Požáry skládek představují závažný problém s obrovskými dopady na životní prostředí, ekonomiku a zdraví obyvatel. Z toho na samotných skládkách bylo ohlášeno 1 238 požárů. V loňském roce hasiči evidují celkem 528 požárů řízených (legálních) skládek, na nelegální připadá 711 událostí. Z vývoje mezi lety 2014 až 2018 vyplývá, že v roce 2018 hořelo nejvíce skládek, v průměru o 30 % více než v předchozích letech (v roce 2017 hořelo 342 skládek, v roce 2018 to bylo 530 legálních).
Dle statistických údajů z roku 2023 způsobilo 90 požárů v průmyslových provozech 87 % celkových škod způsobených požáry v České republice. To je podílově půl procenta z celkového množství 17 758 požárů v daném roce. Velmi důležitým prvkem při systémovém předcházení požárů v provozech nakládajících s odpady je systematické vzdělávání lidí a osvěta v tom, že rizikové výrobky, které mohou způsobit požár, nepatří ani do barevných třídících kontejnerů, ani do černé nádoby na směsný komunální odpad.
Rizika a příčiny požárů
Když vezmeme v úvahu kombinaci výše uvedeného, je v odpadovém průmyslu vznik požáru vysoce pravděpodobný, v určitých provozech dokonce nevyhnutelný. Požár ohrožuje zdraví a životy zaměstnanců a způsobuje škody na provozu a majetku firmy. Složitost obnovení výroby a výpadek v dodavatelském řetězci mohou být likvidační, nemluvě o možných škodách třetích stran či škodách na životním prostředí.
Jako zcela nejrizikovějším zdrojem požáru jsou hodnoceny právě lithiové baterie. Například při průchodu drtičem dojde k poškození pláště baterie nebo se poškodí její vnitřní struktura. Dle rozsahu poškození může dojít k rychlému vývinu plamene či k explozivnímu hoření. Druhou možností je, že poškození baterie nebude rozsáhlé a dojde k jejímu pomalému ohřívání a následnému samovznícení na navazujících technologiích jako jsou dopravníky, separátory, sekundární drcení, v některých případech dojde k zahoření až ve skladech zpracovaného materiálu. Požáry baterií dosahují teploty až 3000 ˚C.
Požár technologie se od běžného požáru odlišuje tím, že není stacionární, ale může se rychle šířit díky technologickému toku materiálu. Samotná technologie vytváří ideální požární mosty a usnadňuje šíření požáru i mezi více objekty. Pokud nedojde k okamžité aktivací požárně bezpečnostních zařízení, dá se při zpracování odpadů očekávat rychlé šíření požáru díky velkému množství materiálu v technologii a v provozních skladech a také všudypřítomnému jemnému prachu.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
Moderní systémy detekce a prevence požárů
Existují moderní komplexní systémy aktivní prevence požárů při zpracování odpadů. Účinná individuální ochrana vychází z kvalitní analýzy požárního rizika. Ta stanoví možné varianty příčin a průběhu požáru. Pro návrh požární ochrany jakékoli recyklační linky, či zařízení na zpracování odpadu musíme zvolit koncepční přístup s ohledem na návaznosti všech technologií ve výrobním řetězci. Pozornost je nutné věnovat již vstupu do linky, který je střežen detektorem plamene a hasicím zařízením. Zde minimalizujeme riziko vstupu požáru ve vstupním odpadu ze skladu, nákladních automobilů či třídící linky.
Pro efektivní detekci je vhodné kombinovat umístění hlásičů nad dopravníky s ochranou přesypů, abychom s vyšší jistotou zachytili požár a zdroje vznícení skryté pod silnou vrstvou materiálu. Proto je další detekce s hašením umístěna v přesypu magnetického separátoru. Pro zajištění kompletní ochrany je detekce a hašení umístěna i na odsávání, kde lze zároveň předpokládat výbušné prostředí.
Umístění hasicích zařízení je provázáno s umístěním detekčních zón. Zároveň je třeba hašení řešit s ohledem na provozní požadavky. U technologií je nutné zvolit ideální hasivo. Dodávané množství hasební vody závisí na druhu a počtu hasebních trysek. Běžně se do jedné zóny počítá s intenzitou dodávky hasicí vody v rozmezí desítek až stovek litrů v řádech sekund až desítek sekund.
Společnost IRIS GmbH vyvinula specializovaný a úspěšný systém pro včasnou detekci požáru pomocí pokročilé infračervené měřicí technologie. Tento systém využívá infračervenou kameru od společnosti Optris, která umožňuje odhalit potenciální požár ještě před jeho vzplanutím sledováním rostoucí teploty. Součástí systému je software IRISvisual, speciálně navržený pro vyhodnocování pořízených termálních snímků a lokalizaci tepelných nebezpečí v reálném čase. Určuje nejvyšší teplotu v každé části snímku a spustí alarm nebo varování, pokud teplota překročí předem definovaný práh. Systém je vybaven vícestupňově nastavitelnými prahovými hodnotami varování a alarmu, přičemž počáteční varování je možné již při teplotách 70 °C nebo 80 °C. To umožňuje obsluze rychle identifikovat místo na infračerveném snímku a často s dostatečným předstihem zabránit vzniku požáru.
Při překročení kritické prahové teploty software vysílá vizuální a akustické signály obsluze počítače a zároveň zaznamenává aktuální infračervené videozáznamy nebo snímky. Software systému je neustále vylepšován, přičemž nejnovější verze integruje detekci objektů. Tato aktualizace řeší běžné falešné poplachy způsobené horkými částmi vozidel, jako je například výfuk vysokozdvižného vozíku.
Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí
Srdcem systému IRIScan FS je ucelená řada infračervených kamer a příslušenství, které jsou navrženy tak, aby se flexibilně přizpůsobily specifickým potřebám každého zákazníka. Tato přizpůsobivost umožňuje zvolit optimální rozlišení a vhodný objektiv na základě požadavků systému. V náročných prostředích jsou optické součásti infrakamery udržovány v čistotě a funkčnosti pomocí vzduchových proplachovacích límců, což zajišťuje spolehlivý výkon a dlouhou životnost i v náročných podmínkách.
Systém GreCon je certifikován dle standardů VdS a FM. V ČR je certifikován autorizovanou osobou PAVUS jako požárně bezpečnostní zařízení pro detekci a zhášení jisker, systém aktivní požární prevence.
GreCon detekuje zdroje vznícení požáru i samotný požár v řádech desítek milisekund. Rychlost detekce je dána vysoce citlivými optikami a světlo citlivými čipy detektorů, které detekují vlnové délky vyzařovaného světla tepelného zdroje, ať jde o viditelné i neviditelné spektrum záření. Tím je zajištěna nejvyšší možná rychlost detekce i pod vrstvou materiálu nebo v hustém toku materiálu v produktovodech. Detektory zároveň fungují jako detektory plamene.
Jakmile dojde k detekci, dává ústředna povel hasicímu zařízení, které v řádech milisekund uhasí rizikový zdroj požáru. Inteligentní hasící modul IEM posunul spolehlivost hasících zařízení na další úroveň. Pomocí senzorové technologie snižuje nežádoucí prostoje ve výrobě a zároveň umožňuje optimální využití jednotlivých komponentů díky včasné signalizaci jejich opotřebení.
Legislativa a prevence závažných havárií
Legislativa a prevence závažných havárií Návrh nového zákona implementuje směrnici č. 2012/18/EU o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek a o změně a následném zrušení směrnice Rady 96/82/ES (Seveso III) a stanoví systém prevence závažných havárií pro objekty, ve kterých je umístěna nebezpečná látka, s cílem snížit pravděpodobnost vzniku a omezit dopady závažných havárií na životy a zdraví lidí, životní prostředí a majetek v objektech a v jejich okolí.
Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů
V souladu se směrnicí Seveso III zákon stanoví: povinnosti právnických nebo podnikajících fyzických osob, které užívají nebo budou užívat objekt ve kterých je umístěna nebezpečná látka, působnost orgánů státní správy na úseku prevence závažných havárií způsobených nebezpečnými látkami.
Stejně jako doposud se zákon nevztahuje na ty oblasti, které mají samostatnou právní úpravu. Jde zejména o: vojenské objekty a vojenská zařízení, podle zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách, nebezpečí spojená s ionizujícím zářením, podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, silniční, drážní, leteckou a vodní přepravu nebezpečných látek mimo objekty, včetně dočasného skladování, nakládky a vykládky během přepravy, podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, vyhlášky č. 64/1987 Sb., o Evropské dohodě o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), vyhlášky č. 8/1985 Sb., o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), přepravu nebezpečných látek v potrubích, včetně souvisejících přečerpávacích, kompresních a předávacích stanic postavených mimo objekt v trase potrubí, podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), hornickou činnost a činnost prováděnou hornickým způsobem v dolech, lomech nebo prostřednictvím vrtů, s výjimkou povrchových objektů chemické a termické úpravy a zušlechťování nerostů, skladování a ukládání materiálů na odkaliště, jestliže jsou v souvislosti s těmito činnostmi umístěny nebezpečné látky; tímto nejsou dotčena ustanovení zvláštních právních předpisů, podle zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, průzkum a dobývání nerostů na moři, včetně uhlovodíků, skladování plynu v podzemních zásobnících v pobřežních vodách, a to jak na místech určených ke skladování, tak na místech, kde se rovněž provádí průzkum a dobývání nerostů, včetně uhlovodíků, s výjimkou pevninských podzemních zásobníků plynu v přirozených vrstvách, vodonosných vrstvách, solných kavernách a opuštěných dolech, podle zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), skládky odpadu, včetně podzemního skladování odpadu, podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů.
Záchytné vany a skříně pro nebezpečné látky
Legislativní požadavky na skladování nebezpečných látek lze v praxi jednoduše splnit pomocí speciálních produktů zabraňujících únikům nebezpečných látek. Základním produktem pro bezpečné skladování nebezpečných látek, který by neměl chybět v žádném podniku, kde se nebezpečné látky používají, je záchytná vana. Záchytné vany spolehlivě zachytí uniklé nebezpečné látky a poskytnou tak dostatečnou ochranu.
Při nákupu záchytné vany je třeba si dopředu stanovit určitá kritéria, podle kterých budete vhodnou záchytnou vanu vybírat. Jedním z těchto kritérií je dostatečný záchytný objem. Výši záchytného objemu záchytné vany stanovuje Zákon o vodách č. 254/2001 Sb. ve většině případech podle obecného pravidla, kdy musí být zvolená záchytná vana schopna pojmout alespoň 10 % celkového skladovaného množství kapalin, minimálně však 100 % objemu největší uskladněné nádoby.
Pokud potřebujete zajistit kontrolovaný přístup k uskladněným chemikáliím či hořlavinám, můžete tyto nebezpečné látky bezpečně uskladnit v bezpečnostních skříních na nebezpečné látky. Skříně na nebezpečné látky mají oproti záchytným vanám tu výhodu, že jsou uzamykatelné, takže u uloženým nebezpečným látkám nemá přístup každý.
Výbušnost práškových materiálů
Článek má za cíl seznámit čtenáře s problematikou výbušnosti práškových materiálů v technologických provozech. Nebezpečí výbuchu hořlavého prachu je spojeno s celou řadou průmyslových procesů, souvisejících s výrobou, či zpracováváním hořlavých pevných látek jako je uhlí, dřevo, plasty, obiloviny, ale i práškové kovy jako je hliník, zinek, či titan.
Pro vznik výbuchu je třeba, aby byly současně a na jednom místě splněny tři níže uvedené podmínky, jež jsou vyznačeny v tzv. výbuchovém trojúhelníku: přítomnost hořlavého prachu v dostatečné koncentraci, přítomnost oxidačního prostředku (např. vzdušný kyslík), přítomnost účinného zdroje zapálení.
Výbuchem jsou ohroženy zejména technologické celky skladování obilnin a výroby krmných směsí. Výbušná atmosféra se může vytvářet ve vnitřním prostoru skladovacích sil při jejich plnění, v prostorech pro výsyp obilovin do vaků nebo přepravních vozů, dále v zařízeních pro dopravu obilovin (korečkové a řetězové elevátory apod.). U technologie výroby krmných směsí jsou riziková šrotovací a míchací zařízení.
Nebezpečí výbuchu představují nejčastěji systémy odsávání prachu od dřevozpracujících strojů, jako jsou cyklónové odlučovače a filtry. Nebezpečné jsou však i prachy kovů jako hliník, zinek a titan, vznikající při jejich broušení, frézování, nebo soustružení.
Legislativa v oblasti ochrany před výbuchem
V červnu 2004 bylo v České republice přijato v Nařízení vlády č. 406/2004 Sb., o bližších požadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu, je již harmonizováno se směrnicemi Evropské unie. Nosným předpisem je směrnice Evropského parlamentu a rady 89/391/EHS o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci.
Pro oblast ochrany před výbuchem je zpracována samostatná směrnice 1999/92/EHS o minimálních požadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců vystavených riziku výbušných prostředí (nazývaná též ATEX 137). Směrnice 94/9/EC zařízení a ochranné systémy do prostředí s nebezpečím výbuchu (označovaná též jako ATEX 100) byla implementována do nařízení vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu [1].
Dle § 6 odst. 1 nařízení vlády č. 406/2004 Sb. musí provozovatelé pro provozy, ve kterých se vyskytují výbušné látky, vypracovat (buď sami, nebo si nec...
Společná kontrolní akce ČIŽP a HZS ČR
Hasičský záchranný sbor ČR (HZS ČR) a Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) zahajují 21. Společná kontrolní akce ČIŽP a HZS ČR je důležitým krokem k posílení prevence požárů v oblasti odpadového hospodářství.V posledních pěti letech hasiči zasahovali u více než 2 tisíců požárů v provozech zaměřených na skladování nebo zpracování odpadů.
Společné kontroly, jejichž cílem je přispět k efektivnímu zajištění preventivních protipožárních opatření, se zaměří na provozy, kde již v minulosti došlo k požáru, a dále na zařízení, která nakládají s hořlavými materiály, jako je elektroodpad, pneumatiky, papír, nebezpečné odpady či plasty, ve velkém objemu.
„V poslední době evidujeme poměrně velké množství závažných požárů skládek, kde formální škoda je sice malá, protože shoří ‚nevyužívaný‘ odpad, ale náklady za zásah jsou obrovské a zplodiny mají potenciál ohrozit obyvatele v okolí. V kontrolách proto chceme prověřit dodržování povinností na úseku požární ochrany jak u staveb, tak u otevřených ploch. Zajímat nás bude mimo jiné zajištění zdrojů požární vody, dodržení výšky, množství a plochy skladování, a také složení skladovaného materiálu,“ uvedl generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR, genpor.
„Nedávné případy požárů, zejména v zařízeních na zpracování plastu, ukázaly, že jsou často porušovány právní předpisy a provozní řády zařízení. Zařízení za účelem okamžitého zisku přijímají více plastu, než jsou schopna zpracovat, přičemž odpady se následně hromadí do enormních množství a jsou skladovány i mimo místa k tomu určená. V případě požáru je pak jeho rozsah a nebezpečí poškození zdraví či životního prostředí násobně vyšší.
Ty rozsáhlejší trvá uhasit více než osm hodin, nasazeny bývají desítky hasičů a velké množství techniky. Díky úzké spolupráci obou složek lze lépe identifikovat slabá místa a zefektivnit opatření, která minimalizují nejen ekologická a zdravotní rizika, ale i ztráty ekonomického charakteru - náklady na jeden zásah se totiž často pohybují v řádech desítek milionů korun.
Prevence vzniku odpadů a podpora recyklace
Největší tlak je nutno vyvíjet na prevenci vzniku odpadů a na její podporu. Ministerstvo plánuje představit slevy na poplatky pro řádně třídící obce. „Ty obce, které například kompostují odpady v domácích kompostérech, by měly mít možnost toto jednání zohlednit při procesu získání slevy. V každém případě dnes není jasné, jak bude přesně vypadat metodika evidence prevence, ale jisté je, že výše budoucího poplatku a co nejrychlejší ukončení skládkování využitelného odpadu by mělo podpořit zejména reálnou recyklaci. Zde totiž dochází k radikální změně. Za recyklaci již nebude možné vykazovat prosté třídění, které dnes konkrétně v oblasti plastů naráží na měrný bod. Ten bude teprve před vstupem do zařízení na skutečné materiálové využití,“ vysvětluje Soňa Jonášová z Institutu Cirkulární Ekonomiky (INCIEN).
U komunálních odpadů bude potřeba, dle legislativního balíčku, docílit v roce 2035 65% míry recyklace odpadu. Dnes se recykluje asi třetina. „S koncem skládkování se rozjede recyklační průmysl a suroviny budou mít konečně reálnou hodnotu. Obce na tom velmi dobře vydělají, protože už nebude levnější vytříděné suroviny v mnoha případech vozit na skládky, ale naopak je budou moci prodávat. Ekonomická bilance odpadového hospodářství se zcela otočí. Odpady se přemění na zdroje. Vzhledem k tomu, že cíle recyklace jsou jasně stanovené a striktní, je třeba mít zároveň na paměti, že ne vše je možné recyklovat, a proto je zapotřebí posílit i primární třídění v domácnostech a míra třídění tak musí převyšovat nastavené míry recyklace. Dotřiďování směsných komunálních odpadů není správná cesta, neboť jeho výsledek není považován za recyklaci. Jedná se o proces, na jehož konci je frakce nadsítná určená k energetickému využití a frakce podsítná, jež je sice možná kompostována, nicméně ve finále končí jako materiál k rekultivacím skládek.
„Evropská unie požaduje, abychom do roku 2035 skládkovali maximálně 10 % odpadů. To je dnes také nejčastější argumentace proti nové legislativě, která ale jen obhajuje plány schválené již roky. V Česku už od roku 2014 legislativně počítáme s koncem využitelných a recyklovatelných odpadů v roce 2024. Argument pro prodloužení na rok 2030 je jen snaha skládkovacích firem udržet si svůj byznys po co nejdelší dobu. Pokud bychom totiž skládkovali stejně dnešním tempem do roku 2035, tak dojde k naplnění všech skládkovacích kapacit a Česká republika bude muset na vlastní náklady budovat skládky nové. Dnešní kapacita skládek stačí jen na dalších 16 let, proto je nutné skládkování okamžitě omezit a zachovat tak dnešní kapacity již na vždy. Proč plnit skládky tak rychle, když by měly vydržet jako místa pro úložiště odpadů na co nejdelší dobu? O tom se skládkařské firmy často nezmiňují a fakt o skutečných kapacitách záměrně v diskuzi nepadá,“ dodává Soňa Jonášová z INCIENu.
Plastový odpad ve Středozemním moři
Mezinárodní unie pro ochranu přírody /IUCN/ uvádí, že v posledních letech končí ve Středozemním moři každoročně 229 000 tun plastového odpadu . Největší “vstup” odpadních plastů má Egypt s 32,3 % /zřejmě prostřednictvím řeky Nil/, následovaný Tureckem s 10,5 %. Největším zdrojem tohoto odpadu je komunální odpad z domácností.
Další specifickou formou odpadních plastů jsou panenské nebo regranulované pelety, granule, vločky a prášky o velikosti do 5 mm. Při všech procesech, tedy během přepravy k distributorům a zpracovatelům a při samotném zpracování může dojít ke ztrátám polymerů, které následně končí v mořích prostřednictvím řek. Podle studie společnosti Eunomia z roku 2018 jsou pelety druhým nejčastějším zdrojem mikroplastů v mořích.
Dodržování závazků bude nově auditováno nezávislou certifikační společností. Byly vypracovány jednotné pokyny pro hlášení ztrát. Členové sdružení, kteří prokázali, že splňují podmínky programu,dostali certifikát s roční platností. Pro maximalizaci účinnosti opatření probíhá po dvanácti měsících opětovná kontrola provozu, kdy je případně platnost certifikátu prodloužena. K získání certifikátu musí společnost splnit 16 konkrétních podmínek. Pravidelně probíhá úklid všech venkovních prostor areálu závodu, k dispozici musí být příslušná technika (např.
tags: #recyklace #plastu #požár #prevence
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]