Příroda a kultura v české literatuře a na Wikipedii

V české literatuře existuje žánr analogický tomu, čemu se v angličtině říká "nature writing", tj. přírodní esejistika nebo obecně literárnější reflexe o přírodě, které nejsou uchopitelné jako čistá odborná literatura. Jako typického reprezentanta tohoto směru by v angličtině bylo možné považovat Thoreaua (např. Walden). Které české autory nebo práce by bylo možné do takového žánru zařadit? Zejména by mi pomohl odkaz na nějakou přehledovou práci, která by se reflexi přírody v české literatuře na pomezí beletrie a literatury faktu věnovala.

Transcendentalismus a jeho vliv

Transcendentalismus bylo náboženské a filosofické hnutí počátku 19. století. Kořeny transcendentalismu najdeme už v myšlenkách kalvinismu 17. a 18. století. Dále navazoval na anglický puritanismus. Vznikl jako protiváha stavu obecné duchovnosti, zejména učení unitářů. Transcendentalisté považovali instituce společnosti, politiku a organizované náboženství, za ničitele čistoty jednotlivce. Základní myšlenkou transcendentalismu je účinnost lidského snažení. Věří, že člověk je schopen dobrovolného etického chování a také ho sám umí rozeznat. Aby své myšlenky mohli dále lépe šířit, přebírají některé evangelikální praktiky, jako např. Transcendentalismus ovládal myšlení americké renesance a jeho vliv dozníval až do 20. století.

Příroda a kultura v české literatuře

Tento umělecký proud vznikl přibližně v polovině 18. století jako reakce na klasicismus a osvícenství, a ohlašoval blížící se romantismus. Z autorů tohoto období je možno jmenovat dramatika Václava Tháma (1765-okolo 1816), básníky Šebestiána Hněvkovského (1770-1847) a především představitele myšlenky slovanské vzájemnosti Jána Kollára (1793-1852), kterému se v jeho díle Slávy dcera (1824) podařilo dokonale skloubit osobní prožitky s nadosobními ideály. Do tohoto proudu se zařadil i František Ladislav Čelakovský (1799-1852), jenž byl předním reprezentantem literatury, která sbližovala poezii s lidovou slovesností, např. Slovanské národní písně (1822-1827), Ohlas písní ruských (1829), Ohlas písní českých (1839) nebo Mudrosloví národu slovanského v příslovích (1852).

Knihy zabývající se vztahem přírody a kultury:

• V ráji realistickém : sborník příspěvků ze sympozia věnovaného Karlu Klostermannovi a realismu v české literatuře : Klatovy 24. a 25. duben 2008 / uspořádali Viktor Viktora, Milena Hálková, Pavlína Doležalová
• Boží stopy v přírodě / Miroslav Saniga ; ze slovenského originálu ... přeložila Františka Böhmová
• Čechy krásné, Čechy mé : proměny krajiny Čech v době industriální / Václav Matoušek
• Co se děje se světem? : kniha malých dobrodiní v časech velké proměny Země / Václav Cílek
• Dýchat s ptáky : obyčejné texty o světle paměti, pravdě oblaků a útěše míst / Václav Cílek ; ilustrace Olga Karlíková
• Tři hlasy : úvahy o povaze konfliktu kultury s přírodou / Josef Šmajs, Ivan Klíma, Václav Cílek
• Kapitoly z geologie duše
• Eseje o přírodě, biologii a jiných nepravostech / Stanislav Komárek
• Hlavou dolů : eseje o přírodě a společnosti / Stanislav Komárek
• Člověk, krajina, krajinný ráz / Pavel Klvač (ed.)
• Lidstvo na rozcestí / Radomil Hradil
• O přírodě, civilizaci, historii a dalším : (studie a eseje) / Petr Jemelka
• O přírodě s láskou : [eseje o vztahu lidí a přírody / Michal Bartoš]
• Příroda a kultura : svět jevů a svět interpretací / Stanislav Komárek
• Šumava umírající a romantická / Josef Váchal
• Vnímání krajiny : sborník z konference Krajina jako duchovní dědictví / do sborníku přispěli Dagmar Blümlová ... et al.
• Česká estetika přírody ve středoevropském kontextu / Karel Stibral, Ondřej Dadejík, Vlastimil Zuska
• Kapitoly z environmentální estetiky : současná kulturní dimenze krajiny a přírody / Barbora Bakošová, Kateřina Pařízková, Karel Stibral
• Kauza les : environment jako estetický problém : (krása, krajina, příroda III) / Karel Stibral, Ondřej Dadejík, Michal Peprník (eds.)
• Krása, krajina, příroda I. : kapitoly o roli estetických hodnot ve vztahu k přírodě, krajině a životnímu prostředí / K. Stibral, O. Dadejík (eds.)

Pojem kultura

Pojem kultury je poněkud vágní a nejednoznačný. Chceme-li se dohodnout, jak mu rozumět, stanovme nejprve pojem kontrární příp. V pojmové dvojici kultura - příroda rozumíme kulturou jakékoli lidské kultivační (resp. civilizační) dílo, v němž jsme zvyklí spatřovat vyšší kvalitu oproti nedotčenosti přírody. Ve dvojici kultura - barbarství znamená kultura spíše dosaženou míru kultivovanosti, srovnávanou se stavem primitivním nebo úpadkovým. Tomuto pojetí odpovídali jeho původci, starověcí Řekové, jen zčásti, neboť nehelénské národy, označované jimi za barbary, svou kulturu měly; ta byla mnohdy jednodušší, ale hlavně byla jiná. Směrodatnou budiž nám dvojice kultura - jiná kultura. V této souvislosti rozumíme kulturou svébytný vypracovaný životní styl, který je dílem soustavného úsilí. Většinou máme na mysli úsilí určitého lidského kolektivu, vyvíjené po generace a propůjčující tvářnost celé epoše. Záleží pak na zaměření našeho zájmu, jak široký obzor zkoumání si zvolíme: můžeme oprávněně hovořit o kultuře renesanční Florencie, renesanční Itálie nebo renesanční Evropy apod. Jazyková zvyklost kontinentální Evropy (méně již anglosaského světa) předkládá navíc pojmovou dvojici kultura - civilizace. Jde o dva aspekty téhož. Kulturou se tu rozumí postoje a výtvory duchovní povahy, zatímco civilizace znamená spíše vymoženosti technického a organizačního (institucionálního) rázu.

Vypracovaný životní způsob, který je dílem generací a zakládá setrvačnou tradici, nazýváme kulturou. Naším prostředím je současná euroamerická kultura, která je výslednicí procesu modernizace, probíhajícího poslední dvě století. Tento proces vedl k rozkladu tradiční společnosti a k vytvoření společnosti moderní. Moderní kultura je pluralitní. Zahrnuje různost neslučitelných postojů a zájmů. Ze sebezáchovného důvodu musí trvat na jejich koexistenci, tedy na tolerování této různosti, včetně tolerance morální plurality. Kromě této tolerance jsou proklamovanými hodnotami naší kultury autonomie (často nesprávně nazývaná „svobodou“) a seberealizace jednotlivce.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Czech Wiki Photo

Czech Wiki Photo je hlavní fotografická soutěž na české Wikipedii. Tradičně se soutěží ve třech kategoriích: Příroda, Vytvořeno člověkem a Společnost, kultura a události. V každé ze soutěžních kategorií porota, složená z fotografky Edity Bízové, fotografa a novináře Jana Rybáře a aktivního wikipedisty Pavla Hrdličky, vybrala nejlepší fotografii. Po dvouleté přestávce byla jako nejlepší fotografie soutěže vybrána fotografie z kategorie Příroda. V této kategorii letos dominovaly fotografie s ornitologickou tematikou. Má křídla jako pták, ale pták to není (jasný pane). Je to přeci Airshow Břeclav, vítězná fotografie v kategorii Vytvořeno člověkem. Jejím autorem je Pavel Kříž, který se, mimo jiné, zaměřuje na focení historických rekonstrukcí. I v této kategorii zůstala porota hlavou v oblacích. Tedy nejenom porota, ale také Airshow Pilot, který byl vybrán jako nejlepší fotografie v kategorií Společnost, kultura a události. Jejím autorem je Pavel Kříž.

Wikipedie jako otevřená encyklopedie

Wikipedii se přezdívá otevřená encyklopedie. Otevřená proto, že do ní může přispívat každý, a také proto, že nemá žádný konec. Její zakladatel Jimmy Wales doufá, že se jeho dílo jednou dostane „do stavu popsání všeho nabytého poznání“. Za dvacet let existence se Wikipedii povedlo mnohé, k popsání veškerých fenoménů má však ještě hodně daleko.Wikipedie je pravděpodobně jednou z nejpopulárnějších webových stránek. Alespoň to tedy tvrdilo hodnocení služby Alexa Internet v červnu 2019. Je to především encyklopedie, do které může psát otevřeně a bez jakéhokoliv předchozího schválení každý. A v tom spočívá její největší výhoda a zároveň její největší nevýhoda.

Spuštěna byla 15. ledna 2001 Jimmym Walesem a Larrym Sangerem. Sanger vymyslel i její jméno jako spojení slov „wiki“ (havajské slovo pro „rychlý“) a „encyklopedie“. Zpočátku fungovala pouze anglická jazyková verze, brzy ale vznikly i další jazykové mutace.Celkově obsahovala Wikipedie v lednu 2020 více než 51,7 milionu článků ve 307 různých jazycích. V únoru 2014 dosáhla 18 miliard zobrazení stránek a téměř 500 milionů jedinečných návštěvníků měsíčně. Mimořádně populární však byla již v roce 2013, kdy po ní byla dokonce pojmenována planetka.

Důležitým prvkem Wikipedie je to, že její tvorba a obsah podléhá jasně daným pravidlům. Obsahuje výhradně bezplatný obsah a je vlastněna nadací Wikimedia Foundation, která je financována především prostřednictvím darů.

Kritika Wikipedie

Wikipedie je kritizována především za svou systematickou liberální, levicovou a protikonzervativní zaujatost. Samotný Wales uznává, že je obsah Wikipedie liberálnější nežli názory průměru americké společnosti, ale vysvětluje to tím, že mezinárodní anglickojazyčná komunita je liberálnější než obyvatelstvo Spojených států.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Cenzura Wikipedie

Wikipedie během své existence narazila také na odpor vlád různých zemí včetně Číny, Francie, Německa, Íránu, Pákistánu, Ruska, Saúdské Arábie, Sýrie, Thajska, Tuniska, Turecka, Spojeného království, Uzbekistánu a Venezuely, které se ji nějakým způsobem snažily cenzurovat. Zablokována byla povětšinou v rámci celkové cenzury internetu, která v určité zemi probíhala. V opačném případě byly zablokovány jen konkrétní články, které byly v dané oblasti vyhodnoceny jako urážlivé. Délka blokací trvala pouhé dny i celé roky.

Česká Wikipedie

Česká verze Wikipedie byla spuštěna 3. května 2002. V té době neměla žádného správce, bylo ale žádoucí, aby se jím někdo stal. A zanedlouho se skutečně někdo takový našel.

Význam kultury

Pojem kultura má svůj původ v antice a je odvozen z latinských slov colo či colere, což znamená pěstovat. V souvislosti s dnešním významem tohoto pojmu jej poprvé v 1. století př. n. l. použil římský filozof Marcus Tullius Cicero, když ve svém díle Tusculanae disputationes ad Marcum Brutum nazval filozofii kulturou ducha. V 17. století označil Samuel von Pufendorf za kulturu všechny výtvory člověka v protikladu k přírodě. O století později chápe německý filozof Johann Gottfried von Herder kulturu jako specifický nástroj, prostřednictvím kterého se lidé adaptují na přírodní prostředí. Podle něj je kultura vlastní každému národu a je nadřazená pojmu civilizace.

Herderovo pojetí kultury však bylo posledním uceleným konceptem, od jeho časů dochází k prohlubování rozdílů mezi vysvětlením pojmu v rovině všeobecné a v rovině speciálních věd. O sjednocení různých přístupů k pojmu kultura se v roce 1952 pokusili američtí antropologové Alfred Kroeber a Clyde Kluckhohn. V roce 2000 definoval čtyři základní významy kultury Klaus P. Hansen ve svém díle Kultur und Kulturwissenschaft. Dnes se jako nejobecnější interpretace tohoto pojmu uvádí "veškeré hmotné i nehmotné výsledky činnosti člověka". Zároveň je však toto slovo užíváno v mnoha různých souvislostech jako např. kultura jazyka, firemní kultura, kultura sportu, politická kultura, kultura stolování. To jen dokazuje tvrzení jednoho z nejznámějších kulturních teoretiků Raymonda Williamse, podle kterého je kultura jedním z nejkomplikovanějších anglických slov.

Kulturalní studia

Tak jako je samotný pojem „kultura“ velmi mnohoznačný, tak i vědní obor, který se jím zabývá, je označován za interdisciplinární. Kulturální studia lze chápat jako „jazykovou hru rozehranou kolem teoretických pojmů“. [3]Soustřeďují se na výzkum kultury v souvislosti se sociální konstrukcí světa; zabývají se také vztahem mezi kulturou a mocí. Počátky kulturálních studií můžeme objevit v 70. letech minulého století, když na univerzitě v Birminghamu vzniklo Centrum pro současná kulturální studia.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Především v dřívější době bylo pro estetiky a kulturní teoretiky běžnou praxí dělit kulturu podle její kvality a publika na vysokou a nízkou, přičemž nízká kultura bývá později zaměňována za kulturu masovou. V dnešní době se však dříve ostré rozdíly stírají a mluvíme tedy spíše o kultuře populární, která je vlastní všem lidem. Populární kultura je jednou skupinou odborníků zatracována jako pouhý nástroj komerce bez umělecké hodnoty. Druhá skupina na ni však nahlíží optimisticky a oceňuje především její dostupnost pro všechny a také podotýká, že ne všechna kultura sdílená širokou společností musí být nekvalitní. Těmito odlišnými postoji se zabývá mj. Umberto Eco ve své teoretické knize Skeptikové a těšitelé.

tags: #příroda #a #kultura #wikipedia

Oblíbené příspěvky:

• Památky a příroda XII, 1987
• Tipy pro svatbu v přírodě Kladno
• Ochrana přírody v ČR
• Co dělá Česká ekologická společnost?
• Likvidace keramiky