Příběh o Člověku a Přírodě: Náměty a Inspirace

21. 21. Louka. Taková zdánlivá samozřejmost v sobě skrývá spoustu zajímavých příběhů. Pojďte je s námi objevit. Ukážeme vám, jaké poklady v nich můžete najít. O pohádkách se říká, že jsou potravou pro naši duši. Proto jsme pro vás připravili náměty, u kterých je třeba hlavně poslouchat a vnímat.

Večerníček každý večer provází ty nejmenší děti do postele a symbolicky uzavírá jejich den. Letos si připomínáme jubilejní 60. výročí od jeho prvního vysílání.

Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie

„Publish or perish” - to je heslo, kterým se zřejmě stále více řídí biolog, filozof přírodních věd, cestovatel, esejista a spisovatel Stanislav Komárek. Nedávno vydal už svoji čtvrtou letošní knihu s názvem Obraz člověka a přírody v zrcadle biologie. Jde o soubor skládající se ze starších textů (především Lidská přirozenost a Dějiny biologického myšlení), obohacených o některé texty nové.

Jak už napovídá název knihy, a jak to dobře znají čtenáři Komárkových textů, přírodu autor pojímá jako zrcadlo, v němž vždy hledáme a nalezneme to, co tam nalézt chceme. Tak přírodu středověku, v níž byly ryby stvořeny proto, aby lidem poskytovaly potravu a štěnice, aby je udržovaly v bdělosti, vystřídala příroda raně novověká, preferující jako předmět svého zájmu hmyz, protože lépe splňoval představu zvířete jako stroje.

Boj s ostatními o materiální zdroje je zase koncept, který se podle Komárka ne náhodou prosadil v Anglii 19. století, protože stejné podle něj byly cíle občana raně industriální éry. Podobně lysenkismus, přeceňující aktivní přizpůsobování se prostředí, opanoval stalinské Rusko, ve kterém bylo právě toto přizpůsobení se základní podmínkou přežití.

Čtěte také: Zábavné příběhy o zvířatech

Jak přitom Komárek vtipně dovozuje, sama příroda žádnou ideologii nemá a fantazií obdařený interpret v ní vždy najde potvrzení myšlenky, jíž se z nějaké „nezbadatelné příčiny rozhodl věřit“. Jako příklad volí „ideologické vytěžování“ zkoumání homosexuality u zvířat. Pokud by se ukázalo, že u zvířat je přirozená - jako že spíše je, může z toho plynout dvojí závěr: buď je pak v pořádku i u lidí, nebo se jedná o zvěrstvo.

Na rozdíl od předcházející autorovy knihy, Přírody a kultury, která je tematicky ucelená a vzhledem k autorovu obvyklému stylu vyjadřování výjimečně ideologicky průrazná a jednoznačná, se v Obrazu člověka a přírody některá témata opakují a dominantním rysem je stálé vědomí ambivalentnosti každého jevu.

Tak je tomu i v textu Panychida za německou biologii, v němž Komárek coby velký propagátor Adolfa Portmanna a neevolucionistických proudů kontinentální biologie trpce konstatuje, že německý nacismus byl vyústěním právě těchto myšlenkových proudů, jejichž zakladatelé udělali ze své osobní mytologie obecně závaznou kosmologii; Třetí říše tedy podle něj nebyla zneužitím nápadů oněch myslitelů, ale jejich extrémní realizací - a zcela po právu zanikla, stejně jako odumírá Portmannovo dědictví.

Jen o pár stránek dál ale uvádí, že by se v biologii ovládnuté neodarwinismem přeci jen měly zachovat ostrůvky portmannovské jinakosti. Jak napovídá název jeho knihy, Komárek se ruku v ruce se sledováním jednotlivých verzí přírody zabývá i tím, jak se měnily i představy o lidské přirozenosti, a jak se měnili i samotní lidé.

Ve svém eseji Metamorfózy mužnosti například jen tak mimochodem prohodí, že každá doba něco citlivě tají: tajil-li hrdina viktoriánské éry, že má nějaký sexuální život, tají ten dnešní, že má nějaký citový. To se však plně shoduje třeba se zjištěními francouzského historika Jean-Claude Bologneho. Ten ve svých Dějinách studu píše o dynamickém „systému stydlivosti“, v němž oslabení určitého typu studu je vždy kompenzováno posílením jiného, takže souběžně s tím, jak posílil emocionální stud (takže se lidé stydí projevovat na veřejnosti své emoce), se naopak oslabil stud sexuální.

Čtěte také: Články pro mateřské školy

V tom samém textu Komárek také popisuje proměnu, kterou pro naši společnost znamená ztráta pojmu cti a s ní spojeného neustálého strachu z jejího porušení. Díky tomu vymizely souboje, stejně jako časté a zarputilé soudní spory, protože ustoupit se v dřívější kultuře rovnalo v zásadě morální sebevraždě.

Příroda v literatuře pro děti

Poznávání přírody je pro děti nejkrásnější a nejzdravější činností. Přesto se dnes do divočiny a volné přírody děti nedostanou tolik, kolik by bylo zdrávo. Předpokládejme, že jste rodiče nebo jinak pečujete o děti a chtěli byste své svěřence přístupnou formou seznámit s životním prostředím, ochranou přírody, prostě s ekologickou problematikou. Můžete si pomoci knihou na ekologické téma.

Encyklopedie přírody

Nejdřív se vám objeví různé encyklopedie přírody. Těch je nepřeberné množství, vydávají se stále a jejich barevné obrázky táhnou. Určitě mohou svůj díl práce odvést, děti se v nich seznamují s krásou a rozmanitostí, kterou příroda nabízí. Některé encyklopedie umožní chápat zákonitosti fungování přírody. Mezi dětmi je skupina „hltačů encyklopedií“, na které četba encyklopedií na přírodní téma bude mít nesporně pozitivní vliv.

Nicméně dítě, které nadšeně v klidu domova sjíždí encyklopedie o exotických zvířatech a nedostane se do přímého kontaktu se skutečnou přírodou, asi velkou ekologickou zodpovědností nezahoří. Dítě, které pátrá ve skutečné přírodě v bahně po larvách komárů, bude doma možná skutečně zajímat, jak se o komárech v encyklopedii píše a hlavně bude vědět, „o co jde“.

Průvodci přírodou

V tomto kontextu stojí za zmínku Velký průvodce přírodou se samolepkami od nakladatelství Svojtka. V prvních dvou třetinách najdete realistické kresby rostlin a živočichů se stručnými informacemi o jejich životě. Pokud popsané naleznete i ve skutečné přírodě, můžete si k nim nalepit barevnou samolepku a zapsat, kde jste viděli. Pěkný nápad podporující všímavost ke svému okolí, dobrý pomocník pro výzkumnou akci v přírodě. Nevýhodou je, že jsou tu zařazeny i druhy, které nepatří do našich podmínek, například mořští korýši.

Čtěte také: Kniha pro děti: Příroda a člověk

Knihy o ochraně životního prostředí

Existují samozřejmě také encyklopedie přímo na téma ochrany životního prostředí, například Chraňme naši planetu od Knižního klubu.

Příručky a návody

Nemůžete vyhledávat ekologické knihy pro děti, aniž byste nenarazili na nestora této literatury, a to Johna Javny (a později i Sofii Javny) a jeho příručku 50 nápadů pro děti k záchraně Země. Tahle kniha byla v devadesátých letech první vlaštovkou v literatuře na ekologické téma. Dnes je vydávána v přívětivější a zmodernizované podobě s ilustracemi pod názvem 50 nápadů pro děti, jak přispět k záchraně planety.

Vždycky tu je krátký vhled do problematiky, například kolik vody potřebujeme k různým činnostem, následuje návrh pro úsporné řešení či pokusy a ještě malý kvíz s informacemi k tématu. Ve starém vydání působí kniha trochu suchopárně, v novém je přitažlivější. Knih s návody k pokusům vedoucím k poznávání zákonitostí přírody je vícero, u všech ale záleží hodně na podpoře dospělého. Ten by měl aktivity iniciovat, nabízet pomoc, vysvětlovat a shrnovat vyzkoumané. Ideální pro aktivní rodiče a učitele.

Příběhy s ekologickou tématikou

A konečně se dostáváme k příběhům. Pro ty nejmenší je třeba Jůlinka z veselé zahrádky od Terezy Václavkové. Hezké ilustrace, pevné stránky, jednoduchý příběh směřující k živé zahradě, aneb proč si pustit na zahradu bodláky a pampelišky. Když Jůlinka zpřístupní zahradu nejrůznějším živočichům, pokračuje v jejím „zdokonalování“ v dalším díle Jůlinka z jedlé zahrádky. Obsah si domyslete dle názvu sami.

Tvořivý a radostný přístup k naší planetě přináší výtvarně velmi zdařilá knížka Mileny Lukešové Jak si uděláme zeměkouli s ilustracemi Kataríny Ilkovičové. Pohyby planet ve vesmíru, střídání dne a noci, ročních období, to všechno hravou a srozumitelnou formou v krátkém textu plném obrázků.

Celou sérii knih s přírodní tématikou vytvořila Daniela Krolupperová. Mizící hmyzíci, Rybí sliby, Zákeřné keře. Vždy podobně vystavěný příběh - nějaká přírodní bytost, například víla žijící v růži, se dostane do nebezpečí, ohrožuje jí „zlo“, třeba mšice, a hledá svého zachránce, v tomto případě berušky. Je to relativně napínavé, vystupují tu nadpřirozené bytosti, ale vedle nich také skuteční živí tvorové nebo rostliny. O každém z nich a o jeho životě se děti dozví v jedné kapitole, nechybí nákres jeho vzhledu s popisky a několik kontrolních otázek závěrem.

Za čtenářsky povedenější považuji příběh kluka, který se zmenší do mravenčí velikosti a zažívá jeden den po boku skutečného mravence. Žádné nadpřirozené bytosti a celkem „reálné“ zážitky mravenců. Díky pidi klukovi Maxovi se dozvídáme, jak to chodí ve světě hmyzu i rostlin. A jelikož je Maxův táta přírodovědec, doplňuje ještě na okraji stránek zvláště zajímavá fakta. Věděli jste, že motýli výborně slyší, i když mají uši na svém zadečku? Stejný námět v trochu jiném zpracování od Veroniky Souralové Jeden den v mraveništi.

Popsaná skupinka knih vlastně není primárně ekologická, jsou to ale příběhy, které mohou vyvolat obdiv nad fungováním přírody i další zájem o ní. Pak je tu pár knih očividně napsaných se záměrem upozornit na enviromentální problematiku a ekologická osvěta byla cílem autora. Autorova práce je pak ale hodně obtížná a nezřídka je kniha příliš didaktická.

Martina Skala si ve své knížce Medvídek Kuma vytyčila tenhle obtížný cíl. Kuma putuje za svým tátou ledním medvědem, do kterého se Kumova maminka, druh grizzly, zamilovala při náhodném setkání na Aljašce. Každý pak vyrůstají ve svém domově a medvídek Kuma se rozhodne svého tátu najít. Chce ho poprosit, aby svět zachránil před nebezpečnou příšeru El Niño, která spí zamrzlá v ledovci, ale jeho postupným roztáváním hrozí, že se probudí v plné síle a všechno zničí. Po cestě potkává vyhynulého ptáka Dodo, poznává sekvoje i hromady odpadků, mývala, který díky ubývání přirozené potravy musí krást lidem svačiny. Na konci cesty zjistí, že království jeho otce skoro celé roztálo. Rozhořčená zvířata uspořádají sněm, na kterém diskutují o nepříznivém vlivu člověka na planetu. Celkové vyznění knihy je hodně zmatečné, Kumovi se to celé vlastně jenom zdálo.

Krátký ekologický komiks Vojtěcha Otčenáška Mechanické rybičky nás zase zavádí na planetu Zemi po vyhynutí všech živých tvorů. Žijí tady už jen živočichové - stroje, které vyrobil šílený vědec. Dvě strojové rybičky plují oceánem, nacházejí Titanik, ropné skvrny apod. Vysvětlí se tu také, jak se hromadily nerecyklované lahve nebo jak auta znečišťovala vzduch. Apokalyptický popis vystřídá šťastný konec. Rybičky se dostanou na jinou planetu, která připomíná Zemi a je ještě v rozkvětu. Rozhodnou se bedlivě sledovat její vývoj. A protože mají své zkušenosti a uměly malovat ploutvičkami do písku, nakreslily lidem varování, co všechno nemají dělat, aby nedopadli špatně.

Didaktičností trpí bohužel i Anna, kniha renomovaného autora Josteina Gaardera, odehrávající se v roce 2082. Holčička Nova už může rozmanitost přírody sledovat jen na internetu. Zato její prababička Anna žila ještě v době, kdy byl čas změnit ničivé chování lidí. Anna sama tíživost situace pochopila a stala se ekologickou aktivistkou. Setkává se v čase se svou vnučkou, která jí vyčítá nezodpovědné chování lidstva. V knize se prolínají dva příběhy, střídá se svět Anny a Novy. Obě mají svou lásku, tím se příběh stává trochu přitažlivější pro dospívající čtenářky, kterým je pravděpodobně primárně určen. Motiv zodpovědnosti za příští generace je tu zajímavý a silný. „Vzali jste si všechno sami!“.

Mezi knihami pro dospívající čtenáře vedou rozhodně ty, ve kterých není environmentální téma předsunuté na první místo. Jsou čtivé, každý nemusí téma ekologie reflektovat, ale je tam otevřeně nabízeno k zamyšlení. Sem patří rozhodně známý Muž, který sázel stromy od Jeana Giona. Do stejné kategorie patří i Škola Malého stromu Forresta Cartera, která líčí život malého chlapce vychovávaného indiánským dědečkem a babičkou. Úcta k životu ve všech jeho formách a pokora před během přírody je tu hmatatelně přítomná. Obě knihy jsou vlastně určené dospělým, ale teenager je může se zájmem přečíst také.

Poslední knihou, kterou bych zde chtěla vyzdvihnout, je Tobiáš Lolness od Timothée de Fombelle. Typický román pro dospívající čtenáře, který ovšem potěší i dospělého. Strhující příběh chlapce Tobiáše na cestě za spravedlností, svobodou a také láskou sklízí u čtenářů zaslouženou pozornost. Tobiáš patří mezi národ pidilidí měřících jen několik milimetrů. Jejich domovem a zároveň celou planetou je obrovský strom. Pokud vládu nad ním získá Jo Mitch, který se žene jen za ziskem, bude s mikrosvětem konec. Fungují tu stejné zákony jako ve skutečném světě.

Osobně se mi zdá, že nejlepší a čtenářsky nejzajímavější knihy o ekologii jsou ty, které primárně o ekologii nejsou. Jsou to knihy, kdy si je autor ekologického aspektu vědom, ale není jeho hlavním cílem. Chce čtenáři vyprávět zajímavý příběh, který vtáhne do děje, nabídne ztotožnění se s hrdinou, zaujme a vyvolá řadu otázek. Pokud chcete děti vychovávat k zodpovědnému přístupu k planetě, knihy vás mohou podpořit, pokud dokážete jejich potenciál využít. Jsou v nich dobré nápady, které ale obvykle vyžadují podporu dospělého.

Ekologická témata ve filmu

Zvedněme však oči od knih a zaostřeme svůj pohled na plátno, respektive obrazovku či monitor. V záplavě souvisejících hraných filmů nezbývá než zmínit jen některé z těch nejnovějších. Na čele oblíbenosti se drží katastrofické téma: remake Den, kdy se zastavila Země z roku 2008 rozmáchle vypráví o návštěvníkovi z jiné planety, který „přijede zachránit Zemi“ před lidmi. Z téhož roku pochází i vzpoura těžce zkoušené zeleně ve filmu Stalo se - rostliny začnou šířit plyn, který nutí lidi páchat sebevraždu.

Módní klimatické téma se rozhodl zpopkornovatět například kasovní trhák Den poté z roku 2004. Oč povrchněji se Hollywood ve většině případů environmentálnímu tématu věnuje, o to více perspektiv zkouší: od filmů zachycujících skutečné osudy bojovnic proti svévoli chemických znečišťovatelů, jako byla Erin Brockovich (2000), přes skákající kosatku Willyho až po pohaslého svalouna Stevena Segala ve snímku Tajný agent Jack T.

Na filmový Útěk do divočiny se nedávno vydal Christopher McCandless. Tento perspektivní mladík se k všeobecnému podivu rozhodl ze dne na den opustit jistoty civilizace a začal se toulat po Státech. Jeho tragická odyssea se opírá o skutečný osud, zachycený v knize Jona Krakauera (česky 2007). Divák při sledování filmu balancuje mezi obdivem vůči touze po autenticitě, zhmotněné zejména dech beroucími sceneriemi Aljašky, zároveň se však neubrání pochybnostem ohledně zbytečnosti McCandlessovy smrti.

Svébytně se k osudům planety staví animovaná tvorba. Jedno z výsadních postavení si v jejím rámci drží krátká rýmovánka Lorax z roku 1972. Zpívá a vypráví o chamtivém podnikateli a duchu lesa, který „mluví za stromy, protože nemají žádný hlas“. Před nedávnem dorazila ekologická katastrofa i do Springfieldu v celovečerních Simpsonových ve filmu z roku 2007. A v loňské počítačem animované pologrotesce WALL-E způsobí robot uklízející Zemi zavalenou odpadky nebývalý objev, když mezi nimi nalezne květinu.

Na environmentální ohledy nezapomněli ani čeští filmaři. A platí přitom, že oč je ekosnímků méně, o to bývá jejich zpracování hutnější (respektive „hustější“). Z předlistopadové doby si jistě zaslouží pozornost například ochranářským entuziasmem nabitý Brontosaurus z roku 1979. Děti se v něm rozhodnou ulevit lesu od odpadků za doprovodu nezapomenutelných protestsongů Lenky Filipové. Alespoň pro představu: „Zpívám píseň chemickou všem lesním studánkám, do kterých se úzkost chodí skrýt.

Ochranářskému tématu se rok předtím nevyhnulo ani jalové drama Čistá řeka. Mladý hygienik připomínající patřičně uvědomělý klon Mirka Dušína v něm bojuje „za zdraví lidu“ proti nezodpovědnému průmyslovému podniku. Úsilí o nápravu je však marné, a tak s poraněnými ideály odchází. Dvojice dalších filmů si zasluhuje přece jen větší pozornost. Prvním je únik do přírody Co je vám, doktore? z roku 1984 v podání městem utahaného Zdeňka Svěráka, který „trpí fixní ideou, že se někam řítíme“. O dva roky dříve vznikla tragikomedie s ekologickým poselstvím o přistání mimozemšťanů-výzkumníků na skládce u sídliště Srdečný pozdrav ze zeměkoule.

Mezi krátkými filmy si své čestné místo jistě zaslouží pseudodokument Jana Svěráka Ropáci z roku 1988 či četné krátké filmy Vladimíra Jiránka jako Pivo přes ulici (1974), Co jsme udělali slepicím (1977) či Zpráva o stavu civilizace (1981). Na piedestal by se však zřejmě provrtal Krtek ve městě. Najít současného autora s chutí vyprávět o problematickém soužití s přírodou není v tuzemské melase hřejivých člověčinek a ryčných veseloher vůbec snadné. Zřejmě jediný, kdo přichází v úvahu, je Tomáš Vorel. Jak Cesta z města z roku 2000, v níž znaveného programátora očistí setkání s dobrotivě moralizující divoženkou, tak i vegetariánská groteska Skřítek o pět let později patří spíše k tomu lepšímu, co na nás může z obrazovky vybafnout.

Drobný příspěvek přináší například přehlídka plochých figurek v posledním filmu Věry Chytilové Hezké chvilky bez záruky z roku 2006, kde se mihne i zdrcený úředník magistrátního odboru životního prostředí v podání Davida Vávry. Afektovaně vyvolává věty typu „Bude voda?“ a touží po „definitivním prášku“. Mimochodem podobně se Vávra ? la Ferda vyřádil ve sklepácké parodii Tak dělejte něco!

Oproti situaci v domácí literatuře se tedy zdá, že na poutavého vypravěče se zeleným srdcem si ještě budeme muset počkat. Dobrých knih i filmů, jež mohou pomoci toto čekání ukrátit, je však naštěstí dost.

V remízku je divočina

Bohatě ilustrovaná kniha V remízku je divočina se stane vaším společníkem na dobrodružných výpravách po České republice - od hlubokých lesů a horských luk až po městské parky. Ukáže vám, jak se stát opravdovými pozorovateli: kdy a kde zvířata hledat, v čem jsou jedinečná a jak je můžeme chránit. Skutečné dobrodružství začíná ve chvíli, kdy se naučíme dívat. Stačí zpomalit, ztišit krok, nastražit uši a mít oči dokořán. V remízku je divočina je především kniha z lásky. A to nejen k přírodě.

Na prvních stránkách najdete obsah s expresivními názvy kapitol, i pojmenováním zvířat, o kterých pojednávají. Knížka je bohatě ilustrovaná a nemusíte se bát příliš rozsáhlých bloků textu. Je příjemně včleněný do obrázků, jsou v něm uvedeny poutavé informace a zajímavosti. Zvířata jsou zachyceny v mnoha akčních výjevech, které můžete s trochou štěstí pak v terénu vidět i vy. Zjistíte, kde které tvory najdete, jak se pohybují, seznámíte se s jejich zvyky, způsobem života i potravou. Objeví ptáky, které mohou sledovat v zimě, poodhalí tajemství bobrů, seznámí se s žabím princem, brodivými ptáky a setkají se tváří v tvář s majestátními vlky či rysy. Seznamte se s neobyčejnými zvířaty české přírody. Smaragdové ještěrky. Pestrobarevné vlhy. Majestátní zubři. Vznešení jeřábi. Tajemní lišajové s lebkou na křídlech.

Kosmické příběhy

Marie Montessori se ve své knize Od dětství k dospívání podrobně zabývá vodou a také tím, jakým způsobem je možno s tímto tématem pracovat ve škole. Kapitolou o vodě se nechala inspirovat naše asistentka Renata a připravila pro děti z prvního a druhého trojročí nový příběh. S vodou a se zákony, jimž podléhá, se děti seznamují už v prvním kosmickém příběhu (Bůh, který nemá ruce). Náš nový příběh o vodě tedy propojuje a doplňuje oba velké kosmické příběhy. V jeho průběhu se děti seznámí s koloběhem vody v přírodě, dozví se o poměru vody a pevniny na Zemi, o poměru vody slané, sladké a pitné, poznají mořské proudy a jejich význam.

Fungování lidského těla

"Zde na světě máme všichni jedno lidské tělo. Tak si přečti, jak by správně fungovati mělo!" V krátkých veršovaných příbězích postupně odhalíte tajemství fungování lidského těla. Můžete si je předčítat nahlas a díky krásným ilustracím tak pochopit složitosti fungování lidského těla i jeho anatomii. Příběhy z této knížky je nejlepší číst nahlas. Na každý postačí pět minut. Zdá se, že takzvaně zelená témata prokapávají do stále bohatšího spektra činností. V tomto vydání jsme se soustředili na to, jak se tíživostí environmentální krize inspirují filmaři, hudebníci či spisovatelé.

Citát Karla Čapka

„…vždyť je to přímo výsměch naší státní hymně, když necháme devastovat bory, vylámat skaliny a vyplenit květ vzácný jako zlaté kapradí, květ unikátních přírodních rezervací! Vždyť to je, jako bychom balili buřty do listů Vyšehradského kodexu nebo dláždili ulice kameny vylámanými z baziliky sv. Jiří!“ napsal Karel Čapek v prosinci 1928 do Lidových novin a nebyl rozhodně prvním literátem, který se ožehavého tématu dotkl.

tags: #příběh #o #člověku #a #přírodě #náměty

Oblíbené příspěvky:

• BIO Kapsičky Sunar pro děti
• Opatření pro prevenci požárů při recyklaci plastů
• Dopad emisí CO2
• Víkendové pobyty v přírodě s dětmi
• Komunální odpad Nepomuk