Kompostování: Vše, co potřebujete vědět o kompostování a kompostérech

Kompostování je nedílnou součástí zahrádkářských činností a dopřát vaší úrodě stálý přísun organického hnojiva. Říjen a listopad jsou měsíce, kdy na zahradách vzniká nejvíce rostlinného odpadu, tedy biologického materiálu, který by bylo hřích dál nevyužít. Ano, řeč bude o jeho kompostování.

Existuje řada učených rad, jak si správně založit vlastní kompostárnu a co do ní ukládat, aby na konci celého kompostovacího procesu vznikl kýžený materiál plný živin. Pro běžného zahrádkáře však postačí, když bude respektovat několik jednoduchých zásad. A dopracuje se k stejnému výsledku.

Základní Principy Domácího Kompostování

Vlastní kompost si na zahradě můžeme zřídit vlastně kdykoliv od jara do podzimu. Podmínkou je jeho umístění do stínu nebo polostínu a na místo, kde nebude příliš na očích. Tedy někam do rohu zahrady, za garáž, zahradní domek a podobně.

Jeho velikost záleží na tom, kolik asi materiálu do něj budete během celého vegetačního období ukládat. To si musí každý odhadnout sám. Pro středně velkou zahradu s běžným trávníkem, několika stromy a záhony většinou postačí kompostovací box o rozloze 2x1 metr a výšce kolem 80 centimetrů.

Kompostovací box, jeho stěny, můžeme postavit z nejrůznějších dostupných materiálů: z prken, přepravních palet, kulatiny, ale také třeba z plastových desek, pletiva, cihel nebo betonových dílců. Vždy je ale potřeba, aby ve stěnách byly dostatečně velké mezery, které zaručí, že do kompostovaného materiálu bude proudit vzduch.

Čtěte také: Přehazování kompostu: Průvodce

Dno ponecháváme volné a pokryjeme je vrstvou hrubších větviček, slámy nebo dřevnatých částí rostlin. Tato vrstva zajistí odtok přebytečné vody, spodní přívod čerstvého vzduchu a přístup půdních organismů, například žížal.

Pokud se vám do svépomocné výstavby kompostéru nechce, můžete si kompostér koupit. Pro běžnou zahradu postačí dva až tři zhruba 800litrové kompostovací kontejnery.

Co Patří a Co Nepatří do Kompostu

Až na pár výjimek prakticky všechno, co má biologický původ a pochází ze zahrady nebo z kuchyně. Nejběžnějším materiálem je čerstvě posečená nebo suchá tráva, nevykvetlý plevel, na podzim pak stromové listí a zbytky nejrůznějších rostlin, jako jsou třeba letničky nebo keře rajčat.

Do kompostu ale můžeme ukládat také v drtiči nadrcené větve, všechen materiál, který získáme z trávníku při vertikutaci, a dokonce i kousky zvlhčeného nepotištěného kartonu. Kompostovat můžeme také kuchyňský odpad, jako jsou slupky z brambor, ovoce a zeleniny (vyjma exotických druhů), zbytky pečiva, nadrcené skořápky od ořechů a vajec nebo prosátý dřevěný popel.

Zásadou je, aby složení kompostu bylo, pokud možno, co nejpestřejší. Určitě zbytky masa, kosti, popel z uhlí, pecky a plevel s dozrálými květy, jehož semena jsou kompostovací proces schopná přežít a pak na záhonech znovu vyrašit.

Čtěte také: Vše o kompostování

Do kompostu také neukládejte rostliny napadené škůdci a plesnivou zeleninu nebo ovoce, které radši spalte, respektive zakopejte do země. A co listy z ořešáků? O nich se traduje, že se špatně rozkládají kvůli tomu, že na sobě mají jemný voskový povlak tzv. kutikulu, která brání vyššímu odparu vody. Je to pravda. Ovšem, když listy posbíráme sekačkou, jejíž nůž je nadrtí, můžeme je do kompostu klidně dát.

Jak Dlouho Trvá Kompostování a Jak Ho Urychlit

Jednoduše řečeno, když získá tmavě hnědou barvu a jemnou strukturu a začne krásně vonět, jako lesní půda. Celý proces trvá s ohledem na kompostovaný materiál zhruba 4 až 8 měsíců. Pokud se vám ale nechce tak dlouho čekat, použijte u mnoha zahrádkářů velmi oblíbený urychlovač kompostu.

Během doby zrání bychom měli kompost přeházet nebo načechrat, aby se do něj dostal vzduch, který napomáhá rychlému rozkladu a tlení. Pokud ale má skrze stěny přívod vzduchu dostatečný, prohazovat ho nemusíte.

Důležité je také zajišťovat optimální vlhkost. Kompost totiž nesmí být přemokřený, chceme totiž aby materiál postupně tlel, a nikoliv rychle hnil. Před příchodem silného deště proto kompost zakryjte. Ale zakryjte ho i během dlouhých veder, aby naopak nevyschl a nezastavil se v něm proces tlení. Pokud by to hrozilo, prolejte kompost několika konvemi vody.

Kompostovatelné Produkty a Certifikace

Stále více jednorázových příborů, kelímků, obalů a dalších produktů má označení „kompostovatelné“. Nelze však přesně zjistit, co lze skutečně dát na domácí kompost. Je také třeba vědět, jak funguje váš kompostér nebo kompostovací systém, protože každé zařízení, stejně jako obyčejný kompost na zahradě, má svá omezení. Aby probíhal správně a efektivně, potřebuje určité podmínky.

Čtěte také: Výhody domácího kompostování

Velké kompostovatelné systémy, provozované v USA obcemi nebo státem, musí splňovat určité bezpečnostní normy. Jsou řízeny profesionály a zvládnou rozložit i velkou část toho, co domácí kompost neumí. Domácí vermikompostovací systém zvládne obvykle méně než zahradní kompost. Mívá menší kapacitu a žížaly v něm se mohou vyhýbat například česneku, cibuli nebo citrusové kůře.

Na zahradní kompost lze vyhodit téměř jakýkoliv potravinový odpad, ale neodhazujte do něj kosti, maso, ryby a mléčné výrobky. Vyhýbejte se hůře rozložitelným materiálům a odpadu, který zapáchá a mohl by přitahovat zvířata. Nepatří do něj ani výkaly domácích mazlíčků. Některé z těchto položek mohou obsahovat nežádoucí patogeny.

Nepotravinářské produkty označené jako kompostovatelné se na zahradním kompostu nebo ve vermikompostéru většinou nerozloží. Je nezbytné si zapamatovat, že označení „biologicky rozložitelné“, „biologické“ nebo „vyrobené z rostlin“ nejsou synonymem pro „kompostovatelné“.

Biologická rozložitelnost může znamenat například fotodegradabilitu - výrobek obsahuje přísadu, která potřebuje k rozkladu působení slunečního světla, které však do kompostu neproniká. Řada výrobků vypadá jako certifikované kompostovatelné produkty, ale ve skutečnosti k tomu mají daleko. S tímto problémem se potýká řada velkokapacitních kompostovacích systémů.

Do obalů se někdy přidávají také látky PFAS, které brání propouštění vody nebo mastnoty. Tyto chemikálie se však přirozenou cestou nerozpadávají, a proto jsou někdy označovány jako věčné chemikálie. Produkty certifikované jako kompostovatelné by neměly obsahovat záměrně přidané PFAS, rezidua PFAS se však mohou do výrobků dostat třeba z barev.

Termíny „biologicky odbouratelný“ a „kompostovatelný“ se často zaměňují, ale není to totéž. Biologicky odbouratelný materiál se může rozložit přirozenými procesy, ale bez záruky, za jak dlouho a v jakých podmínkách. Naproti tomu kompostovatelný materiál je biologicky odbouratelný s tím rozdílem, že se rozloží v přesně definovaném čase a podmínkách, aniž by zanechal toxické zbytky.

Rozdíl je klíčový například u pytlů do bioodpadu. Pytle do koše a bioodpad - například BioBag je certifikovaný kompostovatelný pytel, vhodný i do domácích kompostérů. Na první pohled může pytel vypadat ekologicky - matný povrch, nápis „eko“, možná i zelená barva.

Zbytky mikroplastů v kompostu - některé plasty se jen rozpadnou na drobné části, ale nerozloží se (tzv. V dnešní době už nestačí spoléhat se jen na marketingová označení jako „eco-friendly“, „bio“ nebo „100% přírodní“. Takové výrazy nejsou regulované a může je na obal napsat v podstatě kdokoli - aniž by to mělo oporu v realitě.

Certifikáty nejsou jen „nálepky navíc“ - jsou výsledkem přísného testování, často v nezávislých laboratořích. Ověřují nejen to, jak a zda se materiál rozloží, ale také jaké látky při tom uvolňuje.

Nejběžnější certifikáty kompostovatelnosti:

• OK compost INDUSTRIAL (TÜV Austria) Ujišťuje, že se produkt rozloží v průmyslovém kompostovacím zařízení (60 °C, vysoká vlhkost, specifické mikroorganismy).
• OK compost HOME Důležitá známka, pokud doma kompostujete. Pytle značky BioBag jsou skvělým příkladem produktu, který splňuje certifikaci OK compost HOME.
• EN 13432 (Evropská norma) Definuje, co znamená „kompostovatelný“ obal: musí se rozložit do 6 měsíců a nesmí zanechat toxické látky.
• Seedling logo Mezinárodně uznávaný symbol, který znamená, že výrobek splňuje normu EN 13432.

Máte doma kompostér? Odevzdáváte bioodpad v hnědé popelnici? Tam patří pouze produkty certifikované pro průmyslové kompostování. Nenechte se zmást obalem - vždy hledejte konkrétní certifikát, např. OK compost HOME.

Typy Kompostérů

Kompostování je nedílnou součástí zahrádkářských činností a tak společně nahlédneme pod pokličku (nebo vlastně pod víko) kompostérů na zahradu. Z jakých variant kompostérů můžete vybírat? Jaké jsou přednosti jednotlivých druhů?

• Kompostovací silo: Propracovanější varianta klasického kompostování na otevřené hromadě. Silo totiž nemá víko ani dno, což zajišťuje volný styk s půdou a přístup mikroorganismů, červů a žížal, které jsou při procesu kompostování nezbytné.
• Plastové uzavřené kompostéry: Patří k neprodávanější typy. Kompostér je opatřen víkem, které urychlí proces vytváření vlastního kompostu. Víko zároveň zabraňuje šíření zápachu i hmyzu. Dno kompostéru je však stále otevřené, aby byl kompost ve styku k půdou. Tyto kompostéry jsou také navrženy tak, aby jste do nich mohli biologický materiál snadno doplňovat (právě přes vrchní víko) a zároveň hotový kompost vybírat (přes dvířka ve spodní části kompostéru).
• Otočné (rotační) kompostéry: Jejich významnou předností je snadné "přehazování" otáčením, což přispívá k rychlejší tvorbě a vyšší kvalitě kompostu.
• Podzemní kompostéry: Novinkou na trhu jsou podzemní kompostéry, které využijete především na záhonech. Podzemní kompostér je inovací v kompostování, kdy kompostér přeměňuje organickou hmotu v přírodní hnojivo, a to přímo v záhonu. Tímto se celý proces kompostování a následného hnojení urychluje a zefektivňuje.
• Bytové kompostéry: Kompostovat můžete i v případě, že bydlíte v bytě a nemáte zahradu. I v bytě totiž vzniká velké množství odpadu, který se hodí do kompostu - ať už v kuchyni při vaření nebo při pěstování pokojových rostlin. V dnešní době si můžete pořídit např. tzv. vermikompostér nebo kompostér Bokashi. Bytový kompostér lze umístit takřka kamkoliv, kde se pohybuje teplota okolo 18 °C. Vhodným místem tak může být přímo vaše kuchyně či balkon. Při dodržování správných zásad tohoto typu kompostování se nemusíte obávat ani případného zápachu.

Vermikompostér vs. Kompostér Bokashi

Jaký je rozdíl mezi vermikompostérem a kompostérem Bokashi? Ve vermikompostéru probíhá kompostování za pomocí kalifornských žížal (ty nejsou totožné, jako žížaly venku na záhonech). V Bokashi kompostéru naopak probíhá proces fermentování bioodpadu - z toho důvodu se odpad v Bokashi musí prosypávat směsí, která obsahuje speciální mikroorganismy.

Z tohoto důvodu je kompostování v Bokashi nádobě jednodušší, protože vermikompostér vyžaduje kvůli žížalám více pozornosti. Bytové kompostéry můžou být „hračkou“ také pro vaše ratolesti.

Složení kompostu: Ať už zvolíte jakýkoliv kompostér, nejdůležitější je vždy obsah, který kompostujete. Konkrétně budeme mluvit o skladbě materiálu. Kompostovaný materiál musí být vyvážený - měl by být suchý i vlhký, prodyšný i hutný a především „hnědý i zelený“.

Jedná se o poměr uhlíkatých (C) a dusíkatých (N) látek. Čím je materiál starší a tmavší, tím více u něj převažují uhlíkaté látky (= hnědý materiál). Naopak u mladšího a zelenějšího materiálu převládá dusík (= zelený materiál). A právě v poměru těchto látek spočívá převážná alchymie kompostování. Poměr C:N (hnědý:zelený) udržujte zhruba na hodnotě 30:1. Pro lepší představu, na 2-3 díly hnědého materiálu připadá 1 díl zeleného materiálu.

• Vlhkost: Při stisknutí kompostovaného materiálu by nemělo dojít ke ždímání, nicméně materiál by měl po rozevření ruky zůstat slepený.
• Teplota: Rostoucí teplota značí průběh procesu kompostování. Horká fáze kompostování, kdy se teploty pohybují kolem 45-60 °C, trvá jen několik dní nebo týdnů.
• Provzdušnění: Kyslík je naprosto nezbytnou součástí kompostování.

Kompostování v Bytě: Vermikompostování a Bokashi

Někteří majitelé zahrad se stále ještě k založení kompostu neodhodlali. Důvody mohou být různé: obavy, že kompostéry budou působit neesteticky, že kompost bude páchnout, že zabere v zahradě příliš mnoho místa, nebo že s ním bude moc práce.

Kompostérů je na trhu velký výběr včetně pohledných dřevěných a dobrá zpráva je, že i když se o kompost nebudete starat vůbec, také se po čase rozloží na pěkný humus.

Zvláštní kapitolou je dnes velice oblíbený vermikompost, který se zakládá v nádobách určených pro vnitřní prostory, slouží ke zužitkování odpadů z domácnosti a práci v něm odvádějí kalifornské žížaly. Ty jsou žravější než naše domácí žížaly a proměňují kuchyňský odpad v úrodný substrát do květináčů velice rychle, ale také jsou vybíravější, do nádoby by například vůbec neměla přijít zemina. Také nesnesou mráz, takže je nemůžeme nechávat celoročně venku.

Co Určitě Patří a Nepatří Do Kompostu

Do kompostu určitě patří rostlinné zbytky ze zahrady, tužší stonky a větvičky jen musíme nastříhat na kousky, jinak se budou rozkládat velmi dlouho. Delší větve do kompostu nedáváme vůbec, protože se nerozloží ani po roce nebo dvou a budou nám znemožňovat jakoukoli manipulaci s ostatní zralou hmotou kompostu. Dřevní štěpka je naopak skvělá.

Co se týče kuchyňských odpadů, zbytky zeleniny a ovoce jsou také v pořádku, jen u slupek ošetřených přípravky proti houbám pozor: mohou nám zahubit i užitecné houby, které v kompostu pracují pro nás. Obecně se „chemie“ v kompostu rozloží, pokud jde o látky existující v přírode, protože si je najdou příslušné bakterie, které je umí zpracovat. Syntetické látky, které v přírode neexistují, se ale nerozloží, a stejně tak zustanou nedotčené težké kovy, ale „chemie“ tohoto typu se může navázat na humus a tím zneškodnit. Pokud ale nechcete riskovat, tyto věci do kompostu nedávejte. Zcela v pořádku je i kávová sedlina a pytlíky vylouhovaného čaje. Další kuchyňské odpady jsou už problematičtější. Olej můžete nasáknout do pilin nebo kousků papíru, živočišné zbytky se dávají jen do uzavřených bubnových kompostérů (otočné typy) kvůli hlodavcům. Kosti můžete dát do běžného zahradního kompostu, pokud je předtím rozemelete.

Jak Dosáhnout Aerobního Rozkladu

Naším cílem je příjemný a prospěšný aerobní typ rozkladu, probíhající za přístupu kyslíku. Toho dosáhnete rovnováhou vlhkosti a provzdušněnosti v kompostové hmotě. Znamená to, že budete střídat šťavnatější složky (kuchyňské zbytky, opadané ovoce, posekaná tráva, plevel) se složkami suššími (spadané listí, dřevěná štěpka, piliny, kousky papíru, dřevěný popel).

Výsledná směs by měla být mírně vlhká, ale provzdušněná a obvykle je potřeba do kompostu spíš přidávat vodu - záleží ovšem na tom, jak moc prodyšná a „děravá“ je vaše kompostovací nádoba. Pokud nemáte moc času řešit vlhkost kompostu, bývá obvykle sušší, než by byl ideál, a rozkládá se déle.

Mulčování

Posekanou trávu a drobné větvičky můžeme používat k mulčování, to jest k zakrývání půdy kolem rostlin. Organický mulč zadržuje vláhu, stíní povrch půdy před slunečními paprsky, (což je dobře, protože slunce hubí prospěšné mikroorganismy), potlačuje růst plevelů a poskytuje rostlinám výživu z rozkládajícího se organického materiálu.

Horký Kompost

Pokud si ale můžete s kompostem pohrát, připravte si horký kompost, v němž se všechno rozloží velmi rychle. Docílíte toho t... Postavte si vlastní kompostér a přeměňte zahradní odpad na cennou zeminu. Kompostér je udržitelný, praktický a patří do každé zahrady. Hotové kompostéry můžete zakoupit v různých velikostech a cenových třídách. Nemusíte si jej však kupovat.

Chcete si pro svou zahradu vlastnoručně vyrobit praktický kompostér a mít po ruce všechny potřebné materiály a nářadí? V tom případě potřebujete již pouze následující montážní návod, abyste mohli začít.

Pokud jste se rozhodli kompostér postavit sami, zde je několik tipů, které byste měli předem vzít v úvahu. Zjistěte, jak vybrat vhodné místo a schovat kompostér. Než si kompostér postavíte sami, měli byste si vybrat vhodné místo.

Kompostér umístěte nejlépe do stínu nebo do polostínu na rovnou plochu. Vyberte pro svůj kompostér nejlepší místo tak, aby byl v kontaktu s přirozenou zahradní půdou.

Jistě, kompostér je opravdu velmi praktický, ale možná ho budete chtít umístit přece jen nenápadněji, aby nebyl stále na očích. Ideálně kompostér schováte za keře, živý plot nebo zahradní domek, aby nebyl viditelný z vaší terasy nebo oblíbeného posezení.

Pro optimální udržení vlhkosti byste měli svůj vlastnoručně vyrobený kompostér zakrýt, například bambusovou nebo rákosovou rohoží. Potřebné teplo a vlhkost v kompostu zůstanou zachovány. Navíc jsou bambusové a rákosové rohože velmi ekologické, protože je lze používat opakovaně.

Komunitní Kompostování

Jestli žijete ve městě, v bytě bez zahrady, pak třídění bioodpadu pro vás není tak snadné. V zásadě máte tři možnosti. Můžete si objednat hnědý kontejner na svoz bioodpadu (pokud je u vás zaveden), pořídit si interiérový vermikompostér (a recyklovat bioodpad s pomocí kalifornských žížal), nebo se připojit k sousedům a začít kompostovat komunitně.

První český komunitní kompostér SIVA přišel na svět už v roce 2005, kdy ho vymysleli a vyrobili v neziskovce Ekodomov. V Praze se poprvé objevil na sídlišti v Řepích v roce 2007 a kompostování tu od té doby frčí dodnes. Místní komunita koordinovaná energickou správkyní Dušanou Kozlovskou tu momentálně zvládá spravovat a krmit šest společných kompostérů.

V roce 2018 se Ekodomov spolu s MČ Praha 8 pustil do pilotního projektu Spolu8bio, v jehož rámci vzniklo pět kompostujících komunit na Praze 8, v oblasti Karlína, Libně, Bohnic a Troje, Kobylis a Čimic. O dva roky později začala Praha 3 na pěti místech kompostovat s Kokozou.

Součástí všech těchto projektů byla i snaha shromáždit od správců kompostérů i od kompostujících komunit zpětnou vazbu a lépe tak komunitnímu kompostování porozumět. Proč se lidé do společného kompostování pouštějí? Jaké má tento způsob výhody, kde jsou jeho limity?

Žebříček motivací ke komunitnímu kompostování jasně vedou ekologické důvody, přesněji snaha s odpady správně nakládat a snižovat tak množství směsného komunálního odpadu. Nezanedbatelnou roli v rozhodnutí, proč do komunitního kompostování jít, hraje i skutečnost, že se žádné jiné přijatelnější možnosti nenabízejí. Více než 50 % těch, kdo se zapojili do projektu Spol8bio, před jeho zahájením vůbec nekompostovalo, protože k tomu neměli příležitost.

Komunitní kompostování se přirozeně rozvíjí v rámci komunitních zahrad nebo na školních pozemcích, kde ale kompostéry fungují v jiném režimu, než když jsou umístěné přímo ve veřejném prostoru. Sousedské kompostování, které se odehrává jako „přívažek“ společného zahradničení nebo pěstitelských prací, podléhá jiným pravidlům. Čistě komunitní kompostování zpravidla iniciují městské části ve spolupráci s neziskovkami.

tags: #prehazovani #kompostu #velikost #ok

Oblíbené příspěvky:

• Stav ekologického zemědělství v České republice
• Normy pro plynové kotle
• Srovnání pohonů aut a zdraví
• Koš na odpadky do koupelny
• Techniky malby vodovkami