů poroste;
3. Znečištění plastem se v průběhu druhé dekády tisíciletí dostalo na vrchol globální agendy životního prostředí.

Do roku 2018 se na světě produkovalo více než 300 milionů tun plastového odpadu ročně, velká část z něj končila v oceánu, řekách a sídelních oblastech chudého obyvatelstva. V zemích, jako je Indie, Brazílie nebo Keňa tito neformálně organizovaní sběrači ručně sbírají a třídí recyklovatelné materiály. Během jednání o smlouvě OSN o plastech, která byla zahájena v roce 2023, požadovaly organizace sběračů odpadu formální uznání a účast na rozhodování.

Čtěte také: Právo ochrany přírody na OU

Více mezinárodních norem sice přináší více opatření, ale systém mezinárodní ochrany životního prostředí se stává více roztříštěným a nerovnoměrným. Do procesu naplňování mezinárodních norem ale stále více vstupuje občanská společnost a uplatňuje se vědecký monitoring (např. IPCC nebo IPBES - Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby).

Pařížská dohoda a současné trendy

Novým mezníkem v mnohostranné environmentální diplomacii se stala Pařížská dohoda, přijatá v prosinci 2015 na 21. konferenci stran (COP21) Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu ve Francii. Poprvé došlo ke shodě 196 smluvních stran na společném rámci pro udržení růstu průměrné globální teploty pod 2 °C a co nejblíže k hranici 1,5 °C ve srovnání s obdobím před průmyslové revoluce.

• Emisní limity nejsou nařizovány shora, ale vychází z dobrovolných závazků států (tzv.
• Pařížská dohoda je sice zčásti právně závazná (např. podávání národních zpráv), spoléhá ale spíše na transparentnost (podávání zpráv o emisích) a vzájemné ovlivňování států než na vynucování.

Letošní COP30 se koná v listopadu v Brazílii. Pozornost se bude soustředit na opatření k udržení globálního oteplení co nejblíže k 1,5 °C, na představení nových národních klimatických cílů (NDCs) a plnění finančních závazků z loňského COPu v ázerbájdžánském Baku.

Na návrh Kostariky, Malediv, Maroka, Slovinska a Švýcarska přijalo v říjnu 2021 Valné shromáždění OSN rezoluci, která uznává právo na zdravé životní prostředí jako lidské právo. Ve stejný den přijalo i rezoluci o lidskoprávních dopadech změny klimatu a o vytvoření pozice zvláštní/ho zpravodaje/ky OSN pro tuto problematiku. Ačkoli jsou rezoluce Valného shromáždění právně nezávazné, lze očekávat, že budou mít vliv na národní legislativy, rozhodování soudů a vyjednávání o nových úmluvách.

Mezi současné trendy patří větší inkluzivita, např. z pohledu dříve přehlížených skupin obyvatelstva. Dále dochází k posilování tvorby průřezových politik propojujících klima, biodiverzitu, zdraví a spravedlnost, sílí tendence k vytváření závazných mechanismů se silnějšími nástroji pro dodržování norem a financování a v neposlední řadě k většímu důrazu na propojení vědy a politiky prostřednictvím nástrojů jako je IPCC, IPBES, zprávy GEO nebo občanská věda.

Hlasy aktivistů a budoucí výzvy

Mohamed Nasheed je bývalým prezidentem ostrovních Malediv. Právě on byl tím, kdo se jménem malých ostrovních států postavili do čela hnutí, které emočními prostředky chtělo dostat otázku snižování emisí skleníkových plynů na samotný vrchol globální agendy. Během klimatické konference COP15 v Kodani uspořádal prezident Nasheed dnes již slavné zasedání vlády Malediv pod hladinou moře. Chtěli vyburcovat světové veřejné mínění a postavit otázku postupující změny klimatu jako otázku přežití národů. V následujících letech se Nasheed stal celosvětově známým klimatickým aktivistou a neúnavně vyzývá k dekarbonizaci a klimatické spravedlnosti.

Podobně prominentními se staly hlasy dvou mladých žen, Vanessy Nakate z Ugandy a švédské Grety Thunberg. Právě ony se staly nejvýraznějšími představitelkami nastupujícího hnutí mladých za klima, v Evropě zejména reprezentované hnutím Fridays4Future, které je známé i v Česku. Význam hlasu mladých aktivistů podtrhl v roce 2019 na Klimatickém summitu v OSN v New Yorku generální tajemník António Guterres, který Gretu Thunberg a další aktivisty pozval k osobní účasti a otevřel jim prostor přímo na plénu Valného shromáždění. Emotivní vystoupení Grety Thunberg se stalo dějinnou událostí pro klimatickou a v širším smyslu i environmentální agendu začínající třetí dekády 21. století.

Vanessa Nakate se inspirovala klimatickým protestem Grety Thunberg. Byla jednou z lídryň kampaně za záchranu pralesa v Kongu, vystoupila na klimatickém COP25 v Madridu a byla signatářkou dopisu účastníkům Světového ekonomického fóra v Davosu.

Důležitým se stal i hlas hnutí původních obyvatel, které se dovolává, že dědictví kolonialismu a ekonomik zaměřených na těžbu surovin zůstávají jednou z hlavních příčin hrozícího environmentálního kolapsu. Platforma původních obyvatel byla formálně uznána na konferenci COP21 v Paříži, prosazuje mimo jiné lidskoprávní přístup k adaptaci na změnu klimatu.

tags: #praktický #přínos #ostrovních #systémů #životní #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Tipy na svačiny pro děti
• Definice a Význam Obnovy Stanovišť
• Domácí pojetí environmentální výchovy
• Jak fungují čističe odpadů?
• Pestrá příroda: Přečtěte si recenzi