Příčiny ohrožení přírodních stanovišť, biotopů a druhů v ČR

Účelem zákona ze dne 19. je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000.

Současná krajina je většinou tvořena mozaikou intenzivně obdělávaných ploch, ploch opuštěných či různě poškozených, a zastavěných území. Přičemž zastavěnost a neprostupnost krajiny narůstají, nevhodné nastavení zemědělského, lesnického a rybničního hospodaření přetrvává a negativní proces homogenizace krajiny zvětšováním krajinného zrna pokračuje.

Je nasnadě, že jak druhům vázaným na poslední fragmenty původních přírodních stanovišť, tak na tradičně udržovanou a využívanou krajinu do období první poloviny minulého století zvoní hrana. Jsme proto svědky hromadného vymírání celých gild druhů.

Ochrana krajiny jako celku je doplňována územní ochranou přírody - zvláště chráněná území a lokality soustavy Natura 2000 vytvářejí ostrovy či nášlapné kameny pro část přírodních hodnot a populací jednotlivých ohrožených druhů.

Ve zvláště chráněných územích je zajištěno plánování, realizace péče a její vyhodnocování i s ohledem na ohrožené druhy, pokud jsou předmětem ochrany příslušných chráněných území, nebo představují indikátor kvality chráněných biotopů. Zvláštní ochrana druhů je tedy jedním dílkem, byť zásadním, ale ne všespásným, v mozaice výše zmíněných nástrojů ochrany přírody, prioritizující péči a ochranu o nejohroženější druhy.

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

Teze nastavení současného systému zvláštní druhové ochrany přírody pocházejí z druhé poloviny osmdesátých let minulého století. Uvedeny v život byly zákonem o ochraně přírody a krajiny v r. 1992 a od té doby se až na menší úpravy v souvislosti se vstupem do Evropské unie téměř nezměnily.

Za třicet let se poznání významně posunulo, značně se proměnil stav naší přírody a krajiny. Dlouhodobě působící negativní vlivy jsou dnes ještě znásobené dopady změny klimatu. Je zjevné, že nástroje druhové ochrany jsou v řadě ohledů zastaralé a jejich účinnost je nedostatečná. Nedokážeme čelit úbytku druhové diverzity a účinně chránit prostředí, biotopy jednotlivých druhů, jako základní podmínku jejich existence.

Legislativní rámec ochrany přírody

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen „ZOPK“) kombinuje tzv. obecnou ochranu druhů, zajišťující všem populacím volně žijících druhů s výjimkou ekonomicky a epidemiologicky závažných taxonů, ochranu před ničením nebo poškozováním, s ochranou zvláštní, poskytující ochranu jedinců vybraných vzácných a ohrožených druhů. Výčet těchto druhů je stanoven prováděcím právním předpisem, vyhláškou č. 395/1992 Sb. (dále jen „vyhláška“).

Prostřednictvím zvláštní druhové ochrany a tzv. obecné ochrany volně žijících ptáků je v rámci ZOPK současně zajištěna transpozice směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES, o ochraně volně žijících ptáků, které obě zahrnují požadavky týkající se ochrany jednotlivých druhů.

Jedinci volně žijících obratlovců jsou dále chráněni ustanoveními zákona č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání, v platném znění, který zahrnuje také ustanovení týkající se právě volně žijících zvířat a reflektuje mj. požadavky výše zmíněných směrnic v oblasti zakázaných způsobů lovu či odchytu živočichů. Ochrana některých tzv. konfliktních druhů živočichů je dále posílena zákonem č. 115/2000 Sb., o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy.

Čtěte také: Příčiny znečištění podzemních vod

Předcházení a náprava ekologické újmy na chráněných druzích nebo přírodních stanovištích je součástí (spolu s dalšími oblastmi) zákona č.

Třicet let starý koncept zvláštní ochrany druhů postavený primárně na ochraně jedinců je však již zastaralý. Řadu let se vedou v odborné veřejnosti diskuse o nutnosti změn příslušné části ZOPK (viz např. Hošek, Dušek 2015), nedostatky stávající právní úpravy byly opakovaně identifikovány.

MŽP zadalo zpracovat analýzu právních nástrojů mj. v druhové ochraně (Tuháček 2008) a srovnávací analýzy právních úprav v oblasti ochrany přírody ve vybraných evropských státech či jejich částech (v Bavorsku, Horním Rakousku, Polsku, ve Slovinsku, Švédsku, na Slovensku).

První návrh na rekategorizaci zvláště chráněných druhů (dále jen „ZCHD“) vznikl v r. 2008 a první úplná revize ZCHD na základě zadání MŽP byla zpracována AOPK ČR a s odbornou veřejností projednána v letech 2010-2011 (Horodyská & kol. 2011).

Vyhodnocení aplikace zvláštní druhové ochrany a formulování zadání pro její revizi obsahují dva základní koncepční dokumenty: Strategie ochrany biologické rozmanitosti 2016-2025 (Mach & kol. 2016) a Státní program ochrany přírody 2020-2025 (Mach & kol. 2020).

Čtěte také: Ohrožení živočichů: Co to znamená a proč je to důležité?

Problémy současné ochrany druhů

Zvláštní druhová ochrana v současném nastavení ZOPK není efektivní. Seznam ZCHD je, na základě zmocnění stanoveného ZOPK, uveden ve vyhlášce, nebyl však s výjimkou dílčích novel v roce 2006, kdy byl doplněn o „evropské“ druhy (v návaznosti na transpozici požadavků přísné ochrany vybraných druhů podle směrnice 92/43/ EHS) a v roce 2013, kdy byl vyřazen kormorán velký, měněn. V průběhu 30 let jeho platnosti samozřejmě došlo k významným změnám ve výskytu a početnosti řady druhů organismů a k významnému rozšíření poznání, seznam je proto silně zastaralý (Šíma, Zmeškalová 2018). Ačkoliv obsahuje velký počet druhů, řada jich na seznamu chybí nebo jsou zařazeny v neodpovídající kategorii.

Povolované výjimky se zpravidla opakovaně týkají jen malého okruhu druhů. Petrifikací výčtu chráněných druhů je tak limitována nejen zákonná ochrana druhů, které se v čase staly ohroženými vyhynutím či vyhubením, ale také možnosti orgánů ochrany přírody využívat aktivní nástroje péče o tyto druhy (např.

Současné názvy kategorií ZCHD jsou nevhodné, neodrážejí, ani nemohou odrážet ohroženost druhů. Instituty, které mají přísnou ochranu druhů ve vybraných případech racionalizovat (např. dohody o způsobu hospodaření na pozemcích s výskytem kriticky a silně ohrožených druhů rostlin; či stanoviska k některým zásahům do přirozeného vývoje ohrožených druhů živočichů) se téměř nevyužívají.

Ochrana silně ohrožených a kriticky ohrožených druhů je v ZOPK formulována identicky, stupeň ochrany je jen omezeně využíván (resp. pro neaktuálnost seznamů ani nemůže být zásadněji využíván) při hodnocení závažnosti přestupku.

V případě řady ZCHD není zásadní ochrana každého jedince, jak je to v současné době nastaveno, ale zachování populací a stanovišť těchto druhů. Stávající úprava je tak v případě mnoha druhů nadbytečně striktní a vede k plošnému porušování zákonných zákazů při běžném užívání krajiny a jejím obhospodařování, právní nejistotě hospodářů a uživatelů krajiny a také k omezení některých přínosných odborných aktivit a nutně i k faktické rezignaci na nevymáhání zákonem stanovených zákazů. Množí se také spekulativní využívání újmy za ztížení zemědělského a lesnického hospodaření a hospodaření na rybnících v důsledku omezení ze zákona.

Návrhy na zlepšení ochrany přírody

1. Oddělená prioritizace péče o ohrožené druhy od prioritizace jejich zákonné ochrany.
2. Zavedení prioritizace péče o přírodní biotopy.
3. Zvláštní ochrana druhů postavená na ochraně jejich stanovišť.
4. Zavedení kategorizace ZCHD odrážející míru ochrany druhů.
5. Využití institutu ZCHD pouze u druhů, u kterých je to smysluplné.

Kromě uvedených hlavních principů je sledovaným cílem navrhované legislativní změny také zpřehlednění úpravy a odstranění dílčích nedostatků transpozice zmíněných právních předpisů EU v oblasti druhové ochrany přírody. Jde např. o stanovení postupu v případech, kdy se jedná o druhy chráněné na úrovni celé EU, jež se na území ČR běžně nevyskytují a jsou do ČR dovezeny.

Návrh revize ZOPK předpokládá zavedení některých nových pojmů či doplnění/úpravu terminologie stávající. Především vyčleňuje chráněné druhy hub, které dosud byly zařazeny mezi zvláště chráněné druhy rostlin. Stávající znění ZOPK využívá pojem „populace“, který ale není pro účely zákona definován a vychází se tak z vědeckého vymezení tohoto pojmu.

Vzhledem k tomu, že toto vymezení je velmi široké a variabilní, zejména pokud jde o určení prostorových, územních parametrů, je při uplatňování v rámci zákona obtížně využitelné. Nově se proto navrhuje definovat pro účely ZOPK pojem „populace“ a pojem „místní populace“ pro skupinu jedinců stejného druhu žijící na území vymezeném hranicemi souvislého biotopu druhu v daném místě, příp. ohraničeném spojitým výskytem druhu v daném místě.

Cílem je odlišit část populace/oddělenou subpopulaci pro vyhodnocení zákazů ve zvláštní druhové ochraně, kde je úroveň celé populace až na výjimky (např. u endemitů) příliš široká. V rámci novely s ohledem na zavedení nové terminologie bude nutné novelizovat i ostatní ustanovení ZOPK a další právní předpisy obsahující tuto terminologii např. zákona č.

Návrh na základě zadání MŽP zpracovávala s využitím předchozích podkladů AOPK ČR v uplynulém půlroce. Snahou bylo již do přípravy tohoto prvotního návrhu zapojit přírodovědnou obec. Proto byl návrh průběžně diskutován se specialisty a vědeckými společnostmi pro jednotlivé skupiny organismů.

Často kladené otázky k novele ZOPK

1. Institutem zvláštní druhové ochrany nelze nahradit nedostatky v nastavení legislativních, správních a ekonomických nástrojů určujících obecné přístupy k využívání krajiny a přírody. Navržené ochranné podmínky ZCHD však budou ve všech případech klást požadavky na to, aby nedošlo k poškození biotopů ZCHD, a podle charakteristik jednotlivých druhů (podle nově členěných kategorií) pouze připouští v některých případech možnost nezáměrného usmrcení jedinců, které však nesmí dosáhnout takové intenzity, že by došlo k ohrožení místní populace.
2. Nově je zaváděn pojem „místní populace“, bude ji orgán ochrany přírody schopen v konkrétním případě identifikovat? Již od r. 1992 orgány ochrany přírody pracují při aplikaci ZOPK s termínem „populace“. Identifikace „místní populace“ bude pro orgány ochrany přírody jednodušší než „populace“.
3. V druhém stupni ochrany je umožněno neúmyslné poškozování a rušení ZCHD při běžném hospodaření, přitom právě současné běžné hospodaření je hlavní příčinou úbytku mnoha druhů.Zákonné zákazy se budou stále vztahovat na hospodaření, které poškozuje biotop či ohrožuje místní populaci ZCHD, byť by mohlo být vnímáno jako „běžné“.
4. Je nutné zachovávat tři stupně ochrany, nebylo by je možné zjednodušit na dva?Návrh se snaží stanovit systém umožňující přiměřenou intenzitu ochrany. V zásadě by pro diferencovanou ochranu postačily dvě kategorie: A. ochrana na úrovni jedinců a stanovišť a B. ochrana na úrovni populací a stanovišť. Avšak některé druhy ze skupiny B patří mezi prioritní druhy z hlediska evropských společenství, u kterých máme povinnost je chránit před úmyslným zabíjením či poškozováním, nebo jde o druhy, které ...

Příklady ohrožených druhů

Hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia): Podle červeného seznamu kriticky ohrožený motýl, který patří mezi nejohroženější denní motýly v Evropě, v ČR se vyskytuje již pouze v západních Čechách, do stávající vyhlášky zařazen není, a proto pro něj AOPK ČR nemůže připravit a realizovat pro něj záchranný program.

Kotvice plovoucí (Trapa natans): Je druh, který může lokálně vytvářet početné životaschopné populace. Mezi hlavní příčiny ohrožení patří zánik či degradace jeho stanovišť v souvislosti s intenzivním rybničním hospodařením. Není důležitá ochrana jedinců, ale místních populací, proto je druh nově navržen do III.

Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius): Atraktivní druh denního motýla ve stávající vyhlášce zařazený do kategorie ohrožený.

tags: #priciny #ohrozeni #prirodnich #stanovist #biotopu #a

Oblíbené příspěvky:

• Mapy kvality ovzduší v ČR
• Odpadkové koše s designem
• Napojení odpadu a dešťová kanalizace v ČR: Co říká zákon?
• Historie Bystřice nad Pernštejnem
• Emise a STK: Skutečný problém korupce?