Příklady Změny Klimatu a Její Dopady

Globální změnou rozumíme široké spektrum biofyzikálních, ekosystémových a socioekonomických změn, které mění fungování Země jako systému v planetárním měřítku. Patří sem proměny klimatu, produktivity krajiny a oceánů, chemie ovzduší a ekosystémů.

Globální změna není věcí víry, ale otázkou vědeckého poznání, proto ji lze dokázat mnoha způsoby - nerovnováhou v energetické bilanci Země, nárůstem koncentrace skleníkových plynů, nárůstem teploty oceánů, poklesem biodiverzity atd.

Co je to globální změna klimatu?

Podle Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) je globální změna klimatu „taková změna klimatu, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené variability klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek“.

V užším smyslu je klima obvykle definováno jako průměrné počasí nebo přesněji jako statistický popis v pojmech střední hodnoty a proměnlivosti relevantních veličin přes časové období v rozmezí od měsíců po tisíce nebo milióny let.

Klimatický systém se vyvíjí v čase. Jeho vývoj má 2 příčiny. Za prvé se klimatický systém vyvíjí vlivem vlastní vnitřní dynamiky. Za druhé se klimatický systém vyvíjí vlivem vnějšího působení.

Čtěte také: Organismy a jejich interakce

Globální oteplování

Dochází k oteplování všude na zeměkouli? Ne. Ke globálnímu oteplování dochází nerovnoměrně. Používá se pojem globální oteplování, kvůli bilanci tepelného záření Země. Země do vesmíru vyzařuje v průměru menší výkon, než je příkon (slunečního) záření, které pohlcuje. Země si nadbytečné teplo ponechá. Alespoň 90% použije k zahřátí oceánů a jen několik procent z něj se projeví nárůstem teploty ovzduší.

Malá změna průměrné teploty způsobuje velké změny výskytu různých typů počasí. Změnou klimatu bývá označován soubor vzájemně provázaných jevů s dopadem na světové klima. Nejčastěji je pod pojmem zmiňován nárůst průměrných teplot vzduchu ve spojitosti s lidskou činností - tzv. globální oteplování.

Hlavní důvody změny klimatu

Využívání fosilních paliv jako je uhlí, ropa, ale i zemní plyn v posledních desetiletích vedlo k výraznému nárůstu koncentrace emisí CO2 v atmosféře, což je dle mezinárodní vědecké komunity jeden z hlavních důvodů nárůstu globálních teplot, kterou na počátku 21. století pociťujeme.

Lidmi způsobená změna klimatu ovlivňuje mnoho meteorologických a klimatických jevů ve všech regionech napříč planetou. To vede k rozsáhlým nepříznivým dopadům a s nimi souvisejícím ztrátám a škodám pro přírodu i člověka. Z těchto důvodů byla v roce 2015 přijata jako mezinárodní smlouva tzv. Pařížská dohoda, která se týká zmírňování změny klimatu, přizpůsobování se této změně a financování jednotlivých opatření. Hlavní opatření se týkají snižování emisí CO2.

Mezi signatáři jsou největší světoví producenti skleníkových plynů - mj. Čína, Indie, USA a smlouvu ratifikovaly také všechny členské země EU. Ke smlouvě se nakonec nepřipojily např. Írán nebo Rusko, které ji podepsalo bez následné ratifikace.

Čtěte také: Příklady světelného znečištění

Cílem Pařížské dohody je:

• udržení nárůst průměrné globální teploty výrazně pod 2 °C oproti předindustriální úrovni a usilování o omezení nárůstu teploty na 1,5 °C oproti předindustriální úrovni, což by výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu;
• zvyšování schopnosti přizpůsobit se nepříznivým dopadům změny klimatu a posilování odolnosti vůči změně klimatu a nízkoemisního rozvoje způsobem, který neohrozí produkci potravin; a
• zajištění souladu finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

Aby se teploty vlivem lidské společnosti a činnosti dále nezvyšovaly, je nutné výrazně snížit množství vypouštěných skleníkových plynů včetně CO2. Přes veškeré snahy snižovat emise skleníkových plynů mají tyto emise stále vzrůstající trend. Dle hodnotící zprávy IPCC z března 2023 se mezinárodnímu společenství zatím nedaří emise snižovat dostatečně rychle.

Přesto je dle vědců stále možnost, že se globální nárůst teplot podaří zpomalit a nedojde tak ke globálním změnám, které by nastaly, pokud se nepodaří oteplení udržet pod hranicí 1,5 °C. Je však potřeba radikálně omezit vypouštění skleníkových plynů, včetně právě CO2.

Podle šesté hodnotící zprávy IPCC dosáhly v roce 2019 celosvětové emise skleníkových plynů 59 mld. tun. Byť záleží na nastavení hranic jednotlivých sektorů, tak podle metodiky IPCC je přibližně za třetinu světových emisí zodpovědný sektor energetiky. Přibližně čtvrtina emisí pak pochází z průmyslu. Ze zemí jednoznačně dominuje Čína.

V přepočtu emisí na jednoho obyvatele se nicméně do popředí dostává Austrálie, Saudská Arábie, Kanada a Spojené státy americké. Kumulativní historické emise mají potom nejvyšší regiony našeho civilizačního okruhu - tedy Evropy a Severní Ameriky.

Čtěte také: Vysvětlení ekologické daně

Cíle EU pro snižování emisí

Snižování emisí je v EU jednou z politik, která výrazně formovala a formuje zejména evropskou energetiku, ale s naléhavostí tématu se čím dál častěji propisuje i do ostatních sektorů a politik. EU i její členské státy ratifikovaly Pařížskou klimatickou dohodu z roku 2015 a přihlásily se k jejím cílům. Současná klimatická změna je způsobena činností člověka. Tím se výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny.

Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C -⁠ tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.

Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení.

Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme.

Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.

Klimatická změna označuje změny v dlouhodobém stavu atmosféry. Klima se za dobu existence Země v různých geologických dobách přirozeně měnilo. V současné době se však mění nebývalou rychlostí, a to zejména vlivem činnosti člověka. Dochází ke stoupání koncentrace skleníkových plynů, což má za následek pozvolné zvyšování průměrné teploty.

Dopady klimatické změny v České republice

Klimatická změna působí v současnosti v České republice škody v řádu desítek miliard korun. Nejviditelnějším a nejnákladnějším projevem klimatické změny v Česku byla masivní kůrovcová gradace, která v některých oblastech republiky, například v jižních Čechách nebo na Vysočině, způsobila zánik většiny smrkových lesů. Podle bioklimatologa Miroslava Trnky z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd by bez extrémního sucha a vysokých teplot nebylo takové rozšíření kůrovce dříve možné.

Právě rostoucí teploty a také delší a hlubší epizody sucha jsou podle vědců typickým projevem lidstvem způsobených změn klimatu. Evropa je nejrychleji se oteplujícím světadílem a oproti období před průmyslovou revolucí se již průměrná teplota v Evropě zvedla o 2,2°C. Další oteplení přitom podle klimatologů bude následovat, protože oxid uhličitý vypouštěný civilizací může v atmosféře působit celá desetiletí a přírodní prostředí (vegetace, oceány, půda) tak velké množství nezvládá ukládat.

Přesná kalkulace škod, které způsobila kůrovcová kalamita po roce 2015, neexistuje. Majitelé lesů byli poškozeni nejprve tím, že v průběhu přírodní pohromy prodávali dřevo hluboce pod cenou, protože ho na trhu byl nadbytek, a zároveň přišli o příjmy z prodeje dříví v dalších desítkách let. Mezi poškozené často patří obce, z jejichž majetku během pár let zmizely všechny lesy schopné produkce. Ministerstvo zemědělství jako kompenzace za škody lesním hospodářům vyplatilo 13 miliard korun do roku 2021 a dalších devět miliard pak na obnovu lesů a výsadbu odolnějších dřevin.

Ohrožené české zlato

Mezi dalšími oběťmi probíhající klimatické změny našli reportéři pořadu Bilance pěstitele některých odrůd, především chmele a ovocných stromů. Jeden z chmelařů, Václav Burger, upozornil, že krajina tradičního českého chmele dlouhodobě vysychá, což má pro výnos velmi negativní dopady. Sucho snižuje nejen úrodu, ale i obsah hořkých látek v pivu. Chmelaři proto řadu stanovišť ruší a přesouvají do oblastí, kde je zdroj vody, nebo alespoň příznivější mikroklima.

Vybudování záchytné nádrže na vodu však stojí více než 10 milionů korun pro jedinou oblast a takové náklady ohrožují samotnou rentabilitu pěstování. Vláda proto připravuje velký projekt, který má na Lounsko a Rakovnicko přivést pomocí rybníkové soustavy vodu z Ohře. Náklady jsou zatím vyčíslené na 1,6 miliardy korun.

Škody na úrodě i majetku. Ministerstvo zemědělství od roku 2010 vyplatilo 5,3 miliardy korun zemědělcům jako podporu při odstraňování škod způsobených přírodní živelní katastrofou. Podle meteorologů vyšší teplota atmosféry zvyšuje rizika mimořádných projevů počasí, jako jsou přívalové deště, bouře, vítr, kroupy nebo naopak mimořádné sucho. Pravděpodobnost mimořádných společenských nákladů se tak v následujících desetiletích bude zvyšovat.

Podle výkonného ředitele České asociace pojišťoven Jana Matouška jsou dopady klimatické změny současnou realitou a je potřeba podnikat kroky, aby se změna klimatu neprohlubovala a aby se společnost na mimořádné podnebí připravovala. Jako příklad uvádí nutnou změnu hospodaření v krajině, výsadbu odolných lesů a protierozní opatření v zemědělství tak, aby přívalové deště nepřinášely zkázu z polí do obcí.

Hory bez sněhu

Další hospodářský sektor, který reportéři pořadu Bilance představili jako vysoce ohrožený klimatickými změnami, je podnikání na horách. Podle konzultanta Ondřeje Špačka je nevyhnutelné, že například níže položená lyžařská střediska kvůli oteplování postupně zaniknou. Většina horských oblastí podle Špačka bude muset posílit atraktivitu a služby v letních měsících tak, aby letní sezona postupně nahradila ve výnosech sezonu zimní a pracovní místa se podařilo udržet. Klimatologové z Akademie věd uvádí, že v příštích desetiletích bude dnů se sněhovou pokrývkou i na horách ubývat a lyžování se bude přesouvat do nejvyšších poloh, což ovšem v dlouhém výhledu znamená do Alp.

Dopady klimatické změny dle kategorií

Dopady klimatické změny jsme si rozdělili do tří kategorií. Klimatické působení, přímé dopady a sekundární dopady. Jedna oblast jsou přímo podmínky pro život. Vlastně potřebujeme žít v prostředí, které má rozumné teploty, potřebujeme pitnou vodu a případně potřebujeme, aby to prostředí mělo rozumné teploty proto, abychom mohli pracovat.

Druhou tou oblastí, která má vlastně ale úplně jiný charakter je potravinová bezpečnost. Třetí typ dopadů je na budovy a infrastrukturu. Jde o to, že změkne a letadlo se do něj propadne. To je jeden z takových jako ikonických problémů, které potkávali v Texasu. Jasně povodně a zároveň ale i sucho, které když není voda v řekách, tak to vlastně znemožňuje dostatečnou výrobu elektřiny. Je dobrý si uvědomit, že elektrárna je parní stroj, proto potřebuje vodu, proto máme velké elektrárny na velkých řekách - Dukovany jsou na Jihlavě. A když není voda v řece, tak parní stroj nemůže pracovat a je potřeba ho nějakým způsobem utlumit, takže to je dopad na infrastrukturu a budovy.

Pak ta čtvrtá kategorie je příroda a přírodní kapitál. A jedna část toho dopadu je prostě na tu samotnou přírodu, takže můžeme přijít o nějaké druhy rostlin a živočichů, a to samo o sobě nemusí být fajn pro celý ten ekosystém, ale zároveň příroda nám poskytuje nějaké funkce a nějaké suroviny.

Přímé dopady změn klimatu se samozřejmě výrazně liší v závislosti na tom, na jakou část světa se díváme. České republiky se asi přímo nedotkne stoupání hladiny oceánů, ale zase se nás týkají stále intenzivnější sucha. Stoupání hladin oceánů ovlivňuje jak podmínky pro život - když je tam zatopená oblast, tak tam nejde bydlet, tak právě budovy a infrastrukturu.

Zároveň se stoupáním hladin souvisí zasolování zásobníků podzemní vody. No především v těch pobřežních oblastech, což jsou ale často velká města a v Evropě si může představit Nizozemí, které je ohroženo stoupáním hladin oceánů a zásadně v Číně. Čína samotná ví, že bude potřebovat přesídlit asi 60 milionů lidí do roku 2050 čistě kvůli nárůstu hladin oceánů.

Když zůstaneme u oceánů, co stojí za to si představit je oteplování oceánu, tedy mořské vlny veder. Ale i obecně ten pomalý trend oteplování oceánu, který ohrožuje potravinovou bezpečnost, rybolov, ale i úplně klasický příklad toho ohrožení přírody a přírodního kapitálu jsou je umírání korálových útesů. A zase tady můžeme ilustrovat - jde o přírodu ve smyslu tu biodiverzitu korálových útesů, barevné rybičky a hvězdice, barevné korály… Ale zároveň jde o přírodní kapitál, protože ty korálové útesy vytvářejí prostředí, které tlumí bouře, tlumí vlny.

Když přijdeme z oceánů do úplně jiné oblasti, tedy do hor. Jedním z velkých klíčových dopadů, o kterém se uvažuje, je tání horských ledovců. Spousta horských ledovců nám roztaje celkem nezávisle na tom, jestli tu klimatickou změnu zastavíme teď nebo za 60 let. Prostě to tání je nastartováno, a to sice trvá dlouho než ledovec roztaje, ale už víme, že roztaje.

Člověk si při ledovci představí asi nejčastěji lyžování v Alpách, nevím, co je jako běžnější obraz, kdy se lidi běžně setkávají s ledovcem, ale vlastně ledovce zejména v Asii, v Himálajích napájejí řeky. Ta voda v řekách je z těch ledovců, tzn. když nám roztají ledovce, nebude voda v řekách. Změní vodní režim, když bychom to řekli trošku vědečtěji. Což ale znamená, že mnoho lidí nebude mít pitnou vodu a zase to jsou dopady na podmínky pro život. Znamená to, že nepůjde pěstovat nějaké plodiny, to jsou dopady na potravinovou bezpečnost.

Sucho v důsledku úbytku srážek. Zase to je něco, co se týká České republiky, ale týká se ještě více oblasti Středozemního moře. A některých dalších oblastí v Indii, v Amazonii, a tak, ale vlastně to je pro Evropu možná nejpředstavitelnější… Podmínky pro život - nedostatek pitné vody zejména. Dopady na potravinovou bezpečnost - musíme řešit, jaké plodiny tady půjde pěstovat s nějakou pravděpodobností úspěchu do vypěstování a dopady na budovy a infrastrukturu.

Permafrost je trvale zmrzlá půda. A která je důležitá pro to, aby na ní mohly stát budovy a silnice a ropovody. A na Sibiři jsou celé vesnice a města postaveny na permafrostu, který když začne tát, tak se začnou hroutit ty silnice, takže tohle je jedno z rizik, kterým bude vystaveno Rusko a části Kanady a Aljašky.

Klimatická změna zintenzivňuje bouře, hurikány a záplavy. Ono to tak jde všecko spolu, když přichází hurikán, tak většinou naprší spousta vody a zvedne se hladina… Celkem představitelné asi. Když si vezmete ty obrázky z televize, co se děje při hurikánu, tak je to poničení budov.Většinou nejde o to, že by přišlo o život mnoho lidí.

Když by ta vlna veder byla extrémní a byla spojená s vysokou vlhkostí, tak to znamená, že se a lidské tělo neumí ochlazovat pocením. V okamžiku, kdy teplota tělesa, které odpařuje vodu, přesáhne 37 stupňů, tak to znamená, že se pocením neochladíte pod 37 stupňů. A když tohle trvá dlouho, tak organismus přestane být schopen fungovat. To je jak horečka. A tyhle vedra se už na zemi několikrát vyskytly, ale většinou na krátkou dobu, takže to ty populace přežily… Týká se to hlavně Indie. To je vlastně hodně přímý dopad na člověka - jako na fungování lidskýho těla.

Byly obrovská vedra ve Walesu. V tom australském. A umírali jednak netopýři - ono se jim říká kaloni, ale v zásadě netopýři. Umřeli. Nevím, jestli 3/4 populace těch netopýrů. Byla to země posetá mrtvými netopýry, kteří se vlastně dokázali uchladit v tom vedru. A stejně tak koaly. Ono to pak přišly ještě požáry, takže to jsou ty dopady, které se dobře dostanou do zpráv. Protože vidíte ten požár a ty koaly zachraňované… Případně dobrovolníky, jak sbírají mrtvé netopýry ze země… To je obrazově vděčné.

To, co nevidíme, co mnohem těžší vidět je dopad na potravinovou bezpečnost. Že je prostě dražší pšenice a je jí míň nejde jednoduše zobrazit. Možná stojí za to ještě oddělit a extrémní vlny veder a neobvykle teplé dny. Třeba 1. leden letošního roku, kdy bylo v Brně 15 stupňů, byl vlastně neobvykle teplý den. Oproti normálním teplotám to bylo téměř o 10 stupňů více, ale není to horký den žejo. Neřekli bysme „tohle je vlna veder“.

Dopady jsou už pozorovatelné a jsou velmi zřetelné. Často větší, než se očekávalo. Už teď. Čím větší bude oteplení, tím větší budou dopady. Vlastně se to týká jak častějších vln veder když by se svět oteplil o 2 stupně místo 1,5 stupně - budou častější vlny veder a intenzivnější vlny veder. Ale vlastně taky intenzivnější sucha a rychlejší tání permafrostu. Větší oteplení znamená větší dopady. Adaptace nám pomáhá zmírňovat ztráty. Už teď. Tzn. kde se daří nějakým způsobem preventivně zareagovat, tak to zmenšuje ztráty a už je to pozorovatelné, už jsme to schopni dobře dokumentovat. Ale zároveň ta zpráva taky jednoznačně říká, že adaptace má své limity.

Evropa a Severní Amerika pocítí změnu klimatu hlavně jako finanční dopady, kdežto Afrika a Asie budou počítat dopady na lidských životech. To téma, které je s tím spojeno se nazývá zranitelnost.

Když přijde hurikán - nebo když bylo tornádo u nás na jižní Moravě, tak je velká otázka, kdo to má pojistit, jakým způsobem? Pojišťovny už teď začínají řešit, jak upravovat pojistné podmínky, aby vlastně do toho zahrnuli nutnost adaptace těch obcí. A zároveň pojišťovny celkem jednoznačně říkají, že některé události jsou nepojistitelné.

Na Zemi v současnosti dochází k významným relativně rychlým jevům a procesům spojeným s projevy počasí, které zahrnujeme pod pojem „klimatická změna“. Existence klimatické změny je prokázána na základě přímých měření změny stavu složek klimatického systému, např. hodnot meteorologických prvků, chemického složení atmosféry, výšky hladiny oceánů, mocnosti ledových příkrovů.

Sucho v půdě přesto není, ve svrchní vrstvě je naopak půda zcela nasycena. Půda v Povodí Dyje se téměř každý rok potýká s výrazným nedostatkem vody, přičemž klimatická změna a s ní související růst teplot bude tento problém prohlubovat. Vědci proto společně se zemědělci a vodohospodáři hledají řešení, která by v krajině zadržela více vody.

Většina lidí v Evropě žije ve městech, a ta v důsledku zvýšené koncentrace lidské činnosti vytváří více skleníkových plynů než místa obydlená méně. Zároveň právě obyvatelé měst pociťují změny klimatu se stále větší intenzitou. Kromě vln veder, před kterými jich část nemá kam uniknout, jsou to i problémy s přetíženou technickou infrastrukturou, jako je například kanalizace, která nezvládá přívalové deště.

tags: #příklady #změny #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Jednobarevná trička
• Likvidace Vozidel Jihomoravský Kraj
• Nový život pro staré džíny
• Nový zákon o měření emisí
• Ekologické riziko léčiv