Dluhopisy se dostávají na trh v emisích na tzv. primárním trhu. V České republice je primární trh státních i podnikových dluhopisů relativně rozvinutý.
Účastníci primárních emisí jsou standardně největší bankovní i nebankovní obchodníci, kteří zde nakupují též pro svoje klienty.
Státní dluhopisy se na primárním trhu prodávají formou americké výnosové aukce, tj. jsou uspokojovány objednávky účastníků aukce od nejnižšího požadovaného výnosu do splatnosti.
Ministerstvo financí vydává vždy s měsíčním předstihem nový emisní kalendář státních dluhopisů na následující čtvrtletí. V současnosti se pořádá jedna aukce za měsíc.
Průběžně jsou vydávány emise se splatnostmi tři, pět, deset a patnáct let. Každý dluhopis je několikrát "dovydán" a celkový emitovaný koncový objem jednotlivých dluhopisů není předem určený.
Čtěte také: Co jsou primární a sekundární emise?
Objemy do jednotlivých aukcí se liší, Ministerstvo je po dohodě s ČNB oznamuje v emisním kalendáři. Již vydané emise se v průběhu svého života obchodují na sekundárním trhu.
Nejlikvidnější jsou nejdelší emise, které jsou vzhledem ke své větší rizikovosti nejvíce volatilní a tedy i nejzajímavější pro obchodníky.
Z pohledu velkého investora je při obchodování s dluhopisy nejvýhodnější využít služeb některého tvůrce trhu. V současnosti je to 10 obchodníků, převážně domácí banky nebo pobočky zahraničních bank.
Standardní objemy obchodů jsou minimálně 10 milionů CZK v nominální hodnotě a jejich násobky. Objemy, které nejsou násobkem tohoto objemu, jsou již málo likvidní a na mezibankovním trhu se v podstatě neobchodují.
Obchodování s HZL není moc aktivní. Většinou se o obchodování na sekundárním trhu starají banky spřízněné s daným hypotečním ústavem (např. u Českomoravské hypoteční banky se jedná o ČSOB), které nabízejí obchodování prostřednictvím svých poboček.
Čtěte také: Primární emise akcií detailně
Z právního hlediska je důležité, že i když má emitent při vydávání dluhopisů značnou volnost, musí dodržovat základní pravidla zákona o dluhopisech. Základní pravidla pro vydávání a držení dluhopisů stanoví zákon o dluhopisech.
Zákon slouží především k ochraně investorů, aby měli jistotu, že dluhopis není jen slibem na papíře, ale závazkem vymahatelným soudní cestou.
Zákon o podnikání na kapitálovém trhu (ZPKT) rozlišuje dva základní režimy. Prvním je „veřejná nabídka“, definovaná jako „jakékoli sdělení širšímu okruhu osob“. Tato definice je záměrně velmi široká. Opakem je „neveřejná nabídka“.
Veřejná nabídka zpravidla vyžaduje vypracování a schválení rozsáhlého a nákladného dokumentu - prospektu cenného papíru - Českou národní bankou. Tento proces může stát statisíce korun a prodloužit emisi o měsíce.
Zákonná definice veřejné nabídky operuje s pojmem „širší okruh osob“, který ale sama blíže nespecifikuje. To v praxi vytváří značnou nejistotu. ČNB uplatňuje především test „podstaty nad formou“. Nezáleží pouze na tom, kolika lidem nabídku formálně zašlete, ale jaká je povaha oslovené skupiny a váš vztah k ní.
Čtěte také: Recyklace plastů
Hlavním indikátorem je pro ČNB orientační hranice 20 oslovených osob, které nejsou kvalifikovanými investory. Pokud oslovíte více než 20 takových osob, je vysoce pravděpodobné, že ČNB bude vaši nabídku považovat za veřejnou.
Každý emitent musí před samotnou emisí vytvořit tzv. „Emisní podmínky podrobněji vymezují práva a povinnosti emitenta a vlastníků dluhopisů, jakož i informace o emisi dluhopisů, a to i odkazem na informace obsažené v prospektu,“ jak uvádí zákon č.
Pokud chce emitent dluhopisy nabízet veřejně a bez omezení objemu, má vedle emisních podmínek zpravidla povinnost vyhotovit a zveřejnit tzv. prospekt. Prospekt podává oproti emisním podmínkám hlavní informace o emitentovi (např. Prospekt cenného papíru se obvykle vztahuje pouze k jediné emisi a jeho součástí jsou také emisní podmínky obsahující zákonem požadované údaje (jako např. jmenovitá hodnota dluhopisu, výnos dluhopisu, splatnost dluhopisu, lhůtu pro upisování,…).
Prospekt a konečné emisní podmínky jsou velmi důležitým zdrojem informací pro investory, na jejichž základě pak mohou učinit své investiční rozhodnutí. Obsahují detaily o s investicí spjatých rizicích, která bývají na začátku prospektu zmíněna stručně a dále v prospektu jsou vysvětlena podrobněji.
Existuje několik druhů dluhopisů - státní a vládní dluhopisy, považované za nejbezpečnější, podnikové s vyšším výnosem i rizikem, obecní určené k financování veřejných projektů, speciální protiinflační dluhopisy chránící úspory před růstem cen a korunové dluhopisy, které byly v minulosti populární kvůli daňovým výhodám.
U podnikových dluhopisů se investor vystavuje možnosti, že emitent, tedy firma, nebude schopen své závazky splatit, což může vést ke ztrátě celé investice. Ani u státních dluhopisů není zaručeno, že investor vydělá, protože pokud je výnos pevně stanoven, může ho inflace snadno znehodnotit - reálná kupní síla získaných peněz tak klesá.
tags: #primarni #trh #emise #dluhopisu #definice