Ekologická stopa: Příklady a význam

29.11.2025

Ekologická stopa je ukazatelem, který stanovuje množství přírodních zdrojů, které jednotlivec, město, region nebo stát spotřebují v daném roce. K výpočtu se používají údaje o spotřebě lidské společnosti, která se přepočítává na množství biologicky produktivní země a vodních ploch nutných k vyprodukování daných zdrojů a k asimilaci odpadů, při použití daných technologií.

Různé kategorie lidské spotřeby (spotřeba energie, potravin, dopravy, bydlení atd.) vyžadují k zajištění společenského metabolizmu a stávající úrovně spotřeby různé biologicky produktivní plochy, které jsou nezbytné k zajištění přírodních služeb (zásobování potravinami a vlákny, regulace klimatu i úrodnosti půd i asimilaci odpadních produktů). Protože lidé používají zdroje z celé planety a znečistění, které produkují, ovlivňuje i velmi vzdálená místa, tvoří ekologická stopa součet všech ploch z různých částí Země, jež ke své spotřebě využíváme.

Ekologická stopa vyjadřuje nároky lidských aktivit na obnovitelnou kapacitu biosféry. Vychází tak z jednoduchého předpokladu dlouhodobé ekologické udržitelnosti, že biologické zdroje nemohou být využívány rychleji, než se obnovují. Jedná se v podstatě o typ účtu, nikoliv však vedeného v penězích, ale v přírodních prostorových jednotkách. Výsledkem tohoto ekologického účetnictví jsou účty ekologické stopy a biokapacity.

Vzájemným porovnáním dostupné nabídky biologicky produktivních ploch a poptávky po spotřebě produktů biologického původu je možné zhodnotit udržitelnost dané socioekonomické jednotky, například domácnosti, města či státu. O ekologické stopě lze tedy hovořit jako o nástroji „ekologického účetnictví“. Zatímco běžné účetnictví používá pro zobrazení stavů, toků a výsledků určité činnosti peněžní jednotky, ekologická stopa pracuje s plošnými jednotkami biologicky produktivní země (v tomto případě globálními hektary - gha). Plošné jednotky jsou v případě „zeleného účtování“ alternativou k peněžní hodnotě či hmotnosti materiálů protékajících ekonomikou.

Ukazatel a účty ekologické stopy a biokapacity jsou v současnosti rozvíjeny zejména organizací Global Footprint Network a jejími partnerskými organizacemi. Podrobné vysvětlení ekologické stopy podává CENIA (2009).

Čtěte také: Organismy a jejich interakce

Výpočet a složky ekologické stopy

Celkově se pro výpočet ekologické stopy jednotlivce používá 5 základních složek spotřeby: potraviny, bydlení, doprava, spotřební zboží a služby. Jako základní jednotka ekologické stopy se používá tzv. globální hektar (gha).

Podle posledních dostupných dat z roku 2014 je biokapacita Země 1,7 gha, nicméně průměrná ekologická stopa na jednoho obyvatele vychází 2,8 gha. Lidstvo využívá přírodní kapitál 1,7x rychleji, než jej Země dokáže obnovit.

William Rees uvádí působivou metaforu k přiblížení podstaty ekologické stopy: "Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Ekologickou stopu můžeme považovat za účetní nástroj pro počítání ekologických zdrojů. Různé kategorie lidské spotřeby jsou převedeny na plochy biologicky produktivních ploch, nezbytné k zajištění zdrojů a asimilaci odpadních produktů.

Metoda nám neříká, co máme dělat, ale "pouze" jakou stopu (vyjádřenou v globálních hektarech na osobu) zanechává náš životní styl a související spotřeba zdrojů v globálním měřítku. Nepřekvapí proto, že lidé žijících v různých koutech Země vytváří tak rozdílné ekologické stopy. Pokud by se dala jedním slovem charakterizovat dnešní globální ekonomika a společnost, je to nerovnováha.

Ekologická stopa a odpady

Koncept ekologické stopy (ES) umožňuje nový přístup k hodnocení vlivu odpadů na životní prostředí, neboť převádí spotřebované zdroje a vyprodukované odpady na plochu ekologicky produktivní země. Výborný datový podklad pro její stanovení poskytuje analýza životního cyklu (Life Cycle Assesment, LCA).

Čtěte také: Příklady světelného znečištění

Podobně ekologická stopa výrobku je celková plocha ekologicky produktivní země, nutná k zajištění surovin, materiálů, energie a asimilaci odpadů ze všech fází životního cyklu výrobku. Prvním krokem při kalkulaci ekologické stopy výrobku je odhad plochy země na výrobek odpovídající každé fázi životního cyklu výrobku. Tuto plochu získáme vydělením průměrné spotřeby zdroje průměrnou roční produktivitou nebo výnosem zdroje. Druhým krokem je výpočet celkové ekologické stopy na výrobek.

Energetická země je plocha odpovídající přímé spotřebě energie a energii obsažené ve jednotlivých fázích životního cyklu výrobku a je daná plochou lesa nutného k asimilaci oxidu uhličitého vzniklého spalováním fosilních paliv. Existují i alternativní metody přepočtu spotřeby fosilní energie na plochu, ale metoda asimilace CO2 poskytuje nejmenší ekologickou stopu vzhledem k jednotkovému množství fosilního paliva.

Ekologická stopa umožňuje hlubší agregaci dat a je vhodná pro stanovení vlivu výrobku na životní prostředí (ale i vlivu určité činnosti, města, regionu či celého státu), který se projevuje daleko od místa původu (a právě tyto vlivy nabývají v globalizované ekonomice na významu).

Příklady ekologické stopy

Profesor Univerzity Britské Kolumbie William Rees k ekologické stopě říká: „Představte si ekonomiku jako velké zvíře. Do výdajů zeleného účetnictví započítáváme naše nároky na spotřebu různých druhů energií a zdrojů, dopravu, výstavbu a odstraňování odpadů. Do příjmů pak počítáme rozlohu produktivní půdy na území obce, města nebo státu. Ekologickou stopu vyjadřujeme v globálních hektarech.

Podle posledních údajů byla průměrná ekologická stopa („náklady“) nejvyspělejších zemí 6,1 globálního hektaru a jejich biokapacita („výnosy“) 3,1 globálního hektaru. U rozvojových zemí se náklady a výnosy blížily vyrovnanému rozpočtu. Pokud jde o Evropu, průměrná ekologická stopa byla 4,7 globálního hektaru a biokapacita 2,9 globálního hektaru. Česká republika má ekologickou stopu 5,7 a biokapacitu 2,7 globálního hektaru. V zeleném účetnictví tedy máme dluh, a ne malý. To samé platí pro naše města. V nich se na malé ploše soustřeďuje mnoho lidí, kteří spotřebovávají mnoho energie, intenzivně cestují a produkují mnoho odpadů. Na druhou stranu je zde mnoho pevných ploch, málo produktivní půdy, polí, luk, zeleně.

Čtěte také: Vysvětlení ekologické daně

Ze světových měst si v nedávné době nechal ekologickou stopu stanovit například Londýn, Vídeň, Berlín, Hongkong či Calgary. Také v ČR vznikla iniciativa, která se snaží zapojit do „zeleného účetnictví“ co nejvíce měst. Letos by se svého výpočtu měla dočkat i Praha.

Například ES průměrného obyvatele USA narostla z 1 ha v roce 1900 na více než 9 ha v roce 1995.

Záměrně jsme proti sobě postavili dva krajní případy, ale díky nim vidíme, v jak širokém rozmezí našich nároků na přírodní prostředí a zdroje se můžeme pohybovat.

Data o ekologických stopách států čerpáme z rozsáhlé srovnávací studie, kterou vydal kolektiv výzkumníků pod vedením M. Wackernagela v roce 1997 (rozšířené a aktualizované vydání v roce 1999). Z tabulky 1 je zřejmá poměrně silná korelace mezi produkcí komunálního odpadu a velikostí ekologické stopy na hlavu (korelační koeficient 0,88). Velikost ekologické stopy státu je samozřejmě daná celou řadou dalších faktorů, např. strukturou průmyslu, velikostí importu/exportu surovin, potravin a energie, geografickou polohou apod. Spojené státy, země s největší a nejsilnější ekonomikou světa, mají i největší ekologickou stopu na hlavu. Je to dáno vysokou spotřebou zdrojů a energie, velkou intenzitou automobilové a letecké dopravy, intenzivním zemědělstvím, vysokou spotřebou domácností atd. Pro srovnání uveďme, že ekologická stopa např. Bangladéše činí 0,6 ha/osobu a Etiopie 0,7 ha/osobu.

Možnosti snížení ekologické stopy

Svůj osobní vliv na planetu můžete posoudit výpočtem vlastní ekologické stopy na www.hraozemi.cz/ekostopa.

Jednou ze sporných otázek LCA je problém stanovení bodu nula této analýzy. Diskutovaná studie Moniky Přibylové o LCA PET lahví stanovuje tento bod nula na okamžik těžby surovin (tedy skutečný počátek cyklu). Nezahrnuje pouze vliv přepravy PET granulátu ze zahraničí (USA a SRN) do ČR. Druhým okruhem problémů je výsledné porovnání negativních vlivů životních cyklů na životní prostředí. Monika Přibylová ho prezentuje jako prostý součet jednotlivých dopadů. Námitky obvykle zní, že přidělení koeficientů (preferencí) jednotlivým vlivům nemůže být jiné než subjektivní. Na základě dat Přibylové jsme spočítali ekologické stopy energie, emisí CO2 a dřeva, které se spotřebují v průběhu životního cyklu skleněných a PET lahví. Vyplývá z nich, že z hlediska ES je nejvýznamnější spotřeba energie. Emise CO2 ani obnovitelný zdroj (dřevo) nejsou tak významné.

Při použití zjednodušeného výpočtu ekologické stopy pro noviny (deník) získáme údaj, že tato stopa odpovídá 435 m2/rok. Známe-li však globálně dostupnou ekologickou produktivitu na hlavu (1,5 ha v roce 1995 - Wackernagel a kol. toto číslo nazývají "spravedlivý díl Země", "Fair Earthshare") a uznáme-li, že z hlediska udržitelného rozvoje je nezbytné žít uvnitř tohoto limitu, můžeme stanovit jaký díl ekologické produktivity na hlavu jsme nákupem novin vyčerpali. Z kalkulace vyplývají i další zajímavé skutečnosti - pokud si jedny noviny přečtou tři lidé, zmenší se jejich podíl na ekologické produktivitě na třetinu - v tomto případě na 1 % denního limitu.

V úterý 19. listopadu se uskutečnilo Smart café na téma „Ekologická stopa - jak se chovat šetrněji k naší planetě? “. Na úvod vystoupil s příspěvkem Jan Skalík, který posluchačům představil koncept ekologické stopy. Ta určuje kolik metrů čtverečních Země potřebuje člověk pro svou činnosti, pro svůj život. Jednotka v sobě obsahuje vše od materiálů a energie potřebných pro získání potravin, přes dopravu až po odpad, který člověk vyprodukuje.

Vedle ekologické stopy prezentoval i další přístupy, jakými můžeme na naši spotřebu měřit. Jedním z nich je tzv. ekologický tlumok, který ukazuje materiální náročnost naší spotřeby. Druhým je metoda LCA - posuzování životního cyklu (tzv. od kolébky ke hrobu) produktu/služby z hlediska působení na životní prostředí.

Dalším „pomocníkem“ v orientaci v šetrných výrobcích k životnímu prostředí je environmentální značení. Značky jsou založeny na řadě kriterií typu vyhovuje/nevyhovuje s tím, že pro každý produkt je stanoven jiný soubor kriterií. Výhodou značek je, že vyžadují certifikaci, kterou provede třetí strana, takže produkt s danou značkou zaručuje, že odpovídá danému kritériu (např. že potravina je z ekologického zemědělství).

Zajímavou částí prezentace bylo porovnání a vysvětlení závěrů studie VŠCHT ohledně používání různých druhů nákupních tašek LCA metodou, kterou si zadalo Ministerstvo životního prostředí v roce 2018. Podle této studie vycházejí z ekologického hlediska nejlépe opakovaně použitelné tašky z polyesteru (tzv. PES), což se na první pohled docela překvapivý závěr. Nicméně po bližším prozkoumání studie velice podobně jako tašky z polyesteru vychází i opakovaně používané tašky z papíru, které se dají následně k recyklaci. Bavlněné tašky vhledem k náročnosti výroby a likvidace vycházejí oproti výše zmíněným hůře. Pokud tedy již doma látkovou tašku máme, a jen jsme ji zapomněli vzít s sebou, je ekologičtější si pro odnesení nákupu koupit tašku z polyesteru nebo papíru, než doma hromadit další tašky látkové.

Novým pohledem, jak množství tašek omezit, je možnost půjčování tašek na zálohu.

Nejčastější otázky padaly na konkrétní příklady, jak může jednotlivec změnit svoje chování, aby co nejvíce snížil svoji ekologickou stopu. V diskuzi se dostalo na témata spotřeby potravin - lokální produkty, bio produkty versus jejich místní a finanční dostupnost, a význam spotřeby masa, co se týče ekologické a uhlíkové stopy. Hosté účastníkům nabídli odborná, ale i osobní doporučení, jak lze snížit spotřebu např. také u energie v domácnosti.

Požadavky lidí na ekosystémové služby se neustále zvyšují a mnohé naznačuje tomu, že tyto požadavky možná přesahují regenerační schopnost a absorpční kapacitu biosféry. Limitujícím faktorem lidského rozvoje se tak stále více stává produktivita přírodního kapitálu. Je proto třeba vytvořit standardizované způsoby měření, které by sledovaly požadavky lidí na regenerační schopnost a absorpční kapacitu pro odpady v rámci biosféry a také dostupnost této regenerační schopnosti, resp. absorpční kapacity.

Ekologická stopa (v gha dle zemí) (Údaje z roku 2007, zveřejněno dne 13. října 2010) [1]

5,4 - 10,7 4,7 - 5,4 4,0 - 4,7 3,2 - 4,0 2,5 - 3,2 1,8 - 2,5 1,1 - 1,8 0,4 - 1,1 údaje nejsou k dispozici

tags: #priklady #ekologicke #stopy