Případy sexuálně ohrožených dětí: Statistiky a realita v České republice

14.04.2026

Sociální pracovníci v České republice se v posledních letech potýkají s rostoucím počtem případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. V loňském roce řešili přes deset tisíc takových případů, což je nejvyšší číslo od doby, kdy se statistiky začaly vést. Celkem sociální pracovnice a pracovníci řešili loni 10 155 případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. Počet se meziročně zvedl téměř o devět procent.

Počet se meziročně zvedl téměř o devět procent. Údaje o počtech se začaly zveřejňovat před dvěma desítkami let. Před dvěma desetiletími se pracovníci zabývali necelými dvěma tisícovkami případů. Nad 9400 se počet dostal v letech 2015 a 2016, v dalších letech nastal mírný pokles. Výrazný propad byl pak v covidových letech 2020 a 2021 kvůli uzávěrám a omezení fungování institucí, kauz bylo 7500 a 7600. Postupně také narůstá počet kauz, které úřady řeší. Loni jich od roku 2005, kdy ministerstvo začalo výkazy s údaji zveřejňovat, bylo nejvíc.

Podle odborníků za nárůstem nestojí jen samotné násilí, ale i rostoucí ochota okolí promluvit a důslednější práce úřadů. Za rostoucím počtem ohrožených dětí není podle expertů ani tak zhoršování situace v rodinách, jako spíš větší citlivost a všímavost okolí i úsilí sociálních pracovníků.

Formy týrání a zneužívání

V minulém roce šesti stovkám dětí, které čelily týrání, zneužívání a zanedbávání, nebyl ještě ani rok. Úřady se loni věnovaly 838 fyzicky týraným dětem. Psychické týrání zažívalo 1218 chlapců a děvčat. Se sexuálním zneužíváním mělo zkušenost 183 hochů a 725 děvčat, 18 z nich nebyly ještě ani tři roky. Kvůli dětské pornografii se pracovníci věnovali 133 dětem a kvůli dětské prostituci 14.

Po zneužívání bylo těhotných 35 děvčat. U celkem 6760 dětí se případ vyřešil díky poradenství. Nad dalšími šesti stovkami převzaly úřady dohled. Přes 1100 kauz vyústilo v trestní oznámení. V nemocnicích skončilo 265 dětí. Čtyři chlapci a čtyři dívky kruté zacházení nepřežili.

Čtěte také: Realita ohrožených dětí v ČR

Role okolí a prevence

Na téměř 3200 chlapců a děvčat ve špatné situaci upozornili lékaři, škola, družina, dětské azylové domy či jiná zařízení. Přes 1920 případů zjistily odbory sociální péče samy. Celkem 607 kauz ohlásil anonym. Samo oznámilo svůj případ 277 dětí.

Evropský odhad je, že každé páté dítě zažilo nějaký útok sexuálního zneužívání, říká ředitelka Dětského krizového centra Zora Dušková. Obětí útoků přibývá podle ní i díky internetu a pohybu mladých na sociálních sítích. Za problém považuje, že mnoho dospělých dítěti informace o zneužívání nevěří, to potom znamená pro dítě další bezmoc.

A to skutečně vážně znamená třeba také to, že začneme využívat daleko více prevenci, protože naše děti jsou velmi nepoučené a nepoučené dítě se nedokáže nijak bránit, nedokáže tu situaci řešit. Už to dítě školkového věku můžeme poučit o tom, kterých oblastí jeho těla se smí kdo dotýkat, za jakých okolností, které oblasti označujeme jako intimní partie a skutečně mu vymezit, kdo, kdy se smí dítěte dotýkat. Je potřeba dítě poučit o tom, že některá tajemství jsou správná. To, že neprozradím mámě, jaký dárek táta chystá, je správné tajemství, ale potom jsou také tajemství špatná a ta se prozradit smí.

Dětské krizové centrum a jeho role

Daniela DRTINOVÁ: Každý rok se Dětské krizové centrum stará o 400 dětí zasažených syndromem týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte. Pozvání do studia přijala ředitelka centra a klinická psycholožka Zora Dušková.

Zora DUŠKOVÁ: Tak Dětské krizové centrum poskytuje péči především dětem sexuálně zneužívaným, to je vlastně v našem zařízení jakoby ta dominantní problematika. V rámci ambulance činí děti sexuálně zneužívané více než jednu třetinu všech vlastně klientů dětských, které máme v péči.

Čtěte také: Insolvenční řízení v ČR

Zora DUŠKOVÁ: A když si toto přepočítáme třeba na školní třídu a podíváme se na to, že teoreticky by to v každé třídě prostě mohly být 4, 5 dětí, tak si myslím, že je na místě, aby nám zatrnulo a abychom vzali problematiku sexuálního zneužívání dětí v České republice skutečně vážně.

Legislativní změny

Sněmovna koncem května schválila novelu občanského zákoníku, podle níž by má být fyzické trestání dětí nepřijatelné. Rodičům za to ale postihy hrozit nemají. Dolní komora pak schválila také zavedení takzvaného dětského certifikátu v reformě trestního práva. Sexuální zločinci a pachatelé dalších násilných trestných činů by tak měli mít až doživotní zápis v evidenci, který by jim bránil pracovat s dětmi.

Nárůst násilí mezi dětmi

Násilí mezi dětmi a mladistvými v českých školách roste. Jen během ledna a února 2025 policie zasahovala kvůli hrozbě střelby v Praze a v Rudolfově, po výhrůžce maketou revolveru v Černošicích, kvůli plánované střelbě v Dolních Domaslavicích nebo výhrůžkám zapálením školy v Praze 4. Jen během ledna a února 2025 policie zasahovala kvůli hrozbě střelby v Praze a v Rudolfově, po výhrůžce maketou revolveru v Černošicích, kvůli plánované střelbě v Dolních Domaslavicích nebo výhrůžkám zapálením školy v Praze 4. Možná poprvé se ukázalo, že představa školy jako nedotknutelného prostoru už ani v České republice neplatí absolutně.

Nárůst agrese ve školách potvrzují i policejní statistiky, říká pro Page Not Found odborník na krizovou komunikaci Jan Patawa z Krizového informačního týmu při Ministerstvu vnitra ČR. "Za poslední dva roky vzrostla násilná trestná činnost páchaná dětmi o 25 procent. Při porovnání ledna 2024 a ledna 2025 se děti dopustily čtyřikrát více násilných deliktů - ze 22 případů na 92. U mladistvých ve věku 15 až 17 let vzrostl počet násilných činů z 458 v roce 2021 na 707 v roce 2024. U dětí mladších 14 let došlo k nárůstu z 237 případů na 427 ve stejném období," popisuje Patawa.

Znepokojivý je podle něj také růst počtu výhrůžek ve školách - zatímco od poloviny ledna do poloviny února 2025 policie zaznamenala 44 případů, o měsíc později jich bylo už 111. Dodává, že většina se týká střelby nebo útoků nožem a objevuje se především na sociálních sítích. Na začátku školního roku 2024 navíc vlna anonymních bombových hrozeb paralyzovala stovky škol po celé zemi.

Čtěte také: Kontext ohrožených případů

Zpráva České školní inspekce z roku 2023 potvrzuje, že šikana mezi žáky se objevila ve víc než polovině základních a téměř dvou třetinách středních škol. Téměř každá čtrnáctá škola pak řešila šikanu ze strany žáků vůči učitelům - a v některých případech se agrese přesouvá i do online prostoru. Školní kyberšikana se nejčastěji děje ve formě ponižujících fotek, videí nebo zvukových záznamů, které se dál šíří internetem.

Duševní zdraví a agresivita

Speciální pedagog Pavel Dosoudil z Pražského centra primární prevence upozorňuje, že zájem o intervenci - v situaci, kdy již je nějaký problém potřeba akutně řešit - je podle něj především v Praze již delší dobu vysoký a naráží na kapacity. Podle jeho dojmu vzrostla u pedagogů a pedagožek nespokojenost s chováním dětí ve školách a řada z nich pociťuje obavy o své bezpečí. Agresivita ve škole se často řeší jako problém chování. Málokdy ale jako důsledek stavu, ve kterém se nachází psychika dítěte.

Podpora duševního zdraví přitom podle speciálního pedagoga Dosoudila snižuje i pravděpodobnost agresivního jednání u dětí. "Jsem přesvědčený, že dívat se na většinu rizikového chování optikou duševního zdraví je výhodné i pro prevenci. Podporou copingových dovedností, tréningem seberegulačních dovedností, nácvikem sociální percepce a sociálních dovedností podporujeme duševní zdraví. Navíc se hodí i těm, kteří by se nechovali násilně," tvrdí Dosoudil. "Existuje řada programů, které se zaměřují na podporu duševního zdraví dětí, některé i specifičtěji na předcházení agrese. Řada z nich je evidence based - mají změřenou efektivitu, dobře zpracovanou metodiku," popisuje.

Co školám podle něj chybí, je často spíš podpora než více kontroly. Víc důvěry ze strany zřizovatelů, méně formalismu ze strany inspekce. A taky rychlejší přístup k intenzivnější pomoci mimo školu - střediskům výchovné péče, terapeutům. "Tady narážíme jak na kapacity, tak i na obavy rodičů z těchto institucí - negativní nálepkování dítěte, strach z dalších negativních důsledků pro ně i děti. Přitom pak ta zkušenost bývá převážně pozitivní. V současné době již tolik nefunguje vnější tlak např. OSPOD a zatím ještě nefunguje vnímání těch dalších institucí jako podpory pro rodiče i děti," doplňuje.

Školních psychologů je málo. Na většině škol buď nejsou vůbec, nebo mají úvazek tak nízký, že stíhají jen akutní případy. A přitom přibývá dětí, které potřebují podporu - a učitelů, kteří je nemají komu předat. Vedle výuky se od nich očekává, že budou umět rozpoznat psychické potíže, zvládat krizové situace, komunikovat s rodiči, pečovat o kolektiv a nastavovat hranice.

Změna v projevech agrese

Psycholog Vojtěch Betka, vedoucí týmu teen terapií v Diakonii ČCE, si všímá proměny ve vnitřním prožívání násilí. V práci s dospívajícími se odborníci setkávají především s tím, že mladí lidé mají tendenci násilí omlouvat. Agresivní jednání u nich často vyvolá pocit vnitřního nesouladu - vědomí, že udělali něco špatně. Aby se s tímto napětím vyrovnali, snaží se své chování ospravedlnit, vysvětlit nebo bagatelizovat.

Příběh matky agresivního dítěte

Matka mi popisuje, že dcera, které byl diagnostikován Aspergerův syndrom, je extrémně citlivá na hluk, tlak, napětí, ale také na věci, které vnímá jako nespravedlivé nebo špatné. Spouštěčem nemusí být nic závažného. Stačí drknutí lavicí, nešikovná poznámka, nesprávný tvar jména. Nebo jen únava, hlad, horko, bolest, menstruace. V určitém momentu už stačí drobnost, aby padla poslední kapka. Výbuch agresivity je pak pokusem uniknout z toho, co mozek dítěte vyhodnocuje jako nesnesitelné.

Zkušenost rodiny ukazuje, že agresivní chování nemusí být výsledkem výchovného zanedbání nebo absence podpory. Navzdory tomu se scény opakují. Ne proto, že by systém nic nedělal. Ale protože naráží na své limity. "Myslím, že všichni děláme, co můžeme, že to o moc líp nejde. Ale uvědomuji si, že máme vážně osvícenou školu, která je velmi podpůrná. Jsem za to fakt vděčná. Taky si uvědomuji, že máme značný rodinný sociální, kulturní i dostatečný ekonomický kapitál na to, abychom se dokázali dostat ke slušné pomoci. Ale čekačky na služby jsou zběsilé, ať už ke klinickému psychologovi, k dětskému psychiatrovi nebo do speciálního pedagogického centra."