Příroda a duše: Propojení vědy, psychologie a spirituality v díle Junga a Pauliho

Carl Gustav Jung (1875-1961) a Wolfgang Ernst Pauli (1900-1958) představují dva z nejvýznamnějších a nejvlivnějších autorů dvacátého století. Vzájemná spolupráce těchto v mnohém protikladných duchů se pak stala námětem mnoha knih a studií. Výsledkem jejich paralelního a společného bádání je tato kniha z roku 1952, která se zaměřuje na propojení přírody a duše.

Publikace přináší dva oddělené soubory studií, avšak výběr zde není nahodilý. Texty pocházejí z padesátých let, kdy také původně vyšly v německém jazyce a jsou uspořádány do jednotlivých kapitol samostatných i vzájemně souvisejících.

Jungův pohled na synchronicitu

Jungův příspěvek se věnuje konceptu synchronicity, kterou definuje jako „časovou koincidenci dvou nebo více příčinně nespojených událostí s obdobným významem“. Jungův příspěvek nazvaný Synchronicita jako princip nepříčinných souvislostí shrnuje jeho výzkum věnovaný synchronicitě, již definuje jako „časovou koincidenci dvou nebo více příčinně nespojených událostí s obdobným významem“. Tímto tématem se zabýval od 30. let, inspirován zejména diskuzemi a obsáhlou korespondencí s fyzikem a nositelem Nobelovy ceny W. Pauliho. Výzkumem synchronicity se Jung zabýval od 30. let, inspirován zejména diskuzemi a obsáhlou korespondencí s fyzikem Paulim.

Jung zde poukazuje na objevy a následné nové vědomí lidského ducha. A svou fundovanou a precizní studii rámuje dnes snad již obecně zjevnými (ne však vždy přijímanými) skutečnostmi: „Výsledky moderní fyziky, jak známo, vyvolaly významnou proměnu našeho přírodovědeckého obrazu světa, neboť otřásly absolutní platností přírodního zákona a změnily jej v platnost relativní. Přírodní zákony jsou statické pravdy, to znamená: jsou takříkajíc naprosto platné pouze tehdy, jde-li o takzvané makrofyzikální dimenze. V oblasti velice malých dimenzí je však předpověď už nejistá, respektive nemožná, protože velice malé dimenze se nechovají podle známých přírodních jevů.“

Za statické pravdy - zákonitosti je zde považován především princip kauzality, tedy činnosti logicky (a ověřitelně) vysvětlitelné. Podle Junga však může být sepjetí událostí i jiné (synchronicita). A to vyžaduje také jiné vysvětlení. Mluvíme zde o světě sice skutečných, ale skrytých souvislostí, které jsou obyčejně považovány jen za náhody.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Vše běžně nevysvětlitelné, nahodilé a zdánlivě bez hlubšího smyslu, nemusí být podle Junga (i Pauliho) jen náhodné a beze smyslu. Série nezvyklých shod okolností nemusí představovat náhodu, nýbrž i smysluplnou koincidenci, která - jsme-li k tomuto jevu otevření a bdělí, může nás vést intuitivně (přirozeně) dále skrz životní křižovatky. A tak se jedná o někdy až tajuplné setkání vnějšího světa s vnitřním Já.

Pauliho zkoumání archetypů a vědy

Pauliho studie se zaměřuje na vliv archetypických představ na tvorbu přírodovědeckých teorií u Keplera, a zkoumá komplementaritu duše a přírody v jeho a Fluddově díle. Pauliho studie Vliv archetypických představ na tvorbu přírodovědeckých teorií u Keplera se zabývá možnostmi i komplementarity duše a přírody v díle Johannese Keplera a Roberta Fludda. V širším kontextu se zabývá spojením poznání s náboženským prožitkem prostřednictvím symbolů, které vyjadřují emoční stránku prožitku a jsou v živém vztahu s tehdejším souhrnem vědění.

Pauli zdůrazňuje, že návrat k historickým obdobím, kdy byly vědecké pojmy cizí, může přinést důkaz o existenci symbolů, které mají jak náboženskou, tak přírodovědeckou funkci. Pauliho studie Vliv archetypických představ na tvorbu přírodovědeckých teorií u Keplera se zabývá možnostmi i komplementarity duše a přírody v díle Johannese Keplera a Roberta Fludda. V širším ohledu pak zkoumá, jakým způsobem lze pojmout spojení poznání s náboženským prožitkem prostřednictvím symbolů, „jež obrazně vyjadřují emoční, citovou stránku prožitku a zároveň stojí v živém vztahu se souhrnem vědění své doby a se skutečným procesem poznání.

S tím korespondují v knize i některé úvahy Wolfganga Pauliho, který rozlišuje poznání spásné a poznání vědecké - východní a západní učenost, intuitivní a racionální přístupy či intepretace. „Myslím si, že úděl Západu je spojit vzájemně oba tyto základní postoje; na jedné straně kriticko-racionální, který chce porozumět, na druhé straně mysticko-iracionální, který hledá osvobozující prožitek jednoty“,uvádí světoznámý vědec Pauli, nositel Nobelovy ceny za fyziku.

V kapitolách Věda a myšlení Západu a Vliv archetypických představ na tvorbu přírodovědných teorií u Keplera hledá Pauli historické kořeny našeho moderního rozdvojení. Pro ilustraci se zabývá vědci či mysliteli, na nichž naše civilizace vyrostla, osobnostmi, které si však „byli ještě vědomi Boha“.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Pauli na základě hlubokých znalostí tak mohl již v padesátých letech 20. století předznamenat současné trendy a poznání o člověku i vesmíru. Vydání doplňuje Pauliho syntetizující esej Věda a myšlení západu.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

tags: #priroda #a #duse #jung

Oblíbené příspěvky:

• Návrat ochočených opic do divočiny
• Environmentální Výchova: Projektové Vyučování
• Životní prostředí Rychnov
• Udržitelnost v logistice
• Ochrana přírody v ČR