Společná práce Správy NP Šumava a NP Bavorský les byla stvrzena a oceněna na konci října. Oba parky, které úzce spolupracují, získaly certifikát „Přeshraniční parky - Transboundary Parks“.
Kvalitu spolupráce externě hodnotila Federace EUROPARC - největší evropská organizace sdružující velkoplošná chráněná území. Hodnocení se zakládalo na splnění kritérií kontinuity minulé spolupráce a na jasné formulaci vizí do budoucna.
Udělení certifikátu potvrdilo vysoký standard kvality práce, který v současné době přijaly a za který byly oceněny všechny národní parky v ČR.
Současně se Šumavou a Bavorským lesem byly 26.
Ve středisku Jugendwaldheim Wessely-Haus Hohenau, provozovaném Národním parkem Bavorský les, se od pondělí do pátku (2.-6. června 2025) uskutečnil přeshraniční projekt Příroda nezná hranice/Natur kennt keine Grenzen.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Zúčastnilo se ho 28 žáků třídy 4. G z jedné české školy a 19 žáků třídy 9b gymnázia Johanna Gutenberga ve Waldkirchenu za doprovodu tří českých a dvou německých učitelů z obou škol. S gymnáziem ve Waldkirchenu pojí školu dlouholeté partnerství a tento projekt je jeho nedílnou součástí.
Cílem projektu bylo poznávat přírodu národního parku, získat informace o způsobech a formách její ochrany, o trvale udržitelném rozvoji, a zároveň poznat své vrstevníky ze sousední země.
Po příjezdu do ubytovacího zařízení, které nedávno prošlo výraznou rekonstrukcí, obdrželi účastníci projektu informace o pravidlech jeho provozu. Po obědě byla na programu úvodní jazyková animace pod vedením lektorky Daniely Kodýdkové.
Druhý den vyrazili účastníci autobusem do návštěvnického centra Národního parku Bavorský les u obce Neuschönau, kde se rozdělili na skupiny a s průvodci národního parku prošli areál „Tierfreigelände“.
Ten tvoří výběhy pro různá divoká zvířata, která lze (někdy při troše štěstí) přímo pozorovat, např. rysa, medvědy, losy, kuny, tetřeva, stádo zubrů, a také hady. Po polední přestávce následovala návštěva centra národního parku „Hans-Eisenmann-Haus“ s expozicí o historii ochrany přírody v regionu.
Čtěte také: Krásy argentinské provincie
V kinosále zhlédli zkrácenou verzi filmu „Der Wilde Wald“ (Divoký les) o přírodě Bavorského národního parku.
Uprostřed týdne byl na programu půldenní výšlap do okolní přírody, jehož součástí byl výstup na vrchol hory Luzný (1373 m), z něhož se za nádherného slunečného počasí naskytly daleké výhledy do Bavorska i Čech, především na hraniční hřeben Šumavy.
Na vlastní oči se účastníci mohli přesvědčit, jak velkou obnovovací silou disponuje les, který byl zničen kůrovcovou kalamitou v závěru minulého století.
Ve čtvrtek byla na programu návštěva sklářské hutě v obci Riedlhütte (Glasscherben Köck), kde skláři předvádějí návštěvníkům svoji nesnadnou práci, při níž vznikají různé umělecké a užitné předměty. Používají přitom techniky staré bezmála 500 let.
Po návštěvě sklářské hutě následovala prohlídka muzea dějin lesa v nedalekém St. Oswaldu (Waldgeschichtliches Museum). V sále muzea také proběhlo, za přítomnosti vedoucího ubytovacího zařízení Jana Kieslinga, celkové zhodnocení celého projektového týdne, který byl v podvečerních a večerních hodinách jednotlivých dnů navíc doplněn i řadou společných herních a tvořivých aktivit.
Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda
Ke zdárnému průběhu projektu významně přispěla i účast řady průvodců Národního parku Bavorský les, od nichž se účastníci dozvěděli celou řadu důležitých informací o národním parku a principech ochrany přírody.
Projekt byl podpořen Česko-německým fondem budoucnosti. Mgr.
Geologicky i ekologicky je bavorsko-české pohoří, které se do poloviny 20. století nazývalo na obou stranách hranice Šumava (Böhmerwald), skutečně jediným celkem. Jeho lesy do sebe plynule přecházejí a zvířata migrují z jedné strany na druhou nerušeně, včetně létajícího kůrovce, který se čas od času objeví a zdá se, že hranici zcela ignoruje.
I kulturně a jazykově byla oblast po staletí sjednocena: ačkoli státní hranice probíhala přímo skrz ni, na bavorské i české straně žilo převážně německy mluvící obyvatelstvo, které udržovalo společné zvyky a tradice i kontakty mezi sebou.
To se však náhle změnilo po roce 1945, kdy vyhnání „Němců“ z Československa a násilné uzavření hranice rozdělilo historicky propustný region na desítky let. Dnes státní hranice mezi Českou republikou a Německem také označuje jazykovou hranici.
Stále existuje ekonomická asymetrie mezi oběma zeměmi, více než třicet let po rozpuštění východního bloku. Hranice, kterou dnes v lese hledáme téměř marně, byla až do roku 1989 až příliš výrazná: po čtyřicet let protínala oblast železná opona a z větší části bránila jakémukoli kontaktu nebo výměně mezi oběma stranami.
Do dnešního dne se politické rozdělení odráží v praktikách ochrany přírody. Historie horského pohraničního regionu zahrnuje oba aspekty: sjednocenou ekologii i politické rozdělení. Pokud se příliš zaměříme na politickou hranici, riskujeme, že budeme ignorovat společné rysy a geografickou a ekologickou soudržnost obou „částí“.
Zároveň je slogan „divočina bez hranic“, který nebere ohled na člověkem vytvořenou hranici, příliš zjednodušující. Ignoruje formativní význam, který státní hranice měla a stále má pro oblast Bavorského lesa a Šumavy. Historie ochrany přírody v této oblasti je do značné míry také historií hranice: historií jejího překonávání a udržování a jejího měnícího se tvaru, vnímání a významu.
Geologicky i ekologicky je bavorsko-české pohoří, které se do poloviny 20. století nazývalo na obou stranách hranice Šumava (Böhmerwald), skutečně jediným celkem. Jeho lesy do sebe plynule přecházejí a zvířata migrují z jedné strany na druhou nerušeně, včetně létajícího kůrovce, který se čas od času objeví a zdá se, že hranici zcela ignoruje.
I kulturně a jazykově byla oblast po staletí sjednocena: ačkoli státní hranice probíhala přímo skrz ni, na bavorské i české straně žilo převážně německy mluvící obyvatelstvo, které udržovalo společné zvyky a tradice i kontakty mezi sebou.
To se však náhle změnilo po roce 1945, kdy vyhnání „Němců“ z Československa a násilné uzavření hranice rozdělilo historicky propustný region na desítky let. Dnes státní hranice mezi Českou republikou a Německem také označuje jazykovou hranici.
Stále existuje ekonomická asymetrie mezi oběma zeměmi, více než třicet let po rozpuštění východního bloku. Hranice, kterou dnes v lese hledáme téměř marně, byla až do roku 1989 až příliš výrazná: po čtyřicet let protínala oblast železná opona a z větší části bránila jakémukoli kontaktu nebo výměně mezi oběma stranami.
Do dnešního dne se politické rozdělení odráží v praktikách ochrany přírody. Historie horského pohraničního regionu zahrnuje oba aspekty: sjednocenou ekologii i politické rozdělení. Pokud se příliš zaměříme na politickou hranici, riskujeme, že budeme ignorovat společné rysy a geografickou a ekologickou soudržnost obou „částí“.
Zároveň je slogan „divočina bez hranic“, který nebere ohled na člověkem vytvořenou hranici, příliš zjednodušující. Ignoruje formativní význam, který státní hranice měla a stále má pro oblast Bavorského lesa a Šumavy. Historie ochrany přírody v této oblasti je do značné míry také historií hranice: historií jejího překonávání a udržování a jejího měnícího se tvaru, vnímání a významu.
Projekt byl podpořen z Dispozičního fondu Programu přeshraniční spolupráce Cíl EÚS Česká republika - Svobodný stát Bavorsko 2014-2020. Na realizaci tohoto projektu přispělo Ministerstvo životního prostředí České republiky.
Veškerá sdělení v tištěných materiálech vyjadřují pouze názor autorů a MŽP ČR není zodpovědné za jejich obsah.
tags: #priroda #bez #hranic #zivy #les #natur