Objevte s dětmi kouzlo lesa, kde se zvířátka chystají na zimu! Děti se dozví, jak se zvířátka připravují na chladné měsíce, co dělají, když napadne první sníh, proč si veverka schovává oříšky nebo kde spí ježek a medvěd. Vše prostřednictvím her, vyprávění, tvoření a pohybu.
Jak jistě všichni víme, les je plný zvířátek. Na jaře i v létě jsou zvířátka nejšťastnější. A víte proč? Lesem se také často ozývá ťukání, jak nám pan doktor datel léčí stromy. Kolem paloučku se honí srnečci. A na samotném paloučku se tiše pase stádo laní, které hlídá mohutný jelen, a pod keřem si spokojeně mlaská zajíc. Ze stromu na strom skáče jedna veverka za druhou a hledají si něco dobrého k snědku.
Všechna lesní zvířátka si během roku střádají potravu na zimu. Každý má rád něco jiného, ale všichni ví, že na zimu se musejí pořádně připravit. Naštěstí, když se stane, že některému ze zvířátek dojdou zásoby, nezůstanou hlady. Lidé totiž vytvořili pro zvířátka krmelec, kam nosí hlavně v zimě potravu.
Když nastává podzimní čas, zvířátka pobíhají po lese sem a tam a střádají poslední zásoby na zimu. Veverky poskakují ze stromu na strom a sbírají žaludy a oříšky, které si potom běží schovat do dutin stromu nebo si je zahrabou někam do země, když se zrovna nikdo nedívá. Jakmile si zvířátka všimnou prvních sněhových vloček, tak ví, že sběr dalších dobrůtek už nestíhají. Někteří i nadále zběsile pobíhají po lese a další se pomalu ukládají k zimnímu spánku.
A co se děje s ptáčky? O ty se lidé umí také postarat. Vyrábějí pro ptáčky krmítka, do kterých jim sypou semínka nebo pověsí kus špeku. Jedna sýkorka jménem Alžběta má svou oblíbenou zahrádku. V zimě, když sem přiletí, vždy ji něco příjemně překvapí. Babička s dědou, kterým zahrádka patří, své oblíbené sýkorce nachystají spoustu dobrot. Ale sýkorka Alžbětka má nejraději slunečnicová semínka. O zbylá semínka se podělí se svými kamarády. Musí se mít však na pozoru před havrany.
Čtěte také: Důležité kroky pro přípravu stanoviště první pomoci
Jeden havran, jménem Roland, rád sní všechno, co babička s dědou v krmítku pro ptáčky přichystají. Ale jelikož je moc velký, do krmítka dokáže strčit jen svůj dlouhý zobák, a tak se nedostane ke všem semínkům. Na druhé straně zahrady dědeček postavil trochu větší krmítko, tentokrát je to krmítko pro srnečky, laňky a jejich manžele jeleny. Každý rok se zde schází v zimě všechna zvířátka a dokonce se rádi potkávají i s dědečkem, kterého se nebojí a nechají se od něj pohladit. To takhle třeba jelen Váňa za dědou jde až do stodoly. Ví totiž, že vždycky něco dobrého dostane.
A co dělají medvědi? Pšššššt, ty nesmíme rušit, spí totiž celou zimu, když je nikdo nevzbudí. Medvěd Míša však chodí sem tam na procházku k řece, ale jeho maminka o tom nesmí vědět. Tak si to nechme jako tajemství. Taky slyšíte to dupání, funění a chrochtání? Kdo to asi cupitá? No přece prasátka divoká. S tatínkem v čele, maminka jde poslední a mezi nimi cupitá osm malých proužkovaných černých prasátek. Chrochtají si blahem. Pod nohama jim totiž čvachtá bahno a v něm se povalují žaludy, které upadly veverkám při sběru.
Když už je zima na odchodu, zvířátka zase pomalu vykukují ven. Vidí rozkvetlé petrklíče, jak se derou všude kolem na povrch. Cítí sluníčko, jak se na ně hřejivě usmívá.
Následně se děti postaví naproti sobě ve skupinách tak, aby mohly na druhou skupinu házet sněhové koule. Paní učitelka odstartuje koulovanou a děti se koulují do té doby, než je paní učitelka zastaví. Utíkejte všichni dokola. Klasická honička, kdy chytač-jelen chytá laňky, ze kterých se při chycení stanou sovy. Sovy musí zůstat ve štronzu a čekat, než je nějaká laňka vysvobodí. To dokážou laňky jen tím, že sovu podlezou mezi nohama.
V kruhu si postupně předáváme slovo. Snažíme se navázat na předešlého kamaráda. Začne paní učitelka - les, další - strom, další - větve atd. Když se někdo zasekne, můžeme daného přeskočit. Nicméně se snažíme děti vést k tomu, aby řekli něco co nejrychleji. To, co je napadne jako první, když se řekne např. slovo les.
Čtěte také: Příprava na Výuku Recyklace Odpadu
Tato dramatická činnost dětem opět nastartuje fantazii. K této činnosti si pustíme klidnou melodii či zvuky přírody a deště. Děti chodí po přírodě (třídě) jako zvířátka. Mohou se pohybovat jakkoli chtějí, jen ne obyčejnou chůzí. Každý je tím, čím chce být. Může být mechem, kapkou rosy nebo zajícem či veverkou. Paní učitelka chodí mezi dětmi, a jakmile tleskne, děti se zastaví a zůstanou stát či ležet, zkrátka zůstanou v poloze, ve které se zastavily na tlesknutí. Poté chodí paní učitelka mezi dětmi a ptá se jich, kdo nebo co jsou v lese.
Nachystáme velký papír, štětce a vodu, barvy a pustíme k malování dětem hudbu. Jejich úkolem je společně vytvořit na papír prostředí lesa, o kterém jsme si povídali. Jako alternativu můžeme se staršími dětmi, tedy s předškoláky, vytvořit krmítko pro ptáčky. V pohádce se krmítko objevilo, a tak si jej můžeme také vyrobit. Následně jej umístit na školní zahradu a nasypat semínka pro ptáčky.
Doprostřed kruhu posadíme na židli jedno z dětí. Dítě, které sedí uprostřed, představuje moudrou sovu. Ostatní děti, které sedí v kruhu na zemi, se mohou moudré sovy zeptat na cokoli, co je napadne. Děti střídáme zhruba po dvou otázkách, aby se cítily příjemně. Nesmí být zkrátka na děti vyvíjen jakýkoli tlak.
Na papírky napíšeme různé situace, které se mohou odehrávat v lesním prostředí. Jedná se o pantomimu, tedy děti situace předvádí pouze gesty, mimikou a pohybem. Jednomu z dětí, které bude hluchá sova, zavážeme oči. Postavíme sovu doprostřed místnosti. Ostatní lesní zvířátka (děti) budou mít za úkol říct, co jim paní učitelka pošeptá do ouška.
Paní učitelka chodí mezi dětmi, které sedí okolo sovy v různých koutech místnosti. Jednomu z lesních zvířátek pošeptá do ouška nějakou větu či slovo podle toho, jak je dítě výřečné. Pokud je to ještě prcek, můžeme mu pošeptat pouze zvířátko, které má nahlas vyslovit. Pokud to bude předškoláček, můžeme mu pošeptat větu jako například: „Zajíc si spokojeně mlaská pod keřem.“ Sova, která má zavázané oči, musí pozorně poslouchat, a odkud uslyší mluvení, tam ukáže prstem.
Čtěte také: Jak připravit kompost v březnu
Děti rozdělíme do dvojic. Určíme, kdo z dětí bude předvádějící zrcadlo a kdo z nich bude ten odraz v zrcadle. Děti nejprve stojí naproti sobě a zrcadlo předvádí pohyb, může si vybrat jaký. Ten druhý z dvojice opakuje totožně pohyby zrcadla - tedy druhého člena dvojice. Dětem můžeme k provádění této techniky pustit hudbu - melodii. Pozorujeme děti a nakonec, až zastavíme tuto činnost, vybereme nejlepší dvojici, aby nám něco předvedla.
Závěrečná práce nemusí být pouze zhodnocení lekce, můžeme na konci podniknout výtvarné činnosti. Děti rády vyrábějí, tudíž si můžeme vyzdobit třídu vločkami vystřiženými z papíru, či bílým sněhovým sprejem zasněžit části oken nebo můžeme pracovat s vatou - na papír tužkou jemně naznačíme strom (jehličnan), uvnitř tohoto obrysu nakapeme lepidlo a nakonec nalepíme vatu. Tu můžeme vodovými barvami obarvit zlehka modrou barvou.
Na závěr se s dětmi můžeme v rámci možností jít projít do zasněženého lesa. Upozorňujeme děti na to, že v lese se chováme tiše, abychom nerušili lesní zvířátka. Dbáme na to, aby děti věděly, že les má být čistý, tedy aby zde neodhazovaly odpadky. Pokud máme v blízkosti školky krmelec, mohou děti do školky donést na druhý den dobroty pro zvířátka, o kterých jsme si povídali.
Tento originální soubor vám usnadní plánování celého podzimního týdne ve školce - přehledně, hravě a bez zbytečných příprav. Stačí vytisknout a začít používat!
Pro koho je soubor určen:
tags: #priprava #prirody #na #zimu #projekt #pro