Přerov: Historie a význam kamenné sochy v přírodě

Uprostřed Moravy leží na řece Bečvě město Přerov. Historie osídlení sahá až do pravěku - konkrétně starší doby kamenné, což dokládají světově známé archeologické nálezy v Přerově-Předmostí.

První písemná zmínka o Přerově pochází z roku 1141. Zhruba o století později, v roce 1256, byl povýšen králem Přemyslem Otakarem II. na královské město.

V roce 1888 se Přerov stal vůbec prvním městem na světě, kde vzniklo muzeum J. A. Komenského, sídlící dnes v renesančním zámku na Horním náměstí. Návštěvníkům, zajímajícím se o novověkou historii, se nabízí procházka po naučné stezce s názvem "Po stopách války z roku 1866 na Přerovsku".

Čeští králové rozšiřovali svou moc nejen na území Čech, ale také v dalších zemích koruny české, na území Moravy a Slezska (tj. v Markrabství moravském a na území Vévodství slezského). Zde se středobody panovníkovy vlády stávala právě královská města.

Někdy jsou označována také jako markrabská, což má jednoduché vysvětlení - jestliže byl panovníkem Moravy člověk, který neměl žádný jiný titul než markrabě, byla jemu podřízená města označována jako markrabská, pokud však měl zároveň i titul českého krále, byla pak města označována jako královská.

Čtěte také: Emise v ČSAD Přerov

Mírný kopec se třemi návršími vypínající se nad údolní nivou řeky Moravy byl příznivým místem k osídlení již od pravěku. Na jeho svatomichalském návrší kdysi existovalo staré pohanské kultovní místo, na svatováclavském a svatopetrském návrší vznikla velkomoravská hradiště. První z hradišť se stalo v 11. století základem olomouckého knížecího hradu, druhé sídlem olomouckého biskupství. Mezi těmito návršími vzniklo spojením několika samostatných řemeslnických a tržních osad, rozkládajících se u staré obchodní stezky, středověké královské město.

Až do třicetileté války si královské město Olomouc udržovalo postavení hlavního města Moravy. Trvale o ně ale soupeřilo s Brnem. Za hlavní město Markrabství moravského byla Olomouc oficiálně označena v listině českého krále Jana Lucemburského z roku 1314. Její prestižní výhodu znamenalo sídlo moravského biskupství a později i univerzity, nevýhodu větší vzdálenost od metropolitní císařské Vídně.

Královské město Litovel založil v polovině 13. století český král Přemysl Otakar II. V jeho těsném sousedství stála již řadu let slovanská rybářská ves (dnešní tzv. Staré město), jejíž existenci umožňovala rozvětvená řeka Morava. Šest ramen protéká Litovlí dodnes a právě i proto bývá pojmenováno Hanácké Benátky.

Měšťané se tak dostali pod ochranu Vlašimů, sídlících na nedalekém Úsově. Jejich znak, dvě supí hlavy a letopočet 1489, najdete na dvorním portále radnice. V 16. století je vystřídali Boskovicové, kteří si město s okolím zapsali do zemských desek jako svůj majetek. Litovel tak ztratila postavení královského města a dostala se pod správu šlechtických rodů. Město však pod jejich vládou dále vzkvétalo, svědčí o tom renesanční přestavba kostela sv. Marka, měšťanské domy a především přestavba radnice.

Dominantou náměstí je radnice se 73 m vysokou vyhlídkovou věží; protože v podzemí přímo pod ní protéká jedno z říčních ramen, říkává se, že Litovel má nejvyšší věž na Moravě - míněna je ovšem stejnojmenná řeka. Ze všech mostů a můstků si největší pozornost zaslouží Svatojánský, po Karlově mostě v Praze a mostě v Písku třetí nejstarší kamenný most v České republice. Při toulkách historickým centrem objevíte také muzeum, několik kostelů a kaplí, zbytky hradeb a parky, které je lemují.

Čtěte také: Likvidace vozidel v Přerově: Kompletní průvodce

Uničov byl založen roku 1213 moravským markrabětem a bratrem krále Přemysla Otakara I. Vladislavem Jindřichem, který předpokládal, že se zde nacházejí významná ložiska stříbra. Jeho očekávání se zcela nenaplnila, přesto však Uničov ve středověku patřil mezi nejvýznamnější moravská sídliště. Zakládací listina města patří k nejstarším v České republice, datuje se k roku 1223. Problematické údobí zažil jen v době husitské revoluce, kdy nakrátko ztratil i statut královského města. Po obrovském požáru v roce 1643 město prakticky lehlo popelem, lidé byli pronásledováni morem a cholerou. Někdejší sláva Uničova byla nenávratně pryč, negativní dopad mělo i obsazení města rabujícím pruským vojskem během pruské a sedmileté války. Jediným významným okamžikem v životě venkovského městečka bylo roku 1770 setkání císaře Josefa II. s pruským králem Friedrichem II.

Raritou Uničova je několik muzeí, od historické expozice v Muzeu U Vodní branky v bývalé městské zbrojnici z druhé poloviny 16. století přes muzeum baroka až po muzeum vězeňství v autentických prostorách uničovské šatlavy.

Prostor města byl osídlen již v pravěku a od osmého století našeho letopočtu se na skalním ostrohu naproti dnešního centra města a hradu rozkládalo rozsáhlé staromoravské hradiště. Je zajímavé, že první písemná zmínka o Znojmě se dochovala v padělané listině z roku 1048, kterou kníže Břetislav zakládá proboštství v Rajhradě. V letech 1222-1226 bylo Znojmo Přemyslem Otakarem I. povýšeno na královské město, první svého druhu na jižní Moravě, a opevněno silnými hradbami, které se z velké části dochovaly dodnes. Nové královské město se stalo nejmohutnější pevností na jižní hranici Přemyslovského státu.

Znojemský minoritský klášter byl také místem posledního odpočinku Přemysla Otakara II. po nešťastné bitvě na Moravském poli v roce 1278, v níž padl. V roce 1296 byly jeho ostatky slavnostně převezeny do Prahy. Za vlády krále Jana Lucemburského byly městu uděleny mnohé výhody a výsady. Velký rozkvět Znojma nastal ve 13. a 14. Na západním okraji městského centra ve Znojmě se nachází Hradní ulice s hradním komplexem. Hrad samotný zaujímá ostrožnu nad soutokem Dyje a Gránického potoka ve Znojmě. Součástí hradního komplexu je také známá rotunda svaté Kateřiny z 12. století.

Slavnou minulost Znojma připomíná rozsáhlé bludiště chodeb a sklepů, které se táhnou pod většinou domů, ulic a náměstí v historickém centru. Znojemské podzemí, nejrozsáhlejší v Česku, vznikalo bez jakéhokoliv řádu od 13. do 17.

Čtěte také: Voda a odpad Přerov: Důležité informace

Uprostřed rozsáhlé kopcovité, lesnaté a rybničnaté Českomoravské vrchoviny, po obou stranách bývalé zemské hranice mezi Čechami a Moravou, leží starobylé město Jihlava, nejstarší horní město českých zemí. Historické spadají kořeny města do konce 12. století, kdy na návrší nad řekou Jihlavou byla založena slovanská vesnice s kostelíkem. Dynamický rozvoj nejstaršího horního města startuje objevení ložisek stříbrných rud ve 40. letech 13. století, které sem přivedlo osadníky z celé Evropy. Jihlava brzy získala královská privilegia a razily se zde mince.

Jihlava se stává jedním z nejmocnějších královských měst a je prvním ve střední Evropě, kde se vedle městského práva kodifikuje i horní právo. Koncem 14. století začalo hornictví upadat, ale jiné oblasti řemesel, především soukenictví, jeho úlohu přebralo. Město těžce poničila třicetiletá válka a Jihlava pak dostala impuls k rozvoji až za vlády Marie Terezie, která sem pozvala nizozemské soukeníky, aby zmodernizovali výrobu. To vedlo k tomu, že se Jihlava v 2. pol. 18.

Jihlavské podzemí je druhou největší sítí podzemních chodeb na území České republiky, hned po Znojemském podzemí. Celková délka činí 25 km. Za třicetileté války, jedna z chodeb vedoucích až za hradby města, sloužila jako úniková. Vstup do podzemních prostor najdete v objektu knihovny Hluboká 1. Chodby jsou raženy ve skále v několika podlažích.

Olomoucký hrad je národní kulturní památka, jeden z nejvýznamnějších hradních areálů v Česku. Architektura románského biskupského paláce s bohatou ornamentální výzdobou připomínající plastickou krajku nemá v Českých zemích 12. století obdobu. Vynechat rozhodně nemůžete ani barokní 35 m vysoký sloup Nejsvětější Trojice s více než čtyřiceti sochami, který v roce 1754 posvětila císařovna Marie Terezie. Vaši pozornost si zaslouží i soubor šesti barokních kašen, Muzeum moderního umění a Arcidiecézní muzeum. Při prohlídce Olomouce si na mnoha místech povšimnete dochovaných vojenských pevností, které byly ještě v průběhu 19. století součástí unikátního opevnění; nyní je propojuje naučná stezka pro cyklisty i pěší.

Město Opava náleží ke starým sídelním územím. První svědkové osídlení pocházejí v archeologických nálezech již ze starší doby kamenné. Takřka každé období pravěku zde zanechalo své stopy. Poslední z nich bylo slovanské hradiště v Kylešovicích, jehož obyvatelé náleželi s největší pravděpodobností ke kmeni Holasiců, připomínaném v názvu nedaleké obce Holasovice. Středověké osídlení Opavy se konstituovalo patrně ve 12. století v podobě kupecké osady, situované poblíž brodu přes řeku Opavu na obchodní cestě z Moravy do Polska. Tato cesta byla součástí „Jantarové stezky” spojující Jadran s Baltem. Z roku 1195 pochází také první písemná zpráva o existenci Opavy, o které se ale uvažuje jako o falsu. Význam a postavení kupecké osady stvrdil městský statut, který získala někdy kolem roku 1215. Dekret Přemysla Otakara I. z roku 1224 poprvé hovoří o Opavě již jako o městě. Ve městě byla od konce 13. století mincovna, na jejímž místě byl v 80. letech 20. století vybudován moderní hotel Koruna. Opavské Přemyslovce na opavském knížecím trůně vystřídal syn krále Jiřího z Poděbrad, Viktorín z Poděbrad, který byl posléze donucen ustoupit nárokům syna uherského krále Matyáše, Jana Korvína. A proč se Opavě přezdívá „bílá perla Slezska“? Odpověď vám dají dvě věže, 60 m vysoká bílá věž Hláska u novorenesanční budovy opavské radnice a jedna z věží kostela Nanebevzetí Panny Marie. Gotický chrám v centru historického jádra města na náměstí, dodnes postaru zvaném Rybí trh, vybudoval na konci 14. století řád německých rytířů a je považován za největší stavbu slezské cihlové gotiky v České republice. Ostatně 102 m vysoká jižní věž s bílou barokní lucernou je nejvyšší věží ve Slezsku. Možná víte, možná ne, že Slezské zemské muzeum je nejstarší muzeum v Česku; jeho počátky sahají až do roku 1814. Kdo má rád vojenské památky a dramatické okamžiky historie, ten by si neměl nechat ujít prohlídku pěchotního srubu v Milostovicích nebo Památníku II.

Bruntál byl založen kolem roku 1210 a je městem s nejstarší zakládací listinou v České republice. Již na nejstarším vyobrazení městského znaku je horník. Dlouho prosperoval těžbou drahých kovů. Za zhlédnutí stojí i zámek a park, hradby, kostely, sloupy i morový kříž. Renesanční, barokně upravovaný zámek Bruntál s interiéry vybavenými historickým nábytkem a zdobenými nástěnnými rokokovými malbami patří k nejhezčím ve Slezsku. Prohlédnete si tu expozici, věnovanou přírodě Bruntálska a tradičním řemeslům této oblasti. Dovedete si představit Bruntál uprostřed sopečné krajiny? Sopky sice byly naposled aktivní asi před jedním a půl milionem let, ale stojí tu dodnes.

První písemná zmínka o městě Brně se objevila v Kosmově kronice roku 1091. V letech 1231-1237 byly spojeny čtyři sídelní celky v jedno město, jež se postupně ohradilo hradbami. Roku 1243 zakládá Václav I. město tím, že uděluje královské privilegium. Pevnou oporou se měl Brnu stát nový hrad na vrchu Špilberk, založený v 70. letech 13. století markrabětem Přemyslem Otakarem II. Po bitvě na Moravském poli se moci krátce chopil Rudolf Habsburský, který nejen že potvrdil Brnu veškerá stávající privilegia, ale postavil jej na roveň svobodných říšských měst. Za krále Václava II. vzkvétala obec i měšťanstvo. Brněnští získali výnos ze cla, právo pořádat výroční trh, volit konšely i právo horní. Význam Brna rostl i za vlády Lucemburků a začal pomalu dohánět Olomouc. Markrabě Karel rozšířil roku 1348 působnost Brna také na Znojemsko, Jihlavsko a Jemnicko a založil pro něj zemské desky. Zároveň nařídil, aby všichni kupci z okolních zemí museli putovat přes Brno. V roce 1349 se Karel IV. vzdal Moravy ve prospěch svého bratra Jana Jindřicha (jeho synem byl pak Jošt).

Nahlédnout do románsko-gotické krypty či se rozhlédnout na město Brno můžete na Petrově v chrámu sv. Petra a Pavla v Brně. V chrámu naleznete také trvalou expozice s názvem Klenotnice katedrály, v níž mohou návštěvníci shlédnout bohoslužebné textilie, monstrance, kalichy a další předměty ukrývající se dříve v depozitářích. Hluboko do středověku vás zavede labyrint středověkých chodeb a sklepů pod Zelným trhem nebo třeba největší kostnice v Evropě. Pod kapucínským kostelem Nalezení svatého Kříže se nachází krypta, která až do roku 1784 sloužila k pohřbívání bratří a dobrodinců řádu.

Hodonín - rodiště T.G. Název města Hodonín je odvozen od osobního jména Hodona, staročesky Godona, od slovanského kmene God-doba a znamená to lid Hodonův. V písemných záznamech se dnešní Hodonín objevuje již před polovinou 11. století, pod jménem Godonin. Po zániku Velkomoravské říše a po roce 1018, kdy se Slovensko připojuje k Uhrám, se na strategicky důležitých místech budují nové hrady. Jedním z nich je i hrad Hodonín, který je zbudován při významné obchodní cestě z českého státu do Uher. Listinou manželky krále Přemysla Otakara I. královny Konstancie Uherské z roku 1228 je Hodonín povýšen na město. Po celou dobu existence města, provázejí Hodonín významné události, kterých byla zdejší místa svědkem. Již v roce 1323 se zde například konalo diplomatické jednání krále Jana Lucemburského s Rakušany o uzavření míru mezi oběma stranami. Tragickou události pro obyvatele Hodonína byl pustošivý vpád vojsk krále Zikmunda na počátku 15.

Lázeňské město Hodonín je rodištěm zakladatele československého státu a prvního prezidenta T.G. Masaryka. Ve městě je řada památek, které tuto velkou osobnost a jeho život zde připomínají. Masarykovo muzeum se stálou expozicí T. G. Masaryk a rodný kraj sídlí v barokním zámečku na Zámeckém náměstí. Rodný domek byl zbořen už v 19. století, ale na místě, kde stával, v Dobrovolského ulici č. 6, připomíná Masaryka busta a pamětní deska. Socha T.G.M. od akademického sochaře Aloise Bučánka stojí na náměstí 17.

Jihlava byla nejstarším horním městem českých zemí, kde se objevily ložiska stříbrných rud. Chodby vznikly vzájemným propojením sklepů, které byly od konce 13. století raženy ve skále, mnohdy ve třech patrech pod sebou a sloužily k uskladnění piva, zásob potravin a řemeslných výrobků. V nejhlubším místě vede trasa 12 metrů pod povrchem, unikátem je fosforeskující chodba.

Tomáš Garrigue Masaryk je bezesporu nejvýznamnějším hodonínským rodákem, proto není divu, že první profesionální stálá expozice na území České republiky se nachází právě zde. Slezské zemské muzeum je nejstarším veřejným muzeem v Česku. Jeho historie sahá až do roku 1814. Se svými 2 400 000 sbírkovými předměty je zároveň třetím největším muzeem v ČR.

Hrobka je neobvyklým dokladem dějin kapucínského řádu; vypráví také o přátelství mezi komunitou bratří a lidmi, kteří jim pomáhali a kteří s nimi zůstali i ve smrti. Nejznámějším dobrodincem je patrně slavný velitel pandurů František baron Trenck.

tags: #Přerov #kamenná #socha #v #přírodě #historie

Oblíbené příspěvky:

• Dobříš a Systém MESOH
• Biodiverzita Pálavy
• Jak třídit odpad: Průvodce výběrem košů
• Proč sbírat cibulové slupky?
• Stavební odpad a legislativa