Houby Rostoucí na Kompostu: Druhy a Bezpečnost

Nemusíte chodit do lesa, i na vaší zahradě můžete vyrazit s košíkem a nasbírat houby na oběd. Záleží na tom, kde bydlíte, v podstatě jakékoliv. I ve velkých městech najdete místa, kde po ránu zdobí trávník hlavičky klouzků, ale i kozáků, a také hub jedovatých.

Pozor musíme dát hlavně na malé děti, aby podezřelé houby nenašly v zahradě dříve než my. I větší děti naučíme, že se žádná houba neochutnává. V zahradách se někdy daří žampionům, které se ale mohou zaměnit za bílou muchomůrku zelenou (jarní forma).

Tři Výborné Houby na Zahradách

Všimněme si ale tří druhů výborných hub, které se na zahradách objevují po celé léto, ihned jakmile nastanou příhodné podmínky - jestliže je teplo a kropíme trávník.

Špička Travní

První z nich je drobná aromatická špička travní. Podle mnohých lidí je vůně této nenápadné houby nepřekonatelná. Jestliže uvidíme malé béžové mírně zašpičatělé kloboučky (špička roste v koloniích), jednu utrhneme, přivoníme a prozkoumáme zespodu lupeny. Poznávacím znamením špičky jsou nepravidelně rostlé, k okrajům klobouku vějířovitě se rozvětvující lupeny v barvě klobouku. Na místo pak nešlapeme, nesekáme a za pár dní můžeme sklízet.

Pýchavka

Také maličké bílé pýchavky se v trávě mohou nejprve přehlédnout. Později ovšem mohou pýchavky obrovské dorůst úctyhodných rozměrů. Oba druhy jsou skvělé jednoduše připravené na másle, do polévky i jako guláš. Z větších pýchavek je výborný obalovaný řízek - v trojobalu i těstíčku.

Čtěte také: Význam hub v přírodě

Hnojník Obecný

Ve stínu v křoví, na hnojišti, u kompostu, ale i přímo uprostřed květinového záhonu se může objevit zajímavé sousoší vytáhlých hub s uzavřenými šupinatými hlavami. Možná se zaradujeme, že jsou to bedly a těšíme se na řízky z nich. Ale klobouky hub se nerozvíjejí. Je to hnojník obecný. Co nejrychleji ho sklidíme a do kuchyně s ním. Neváhejme, nebo jeho lupeny zespodu ztmavnou a už bude nepoživatelný.

Jestliže bychom čekali ještě den, hlavy hub se začnou zespodu rolovat, ubývat, přitom černat a nakonec se roztečou do černé kaše - jev zvaný autolýza. Použijeme houby s lupeny bílými, nanejvýš lehce růžovými. Výborné jsou jako guláš nebo na paprice a smetaně.

Pokrm má velmi jemnou chuť a zajímavé je, že mladý syrový hnojník voní po meruňkách.

Bedly na Zahradě

Po horkém létě, kdy v lesích skoro nic nerostlo, je tu klasické podzimní počasí, které nastartovalo růst hub. V lesích a u polních cest se objevují také oblíbené bedly. Některé druhy bedel mohou ale vyvolat žaludeční problémy. Nebezpečné jsou bedly sbírané v zahradách, nejen o nich pro Prima Living promluvil mykolog Vladimír Antonín. Bedly patří mezi houby, které mají výrazné rozlišovací znaky a v lese je pozná i malé dítě. Bohužel, není bedla jako bedla. Některé druhy patří mezi velmi chutné houby, jiné do košíku rozhodně nepatří.

Bedla Vysoká (Macrolepiota procera)

Nejrozšířenějším druhem je bedla vysoká (Macrolepiota procera). Mladé bedly mají klobouky uzavřené připomínající vajíčko, postupem času se zvětšují a otevírají. Jsou ploché nebo kuželovité. Objevují se i exempláře, které mohou mít klobouk široký až 40 cm. Špička klobouku je hnědá a hladká, na celé ploše klobouku najdeme hnědé šupiny.

Čtěte také: Aktivity pro děti: Houby a lišejníky

Bedla Červenající (Chlorophyllum rhacodes)

Druhým hojně rozšířeným druhem je bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes). Je menšího vzrůstu než bedla vysoká - dorůstá nejvýše 10 až 12 centimetrů -, při poranění se zbarvuje do oranžova až červena. Dříve byla bedla červenající rovněž automaticky považována za dobrou jedlou houbu. Dnes o tom odborníci polemizují. Objevily se totiž případy, kdy si lidé stěžovali na žaludeční potíže.

Je bedla červenající opravdu jedovatá? Podle zkušeného mykologa nelze hovořit o klasické otravě. „Ona to není otrava v klasickém smyslu. Je to individuální nesnášenlivost a stále se zkoumá, proč se tak děje. Problematické mohou být také bedly zahradní a bedly šedohnědé, tedy okruhy bedly červenající. Ale znovu říkám, že tyto bedly samy o sobě jedovatou látku nemají. Některé houby umí do sebe natahovat látky, které se nacházejí v zemi. Kromě bedel to umí žampiony či hřib borový. Část odborníků se tak domnívá, že „jedovatost“ zahradních bedel je způsobená tím, že rostou v lokalitách ovlivněných lidskou činností.

Až na výjimky platí pravidlo, že houby by se neměly zapíjet alkoholem. U červenajících bedel to platí dvojnásobně. Mastné řízky ze zahradních bedel a na to láhev vína či pivo?

Platí tedy, že sbíráme jen ty druhy hub, které bezpečně známe. A když narazíme na bedly v městském parku nebo na zahradním kompostu, tak je do kuchyně nebereme.

Další Houby na Zahradě

Objeví se na záhoně, v kompostu, v trávě i ve skleníku. Milovníci hub touží po domácí sklizni hříbků a kozáků. Pokud však nepěstujete i příhodný lesík, jsou pokusy odsouzeny k neúspěchu. Bez svých stromů lesní houby žít nemohou.

Čtěte také: Pěstování hub v kompostu

Houby v trávníku zahradníky obvykle netěší, ale vykoukne-li z pažitu voskovka šarlatová, stane se jeho ozdobou. Je houbou vlhkých luk a její vskutku šarlatový klobouk i třeň svítí do daleka. 2 - 6 cm velké klobouky jsou pěkně tvarované, hladké až lesklé, časem jejich výrazná barva poněkud bledne. Zespodu uvidíme silné a řídké lupeny.

Stejné je to i s podobnou voskovkou granátovou, jejíž jasně červené plodnice mohou být velké až 12 cm. Nelesknou se, jsou výrazně klenuté, třeň odspodu bledne. I tato voskovka ráda roste v trávě, na mýtinách, pastvinách a loukách poblíž lesů. Příbuzná je voskovka krvavá, jejíž barva je oranžovější a klobouček zrnitý, u starších plodnic prohnutý okraj vzhůru. Svědčí jí o něco sušší stanoviště, často však roste také v trávě.

Hojnější než tyto tři houby je jejich slabě jedovatá sestra, voskovka kuželovitá. Nejen bedla je dobrá na talíři. Potkat můžeme i řadu dalších chutných bedel, mnohé z nich i na zahradách. I z těchto druhů připravíme báječné řízky, mladé kloboučky se hodí i k plnění a zapékání.

Bedla zardělá někdy příjemně překvapí nejen v trávníku, ale i ve skleníku. Dříve uváděna jako jedlá houba, ale může způsobit zdravotní problémy. Podhoubí, které rostlo v kompostu, zde má ideální podmínky k rozvoji. Klobouky jsou 4 - 8 cm velké, bílé, uprostřed lehce zardělé. Lupeny jsou bílé a časem zrůžoví. Třeň houby je hladký a bílý, s bílým prstencem, který postupně mizí.

Bedle zardělé je velmi podobná jedlá a chutná bedla odřená má však na rozdíl od ní jemně šupinatý klobouček s tmavším středem a lupeny stále bělostné. Může se objevit na záhonech a políčkách. Na zahradě se může objevit i bedla červenající. Její až 15 cm velké klobouky jsou hrubě šupinaté, zprvu přimknuté ke třeni, později široce rozevřené.

Jedlé líhy se mohou na zahradě objevit do pozdního podzimu a vždy ve skupinkách, jedna těsně vedle druhé. Plodnice líhy klubčité rostou v propletených trsech, kde jeden klobouk překrývá druhý, až jsou celé zprohýbané. Svrchu jsou šedohnědé, s bílými lupeny, které časem lehce šednou. Podobná líha nahloučená je rovněž jedlá, s klobouky hnědavými a lupeny bílými až krémovitými. Na zahradě může růst i mezi keři a v louce.

Jejich jméno lákavě nezní, ovšem mezi hnojníky najdeme druh nejen jedlý, ale přímo lahodný a příjemně vonící. Hnojníky mají rády výživnou prsť, a proto se mohou objevit na kompostu a dobře hnojených záhonech i trávnících. Hnojník obecný má štíhlé, bílé a třásnité kloboučky. Jak plodnice stárnou, kloboučky se rozevírají a zprvu bílé, později růžové lupeny postupně černají a měknou. Díky výrazně šupinatému klobouku hnojník obecný spolehlivě rozeznáte od hnojníku inkoustového, který je zvláště po požití alkoholu jedovatý.

Další druhy hnojníků, jejichž kloboučky pokrývají jemné šupinky, takže vyhlížejí jako chlupaté, jsou nejedlé, ale otrava u nich nehrozí. A na zahradě jsou přímo ozdobou. Jsou to například hnojník mrvní, který můžete nalézt na kompostu i ve skleníku. Hnojník zaječí, naleznete spíše na tlejícím dřevě a v záhonech. U paty starého stromu nebo pařezu se může objevit nejedlý hnojník domácí.

Z většiny hub rostoucích na zahradě můžete připravit smaženici, přidávat je do polévek, rizota, zeleninových směsí, bramboráků, k masu nebo je nakládat na kyselo.

Pěstování Hub na Zahradě

Mnozí budou souhlasit - není nic krásnějšího než procházka ranním lesem. Jenže houby jsou poněkud náladové. Rostou jen někde a někdy. Pokud chceme být v pěstování hub úspěšní, musíme mít na zahradě vhodné podmínky. Houby totiž žijí v symbióze s některými stromy, především břízami, duby, buky, smrky, borovicemi či jedlemi.

Spory hub se mohou do zahrady přenést z palivového dřeva, které si přineseme z lesa. Bývají také v mulčovací kůře nebo v zahradních substrátech s rašelinou a drtí z kůry. Sadbu směsi hřibovitých hub (hřibu smrkového, kozáka březového, křemenáče osikového a dalších) si však můžeme i zakoupit.

Houby můžeme „sázet“ od jara do podzimu, při teplotě nad 10 °C. Doporučuje se zvolit místo zastíněné ze západní strany - houby totiž nemají rády přímé slunce. Práškovou směs nasypeme, suspenzi nalijeme v jeden až dvoumetrovém kruhu kolem kmenu stromu do zhruba dvaceticentimetrové hloubky. Postupujeme tak, že odryjeme kousek drnu, umístíme sadbu a drn vrátíme zpět. Půda musí být neustále vlhká, jinak dojde k poškození podhoubí a neuchytí se. Proto pokud neprší, pravidelně zaléváme. Sypeme na ni také čas od času lesní hrabanku s rozkládajícími se suchými listy.

Když vysadíme podhoubí na jaře, první plodnice se mohou objevit již na přelomu léta a podzimu. Jako v běžném lese však záleží na podmínkách, které v zahradě máme. Podhoubí přezimuje a na jaře se rozrůstá.

Podmínky pro Pěstování Některých Hub:

• Pýchavka obecná: Pro výsadbu je třeba vybrat vlhčí půdu, která je bohatá na živiny, zvláště dusík.
• Bedla vysoká: Na rozdíl od většiny ostatních hub bedla poměrně dobře snáší i sušší stanoviště. Svědčí jí travnaté stanoviště (zahradní trávník), který je možné posypat lesní půdou. Nelze ji pěstovat na půdách bez porostu rostlin.
• Žampiony: Zakoupený balík se žampionovou sadbou umístíme do prostoru s teplotou 20-24° C, při které podhoubí proroste za 18 - 20 dní. Jakmile se bílé podhoubí objeví, odstraníme horní část plastového obalu, substrát na povrchu opatrně nakypříme, uhladíme a přesypeme krycí zeminou, která je součástí dodávky. Krycí zeminu navlhčíme. Když podhoubí proroste i větší část plochy krycí zeminy, prohrábneme ji. Jakmile se podhoubí plošně spojí, balík přeneseme do prostoru s teplotou 14-18 °C. Jakmile se objeví kloboučky, zeminu zalijeme. Plodnice neodřezáváme, ale vykrucujeme.
• Hlíva ústřičná: V přírodě roste tato čím dál více oblíbená houba, nadupaná zdravím, na pařezech a kmenech stromů na vlhčích místech, a to od září do listopadu. Zakoupené podhoubí umožní pěstovat hlívu po celý rok při teplotě kolem 20 °C. Sadba hlívy se prodává v plastovém pytli naplněném slámou.
• Shiitake: Tuto chutnou japonskou houbu, která je pro své léčivé účinky považovaná za zázračnou, můžeme pěstovat na měsíc starých kusech dubu, habru, olše nebo buku. Dřeva mají mít šířku o průměru 100 mm a délku 1 m. Na jejich protilehlých stranách do nich vyvrtáme otvory o průměru 10-15 mm a hloubce 20 mm, ve vzdálenosti cca 100 mm od sebe. Do otvorů vložíme sadbu a zalijeme parafínem. Takto upravená dřeva uložíme do skleníku nebo foliovníku s optimální teplotou 28 °C a udržujeme dostatečnou vlhkost. Na zimu je však musíme umístit na místo, kde teplota neklesne pod -5 °C. Podhoubí se tvoří zhruba rok. Poté klády nebo větve naočkovaných dřev umístíme na stinném vlhkém místě s teplotou mezi 12-20 °C. Když se vytvoří plodnice, můžeme zhruba v týdenním cyklu 5-6krát za sebou sklízet. Podobně můžeme shiitaké pěstovat i na pilinách z listnatých dřevin, slámě nebo drcených kukuřičných vřetenech.

Pokud jste objevili houby na zahradě, prozkoumejte, zda se jedná o jedlé či jedovaté druhy. Houby na zahradě, jsou pro houbaře pravé požehnání.

My Češi jsme národem houbařů. Podle statistik alespoň jednou ročně vyrazí na houby přes 70 % obyvatel České republiky. Je to fenomén, který nemá ve světě obdoby a z Česka tak dělá doslova houbařskou velmoc. Další průzkum pak odhaduje, že jedna domácnost nasbírá ročně přibližně 10 kg hub.

Naše houbové "šílenství" není ale zadarmo. Znamená to nachodit po lesích i desítky kilometrů, věnovat houbaření spoustu času a námahy. Ovšem z hlediska zdravotního je houbaření hotovým elixírem zdraví - vždyť pobyt na čerstvém vzduchu, dostatek pohybu, zapojení rodiny a podobně vede ke zlepšení vlastní fyzičky a utužení společenských vztahů.

A teď si představte, že jsou mezi námi houbaři také lidé, kteří nemusí téměř ani vytáhnout paty z domova, a přeci mají o úrodu postaráno - mají totiž houby na zahradě. Jistě, spousta lidí si na zahradě, potažmo v garáži či ve sklepě houby pěstuje. Jde zejména o žampiony, houbu shiitake a hlívu ústřičnou. Pro takové pěstování vám postačí jen vhodný houbový substrát s naočkovanou kulturou a příhodné klima. Ale jsou i tací, kteří houby na zahradě nepěstují, a přeci rostou. Pokud patříte mezi ty, kterým houby na zahradě rostou, můžete se považovat za šťastlivce. Ale také za smolaře. Záleží na tom, zda jsou houby na zahradě vítané a také, zda jsou vůbec jedlé.

Jedlé Houby na Zahradě

• Kačenka česká (Verpa bohemica): Vyskytuje se v březnu a dubnu nepříliš hojně v listnatých hájích, lužních lesích, křovištích a zarostlých sadech. Miluje zejména ovocné dřeviny jako třešně nebo trnky, pod nimiž se vyskytuje nejčastěji. Patří do skupiny smržovitých. Je houbaři vyhledávaná, protože platí za jednu z nejchutnějších hub. Příbuzným, ale vzácnějším druhem je kačenka náprstkovitá (Verpa conica) a jedlé smrže (Morchella).
• Čirůvka májovka (Calocybe gambosa): Roste především v květnu, při příhodném počasí již koncem dubna, a je tedy první hojnější masitou houbou, kterou můžeme na zahradě najít. Spíše než v lese ji naleznete třeba v parcích nebo pod ovocnými stromy - zejména třešněmi, švestkami či planě rostoucími špendlíky. K důležitým rozpoznávacím znakům májovky patří výrazná vůně, která sice není každému příjemná, ale tepelnou úpravou zmizí. Májovky rostou pouze na jaře, pokud v létě nebo začátkem podzimu naleznete houbu, o níž se domníváte, že jde o májovku, raději ji vůbec nesbírejte, pravděpodobně se jedná o jedovatou závojenku olovovou.
• Špička obecná: Výborná, jedlá a chutná je také hojně rozšířená špička obecná, zvaná také jako zahradní nebo travní.
• Vatovec obrovský: Pokud na trávníku nebo poblíž kompostu naleznete různě velké bílé koule, jásejte a volejte sláva. To si cestu na vaši zahradu našel vatovec obrovský, lidově nazývaný pýchavka. Koncem léta a na podzim se běžně vyskytuje na polích, loukách a lze ji nalézt i v lesích.

Houby na Zahradě Jako Indikátor Kvality Půdy

Houby na zahradě, v trávníku nebo mezi okrasnými rostlinami pro zahrádkáře znamenají spíše problém. Ten problém se jmenuje snížená kvalita půdy. Ne vždy je to ale jen ke zlosti. Spousta jedlých hub nepotřebuje ke svému růstu hluboké houštiny a statné buky či smrky a vyroste si klidně i na trávníku. A to jsou houby na zahradě vítané a jedlé.

Pokud bažíte po pravém anglickém trávníku, budou pro vás houby na zahradě problémem, Stejně tak byste měli řešit výskyt hub jedovatých či nejedlých - pro své bezpečí i bezpečí vašich dětí a domácích mazlíčků. Jedlé houby si hýčkejte. Vždyť komu se poštěstí mít houby na zahradě?

Problémy s Půdou Indikované Houbami

• Kyselá půda: Přítomnost hub je prvním ukazatelem, že je vaše půda na zahradě příliš kyselá. Trávník tedy posypejte vápnem nebo komerčními přípravky na vápnění půdy. Rostliny rostoucí v kyselých půdách mají problém získat dostatek živin. Špatně se také vyrovnávají s nedostatkem vláhy. Proto neplodí a chřadnou.
• Neprodyšná půda: Druhým problémem, na který výskyt hub upozorňuje, je zhutnělá půda. Trávník je vlhký a příliš se dusí. Proto ho přestaňte zalévat, pořádně shrabejte listí, prořezejte pomocí vertikutátoru a nasypte na něj písek. Plocha by se měla vysušit a houbám se tak znepříjemní pobyt.

Chemická Ochrana

Pokud se chcete hub zbavit co nejrychleji, můžete na ně použít chemické přípravky. Kupte si širokospektrální fungicid a aplikujte ho v několikadenních intervalech. Pokud nejste zastánci chemie, kromě ošetření trávníku vykopejte zeminu v místech přítomnosti hub do hloubky cca 50 cm.

Houby a Kompostování

V domácnosti a na zahradách je kompostování způsob, jak podporovat, urychlovat a částečně řídit rozklad organického materiálu, i nutnost přiložit ruku k dílu. Pro kompostování používejte rostlinné zbytky, které chcete kompostovat. Patří pouze rostliny zdravé.

Některé organizmy způsobují v kompostu žádné problémy, avšak závažné škodlivé organizmy se mohou skrývat i ve zdánlivě zdravé rostlině. Organizmy, které ve většině případů nevytváří odolná stadia a nemnoží se, jsou patrně na zahrádce nejčastější. Jedná se o poškození rostlin hmyzem, zejména na nadzemních částech, jako jsou na mnoha rostlinách časté mšice. Tyto organismy proces delšího kompostování také nepřežijí. Opouští kompost nebo při zapravení do hlubších vrstev hynou.

Obdobný princip platí pro mnoho dalších hub, a to i u hub poškozující podzemní části - kořeny, hlízy, cibule, oddenky. Mimořádně závažné je zavlečení trvalých klidových stádií hub do kompostu. Jsou to jak 1 cm velké, tvrdé útvary (sklerocia) a ty v půdě přetrvávají více než 6 let. Zbytky infikované brukvovité zeleniny nebo půdou se mohou dostat do kompostu. Dospělci kladou vajíčka na plevel rostoucí na kompostu a v půdě kompostu nebo na plevelné rostliny na kompostu rostoucí se mohou rozmnožovat i všechny druhy slimáků, svinky nebo škvoři. Obvyklé chemické prostředky pro snížení jejich výskytu nejsou na ošetřovaný, přehazovaný a za sucha zalévaný kompost vhodné.

tags: #houby #rostoucí #na #kompostu #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Silniční kontrola v ČR
• Inspirace z přírody
• Na co si dát pozor při koupi ojetiny: Emise
• Nebezpečné emise u Xsary Picasso
• Ekologie v systémech vytápění a chlazení